IV.ÚS 623/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 623/23 ze dne 14. 5. 2024 Nesprávné odmítnutí kasační stížnosti pro nepřípustnost kvůli nevymezení kasačních důvodů   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Josefa Baxy (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti THE TOWER COMMERCE s. r. o., sídlem Na Folimance 2155/15, Praha 2 - Vinohrady, zastoupené Mgr. Luborem Bystřickým, advokátem, sídlem U Kanálky 1359/4, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 20. ledna 2023 č. j. 2 Afs 199/2021-30 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. července 2021 č. j. 11 Af 3/2021-27, za účasti Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Odvolacího finančního ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: I. Usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 20. ledna 2023 č. j. 2 Afs 199/2021-30*) bylo porušeno základní právo stěžovatelky na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 20. ledna 2023 č. j. 2 Afs 199/2021-30*) se ruší. III. Ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá. _______________________ *) ve znění opravného usnesení ze dne 19. 6. 2024 Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jejích práv zakotvených v čl. 4 odst. 4, čl. 11, čl. 36 odst. 2 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Finanční úřad pro hlavní město Prahu (dále jen "správce daně") rozhodoval o žádosti stěžovatelky o prominutí penále a rozhodnutím ze dne 16. 6. 2020 řízení o žádosti podle § 106 odst. 1 písm. e) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, zastavil. Dospěl totiž k závěru, že žádost o prominutí penále byla podána pozdě, neboť lhůta marně uplynula dne 27. 6. 2018. Odvolání stěžovatelky vedlejší účastník zamítl rozhodnutím ze dne 10. 12. 2020. Stěžovatelka proti rozhodnutí vedlejšího účastníka podala žalobu k Městskému soudu v Praze (dále jen "městský soud"). Napadeným rozsudkem městský soud žalobu stěžovatelky zamítl. Uvedl, že řízení o prominutí penále podle § 259a odst. 1 daňového řádu může být zahájeno pouze na žádost daňového subjektu, což vyplývá i z judikatury Nejvyššího správního soudu. Správce daně tak nemohl stěžovatelce prominout penále z moci úřední. Stěžovatelka podala žádost o prominutí penále pozdě. Správce daně proto nemohl posuzovat oprávněnost důvodů žádosti a řízení správně zastavil. Judikatura sice v extrémních případech dovodila možnost výkladu contra legem, ten ale připadá v úvahu pouze z důležitých důvodů vyplývajících z ústavního pořádku, což nebyl případ stěžovatelky. 3. Stěžovatelka podala kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud napadeným usnesením odmítl jako nepřípustnou. Stěžovatelka podle něj totiž pouze zopakovala žalobní námitky. Převzít do kasační stížnosti argumentaci ze žaloby je možné, avšak pouze v rámci cílené polemiky se závěry krajského soudu nebo poukazu na to, že argumentace v žalobě nebyla krajským soudem vypořádána (a jeho rozhodnutí je tedy nepřezkoumatelné). Kasační stížnost, která beze změny opakuje žalobní tvrzení a nijak nereaguje na argumentaci městského soudu, neobsahuje důvody podle § 103 s. ř. s., a má být jako nepřípustná odmítnuta (§ 104 odst. 4 s. ř. s.). Při srovnání žaloby podané k městskému soudu a kasační stížnosti byly rozdíly v obou dokumentech minimální. Text kasační stížnosti byl doplněn o část VII. tak, aby byly naplněny základní formální náležitosti kasační stížnosti, jinak byl ale obsah kasační stížnosti shodný s obsahem žaloby. Městský soud se v napadeném rozsudku žalobními námitkami stěžovatelky dostatečně zabýval. Z napadeného rozsudku je dostatečně zřejmé, z jakého důvodu nepovažoval právní argumentaci stěžovatelky za důvodnou a proč žalobu zamítl. Ani část VII. kasační stížnosti, která se sice odlišuje od žaloby podané k městskému soudu, neobsahuje relevantní námitky. Stěžovatelka v ní vznáší argumenty, které uplatnila již před městským soudem, jenž se s nimi vypořádal, a nad rámec své žalobní argumentace ničeho nedodává. Nevede tedy polemiku se závěry městského soudu opřenou o argumenty, jež by na tyto závěry konkrétně