IV.ÚS 6/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 6/24 ze dne 11. 12. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Milana Hulmáka a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. Veroniky Navrátilové, advokátky, sídlem Matiční 730/3, Ostrava, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. října 2023 č. j. 3 To 42/2023-555 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. května 2023 č. j. 31 T 2/2023-539, za účasti Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Popis věci a její procesní vývoj 1. Stěžovatelka požaduje zrušit usnesení trestních soudů ve věci odměny a náhrady nákladů zmocněnkyně poškozeného v trestní věci. Podle stěžovatelky trestní soudy porušily její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 11 odst. 1, čl. 28 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě. 2. Stěžovatelka vystupovala v trestním řízení jako zmocněnkyně poškozené, které trestní soudy přiznaly nárok na bezplatnou právní pomoc (§ 51a odst. 1 trestního řádu). Poškozená je matkou, jejíž dceru usmrtil odsouzený. Za tento čin jej Krajský soud v Ostravě uznal vinným za trestný čin vraždy (§ 140 trestního zákoníku), uložil mu trest odnětí svobody v délce trvání 13 let a povinnost nahradit poškozené nemajetkovou újmu ve výši 1,5 mil. Kč. To vše na základě dohody o vině a trestu, kterou krajský soud schválil podle § 314r odst. 4 trestního řádu (rozsudkem ze dne 29. 3. 2023 č. j. 31 T 2/2023-495). 3. Po skončení věci se stěžovatelka obrátila na krajský soud s návrhem na přiznání odměny a náhrady hotových výdajů (§ 151 odst. 6 trestního řádu). Požadovala, aby jí stát zaplatil 354 tis. Kč. Krajský soud jí v napadeném usnesení přiznal jen 47 tis. Kč. Oproti žádosti určil požadovanou odměnu jinak ve třech směrech. 4. Zaprvé, úkony stěžovatelky rozdělil do dvou skupin. První skupinu tvořily úkony, které stěžovatelka učinila před uplatněním nároku na náhradu nemajetkové újmy, druhou úkony učiněné po jeho uplatnění. Krajský soud uvedl, že do podání adhezního návrhu aplikoval první část (část před středníkem) § 10 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Druhá část (část za středníkem) se proto použije až po podání adhézního návrhu. 5. Zadruhé, krajský soud nestanovil tarifní hodnotu podle výše přiznané náhrady nemajetkové újmy, ale podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu. Tarifní hodnota tak nečinila 1,5 mil. Kč, ale pouhých 50 tis. Kč. K tomu krajský soud uvedl, že advokátní tarif nezohledňuje povahu adhézního řízení, jehož předmětem je újma na přirozených právech. 6. Za třetí, krajský soud u některých úkonů (žádost o přiznání nároku na přiznání bezplatné pomoci, vyjádření k dohodě o vině a trestu, žádost o poskytnutí peněžité pomoci oběti trestné činnosti) přiznal mimosmluvní odměnu jen v poloviční výši [§ 11 odst. 2 písm. d) ve spojení s § 11 odst. 3 advokátního tarifu]. Uvedl, že rozbor judikatury k náhradě nemajetkové újmy je pouhým doplněním jiného úkonu, nelze jej považovat za samostatný úkon. 7. Stěžovatelka následně podala stížnost. Vrchní soud v Olomouci se ztotožnil s postupem krajského soudu, stížnost proto zamítl. Rozdělení úkonů právních služeb podle okamžiku uplatnění adhézního nároku odpovídá judikatuře. Rovněž stanovení tarifní hodnoty u nemajetkové újmy na 50 tis. Kč [§ 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu] se v judikatuře ustálilo. A konečně přiznat za některé úkony poloviční odměnu není nijak problematické. Ne všechny úkony si zaslouží odměnu v plné výši. Aby trestní soudy přiznaly úkonu plnou odměnu, musí splňovat jisté kvalitativní požadavky. V této věci se úkony vesměs omezily jen na pouhou citaci zákonných ustanovení či opakování skutkových zjištění. II. Argumentace stěžovatelky 8. Stěžovatelčina hlavní, nejobsáhlejší námitka směřuje proti prvnímu způsobu zkrácení její odměny. Podle stěžovatelky není pro určení tarifní hodnoty rozhodující, zda poškozený navrhl uložení povinnosti nahradit újmu či vydat bezdůvodné obohacení. Rozhodující je pouze to, zda trestní soud odsouzenému takovou povinnost uložil. Pokud trestní soudy poškozené přiznají náhradu újmy (převyšující 10 tis. Kč), tarifní hodnota vychází z výše přisouzené náhrady újmy (1,5 mil. Kč). Stěžovatelka neví, proč trestní soudy nepoužily § 10 odst. 5 advokátního tarifu jako celek. Stěžovatelka taktéž neví, proč trestní soudy použily první část citovaného ustanovení, pokud poškozené přiznal náhradu újmy. Další námitka kritizuje použití § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu. Podle stěžovatelky § 10 odst. 5 advokátního tarifu mluví jasně: tarifní hodnota vychází z konečné výše přisouzené újmy. Použití jiných ustanovení je proto vyloučeno. Závěrem stěžovatelka nesouhlasí s přiznáním mimosmluvní odměny jen v poloviční výši u některých úkonů. