IV.ÚS 592/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 592/22 ze dne 7. 6. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti M. P., zastoupeného Mgr. Tomášem Markem, advokátem, sídlem Na Hutích 661/9, Praha 6 - Bubeneč, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. října 2021 č. j. 11 Tdo 1222/2020-2619, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. dubna 2020 č. j. 15 To 15/2020-2381 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. ledna 2020 č. j. 57 T 9/2019-2277, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Vrchního státního zastupitelství v Praze a Městského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro tvrzené porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným rozsudkem uznal stěžovatele spolu s dalšími třemi obžalovanými (B. K., D. D. a F. H.) vinnými tím, že společně s dalšími doposud neztotožněnými osobami jako členové organizované skupiny s dílčí dělbou práce, která byla založena i na vzájemné zastupitelnosti, vedeni společným záměrem získat finanční prospěch pro sebe a pro jiného, se bezprostředně podíleli na pěstování a přechovávání drogy marihuana (konopí), to vše v úmyslu získat vysoce prošlechtěný kultivar rostliny konopí (Cannabis L.) s vysokým obsahem kanabinoidních látek [celkem bylo zajištěno konopí obsahující téměř 3 kg účinné látky Tetrahydrokanabinol (dále jen "THC"], a to tak, že zajišťovali zdárný chod pěstíren zřízených dosud neztotožněnými pachateli v bytech v Praze, pronajatých na neexistující osoby, a pečovali o rostliny konopí, které pravidelně ručně zavlažovali, pěstírny hlídali a do uvedených bytů za pomoci vlastních klíčů vstupovali a vnášeli věci potřebné pro fungování pěstíren. Tím spáchali pokus zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy (v případě obžalovaného F. H. ve formě účastenství), neboť organizovaně pěstovali a přechovávali konopí. Městský soud stěžovateli uložil trest odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon ho zařadil do věznice s ostrahou. Dále stěžovateli městský soud uložil trest vyhoštění na dobu deseti let a trest propadnutí věci. 3. K odvolání státní zástupkyně a obžalovaného F. H. Vrchní soud v Praze (dále jen "vrchní soud") napadeným rozsudkem zrušil ve výroku o vině obžalovaných pod bodem I a ve všech výrocích na tento výrok obsahově navazujících rozsudek městského soudu. Vrchní soud nově rozhodl tak, že uznal prvně tři výše jmenované obžalované vinnými ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy a obžalovaného F. H. z pomoci k tomuto zvlášť závažného zločinu. Vrchní soud stěžovateli uložil trest odnětí svobody v trvání osmi let ve věznici se zvýšenou ostrahou a stejně jako městský soud tresty vyhoštění a propadnutí věci. 4. Nejvyšší soud shledal dovolání stěžovatele, B. K. a D. D. přípustné, avšak nedůvodné. Právní posouzení skutku vrchním soudem bylo podle Nejvyššího soudu správné, přičemž námitky proti přiměřenosti trestu se nevztahovaly k žádnému zákonnému dovolacímu důvodu a Nejvyšší soud nezjistil uložení nepřiměřeně přísného trestu. II. Argumentace stěžovatele 5. Stěžovatel zejména namítá, že podle vrchního soudu měl on sám přechovávat 2 801,345 g THC, ačkoliv ze skutkových zjištění městského soudu - pokud jde o byty, jež byly spojeny s jeho osobou - vyplývá množství toliko množství 1 791,22 g THC. Stěžovatel shledává extrémní rozpor mezí tím, co vrchní soud uvedl ve skutkové větě, a tím, s čím pracoval při právním posouzení skutku. To má podle obviněného vliv i na míru společenské škodlivosti jeho jednání a na závěr o možnosti použití § 58 odst. 1 trestního zákoníku, který podle stěžovatele měly soudy použít. Podle stěžovatele též ze skutkových zjištění obecných soudů neplyne závěr o existenci organizované skupiny, tudíž ani jeho podíl na činnosti v dalších dvou pěstírnách neměl být prokázán. Nejvyšší soud aproboval postup vrchního soudu, který přičetl stěžovateli množství THC zajištěné v