IV.ÚS 600/11 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 600/11 ze dne 9. 7. 2013 N 116/70 SbNU 33 K interpretaci podústavního práva - faktická realizace práva hospodaření a podmínky pro přechod majetku do vlastnictví obcí   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Vladimíra Sládečka - ze dne 9. července 2013 sp. zn. IV. ÚS 600/11 ve věci ústavní stížnosti České republiky - Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, se sídlem Karmelitská 7, Praha, za niž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem Rašínovo nábřeží 42, Praha 2, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2010 č. j. 28 Cdo 3817/2009-392 o odmítnutí stěžovatelčina dovolání, výrokům I a II rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2009 č. j. 20 Co 376, 377/2008-328, jímž byl ve věci samé potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, a výrokům I a III rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19. 3. 2008 č. j. 12 C 70/2007-271, kterým bylo ve sporu o určení vlastnictví nemovitostí určeno, že vlastníkem nemovitostí je hlavní město Praha, a doplňujícímu usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. 5. 2008 č. j. 12 C 70/2007-277. I. Usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 11. 2010 č. j. 28 Cdo 3817/2009-392, rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2009 č. j. 20 Co 376, 377/2008-328 v rozsahu výroků I a II, rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19. 3. 2008 č. j. 12 C 70/2007-271 v rozsahu výroků I a III a doplňujícím usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. 5. 2008 č. j. 12 C 70/2007-277 došlo k porušení ústavně zaručeného práva na soudní ochranu a spravedlivý proces podle čl. 36 odst. l Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 11. 2010 č. j. 28 Cdo 3817/2009-392, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2009 č. j. 20 Co 376, 377/2008-328 v rozsahu výroků I a II, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 19. 3. 2008 č. j. 12 C 70/2007-271 v rozsahu výroků I a III a doplňující usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. 5. 2008 č. j. 12 C 70/2007-277 se ruší. Odůvodnění I. 1. Ústavnímu soudu byl dne 24. 2. 2011 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů. 2. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") sp. zn. 12 C 70/2007, který si za účelem posouzení důvodnosti ústavní stížnosti vyžádal, Ústavní soud zjistil, že obvodní soud rozsudkem ze dne 19. 3. 2008 č. j. 12 C 70/2007-271 určil, že vlastníkem pozemku parc. č. 142 v obci Praha, katastrální území Nové Město, a na něm postaveného domu č. p. 977, je hlavní město Praha (dále jen "vedlejší účastnice č. 1") (výrok I). Návrh městské části Praha 1 (dále jen "vedlejší účastnice č. 2") na určení, že vlastníkem předmětného pozemku je vedlejší účastnice č. 1, obvodní soud zamítl (výrok II). O nákladech řízení rozhodl obvodní soud tak, že stěžovatelka a společnost AGM, a. s., vystupující v řízení před obecnými soudy jako vedlejší účastník na straně stěžovatelky, jsou povinny uhradit společně a nerozdílně vedlejší účastnici č. 1 na nákladech řízení částku 61 117 Kč (výrok III). Obvodní soud dále stanovil, že vedlejší účastnice č. 1 a vedlejší účastnice č. 2 vůči sobě nemají navzájem právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV) a vedlejší účastnice č. 2 je povinna uhradit společnosti AGM, a. s., náklady řízení ve výši 42 275 Kč (výrok V). Doplňujícím usnesením ze dne 30. 5. 2008 č. j. 12 C 70/2007-277 uložil obvodní soud stěžovatelce, společnosti AGM, a. s., a vedlejší účastnici č. 2, aby každá z nich zaplatila na nákladech státu částku 2 830 Kč. 3. Obvodní soud dovodil, že v projednávané věci byly kumulativně splněny všechny tři podmínky pro přechod vlastnického práva ve smyslu ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, a proto se ke dni 23. 11. 1990 stala vlastníkem předmětných nemovitostí vedlejší účastnice č. 1. Obvodní soud konstatoval, že 1. předmětné nemovitosti byly ke dni účinnosti zákona č. 172/1991 Sb. (24. 5. 1991) ve vlastnictví České republiky, 2. k předmětným nemovitostem příslušelo ke dni 23. 11. 