IV.ÚS 582/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 582/24 ze dne 16. 10. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Milana Hulmáka (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatelky O. B., zastoupené Mgr. Tomášem Bučkem, advokátem, sídlem Milady Horákové 1957/13, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. října 2023 č. j. 96 Co 263/2021-811, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníka řízení, a A. B. a nezletilého M. A. B., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti a obsah napadeného rozhodnutí 1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí s tvrzením, že obecný soud porušil její ústavně zaručená práva zakotvená čl. 10 odst. 1 a 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"); dále namítá porušení čl. 3 odst. 1 a 2, čl. 12 odst. 2 a čl. 18 odst. 2 Úmluvy o právech dítěte. 2. Okresní soud v Ústí nad Labem (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 27. 5.2021 č. j. 17 Nc 40/2019-360 upravil i styk otce (vedlejšího účastníka) s nezletilým, a to vždy každý sudý týden v sobotu od 15:00 hodin do 18:00 hodin a v neděli od 10:00 hodin do 14:00 hodin s tím, že si nezletilého převezme v místě bydliště stěžovatelky a po ukončení styku ho předá v tomto místě zpět; po dovršení dvou let nezletilého pak je otec oprávněn stýkat se s nezletilým vždy každý sudý týden od soboty 10:00 hodin do neděle 13:00 hodin s tím, že si nezletilého převezme v místě bydliště stěžovatelky a po ukončení styku ho zase v tomto místě předá; rovněž bylo rozhodnuto o styku o vánočních svátcích a o povinnosti stěžovatelky nezletilého řádně ke styku připravit (III. výrok). Tím byl změněn rozsudek okresního soudu ze dne 11. 8. 2020 č. j. 17 Nc 40/2019-218 (IV. výrok). Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen "krajský soud") následně rozsudkem ze dne 18. 8. 2022 č. j. 96 Co 263/2021-611 změnil ve výroku III. rozsudek okresního soudu tak, že otec je oprávněn stýkat se s nezletilým od právní moci tohoto rozsudku do 31. 1. 2023 každý sudý týden od soboty od 10:00 hodin do neděle do 17:00 hodin; s účinností od 1. 2. 2023 pak každý první týden v kalendářním měsíci od středy od 10:00 do neděle do 17:00 hodin; dále bylo rozhodnuto o styku v průběhu vánočních a letních prázdnin. Místem předání nezletilého ke styku a jeho převzetí po ukončení styku bylo určeno Ú. - před budovou hlavního vlakového nádraží a oběma rodičům byly stanoveny povinnosti spojené s uskutečňováním styku (výrok III.). 3. Ústavní soud nálezem ze dne 26. 4. 2023 sp. zn. IV. ÚS 147/23 (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz) zrušil výrok III. rozsudku krajského soudu ze dne 18. 8. 2022 č. j. 96 Co 263/2021-611, v části, jíž bylo určeno, že otec si nezletilého převezme a po ukončení styku stěžovatelce vždy předá v Ú. před budovou hlavního vlakového nádraží. Konstatoval, že v odůvodnění soudního rozhodnutí týkajícího se úpravy poměrů k nezletilým dětem musí být vyloženo, co soud považuje za nejlepší zájem dítěte, na základě jakých kritérií k tomuto závěru dospěl a případně jak byl nejlepší zájem dítěte poměřován s dalšími důležitými zájmy a právy. Tento požadavek se uplatní i při rozhodování soudu o určení místa, v němž má docházet k předávání dítěte ke styku, a to především tehdy, má-li být tímto místem určeno místo, jež se nachází ve značné vzdálenosti od místa bydliště dítěte. Nerespektuje-li soud uvedený požadavek, postupuje v rozporu s právem účastníka řízení na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. 4. Krajský soud následně napadeným rozsudkem změnil v nepravomocné části výrok III. rozsudku okresního soudu ze dne 27. 5. 2021 č. j. 17 Nc 40/2019-360, ve znění usnesení okresního soudu ze dne 31. 8. 