IV.ÚS 623/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 623/24 ze dne 27. 3. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Milana Hulmáka a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatelky Jany Svobodové, zastoupené Mgr. Jaroslavem Homolkou, advokátem, sídlem Palackého 5001/1, Jihlava, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. ledna 2024 č. j. 8 As 186/2022-27, rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. července 2022 č. j. 51 A 43/2021-52, rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje, Odboru regionálního rozvoje, územního plánování a stavebního řádu, Oddělení stavebního řádu, ze dne 27. května 2021 sp. zn. OREG/143974/2020/joch, č. j. KUJCK 47438/2021, a rozhodnutí Městského úřadu Jindřichův Hradec, Odboru výstavby a územního plánování, ze dne 11. září 2020 sp. zn. VÚP/2086/2016/Tu, č. j. VÚP/40541/20/Tu, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Českých Budějovicích, Krajského úřadu Jihočeského kraje a Městského úřadu Jindřichův Hradec, jako účastníků řízení, a Jaroslava Kořínka, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její základní práva zaručená čl. 11 odst. 1 a 4, čl. 36 odst. 1, čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že na základě podnětu stěžovatelky zahájil Městský úřad Jindřichův Hradec, Odbor výstavby a územního plánování (dále jen "stavební úřad") řízení o odstranění stavby ve vlastnictví vedlejšího účastníka (hospodářské budovy, seníku, přístřešku pro dřevo; dále jen "stavba"), zasahující na pozemek stěžovatelky. Stavebníkem je vedlejší účastník řízení jako vlastník pozemku sousedícího s pozemkem stěžovatelky. Napadeným rozhodnutím stavební úřad stavbu vedlejšího účastníka dodatečně povolil (I. výrok), nařídil mu provést nezbytné úpravy dodatečně povolované stavby a odstranění části povolované stavby (II. výrok), stanovil mu povinnost předložit projektovou dokumentaci k nezbytným úpravám provedeným podle II. výroku (III. výrok) a rozhodl o námitkách účastníků řízení (IV. výrok). 3. Proti rozhodnutí stavebního úřadu se stěžovatelka i vedlejší účastník řízení odvolali. Napadeným rozhodnutím Krajský úřad Jihočeského kraje, Odbor regionálního rozvoje, územního plánování a stavebního řádu, Oddělení stavebního řádu (dále jen "krajský úřad"), upřesnil úvod výrokové části, I. výrok doplnil o podmínky pro dokončení stavby, zrušil II. a III. výrok, IV. výrok označil jako II. výrok a ve zbytku rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil. 4. Proti rozhodnutí krajského úřadu podala stěžovatelka žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud"), který ji napadeným rozsudkem zamítl (I. výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (II. a III. výrok). V odůvodnění se neztotožnil s námitkou stěžovatelky, že sporná stavba není v souladu s veřejným zájmem, a konstatoval, že rozpor s veřejným zájmem neshledal, neboť stavba neodporuje územně plánovací dokumentaci, ani záměrům územního plánování. Stěžovatelka rovněž dostatečně nespecifikovala, se kterými jejími námitkami se údajně krajský úřad nevypořádal; krajský soud v této souvislosti neshledal, že by krajský úřad některou z odvolacích námitek stěžovatelky pominul. Neztotožnil se ani s námitkou stěžovatelky, že rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci (dále jen "okresní soud") ze dne 23. 4. 2022 č. j. 4 C 1008/98-170 vycházel z omezené životnosti stavby, a proto nemůže být podkladem pro její dodatečné povolení, neboť vedlejší účastník stavbu upravil tak, že se z ní stala stavba trvalá. K této námitce krajský soud upozornil, že okresní soud zřídil věcné břemeno k pozemkům stěžovatelky, aniž by časově omezil životnost staveb. Dále krajský soud upozornil, že stavba na pozemky stěžovatelky zasahuje toliko v rozsahu okresním soudem zřízeného věcného břemene. Sporná stavba má být podle krajského soudu ve správním řízení posuzována jako celek a případné stavební úpravy jdoucí nad rámec schválené projektové dokumentace či nad rámec rozhodnutí okresního soudu o věcném břemeni musí být vedlejším účastníkem odstraněny. Krajský soud také upozornil, že pokud stěžovatelka s rozhodnutím okresního soudu, včetně výše náhrady za zřízení věcného břemene, nesouhlasila, měla proti tomuto rozhodnutí podat řádný opravný prostředek, což neučinila. 