IV.ÚS 626/16 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 626/16 ze dne 22. 3. 2016   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl dne 22. března 2016 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy a soudců Jana Musila (soudce zpravodaje) a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti: a) nezletilého K. H., zastoupeného zákonným zástupcem A. H. a b) A. H., zastoupeného Mgr. Ing. Antonínem Továrkem, advokátem se sídlem tř. Kpt. Jaroše 1844/28, 602 00 Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. listopadu 2015 č. j. 10 Co 325/2015-4069 a proti rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 29. června 2015 č. j. 13 P 13/2011-3955, za účasti Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu v Sokolově, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. 1. Stěžovatelé v ústavní stížnosti namítají porušení čl. 4 (základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci) a čl. 36 odst. 1 (právo na soudní ochranu) Listiny základních práv a svobod, dále jen „Listina“, čl. 10 odst. 2 (právo na ochranu před zasahováním do rodinného života), čl. 32 odst. 1, odst. 4 Ústavy ČR (rodičovství a rodina jsou pod ochranou zákona, děti mají právo na péči obou rodičů), čl. 6 a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, dále jen „Úmluva“ (právo na spravedlivý proces a právo na respektování soukromého a rodinného života). Dále stěžovatelé tvrdí, že byl porušen též čl. 3 (zájem dítěte jako přední hledisko při veškerém rozhodování o jeho věcech), čl. 5 (respektování práv a povinností rodičů dítěte při zachování jejich odpovědnosti), čl. 7 (právo dítěte na péči rodičů), čl. 12 (právo dítěte být slyšeno v řízení, které se ho týká) a čl. 18 (rodiče mají společnou odpovědnost za výchovu a zdárný vývoj dítěte) Úmluvy o právech dítěte. II. 2. Jak se zjišťuje z připojených rozhodnutí, Okresní soud v Sokolově svěřil nezletilého K. H. do péče jeho matky a to na dobu před a po rozvodu manželství rodičů a jeho otci A. H. uložil s účinností od 1. 1. 2009 povinnost platit na výživu nezletilého syna měsíčně částku nejprve 2 000,- Kč, později částku 3 500,- Kč a s účinností do 1. 9. 2013 do budoucna částku 4 000,- Kč měsíčně. Oběma rodičům uložil povinnost uhradit znalečné za vypracované znalecké posudky. 3. Krajský soud v Plzni po odvolání otce nezletilého dítěte proti rozsudku soudu prvního stupně napadený rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a upravil styk otce s nezletilým synem v tomto období, a to jak v průběhu sudých a lichých týdnů kalendářního roku, tak i o svátcích a prázdninách (výrok II.). Odvolací soud po zevrubné rekapitulaci obsahu odvolání otce i nezletilého syna podaného v zastoupení jeho otce a vyjádření matky a ustanoveného opatrovníka konstatoval, že se ztotožňuje se soudem prvního stupně v tom, že v projednávané věci nejsou podmínky pro střídavou péči rodičů, neboť na straně otce nejsou splněny předpoklady pro zajištění klidného citového vývoje nezletilého. Odvolací soud konstatoval, že otec nezletilého zcela nepřiměřeným způsobem zatahuje do dlouhodobých neshod mezi rodiči, přičemž u otce byly na základě znaleckého zkoumání zjištěny manipulativní tendence s rizikem rozvoje tzv. role oběti. Nezletilého syna otec bral na úřady a žádal, aby s ním byly prováděny pohovory, které si nahrával a s nezletilým rozebíral okolnosti tohoto řízení, bral ho na demonstrace na podporu střídavé výchovy, založil internetové stránky nezletilého, kde podrobně informoval o jeho záležitostech. Způsob komunikace otce vyvolává rizika obranné reakce druhé strany, neboť otec není schopen ani ochoten přijímat jiná řešení, než ta, která navrhuje on sám. V situaci, v níž rodiče nejsou schopni dospět ke