NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu
IV.ÚS 586/16 ze dne 14. 3. 2016
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl dne 14. března 2016 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti obchodní společnosti Tukový průmysl Praha, a. s., IČ 251 35 881, se sídlem Koubova 79, Praha 9, právně zastoupené JUDr. Michalem Paulem, advokátem se sídlem Benešovská 1897/24, 101 00 Praha 10, směřující 1) proti usnesení Policie České republiky, útvaru odhalování korupce a finanční kriminality služby kriminální policie a vyšetřování, odboru korupce a ochrany zájmů EU, ze dne 4. 8. 2008, ČTS: OKFK-111/TČ-2008-23, 2) proti usnesení téhož policejního orgánu ze dne 20. 8. 2008, ČTS: OKFK 111/TČ 2008-23, a 3) proti jinému zásahu veřejné moci, spočívajícímu v tom, že Městský soud v Praze v trestním řízení, které před ním probíhá pod sp. zn. 10 T 1/2013, nevydal rozhodnutí o zrušení usnesení policejního orgánu o zajištění majetku stěžovatelky, za účasti A) Policie České republiky, útvaru odhalování korupce a finanční kriminality služby kriminální policie a vyšetřování, odboru korupce a ochrany zájmů EU, B) Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a za účasti C) Vrchního soudu v Praze, D) Vrchního státního zastupitelství v Praze a E) Městského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Obchodní společnost Tukový průmysl Praha, a. s. (dále též "stěžovatelka") svým podáním, které Ústavní soud obdržel dne 18. 2. 2016, podala ústavní stížnost proti dvěma usnesením policejního orgánu, uvedeným shora v záhlaví a proti jinému zásahu orgánů veřejné moci ve smyslu ust. § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"); tento protiústavní zásah orgánů veřejné moci spatřuje stěžovatelka v tom, že Městský soud v Praze v trestním řízení, které před ním probíhá, nevydal rozhodnutí o zrušení usnesení policejního orgánu o zajištění majetku stěžovatelky.
Petitem ústavní stížnosti se stěžovatelka domáhá alternativně toho, buď 1) aby Ústavní soud sám napadená rozhodnutí policejního orgánu zrušil, nebo 2) aby Ústavní soud uložil Městskému soudu v Praze: a) zrušit napadená rozhodnutí policejního orgánu a b) vydat zajištěný majetek stěžovatelce.
Stěžovatelka se domnívá, že napadenými rozhodnutími policejního orgánu a postupem obecných soudů bylo porušeno několik jejích základních práv, jmenovitě právo na spravedlivý proces podle článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"); byla prý rovněž porušena zásada presumpce neviny, garantovaná článkem 6 odst. 2 Úmluvy a zásada nullum crimen, nulla poena sine lege, zakotvená v článku 7 odst. 1 Úmluvy; konečně stěžovatelka tvrdí porušení práva na pokojné užívání majetku dle článku 1 odst. 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě a práva vlastnit majetek a nebýt svévolně zbaven majetku, zakotveného v článku 17 odst. 1, 2 Všeobecné deklarace lidských práv.
II.
Z obsahu ústavní stížnosti, z obsahu rozhodnutí napadených ústavní stížností, z obsahu dokumentů přiložených stěžovatelkou k ústavní stížnosti a z vyjádření Vrchního státního zastupitelství ze dne 1. 3. 2016 č. j. 8 VZV 4/2010-3540, které si Ústavní soud vyžádal, se zjišťuje:
Oběma usneseními policejního orgánu, napadenými nynější ústavní stížností, byly podle ustanovení § 79d trestního řádu zajištěny nemovitosti ve vlastnictví stěžovatelky, blíže specifikované v napadených rozhodnutích.
Usnesení o zajištění věcí byla vydána v rámci přípravného trestního řízení, vedeného proti obviněným Ing. Milanu Vomelovi, M. P. a Bc. Martě Konkolové, roz. Strakové. Trestní stíhání bylo zahájeno dne 2. 7. 2003 pro podezření z pokračujícího zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle ust. § 240 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku, spáchaného ve spolupachatelství.
Obvinění M. P. a Bc. Marta Konkolová měli ve vztahu ke společnosti Tukový průmysl Praha, a. s. postavení statutárního orgánu - jednatele společnosti; obviněný Ing. Milan Vomela byl jediným akcionářem, tedy osobou zcela ovládající obchodní společnost pod dřívějším obchodním jménem BENA a. s. (nyní LREAGRAO UNLOGANI KLINDLENT PROPERTIS, a. s., kterážto společnost byla podezřelá z účasti na inkriminované trestné činnosti.
Stěžovatelka, která tvrdí, že je vlastnicí zajištěných věcí, má v trestním řízení postavení zúčastněné osoby (§ 42. tr. řádu).
Průběh trestního řízení v této kauze byl velice komplikovaný, což vyplývalo především z povahy stíhané trestné činnosti, spočívající v několikaletém páchání velkého množství podvodných a fiktivních obchodních transakcí s desetitisíci tun pohonných hmot, na nichž se podílela řada domácích a zahraničních firem; složitými účetními machinacemi mělo dojít k daňovým únikům ve výši několika miliard korun.