5. Následnou kasační stížnost stěžovatelky Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem zamítl (I. výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (II. a III. výrok). V odůvodnění rozsudku Nejvyšší správní soud zejména zdůraznil - vzhledem k argumentaci stěžovatelky uvedené v kasační stížnosti - že rozhodnutí krajského soudu považuje za přezkoumatelné a srozumitelné. Okolnost, že stavba byla postavena v rozporu se stavebním povolením, je oním důvodem, proč bylo zahájeno řízení o odstranění této stavby a v návaznosti na podanou žádost bylo vedeno řízení o dodatečném povolení stavby; právě v takto vymezeném správním řízení správní orgány reagovaly na existenci nepovolených stavebních úprav a nedovoleného užívání stavby. Proto krajský soud nepochybil, pokud se ve svém rozhodnutí - přes námitky stěžovatelky - k jednotlivým aspektům nedovolené stavby (a nedovoleného užívání) nevracel, neboť tyto otázky již vyřešil stavební úřad a krajský úřad v předchozích fázích řízení. Krajský soud se rovněž neztotožnil s tvrzením stěžovatelky o nezákonném omezení jejího vlastnického práva, neboť její vlastnické právo je omezeno právě v souladu s pravomocným rozsudkem okresního soudu o zřízení věcného břemene, které nelze ve správním (soudním) řízení o dodatečném povolení stavby přezkoumávat. Krajský soud v kasační stížností napadeném rozsudku správně upozornil, že rozsudek okresního soudu o zřízení věcného břemene nemůže být ve správním řízení zpochybněn jako podkladové rozhodnutí, neboť nevychází z omezené životnosti stavby. S ohledem na tuto skutečnost (tedy nikoli primárně limitovanou životnost) bylo věcné břemeno zatěžující pozemky stěžovatelky zřízeno a s ohledem na to také byla stanovena výše náhrady ve prospěch stěžovatelky za zřízení věcného břemene. Nejvyšší správní soud se v řízení o kasační stížnosti nemohl zabývat stěžovatelčinou námitkou o absenci místního šetření a o dlouhodobé nečinnosti správních orgánů, neboť tyto námitky stěžovatelka neuplatnila v řízení o správní žalobě. II. Argumentace stěžovatelky 6. Stěžovatelka zdůrazňuje, že nesouhlasila se závěrem správních orgánů, že pro dodatečné povolení stavby je rozhodné pouze plošné vymezení stavby v rozsahu definovaném v rozsudku o zřízení věcného břemene. Nadto při rozhodování o zřízení věcného břemene (respektive při rozhodování o náhradě za jeho zřízení) okresní soud vycházel z dočasnosti uvedené stavby, avšak vedlejší účastník ji upravil tak, že již dočasná není. Proto stěžovatelka opakuje, že rozsudek okresního soudu o zřízení věcného břemene nemohl být podkladovým rozhodnutím pro správní řízení o dodatečném povolení stavby. Vedlejší účastník navíc stavbu nyní využívá k chovatelským účelům, což je v rozporu s bezpečnostními a hygienickými opatřeními. Opíraly-li se správní orgány (respektive i správní soud) při svém rozhodování přes uvedené okolnosti o rozsudek okresního soudu o zřízení věcného břemene, postupovaly excesivním způsobem. Vytýkají-li správní soudy stěžovatelce, že mohla proti rozsudku okresního soudu o zřízení věcného břemene uplatnit opravné prostředky, což neudělala, není tato výtka přiléhavá, neboť stěžovatelka vycházela z dočasnosti uvedené stavby (v této souvislosti uvádí, že před dalším zásahem vedlejšího účastníka měla stavba hospodářské budovy životnost 80 let a dřevěná část stavby 50 let). Stěžovatelka tak předpokládala, že uvedená stavba přirozeně zanikne. 7. Stěžovatelka rovněž nesouhlasí, že stavba je v souladu s veřejným zájmem, když vznikla úmyslným protiprávním jednáním vedlejšího účastníka [stěžovatelka v této souvislosti odkazuje na nález ze dne 25. 1. 2005 sp. zn. III. ÚS 455/03 (N 15/36 SbNU 165)]. Vzhledem k tomu, že vedlejší účastník svévolně prodloužil životnost stavby, není přiměřená ani finanční náhrada, která byla stěžovatelce rozsudkem okresního soudu o zřízení věcného břemene přiznána. Stěžovatelka se rovněž domnívá, že správní orgány a správní soudy se v dané věci jejími námitkami nezabývaly dostatečně; nezohlednily zejména změnu životnosti staveb a přiměřenost náhrady za zřízení věcného břemene. Takto správní orgány i správní soudy postupovaly, a