IV.ÚS 613/06 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 613/06 ze dne 18. 4. 2007 N 68/45 SbNU 107 K postupu senátu Nejvyššího správního soudu, který dospěl k právnímu názoru odlišnému od právního názoru dříve vyjádřeného v rozhodnutí tohoto soudu (otázka soudního přezkumu zdravotního posudku)   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedy senátu Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické - ze dne 18. dubna 2007 sp. zn. IV. ÚS 613/06 ve věci ústavní stížnosti M. P. proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 8. 2006 č. j. 4 Ads 81/2005-76, kterým byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 6. 2005 č. j. 22 Ca 329/2003-45 a odmítnuta žaloba stěžovatele, a proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ostravě, kterým byla zamítnuta žaloba stěžovatele proti rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje vydanému ve věci lékařského posudku stran stěžovatelova zdravotního stavu, spojené s návrhem na přiznání náhrady nákladů řízení před Ústavním soudem. I. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 8. 2006 č. j. 4 Ads 81/2005-76 se zrušuje. II. Co do zbytku se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění I. 1. Návrhem podaným k poštovní přepravě dne 20. 9. 2006 a doručeným Ústavnímu soudu dne 21. 9. 2006 se M. P. (dále jen "stěžovatel") domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo porušeno jeho základní právo domáhat se stanoveným postupem ochrany svého práva u nezávislého a nestranného soudu, garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). II. 2. Z vyžádaného spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 22 Ca 329/2003 Ústavní soud zjistil, že rozhodnutím Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 9. 7. 2003 (sp. zn. SZ/9944/03/Oc) bylo zamítnuto odvolání stěžovatele podané proti lékařskému posudku vystavenému dne 30. 4. 2003 vedoucím lékařem oddělení závodní preventivní péče Karvinské hornické nemocnice MUDr. F. C. v souladu s ustanovením § 77a zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů; odvoláním napadený lékařský posudek byl správním rozhodnutím potvrzen z důvodů v rozhodnutí vyložených. 3. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel žalobu, v níž vyjádřil přesvědčení, že výkonu dosavadního zaměstnání je nadále schopen; své tvrzení podrobně odůvodnil. Navrhoval dále, aby byl žalobě přiznán odkladný účinek, neboť právní následky napadeného rozhodnutí by pro něj znamenaly nenahraditelnou újmu spočívající ve výpovědi ze strany zaměstnavatele a ztrátě zaměstnání. Současně již v této fázi řízení stěžovatel poukazoval na neúčinnost případného řešení sporu v občanskoprávním řízení, tj. podáním návrhu na určení, že výpověď je neplatná, neboť tato by byla zaměstnavatelem dána na základě lékařského posudku, jehož závěry jsou pro něj závaznými. Stěžovatel žádal, aby rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje bylo zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. 4. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 9. 10. 2003 č. j. 22 Ca 329/2003-12 přiznal žalobě odkladný účinek. V navazujícím řízení ve věci samé ustanovil krajský soud znalcem MUDr. F. Č.; tento znalec - specialista na posudkové lékařství - podal posudek dne 2. 3. 2005. 5. Rozsudkem ze dne 8. 6. 2005 č. j. 22 Ca 329/2003-45 soud žalobu zamítl. V odůvodnění rozsudku krajský soud uvedl, že se zabýval otázkou, zda je proti napadenému rozhodnutí přípustná žaloba. Konstatoval, že napadené rozhodnutí je rozhodnutím správního orgánu vydaným ve správním řízení při výkonu zdravotní péče na základě posouzení zdravotního stavu žalobce, jež však zasahuje do jeho právní pozice tím, že autoritativně konstatuje nezpůsobilost žalobce nadále vykonávat dosavadní práci, což následně bude mít významný dopad do pracovněprávních vztahů založených mezi ním a zaměstnavatelem [např. aplikací ustanovení § 37 odst. 1 písm. a) a § 46 odst. 1 písm. d) zákoníku práce]. Podle ustanovení § 68 písm. e) ve spojení s ustanovením § 70 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále též jen "s. ř. s.") je nepřípustná žaloba proti rozhodnutím správních orgánů, jejichž vydání závisí výlučně na posouzení zdravotního stavu osob nebo technického stavu věcí, pokud sama o sobě neznamenají právní překážku výkonu povolání, zaměstnání nebo podnikatelské, popř. jiné hospodářské činnosti, nestanoví-li zvláštní zákon jinak. Krajský soud uzavřel, že vydání napadeného rozhodnutí sice záviselo výlučně na posouzení zdravotního stavu žalobce, existence tohoto rozhodnutí však sama o sobě brání žalobci ve výkonu jeho dosavadního povolání důlního elektromechanika, neboť dotčený nemůže pracovat v dole nejen u svého současného zaměstnavatele, nýbrž ani u jakéhokoliv potenciálního zaměstnavatele v oboru. Soud poté uvedl zjištění učiněná ze správního spisu a zhodnotil znalecký posudek znalce MUDr. F. Č.; žalobu stěžovatele podle § 78 odst. 7 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl. 6. