IV.ÚS 591/08 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 591/08 ze dne 1. 9. 2010 N 179/58 SbNU 569 K otázce dokazování v daňovém řízení   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedy senátu Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické - ze dne 1. září 2010 sp. zn. IV. ÚS 591/08 ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. S. proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. listopadu 2007 č. j. 8 Afs 115/2006-128, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. ledna 2006 č. j. 9 Ca 294/2004-80 a proti rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 23. září 2004 č. j. FŘ-2740/13/04, jimiž nebyla stěžovateli v rámci daňového řízení uznána realizace zdanitelného plnění. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. listopadu 2007 č. j. 8 Afs 115/2006-128, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. ledna 2006 č. j. 9 Ca 294/2004-80 a rozhodnutí Finančního ředitelství pro hlavní město Prahu ze dne 23. září 2004 č. j. FŘ-2740/13/04 se ruší. Odůvodnění I. 1. Ústavnímu soudu byl dne 5. března 2008 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení výše citovaných rozhodnutí orgánů státní moci. 2. Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost po odstranění vad obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu. 3. Účastníci řízení v souladu s ustanovením § 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu souhlasili s upuštěním od ústního jednání. II. 4. Stěžovateli nebyla v rámci daňového řízení uznána realizace zdanitelného plnění společností JUWO, spol. s r. o., a to i přes to, že jeho uskutečnění bylo doloženo řádně podepsanými doklady. Stěžovatel navrhl další důkazy způsobilé prokázat uskutečnění zdanitelného plnění, jejichž provedení však finanční úřad zčásti nepřipustil a ve zbytku tyto vyhodnotil tak, že neprokazují uskutečnění zdanitelného plnění, přičemž nevzal v úvahu úmrtí jednatele společnosti JUWO, spol. s r. o., ke kterému v průběhu daňového řízení došlo. K prokázání uskutečnění zdanitelného plnění předložil stěžovatel správci daně faktury vystavené společností JUWO, spol. s r. o., výdajové pokladní doklady stěžovatele, příjmové pokladní doklady společnosti JUWO spol. s r. o., příjemky zboží, faktury vystavené společností NOBILES, s. r. o., prokazující, že přijatá zdanitelná plnění byla použita pro uskutečnění ekonomické činnosti stěžovatele, živnostenský list společnosti JUWO, spol. s r. o., osvědčení o její registraci a listinu s názvem "Objednávka na rok 2003". Stěžovatel dále navrhl výslech svědků P. Š., J. B. a M. S. Z těchto výslechů vyplynul fakt, že k uskutečnění zdanitelného plnění došlo. Z výslechu paní I. K. vyplynulo, že obě strany prováděly všechny kroky směřující k uskutečnění tvrzeného zdanitelného plnění. Za situace, kdy jednatel společnosti JUWO, spol. s r. o., pan Z. L. zemřel, navrhoval stěžovatel provedení důkazu posudku znalcem z oboru písmoznalectví, který by ověřil pravost podpisu pana L. Důkaz nebyl připuštěn, neboť dle názoru soudu jím nelze prokázat uskutečnění zdanitelného plnění, obdobně tomu bylo i v případě navržení důkazu výpisem telefonních hovorů mezi panem L. a stěžovatelem. Stěžovatel má za to, že správní orgány a následně i orgány soudní, ve snaze zjistit skutečný stav věci, postupovaly příliš formalisticky, neodůvodněně odmítly zohlednit výjimečnost stěžovatelova případu a dle toho i následně postupovat v úzké součinnosti se stěžovatelem tak, aby byl naplněn účel daňového řízení, kterým není pouze uspokojení fiskálního zájmu státu, ale především i vybrání daně ve výši správně stanovené tak, aby bylo současně chráněno zachování práv a právem chráněných zájmů daňových subjektů. Závěrem stěžovatel odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2095/07 ze dne 9. ledna 2008 (N 7/48 SbNU 57). III. 5. Nejvyšší správní soud ve svém vyjádření k ústavní stížnosti zásadně nesouhlasí s tím, že by stěžovatel předloženými doklady prokázal uskutečnění zdanitelného plnění, neboť toto dokládal toliko formálními písemnými doklady, které však výpovědi navržených svědků nepotvrdily. Svědek S. sice potvrdil existenci zboží a plateb, ale o tom, že materiál je dodáván právě společností JUWO, spol. s r. o., se dozvěděl pouze od stěžovatele. Co se týče výslechu družky zemřelého jednatele společnosti JUWO, spol. s r. o., paní I. K., tak