bytě, s nímž se orgánům činným v trestním řízení nepodařilo stěžovatele žádným způsobem spojit, a to pouze na základě argumentace, že člen organizované skupiny má být trestán jako spolupachatel, ačkoli v rozsudku městského soudu nebyl stěžovatel uznán vinným jako spolupachatel. Nejvyšší soud také údajně marginalizoval stěžovatelem poukazovaný rozdíl mezi pěstováním a vypěstováním z hlediska naplnění znaku skutkové podstaty trestného činu ve slovech přechovávat pro jiného. Jelikož stěžovatel podle svých slov toliko o rostliny pečoval (zaléval je, hlídal pěstírny), avšak nebylo mu prokázáno jejich sušení a sklizeň, nemohlo jít o dokonaný zločin, nýbrž nejvýše o stadium pokusu. 6. Dále stěžovatel brojí proti nepřiměřeně přísnému uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, které odvozuje od neodůvodněného neužití moderačního práva podle § 58 odst. 1, 6, popř. i 5 téhož ustanovení trestního zákoníku. Soudy se podle stěžovatele dostatečně nezabývaly osobními a rodinnými poměry stěžovatele, který do té doby nepochybil, avšak potřeboval splatit dluhy vzniklé z jeho závislosti na hazardních hrách. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní stížnost byla podána včas, oprávněným stěžovatelem, který se účastnil řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Jeho ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpal zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 8. Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a nepřísluší mu vykonávat dozor nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocnými rozhodnutími těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele. Proto musí pečlivě dbát mezí pravomocí svěřených mu Ústavou. 9. Stěžovatel v ústavní stížnosti opakuje námitky uplatněné v předchozích řízeních, které byly v napadených rozhodnutích v souladu s ústavním pořádkem vyvráceny. Protože námitky stěžovatele směřují částečně proti přiměřenosti uloženého trestu odnětí svobody, poznamenává k tomu předně Ústavní soud, že mu zásadně nepřísluší vyjadřovat se k výši a druhu uloženého trestu [srov. např. nález ze dne 24. 4. 2008 sp. zn. II. ÚS 455/05 (N 74/49 SbNU 119)], neboť rozhodování trestních soudů je v tomto ohledu nezastupitelné (viz čl. 90 Ústavy a čl. 40 odst. 1 Listiny). Ústavní soud je oprávněn zasáhnout pouze v případě extrémního vybočení z kritérií, jež jsou pro tyto účely stanovena v § 37 a násl. trestního zákoníku. Taková situace však v dané věci nenastala a Ústavní soud neshledal důvody pro odchýlení se od závěrů obsažených v usneseních ze dne 6. 4. 2022 sp. zn. II. ÚS 545/22 a ze dne 22. 3. 2022 sp. zn. I. ÚS 541/22, jimiž byly odmítnuty ústavní stížnosti B. K. a D. D. jako návrhy zjevně neopodstatněné. 10. Základními okruhy opakovaných polemik stěžovatele jsou především námitky proti spáchání trestného činu ve spolupachatelství s dalšími obviněnými a proti množství jemu přičteného množství THC. Nejvyšší soud však v bodech 65 a 66 odůvodnění napadeného usnesení srozumitelně konstatoval: "Ačkoliv tak soud prvního stupně, ani soud odvolací, výslovně v odůvodnění svých rozsudků neuvedly (byť právní věty obou rozsudků ve vztahu k uvedeným spoluobviněným obsahují znak ‚přechovávali'), obvinění [...] při páchání trestné činnosti zjevně postupovali jako spolupachatelé ve smyslu § 23 tr. zákoníku, neboť každý z nich svým jednáním naplňoval znaky skutkové podstaty daného zvlášť závažného zločinu. [...] Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi již dříve a opakovaně akcentoval, že pokud si obviněný mohl učinit představu o rozsahu páchání trestné činnosti (např. vzhledem k množství drogy, se kterou obchodoval, existenci dalších osob, s nimiž spolupracoval, i k době, po kterou k trestné činnosti docházelo), tak jednal za podmínek spolupachatelství ve smyslu § 23 tr. zákoníku." Proto Nejvyšší soud uzavřel, že všem spoluobviněným "je třeba přičítat veškeré množství účinné látky THC, s nímž všichni spoluo