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel včas kasační stížnost, a to z důvodů uvedených v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Namítal především, že v rámci zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen "zákon o péči o zdraví lidu") posuzuje lékař zdravotní způsobilost podle své úvahy, aniž by podkladem pro jeho rozhodování byl právní předpis. Stěžovatel se dále domníval, že ustanovení § 21 odst. 1 citovaného zákona je v rozporu s ústavním pořádkem a mělo by proto být zrušeno. Přednesená otázka totiž mohla odůvodňovat přerušení řízení podle § 48 odst. 1 písm. a) s. ř. s., přičemž zjištěním v tomto předpise uvedeným se soud zabývá obligatorně a není zde nutný návrh. Namítal, že krajský soud se možnou neústavností § 21 odst. 1 zákona o péči o zdraví lidu nezabýval, čímž podle názoru stěžovatele jeho rozhodnutí trpí vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Navrhoval, aby Nejvyšší správní soud v řízení o kasační stížnosti vydal usnesení, jímž se řízení přerušuje za účelem předložení věci Ústavnímu soudu podle čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky, nebo vydání rozsudku, kterým by byl rozsudek Krajského soudu v Ostravě zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení se závazným právním názorem. 7. Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 24. 10. 2005 č. j. 4 Ads 81/2005-65 přiznal kasační stížnosti odkladný účinek a následně přezkoumal napadený rozsudek z hledisek uvedených v ustanovení § 109 odst. 2 a 3 s. ř. s. Podle ustanovení § 109 odst. 3 s. ř. s. je Nejvyšší správní soud vázán důvody kasační stížnosti; to však neplatí, bylo-li řízení před soudem zmatečné [§ 103 odst. 1 písm. c)] nebo bylo-li zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, anebo je-li napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné [§ 103 odst. 1 písm. d)], jakož i v případech, kdy je rozhodnutí správního orgánu nicotné. 8. Po přezkoumání kasační stížnosti, jakož i rozhodnutí jí napadeného dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že krajský soud v posuzované věci nesprávně posoudil charakter přezkoumávaného rozhodnutí správního orgánu. Nejvyšší správní soud se stejně jako krajský soud nejprve zabýval otázkou, zda žalobou napadené správní rozhodnutí bylo podrobitelné přezkumné soudní činnosti ve správním soudnictví. V této souvislosti Nejvyšší správní soud uvedl, že podle čl. 90 věty první Ústavy České republiky jsou soudy povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům. Podle čl. 36 odst. 2 Listiny, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak. 9. Nejvyšší správní soud vyjádřil právní názor, že lékařský posudek vydaný podle § 77 zákona o péči o zdraví lidu je úkonem, jehož vydání závisí výlučně na posouzení zdravotního stavu osoby, avšak sám o sobě neznamená právní překážku výkonu povolání, neboť závěr o nezpůsobilosti výkonu dosavadního zaměstnání sám o sobě nezasahuje do právní sféry stěžovatele. Právní překážkou, případně zásahem do právní sféry stěžovatele by zcela nepochybně byl až úkon zaměstnavatele, tj. převedení na jinou práci podle § 37 odst. 1 písm. a) zákoníku práce [tj. zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, účinného v době rozhodování o kasační stížnosti stěžovatele] nebo uplatnění výpovědního důvodu ve smyslu § 46 odst. 1 písm. d) téhož zákona, proti kterýmžto úkonům může stěžovatel brojit prostředky uvedenými v zákoníku práce v rámci řízení podle § 7 občanského soudního řádu, tedy nikoliv ve správním soudnictví. 10. Nejvyšší správní soud proto uzavřel, že krajský soud nesprávně posoudil právní otázku existence uvedené kompetenční výluky a chybně se meritem zabýval v situaci, kdy měl návrh odmítnout podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s § 68 písm. e) a § 70 písm. d) s. ř. s.; Nejvyšší správní soud kasační stížností napadený rozsudek krajsk