IV.ÚS 579/08 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 579/08 ze dne 9. 2. 2009   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Michaely Židlické a Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti Ing. P. S., zastoupeného JUDr. Janem Liegertem, advokátem, se sídlem advokátní kanceláře Praha 1, V Jámě 8, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. února 2002 sp. zn. 3 T 14/2001, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. června 2006 sp. zn. 6 To 16/2005 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2007 sp. zn. 5 Tdo 247/2007, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 4. března 2008, se stěžovatel podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tím, že ve věci rozhodující obecné soudy napadenými rozhodnutími porušily jeho ústavně zaručená základní práva a svobody vyplývající z čl. 8 odst. 1, čl. 36 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Z ústavní stížnosti, přiložených příloh a spisu Městského soudu v Praze sp. zn. 3 T 14/2001 Ústavní soud zjistil, že na stěžovatele a další obžalované - ing. J. E., J. V., JUDr. L. T., I. K. a Ing. P. S., byla dne 15. července 2002 Vrchním státním zastupitelstvím v Praze podána k Městskému soudu v Praze obžaloba. Po provedeném trestním řízení byl stěžovatel rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. února 2004 sp. zn. 3 T 14/2001 (dále jen "rozsudek městského soudu") odsouzen pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 trestního zákona (ad. I.), trestný čin poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 písm. a), odst. 4 trestního zákona (ad. II., III.) a trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 4 trestního zákona (ad. IV.), k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 12 let nepodmíněně, přičemž pro výkon tohoto trestu byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále byl odsouzen k trestu zákazu činnosti spočívající jednak v zákazu výkonu veškerých funkcí statutárních orgánů ve všech společnostech podléhajících zápisu do obchodního rejstříku, jednak v zákazu výkonu veškeré podnikatelské činnosti v oboru stavebnictví a realitní činnost, a to vše na dobu 10 let. Rovněž bylo rozhodnuto o povinnosti stěžovatele a dalších obviněných zaplatit společně a nerozdílně náhradu škody poškozeným specifikovaným ve výroku rozsudku. Na základě podaných odvolání Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 6. června 2006 sp. zn. 6 To 16/2005 (dále jen "rozsudek vrchního soudu") napadený rozsudek soudu prvního stupně částečně zrušil ve výroku o vině pod body I., II. a IV. a ve výrocích o uložených trestech a o náhradě škody. Stěžovatel byl odsouzen pro trestné činy podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 trestního zákona, poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 písm. a), odst. 4 trestního zákona a porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákona (účinného do 31. prosince 1997), k trestům stejného druhu a výměry, jako soudem prvního stupně. Dále byl odvolacím soudem zrušen výrok o vině řazený pod bodem III. a nově rozhodnuto tak, že trestní stíhání stěžovatele a I. K. za skutky ve výroku popsané, kterými měli spáchat trestný čin poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 písm. a), odst. 4 trestního zákona, se zastavuje. Nejvyšší soud usnesením ze dne 27. září 2007 sp. zn. 5 Tdo 247/2007 (dále jen "usnesení Nejvyššího soudu") dovolání podaná stěžovatelem a obviněnými I. K. a Ing. P. S. podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl. II. Porušení svých ústavně zaručených práv a svobod spatřuje stěžovatel v tom, že ústavní stížností napadenými rozhodnutími soudů a řízením, které vydáním rozhodnutí předcházelo, došlo zejména k těmto pochybením: - porušení práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny - porušení práva na projednání věci bez zbytečných průtahů podle čl. 38 odst. 2 Listiny - porušení práva na dodržení principu presumpce neviny a zásady in dubio pro reo - porušení práva na obhajobu včetně zásady totožnosti skutku - nedostatečné zjištění skutkového stavu - nesprávné hodnocení důkazů (včetně znaleckých posudků) a neprovedení navrhovaných důkazů - nevypořádání se s otázkou, proč někteří klienti měli být podvedeni a jiní nikoliv - nenaplnění subjektivní ani objektivní stránky trestných činů, pro které byl stěžovatel odsouzen. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že celý projekt tzv. H-Systemu byl vážně míněným projektem výstavby dostupného bydlení, jehož realizaci předcházela dlouhodobá příprava spočívající ve výběru vhodných technologií a materiálů, průzkumu trhu, vyhledávání vhodných lokalit, organizačního a jiného zajištění, investic do pozemků a budování inženýrských sítí a další infrastruktury. Takový rozsah přípravných prací sám podle tvrzení stěžovatele svědčí o vážnosti celého záměru a vylučuje podvodný úmysl a přesto, že obecným soudům byly o přípravě projektu předloženy důkazy, nebylo k nim přihlédnuto. III. Ústavní soud v souladu s ustanovením § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu doručil návrh účastníkům řízení s výzvou, aby se k němu vyjádřili. Všechny ve věci rozhodující soudy, tj. Městský soud v Praze, Vrchní soud v Praze i Nejvyšší soud, ve svých vyjádřeních doručených Ústavnímu soudu dne 15. září 2008, 19. září 2008 a 9. října 2008 odkázaly na rozhodnutí ve věci vydaná, přičemž jak Vrchní soud v Praze, tak i Nejvyšší soud shodně uvedly, že stěžovatel prakticky opakuje námitky, které byly součástí obhajoby v soudním řízení a navrhly, aby Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatele odmítl, resp. zamítl. Stěžovatel k vyjádření účastníků řízení, které mu Ústavní soud doručil dne 17. října 2008, repliku nepodal. IV. Z odůvodnění rozsudku městského soudu, konkrétně z popisu skutkového stavu (str. 83 a násl.), ke kterému soud dospěl na základě rozsáhlého dokazování, plyne, že v rámci projektu pod názvem H-System byly uzavřeny smlouvy zcela prokazatelně s nejméně 1095 klienty, jejichž jména a data smluv, na základě kterých byla získána částka nejméně 983 215 338,80 Kč, jsou uvedena ve výroku tohoto rozsudku pod bodem I. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že obžalovaní při uzavírání smluv s klienty H-Systemu již od roku 1994 věděli, že tyto klientské smlouvy ve sjednaných termínech nemohou dodržet, že slibované plnění je závislé na budoucích značně nejistých a předem plánovaných investicích stěžovatele do různých projektů, které nijak nesouvisely se slibovanou výstavbou (např. Loterie Loto, či trh s cennými papíry). Dále věděli, že slibované plnění pro klienty je závislé výhradně na dalším uzavírání smluv s dalšími novými klienty a z nich plynoucích záloh. Ačkoli měli k dispozici na finančních prostředcích od klientů a z úvěrů od Komerční banky a. s. částku nejméně přes 1, 4 miliardy Kč, tyto své závazky vůči klientům prakticky nedodrželi, s výjimkou 34 klientů, přičemž nejméně 3 z toho byli uspokojeni pouze částečně. Svým jednáním způsobili klientům na jejich finančních prostředcích škodu ve výši nejméně 983 215 338,80 Kč. Na str. 108 rozsudku městského soudu je uvedeno, že obžalovaní po celou dobu existence projektu H-Systemu vyváděli většinu finančních prostředků získaných od klientů na jiné subjekty v rozsudku uvedené. Jak bylo také zjištěno, obžalovaní založili nebo působili v několika desítkách firem s podobnými nebo shodnými názvy, čímž vytvořili konglomerát firem vzájemně propojených, a to ať personálně, či majetkově. Většina firem měla sídla na stejných adresách, převážně na adrese Husitská 42, Praha 3, nebo Ostrovského ul. 253, Praha 5, či Pod Lysinami 474/1, Praha 4. Jen příkladmo lze uvést, že z peněz H-SYSTEMU a. s. a H-Systemu Konsorcium bylo v průběhu let 1994 a 1995 převedeno na firmu SRI - ing. P. S. přes 469 mil. korun, jak je uvedeno i ve výroku rozsudku (str. 40 a str. 116 až 117 rozsudku městského soudu). Soud prvního stupně provedl v průběhu hlavního líčení trvajícího 147 jednacích dnů rozsáhlé důkazní řízení, jak výslechem mnoha set poškozených a dalších svědků, tak listinnými důkazy a znaleckými posudky, zejména znaleckým posudkem společnosti A-Consult Plus s. r. o. z oboru ekonomiky, přičemž vyslechl i pět zpracovatelů tohoto posudku (str. 538 až 555 rozsudku městského soudu). Tvrzení obžalovaných v rámci jejich obhajoby, že peníze vybrané od klientů byly použity H-Systemem na nákup pozemků, byly v průběhu dokazování vyvráceny, neboť soud zjistil, že na nákup pozemků byl použit pouhý minimální zlomek z klientských peněz, fakticky z těchto prostředků získal H-System pouze pozemky za celkovou kupní cenu 1,28 mil. Kč. Navíc pozemky v Libni a v Kamýku nikdy nebyly určeny k tomu, aby na nich probíhala nějaká výstavba v rámci projektu (str. 626 až 627 rozsudku městského soudu). Na základě zhodnocení listinných důkazů a výpovědí svědků ve vztahu k tomu, kdo v rámci projektu