stěžovatel provedení tohoto důkazu v předmětném daňovém řízení nenavrhoval, tento důkaz byl proveden v jiném daňovém řízení až dne 15. prosince 2004, tedy až po vydání rozhodnutí finančního ředitelství v předmětné věci. Nejvyšší správní soud připomněl, že daňový subjekt stíhá v daňovém řízení dle § 31 odst. 9 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "daňový řád") důkazní břemeno k prokázání skutečností, které uvedl ve svém daňovém přiznání. Finanční orgány tedy vycházejí ve svých závěrech ze skutkového stavu, který vyplývá z důkazů, které daňový subjekt k prokázání svých tvrzení navrhl. Správní soudy i finanční orgány považovaly v dané věci za rozhodující, že žádný ze stěžovatelem navržených svědků nepotvrdil, že k přijetí zdanitelného plnění došlo od deklarovaného plátce. Stěžovatel založil žalobu i kasační stížnost na tvrzení, že unesl důkazní břemeno již pouhým předložením formálních dokladů, přičemž finanční orgány naopak neunesly své důkazní břemeno vyplývající z ustanovení § 31 odst. 8 písm. c) daňového řádu, neboť neprokázaly mimo jakoukoli pochybnost existenci skutečností vyvracejících věrohodnost, průkaznost, správnost či úplnost předložených důkazů. Stěžovatel deklaroval přijetí zdanitelného plnění od dodavatele, kterému byla ve zdaňovacím období za 4. čtvrtletí roku 2002 vyměřena daň z přidané hodnoty v nulové výši a který na výzvy dožádaného správce daně nereagoval a v registrovaném sídle byl nekontaktní. Za této situace tedy spočívalo důkazní břemeno v souladu s ustanovením § 31 odst. 9 daňového řádu na stěžovateli, který ovšem k výzvě správce daně přesvědčivé důkazy nepředložil, k opětovnému přechodu důkazního břemene na správce daně tak v daném případě dojít nemohlo. Nejvyšší správní soud v souvislosti s uvedeným odkázal na svůj rozsudek ze dne 30. ledna 2008 č. j. 2 Afs 24/2007-119. 6. Finanční ředitelství pro hlavní město Prahu (dále též "vedlejší účastník") ve svém obsáhlém vyjádření uvedlo, že důvodem pro neuznání nároku na odpočet daně dle faktur od společnosti JUWO, spol. s r. o., nebyla zjištění na straně deklarovaného dodavatele. Stěžovatel ke svým tvrzením o nároku na odpočet daně nepředložil či nenavrhl takové důkazní prostředky, které by prokázaly splnění zákonných podmínek pro realizaci odpočtu. Ve svém vyjádření polemizuje vedlejší účastník s některými závěry Ústavního soudu, který v minulosti rozhodoval o obdobné ústavní stížnosti téhož stěžovatele (sp. zn. IV. ÚS 2095/07). K výpovědi I. K. vedlejší účastník uvádí, že správní orgány nemohly hodnotit svědeckou výpověď, která se v době rozhodování správních orgánů neuskutečnila. Výpověď svědkyně se na mnoha místech liší, zatímco 3. října 2003 sdělila, že k dané věci nemůže nic říct, protože o aktivitách zesnulého pana L. nic neví, při pozdějším výslechu 15. prosince 2004, tj. s více jak ročním odstupem, svědkyně uvedla telefonní číslo pevné linky a jmenovitě potvrdila objednávky od stěžovatele. Jednatele společnosti JUWO, spol. s r. o., lze podle vedlejšího účastníka označit za tzv. bílého koně, který vystavoval faktury a podepisoval doklady, ale reálné uskutečnění formálně vykazovaných obchodů nikdy neprokázal, ani nedoložil, že zbožím údajně dodaným stěžovateli disponoval. Vedlejší účastník si je vědom toho, že neplnění daňových povinností na straně dodavatele nemůže jít k tíži stěžovatele, současně však zdůrazňuje, že žádný ze stěžovatelem předložených důkazních prostředků objektivně a věrohodně tvrzení o přijetí zboží od společnosti JUWO, spol. s r. o., neprokázal, když navíc zboží stejného druhu nakupoval od jiného dodavatele a společnost JUWO, spol. s r. o., tedy nebyla jeho výhradním dodavatelem. Argumentuje-li stěžovatel předloženými řádně podepsanými doklady, vedlejší účastník uvádí, že oprávněnost nároku na odpočet daně není založena pouze na předložení podepsaných dokladů, ale na prokázání shody náležitostí těchto dokladů se skutečností, což se v předmětném případě nestalo. Úmrtím jednatele dodavatele neplynou pro stěžovatele v daňovém řízení žádné výjimky a bylo na něm, aby se s tíhou důkazního břemene, s nímž zůstal osamocen, vypořádal. Neuznání nároku na odpočet daně má jednoznačnou oporu v provedeném důkazním řízení a ve spisovém materiálu. Pouze a jedině stěžovatel byl tím subjektem, který měl na základě předložených písemných dokladů prokázat, že k plnění skutečně do