IV.ÚS 581/06 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 581/06 ze dne 3. 6. 2008 N 101/49 SbNU 491 K povinnosti soudu vypořádat se s námitkami vůči provedeným důkazům obecným soudem   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedy senátu Miloslava Výborného a soudců Vlasty Formánkové a Pavla Rychetského (soudce zpravodaj) - ze dne 3. června 2008 sp. zn. IV. ÚS 581/06 ve věci ústavní stížnosti 1) A. S., 2) M. J. a 3) A. P. proti rozsudku Okresního soudu v Karviné č. j. 18 C 245/99-136 ze dne 4. července 2003 ve znění opravného usnesení č. j. 18 C 245/99-136 ze dne 11. srpna 2003 a doplňujícího usnesení č. j. 18 C 245/99-141 ze dne 11. srpna 2003, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 42 Co 18/2006-205 ze dne 17. července 2006 ve znění usnesení č. j. 42 Co 18/2006-217 ze dne 17. července 2006 a proti rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 28 Cdo 3187/2006-282 ze dne 17. září 2007, týkajícím se povinnosti stěžovatelek coby restituentek nahradit vedlejšímu účastníkovi A) zhodnocení vydaných nemovitostí, za účasti I) Krajského soudu v Ostravě, II) Okresního soudu v Karviné a III) Nejvyššího soudu jako účastníků řízení a A) družstva Jednota-Jedność, spotřební družstvo, se sídlem v Českém Těšíně, Tovární 13, IČ 00032387, B) J. N., C) J. R. a D) P. N. jako vedlejších účastníků řízení. Návrhy vedlejší účastnice C) J. R. a vedlejšího účastníka D) P. N. na zrušení rozsudku Okresního soudu v Karviné č. j. 18 C 245/99-136 ze dne 4. července 2003 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 42 Co 18/2006-205 ze dne 17. července 2006 a na odklad jejich vykonatelnosti se odmítají. I. Návrhy stěžovatelek 1) A. S., 2) M. J. a 3) A. P. na zrušení rozsudku Okresního soudu v Karviné č. j. 18 C 245/99-136 ze dne 4. července 2003 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 42 Co 18/2006-205 ze dne 17. července 2006, pokud jde o výroky, které se nevztahují k jejich osobám [tj. výrok II. a výrok I., pokud šlo o žalovanou 4) rozsudku Okresního soudu v Karviné č. j. 18 C 245/99-136 ze dne 4. července 2003 a výrok I., výrok III. odstavec 2, výrok IV. odstavec 3 a 4, výrok V. odstavec 2 a 3 a výrok VI. odstavec 2 a 3 rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 42 Co 18/2006-205 ze dne 17. července 2006], se odmítají. II. Návrh stěžovatelek 1) A. S., 2) M. J. a 3) A. P. na zrušení výroku I. rozsudku Okresního soudu v Karviné č. j. 18 C 245/99-136 ze dne 4. července 2003 se odmítá. III. Návrh stěžovatelek 1) A. S., 2) M. J. a 3) A. P. na zrušení výroku III. rozsudku Okresního soudu v Karviné č. j. 18 C 245/99-136 ze dne 4. července 2003 se odmítá. IV. Návrh stěžovatelek 1) A. S., 2) M. J. a 3) A. P. na zrušení rozsudku Nejvyššího soudu č. j. 28 Cdo 3187/2006-282 ze dne 17. září 2007 se odmítá. V. Rozsudkem Okresního soudu v Karviné č. j. 18 C 245/99-136 ze dne 4. července 2003 ve výroku IV. a rozsudkem Krajského soudu v Ostravě č. j. 42 Co 18/2006-205 ze dne 17. července 2006 ve výroku II., kterým byl výrok IV. citovaného rozsudku Okresního soudu v Karviné potvrzen, resp. v řízeních těmto rozhodnutím předcházejících, bylo porušeno základní právo stěžovatelek domáhat se stanoveným postupem svého práva u soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a základní právo vyjádřit se ke všem prováděným důkazům podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Proto se výrok IV. citovaného rozsudku Okresního soudu v Karviné a výrok II. citovaného rozsudku Krajského soudu v Ostravě a související výroky o náhradě nákladů řízení a soudních poplatcích, tj. rozsudek Okresního soudu v Karviné ve výrocích IV., V., VI. ve znění opravného usnesení č. j. 18 C 245/99-140 a VII., doplňující usnesení Okresního soudu v Karviné č. j. 18 C 245/99-141 ze dne 11. srpna 2003 a citovaný rozsudek Krajského soudu v Ostravě ve výrocích II., III. odst. 1, IV. odst. 1 a 2 a ve výroku V. odst. 1, ruší. Odůvodnění I. Rekapitulace návrhu 1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu 5. září 2006, k poštovní přepravě podanou o den dříve (č. l. 1-3), se stěžovatelky 1), 2) a 3) domáhaly zrušení rozsudku Okresního soudu v Karviné č. j. 18 C 245/99-136 ze dne 4. července 2003 ve znění opravného usnesení č. j. 18 C 245/99-136 ze dne 11. srpna 2003 a doplňujícího usnesení č. j. 18 C 245/99-141 ze dne 11. srpna 2003 (dále též "rozsudek Okresního soudu v Karviné") a rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 42 Co 18/2006-205 ze dne 