reagovaly. II. Argumentace stěžovatelky 4. Stěžovatelka zpochybňuje povinnost zaplatit penále z daňové povinnosti, která byla jako nikdy neexistující zrušena. Penále by jí mělo být prominuto a vráceno, a to bez ohledu na dobu podání žádosti. Judikatura Nejvyššího správního soudu připouští výklad contra legem, přičemž případ stěžovatelky vyžaduje tento specifický přístup. Stěžovatelka dále namítá, že správní orgány ani městský soud na její argumentaci věcně nereagovaly, proto v kasační stížnosti zopakovala své žalobní námitky. Jádrem odmítnutí kasační stížnosti pro nepřípustnost je, že stěžovatelka (pouze) zopakovala argumentaci ze správní žaloby a odlišná část je příliš stručná. Nejvyšší správní soud se zachoval formalisticky a odepřel jí spravedlnost. Skutečnost, že se v kasační stížnosti nesmí opakovat argumenty již obsažené v žalobě a pokud ano, tak je nutné je jazykově přeformulovat, nemá zákonný podklad. Obecné soudy by neměly ochranu základních práv nechat až na Ústavní soud a neměly by se schovávat za formální odůvodnění, proč tak nemohou učinit samy. K tomu stěžovatelka cituje nález ze dne 30. 3. 2021 sp. zn. IV. ÚS 2071/20, podle nějž se procesní předpisy musí interpretovat a aplikovat tak, aby na účastníky řízení nebyly kladeny nepřiměřené požadavky, které jdou nad rámec smyslu a účelu právní úpravy a nebylo tím fakticky bráněno účinnému uplatnění práva na soudní ochranu. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 5. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady projednání ústavní stížnosti. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v nichž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Její ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv. IV. Vyjádření účastníků řízení a replika stěžovatelky 6. Soudce zpravodaj si pro účely řízení o ústavní stížnosti vyžádal vyjádření účastníků řízení a vedlejšího účastníka řízení. Jejich vyjádření následně zaslal stěžovatelce na vědomí a poskytl jí příležitost k replice. 7. Městský soud zopakoval své závěry z odůvodnění napadeného rozsudku a uvedl, že ústavní stížnost stěžovatelky považuje za nedůvodnou. K nepřípustnosti kasační stížnosti se nevyjádřil. 8. Nejvyšší správní soud uvedl, že velmi pečlivě posuzoval situaci stěžovatelky i rozhodnou právní úpravu, ale nenalezl podle platného práva důvod shledat rozhodnutí správců daně a krajského soudu v rozporu se zákonem. V odůvodnění se podle svého přesvědčení důkladně vypořádal s argumenty stěžovatelky. Tyto argumenty se víceméně opakují i v řízení o ústavní stížnosti. 9. Vedlejší účastník navrhl, aby Ústavní soud ústavní stížnost zamítl, případně odmítl jako zjevně neopodstatněnou. Napadené usnesení Nejvyššího správního soudu považuje za zcela správné. Stěžovatelka nesplnila jednu z formálních podmínek, které zákon klade na žádost o prominutí penále. Nelze tedy konstatovat, že by správce daně, vedlejší účastník či městský soud pochybili, když se v ryze procesním rozhodnutí o zastavení řízení věcnou stránkou žádosti nezabývali. Stěžovatelka se nepřípadně dovolává práva na spravedlivý proces, ale sama k uplatnění tohoto práva podanou kasační stížností příliš nepřispěla, neboť pouze zopakovala svou žalobní argumentaci. Účelem kasační stížnosti není ještě jednou před vyšší instancí zopakovat žalobní body, se kterými se již vypořádal městský soud. Účelem kasační stížnosti je polemizovat se závěry samotného městského soudu a tím prověřit jejich zákonnost. 10. Stěžovatelka v replice uvedla, že nesouhlasí s Nejvyšším správním soudem, že se pečlivě vypořádal s její argumentací, neboť její kasační stížnost posoudil zcela formalisticky jako nepřípustnou a k její argumentaci se vůbec nevyjádřil. Názor vedlejšího účastníka na kasační stížnost stěžovatelky připomíná situaci v knize Hlava XXII a potvrzuje porušení práva stěžovatelky na spravedlivý proces. Na jednu stranu uvedl, že stěžovatelčina argumentace byla mimo posouzení správních orgánů a obecných soudů, protože si pouze spočítaly lhůtu k podání žádosti a její argumentací se nezabývaly. Na druhou stranu vedlejší účastník stěžovatelce vyčít