1990 právo hospodaření národnímu výboru, jehož práva a závazky přešly na městskou část hlavního města Prahy, a to konkrétně na vedlejší účastnici č. 2, a 3. vedlejší účastnice č. 2 s předmětnými nemovitostmi ke dni účinnosti zákona č. 172/1991 Sb. hospodařila. U posledně uvedené podmínky obvodní soud uzavřel, že byl vázán právním názorem Nejvyššího soudu vyjádřeným v rozsudku ze dne 12. 6. 2007 č. j. 28 Cdo 817/2006-238. Byť byl Obvodní národní výbor v Praze 1 (dále též jen "obvodní národní výbor") v průběhu roku 1990 přesvědčen o tom, že na základě hospodářské smlouvy ze dne 1. 11. 1976 vzniklo právo trvalého užívání Ústřednímu výboru Socialistického svazu mládeže (dále jen "ÚV SSM"), činil kroky k tomu, aby se předmětné nemovitosti dostaly do jeho faktické dispozice, o čemž svědčí dopis obvodního národního výboru ze dne 22. 11. 1990 adresovaný Federálnímu koordinačnímu centru Svazu mladých, nástupci Socialistického svazu mládeže. Jestliže se tedy obvodní národní výbor, resp. vedlejší účastnice č. 2 neujaly faktické správy předmětných nemovitostí do 24. 5. 1991, nebylo by to proto, že by neměly zájem se takové správy ujmout, ale proto, že jim to ze strany Federálního koordinačního centra Svazu mladých, případně jiných subjektů v nemovitostech působících, nebylo umožněno. Obvodní soud současně dospěl k závěru, že neexistovala žádná překážka pro vznik vlastnického práva ve smyslu § 4 odst. 1 a 2 zákona č. 172/1991 Sb. Zabýval se přitom zejména ustanovením § 4 odst. 1 písm. c) tohoto předpisu, dle něhož do vlastnictví obcí nepřecházejí nemovité věci s příslušenstvím, které jsou ke dni účinnosti tohoto zákona v trvalém užívání jiné než státní organizace. Obvodní soud, opět vázán rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2007 č. j. 28 Cdo 817/2006-238, vyvodil, že hospodářská smlouva ze dne 1. 11. 1976 uzavřená mezi obvodním národním výborem a ÚV SSM, kterou mělo být zřízeno právo trvalého užívání ÚV SSM k předmětným nemovitostem, byla neplatná pro nedostatek písemné formy, jelikož ji za ÚV SSM podepsala pouze jedna osoba, ačkoliv zákon č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, vyžadoval podpis nejméně dvou oprávněných osob (§ 23 odst. 1 ve spojení s § 104 odst. 1 hospodářského zákoníku). Nemělo proto smysl zkoumat, zda ke dni 24. 5. 1991 ještě ÚV SSM existoval a pod jakým označením. 4. Proti výše uvedenému rozsudku obvodního soudu podala stěžovatelka a vedlejší účastnice č. 2 odvolání, nicméně Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozsudkem ze dne 29. 1. 2009 č. j. 20 Co 376, 377/2008-328 rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil (výrok I). Současně rozhodl, že stěžovatelka je povinna uhradit vedlejší účastnici č. 1 na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 24 514 Kč (výrok II) a že stěžovatelka s vedlejší účastnicí č. 2 navzájem nemají právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III). Co do merita věci se městský soud ztotožnil s názorem soudu obvodního, resp. konstatoval, že je rovněž vázán rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2007 č. j. 28 Cdo 817/2006-238, který jiný výklad nepřipouští. Stěžovatelka v odvolacím řízení nově uplatnila námitku, že vlastnické právo k předmětným nemovitostem již bylo vyřešeno vydáním zákona č. 364/2000 Sb., o zrušení Fondu dětí a mládeže a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, jehož čl. I bod 5 písm. e) stanoví, že "nemovitost Senovážné náměstí čp. 977, Praha 1, včetně pozemku parcelní č. 142 v k. ú. Nové město, nemovitost Česká ul. čp. 166, Brno, včetně pozemku parcelní č. 609 v k. ú. Město Brno, se kterými přísluší Fondu hospodařit, [likvidátor] bezúplatně převede za účelem využití pro práci s dětmi a mládeží zejména občanských sdružení dětí a mládeže na Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy v souladu se zvláštním zákonem". Dle názoru městského soudu se nejednalo o zákonné určení vlastnictví k předmětným nemovitostem, nýbrž toliko o opatření ohledně dalšího využití majetku spravovaného zrušeným fondem. Kdyby stát takto zamýšlel zasáhnout do probíhajícího soudního sporu, jednalo by se o svévoli odporující ústavním principům, zejména těm obsaženým v čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Městský soud nepřisvědčil ani argumentu, že předmětné nemovitosti přešly do vlastnictví státu na základě § 2 odst. 1 ústavního zákona č. 497/1990 Sb., o navrácení majetku Socialistického svazu mládeže lidu České a Slovenské Federativní R