17. července 2006 ve znění usnesení č. j. 42 Co 18/2006-217 ze dne 17. července 2006 (dále též "rozsudek Krajského soudu v Ostravě") a vedle toho navrhly, aby do doby svého rozhodnutí Ústavní soud odložil jejich vykonatelnost podle § 79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Uvedly, že podle těchto rozhodnutí jsou mimo jiné povinny zaplatit vedlejšímu účastníkovi řízení A) každá 806 825 Kč s 11% úrokem z prodlení od 1. října 1999 do zaplacení, vedlejšímu účastníkovi A) a státu jsou dále povinny zaplatit náklady řízení a státu též soudní poplatek. Tento nárok vedlejšího účastníka A) je nárokem z titulu náhrady podle § 7 odst. 4 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích; stěžovatelky jsou restituentky, které požádaly o vydání nemovitostí již v roce 1991, nemovitosti byly po dlouholetých soudních sporech vydány až v roce 1999 a teprve po jejich vydání uplatnil vedlejší účastník A) vůči stěžovatelkám nárok na úhradu zhodnocení vydaných nemovitostí. 2. Napadenými rozhodnutími bylo podle stěžovatelek porušeno jejich základní právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), a to tím, že obecné soudy neprovedly stěžovatelkami navržené důkazy (tzn. opomněly jimi navržené důkazy provést) a nevypořádaly se se všemi okolnostmi a námitkami, které v řízení vyšly najevo, resp. byly stěžovatelkami uplatněny. 3. Námitka opomenutých důkazů podle stěžovatelek spočívá v tom, že stěžovatelky v řízení před obecnými soudy obou stupňů (písemně podáním z 19. 5. 2003, ústně při jednání před Okresním soudem v Karviné, písemně v odvolání proti jeho rozhodnutí a ústně při jednání před Krajským soudem v Ostravě dne 17. 7. 2006) navrhly provedení důkazů výslechem znalce Ing. A. J., CSc. a zástupce revizního znalce (znaleckého ústavu), výslechem vedlejšího účastníka B) a vypracováním znaleckého posudku na tržní hodnotu nájemného ve vydané nemovitosti v letech 1996 až 1998. Důkazní návrhy však byly oběma instancemi zamítnuty, ovšem se zcela formálním a nepřesvědčivým odůvodněním. Podle stěžovatelek nelze říci, že by navržené důkazy neměly relevantní souvislost s předmětem řízení, že by nedisponovaly vypovídací potencí ani že by byly nadbytečné [s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 569/03 ze dne 29. 6. 2004 (N 87/33 SbNU 339)]. Upozornily, že mezi znaleckými posudky zadanými soudem byly zásadní rozdíly, stěžovatelkám bylo znemožněno klást otázky znalci a reviznímu znalci, přitom soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku uvedl, že k závěrům revizního znaleckého posudku nebyly žádné relevantní námitky vzneseny. Upozornily na to, že namítaly, že se revizní znalec nevyjádřil k poznámce znalce Ing. J. na konci strany 6 jeho znaleckého posudku, který zde uvedl, že výpočet opotřebení nelze provést analytickou metodou, zatímco revizní znalec analytickou metodu bez bližšího vysvětlení použil. Vedlejší účastník B) měl být vyslechnut k tvrzení, že nemovitost přebíraly bez jakéhokoliv vybavení kuchyně, natož nadstandardního, přestože revizní znalec o nadstandardní vybavení nemovitosti navýšil cenu, přitom však není jasné, co nadstandardním vybavením kuchyně chápal. Navržený znalecký posudek na tržní hodnotu nájemného v objektu měl směřovat k prokázání kompenzační námitky a zápočtu náhrady škody. 4. Námitka nevypořádání se se vším, co v řízení vyšlo najevo, spočívá v tom, že se obecné soudy nevypořádaly nebo zcela vágně, formálně a nepřesvědčivě odmítly námitky stěžovatelek proti uplatněnému nároku, a to námitku neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního vedlejším účastníkem A), námitku zápočtu náhrady škody, námitku rozporu žalobního nároku s dobrými mravy a konečně námitku promlčení. 5. Námitka neunesení důkazního břemene spočívala v tom, že vedlejší účastník A) jakožto žalobce neprokázal stav nemovitostí v roce 1973, přitom podle zákona o mimosoudních rehabilitacích musí žalobce prokázat, že cena určená ke dni podání výzvy podstatně převyšuje cenu původní. Pokud za této situace obecné soudy dospěly k závěru, že došlo k podstatnému zhodnocení nemovitosti, je tento závěr podle stěžovatelek v příkrém rozporu s provedenými důkazy. 6. Námitka zápočtu náhrady škody spočívala v tom, že stěžovatelky o vydání nemovitostí požádaly již v roce 1991, vedlejší účastník A) však nemovitosti užíval až do roku 1999, přitom povinnost vydat nemovitosti vznikla vedlejšímu účastníkovi A) podle zákona o mimosoudních rehabilitacích již po podání výzvy. Odv