2021 č. j. 17 Nc 40/2019-367, tak, že otec si převezme nezletilého k realizaci styku v místě bydliště stěžovatelky, která si nezletilého převezme po ukončení styku v místě bydliště otce (výrok I.); současně soud rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). Krajský soud dospěl po opětovném posouzení věci k závěru, že nejvhodnější bude střídání rodičů při předávání/přebírání nezletilého, čímž se mezi ně spravedlivě rozdělí jak ekonomické, tak i fyzické a psychické zatížení. V podrobnostech lze odkázat zejména na bod 9. napadeného rozsudku. II. Argumentace stěžovatelky 5. Stěžovatelka tvrdí, že krajský soud se nevypořádal nejen s její věcnou a právní argumentací, ale i se závěry nálezu sp. zn. IV. ÚS 147/23, v němž Ústavní soud zdůrazňoval zejména povinnost soudu věnovat se - při rozhodování o místě a způsobu předávání nezletilého k péči mezi rodiči - primárně otázce nejlepšího zájmu nezletilého. Podle stěžovatelky krajský soud dostatečně nezdůvodnil a nevysvětlil, jak se vypořádal s otázkou nejlepšího zájmu nezletilého ve vztahu komplexního pohledu na péči o nezletilého jeho rodiči a styk s otcem nezletilého, který je realizován distančním způsobem. 6. Dále stěžovatelka uvádí, že "namísto toho se krajský soud zabýval pouze důvody, které byly uvedeny otcem i stěžovatelkou a týkaly se unisono logistických a ekonomických záležitostí styku a předávaní nezletilého otci a naopak, což nelze zdaleka chápat tak, že byl sledován nejlepší a nejvyšší zájem nezletilého syna". Tímto postupem měl podle stěžovatelky krajský soud porušit její právo na soudní ochranu garantované v čl. 36 odst. 1 Listiny. K tomu dodává, že v jejím případě nelze dát přednost právům otce nezletilého před realizací jejích základních lidských práv. Krajskému soudu stěžovatelka rovněž vytýká, že rozhodl "alibisticky", namísto toho, aby hledal jiné možnosti, jak vyřešit styk nezletilého s jeho otcem. Poukazuje přitom na to, že otci nezletilého například nabízela zajištění ubytování v B. tak, aby nezletilý nemusel v průběhu několika dnů cestovat stovky kilometrů do Německa a zpět do B. Dále uvádí, že zásadní problémy v realizaci styku nezletilého s otcem nastávají při nemoci nezletilého. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka před jejím podáním vyčerpala veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). IV. Shrnutí řízení před Ústavním soudem 8. Ústavní soud obdržel nevyžádané vyjádření Odboru sociální a zdravotní Úřadu městské části Brno - střed, který byl pro řízení před obecnými soudy jmenován opatrovníkem usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 6. 2024 č. j. 96 Co 93/2024-858. Mimo jiné v něm - po shrnutí dosavadního průběhu řízení a skutkového stavu věci - poukazuje na to, že obecnými soudy stanovený režim není v souladu se zájmem čtyřletého dítěte, které musí snášet dlouhé cestování. Současně uvádí, že podání ústavní stížnosti považuje za důvodné. Toto vyjádření Ústavní soud zaslal k replice stěžovatelce, která oznámila změnu právního zastoupení a sdělila, že se plně s tímto vyjádřením ztotožňuje. V. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 9. Ústavní soud není zásadně oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). Postupují-li soudy v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe Ústavní soud atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. Důvod k jeho zásadu by mohl být dán pouze tehdy, pokud by právní závěry obecného soudu byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními nebo v nich neměly podklad, pokud by řízení jako celek nebylo spravedlivé, případně pokud by napadené rozhodnutí postrádalo řádné, srozumitelné a logické odůvodnění. Zásada zdrženlivosti Ústavního soudu pak platí o to více při přezkumu rozhodování opatrovnických soudů, které - se znalostí dlouhodobého vývoje rodinné situace a v bezprostředním kontaktu s účastníky řízení a orgánem sociálně právní ochrany dětí - mohou nejlépe poznat a posoudit skutkové okolnosti věci a učinit rozhodnutí, které bude odrážet zájmy rodičů, ale zejména nezletilých dětí. 10. Ústavní soud ve své nálezové judikatuře formuloval požadavek, aby oba rodiče dítěte společně nesli náklady spojené s jeho výchovou a péčí o ně, a to včetně nákladů spojených s udržováním pravidelného osobního styku. Ústavní soud v zájmu rovnoměrného vyvážení překážek spojených se zajištěním styku dítěte s rodičem na větší vzdálenost obecně vyžaduje, aby tyto překážky byly přeneseny částečně i na rodiče, jemuž bylo dítě svěřeno do péče, resp. aby oba rodiče museli při rozvržení povinností spjatých se stykem v