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 9. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný (§ 29 až § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Stěžovatelka je advokátka, nemusí být zastoupena jiným advokátem [srov. stanovisko pléna ze dne 8. 10. 2015 sp. zn. Pl.ÚS-st. 42/15 (ST 42/79 SbNU 637)]. Vyčerpala též všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnost je tedy přípustná. IV. Průběh řízení před Ústavním soudem 10. Ústavní soud si vyžádal trestní spis. Poté vyzval účastníky a případného vedlejšího účastníka řízení, aby se k ústavní stížnosti vyjádřili. 11. Krajský soud jen odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí. Vrchní soud taktéž odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí, jen dodal, že jeho postup odpovídá textu advokátního tarifu a ustálené judikatuře. 12. Ústavní soud stěžovatelce vyjádření přeposlal, ta však již další vyjádření nepodala. 13. Odsouzený se nevyjádřil. Má se tedy za to, že se účastenství v nynějším řízení vzdal (§ 28 odst. 2 a § 63 zákona o Ústavním soudu, ve spojení s § 101 odst. 4 občanského soudního řádu). V. Posouzení ústavní stížnosti 14. Ústavní soud se vypořádá s námitkami v pořadí, v jakém je stěžovatelka vznesla. 15. První námitka kritizuje výklad a použití § 10 odst. 5 advokátního tarifu, na základě kterého trestní soudy rozhodují o odměně a náhradě hotových výdajů zmocněnce poškozeného. Trestní soudy rozdělily úkony stěžovatelky jako zmocněnkyně poškozené do dvou pomyslných skupin a u každé z nich použily odlišnou tarifní hodnotu. Pro použití nižší či vyšší tarifní hodnoty bylo rozhodující, zda učinila úkon před či až po uplatnění adhézního nároku. 16. V nynější věci jde - co se týče sporného výkladu § 10 odst. 5 advokátního tarifu - o bagatelní částku odměny, maximálně v řádu několika málo tisíc korun. To by samo o sobě silně naznačovalo, že tato věc nemá ústavní význam [k výjimkám srov. nález ze dne 8. 11. 2016 sp. zn. II. ÚS 2571/16 (N 214/83 SbNU 391), bod 15]. Byť tak stěžovatelka nečiní výslovně, dále naznačuje, že její věc má širší dopady. Má do budoucna změnit rozhodovací činnost trestních soudů ve věcech odměňování a náhrady hotových výdajů zmocněnců poškozených. 17. Ústavní soud zdůrazňuje, že odměňování zmocněnců poškozených je třeba vnímat v širších souvislostech, zejména s ohledem na ústavní ochranu práv poškozených trestnou činností. Aby advokáti mohli kvalitně hájit práva a prosazovat oprávněné zájmy obětí, musí být jejich práce také uspokojivě ohodnocena. Jen tak stát dostojí své povinnosti zajistit účinnou právní pomoc. I proto by soudy měly přistupovat zvlášť obezřetně k odklonům od základních pravidel odměňování podle advokátního tarifu [nález ze dne 10. 12. 2013 sp. zn. III. ÚS 2801/11 (N 213/71 SbNU 501), bod 12]. 18. Naznačený precedentní charakter této věci je však zásadně oslaben. Advokátní tarif bude od 1. 1. 2025 novelizován, neboť v ten den nabyde účinnosti vyhláška č. 258/2024 Sb. Jde o zásadní změnu advokátního tarifu. Bude proto od 1. 1. 2025 na trestních soudech, aby nová pravidla advokátního tarifu vykládaly jednotně, se zřetelem na ústavně zaručená práva poškozených, kterým musí dát výklad advokátního tarifu přístup k účinné právní pomoci. Trestní soudy si musí být vědomy, že základní zásady právního státu jsou porušovány též tehdy, pokud je jedno procesní ustanovení (zde již zmíněný § 10 odst. 5 advokátního tarifu) vykládáno různě různými soudy napříč soudní soustavou. A konečně si trestní soudy musí uvědomit, že úkolem zmocněnce poškozeného není jen usnadnit uplatnění adhézního nároku. Jeho role je mnohem širší: psychicky podpořit poškozené v jejich nelehké životní situaci a ulehčit jim ne vždy lehkou pouť trestním řízením [srov. nález ze dne 1. 3. 2023 sp. zn. II. ÚS 357/22, bod 25]. 19. V nynější věci oba soudy sporné závěry dostatečně odůvodnily