Ve věci byla dne 9. 2. 2012 pod č. j. 8 VZV 4/2010 - 1932 podána státním zástupcem Vrchního státního zastupitelství v Praze obžaloba k Městskému soudu v Praze, u něhož poté probíhalo soudní řízení, které však v důsledku amnestie prezidenta republiky ze dne 1. 1. 2013 nebylo ukončeno pravomocným rozsudkem o vině a trestu.
Na základě amnestie prezidenta republiky bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. 1. 2013, sp. zn. 10 T 15/2011 trestní stíhání obžalovaných Ing. Milana Vomely a M. P. pro skutek ad I) podané obžaloby zastaveno, protože se na tyto obžalované vztahoval článek II rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii (stíhání trvalo více než osm let). Obžalovaná Bc. Marta Konkolová byla Městským soudem v Praze rozsudkem ze dne 5. 11. 2014 č. j. 10 T 1/2013- 2224 zproštěna obžaloby pro skutek ad II) obžaloby z důvodu podle § 226 písmeno c) trestního řádu (nebylo prokázáno, že skutek spáchala obžalovaná).
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 22. 5. 2015 sp. zn. 3 To 30/2015 ke stížnosti státního zástupce podle § 149 odst. 1 písm. b) trestního řádu zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 11. 2014 sp. zn. 10 T 1/2013, kterým bylo trestní stíhání obžalovaného Ing. Milana Vomely zastaveno pro skutek uvedený pod bodem ad II) obžaloby a vrátil věc nalézacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. Pro tento skutek, z něhož je obžalován Ing. Milan Vomela, trestní řízení před Městským soudem v Praze dále probíhá.
Dne 3. 1. 2013 podal státní zástupce návrh Městskému soudu v Praze na zabrání věcí, zajištěných v přípravném řízení, podle § 101 odst. 1, písm. a) trestního zákoníku. Tento návrh státní zástupce zúžil částečným zpětvzetím návrhu ze dne 29. 6. 2015 č. j. 8 VZV 4/2010 - 3493, a to pouze pokud jde o zbývající majetek M. P. a dílčí majetek Ing. Milana Vomely. Toto částečné zpětvzetí se však netýká věcí ve vlastnictví stěžovatelky; tyto nemovitosti jsou podle podrobně zdůvodněného návrhu státního zástupce "reinvestovaným výnosem z trestné činnosti".
Návrhu státního zástupce na zabrání nemovitostí ve vlastnictví stěžovatelky Městský soud v Praze vyhověl a usnesením ze dne 5. 12. 2014 č. j. 10 T 1/2013- 2309 rozhodl ve výroku I o zabrání nemovitostí ve vlastnictví stěžovatelky podle ust. § 101 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku. Městský soud ve výroku rozhodnutí výslovně konstatoval, že "se jedná o nemovitosti pořízené z výnosů trestné činnosti".
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 5. 2015 sp. zn. 3 To 31/2015 bylo stížnostmi napadené rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 5. 11. 2014 podle ust. § 149 odst. 1 písm. b), odst. 3 trestního řádu zrušeno, a Městskému soudu v Praze bylo uloženo, aby o věci znovu jednal a rozhodl.
Lze tudíž konstatovat, že o návrhu státního zástupce na zabrání zajištěných věcí ve vlastnictví stěžovatelky nebylo dosud soudem pravomocně rozhodnuto. Podle sdělení Vrchního státního zastupitelství v Praze bude o tomto návrhu Městský soud v Praze rozhodovat v rámci hlavního líčení, které se má konat dne 6. 4. 2016.
Toliko pro dokreslení kauzy lze uvést, že obžalovaný M. P. byl dne 27. 11. 2016 v jiné trestní věci odsouzen Městským soudem v Praze k pětiletému trestu odnětí svobody za zločin podvodu, spáchaný ve spolupachatelství s uprchlým obžalovaným R. K. ke škodě společnosti ČEPRO.
III.
Předtím, než může Ústavní soud přistoupit k meritornímu projednání návrhu a posouzení jeho odůvodněnosti, musí nejprve zkoumat, zda jsou splněny všechny formální předpoklady a podmínky přípustnosti ústavní stížnosti, stanovené v zákoně o Ústavním soudu. Ústavní soud je nucen konstatovat, že tyto podmínky pro projednání ústavní stížnosti nejsou splněny, což je zřejmé prima facie, aniž by bylo třeba ve věci nařizovat jednání a provádět dokazování v kontradiktorním jednání.
Především nelze akceptovat stěžovatelčin návrh, obsažený v alternativním petitu její ústavní stížnosti, totiž aby Ústavní soud uložil Městskému soudu v Praze povinnost rozhodnout o zrušení napadených rozhodnutí policejního orgánu o zajištění majetku a vydat zajištěný majetek
Zdroj: e-Sbírka / justice.cz (oficiální data). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.