kompromisům v nejběžnějších otázkách života nezletilého a jejich představy o výchově nezletilého jsou diametrálně odlišné, bez schopnosti jakékoli spolupráce, je střídavá péče pro nezletilého syna jen nadměrnou psychickou zátěží. Zvrat k lepšímu nepřinesla ani jimi podstoupená rodinná terapie či mediace. Odvolací soud zdůraznil, že posouzení otázky péče o nezletilého ze strany obecných soudů ve všech aspektech tohoto problému odpovídá platné judikatuře Ústavního soudu. III. 4. Stěžovatelé v ústavní stížnosti argumentují poukazem na údajné porušení Úmluvy o právech dítěte, které má mít dopad i na jejich základní práva garantovaná Listinou, Ústavou a Úmluvou. Především otec dítěte poukazuje na to, že je mu znemožněno vykonávat ve vztahu k nezletilému stěžovateli otcovskou péči, a to po celou dobu trvajícího řízení o úpravě péče nezletilého na dobu před a po rozvodu manželství jeho rodičů. V průběhu řízení bylo údajně porušeno i právo nezletilého stěžovatele být ve věci slyšen, přičemž ve věci rozhodující soudy údajně měly poskytovat „právní ochranu nezákonnému jednání matky nezletilého“. 5. Stěžovatelé rovněž polemizují s názorem Ústavního soudu v otázce střetu zájmů rodičů a nezletilých dětí v řízení o úpravě práv a povinností k nezletilým dětem, jejichž zájmy údajně jako jejich zákonní zástupci mají právo ve všech řízeních, tedy i v řízení o ústavní stížnosti, hájit tak, že je sami budou zastupovat. 6. Podle názoru stěžovatelů nelze důvodně požadovat, aby opatrovník ustanovený soudem nezletilému dítěti před podáním ústavní stížnosti vyčerpal zákonné opravné prostředky (tedy podal odvolání), jestliže právě v takovém případě dochází zjevně ke střetu zájmů, neboť opatrovník jedná jako samostatný subjekt a účastník řízení ve věcech opatrovnických. Nelze prý proto po nezletilém dítěti spravedlivě požadovat, aby neslo následky jeho procesní nečinnosti. V této souvislosti stěžovatelé dále uvedli, že odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně podával nezletilý zastoupený svým otcem, přičemž odvolací soud k obsahu tohoto opravného prostředku nepřihlédl s odůvodněním, že jde o podání stěžovatele ad b), tedy rodiče, u něhož existuje střet zájmů se zájmy nezletilého dítěte v předmětném řízení. S tímto názorem odvolacího soudu stěžovatelé nesouhlasí. 7. V další části ústavní stížnosti stěžovatelé poukazují na nejednotnost v rozhodování Ústavního soudu v případech odmítání ústavních stížností nezletilých dětí (což dokládají odkazem na rozhodnutí sp. zn. III. ÚS 650/14, II. ÚS 1882/14, II. ÚS 4475/12, IV. ÚS 2965/12, I. ÚS 1995/08, II. ÚS 2567/12, I. ÚS 2768/14, III. ÚS 2634/11). Stěžovatelé navrhují, aby senát, pokud dospěje při posouzení projednávané ústavní stížnosti k právnímu názoru odchylnému od závěrů uvedených v nálezu sp. zn. I. ÚS 3304/13, předložil tuto otázku k posouzení plénu Ústavního soudu podle § 23 zákona o Ústavním soudu. 8. Důvody, které obecně svědčí ve prospěch svěření nezletilého dítěte do střídavé péče, stěžovatelé přebírají z judikatury Ústavního soudu, přičemž dílčí citace doplňují svými úvahami o této otázce. 9. Za porušení práva nezletilého stěžovatele lze prý především označit předběžnou úpravu práv a povinností nezletilého, která však s ohledem na celkovou délku řízení v projednávané věci fakticky nahrazuje rozhodnutí ve věci samé, aniž však otci umožňuje řádně pečovat o nezletilého syna. Za další porušení práv nezletilého stěžovatele označují údajné procesní pochybení ze strany odvolacího soudu, který prý i přes jeho přání nezletilého nevyslechl a neměl prý tak možnost ujasnit si jeho konkrétní přání a stanoviska. 10. Závěrem navrhovatelé žádají, aby předmětná ústavní stížnost byla pro její důležitost projednána mimo obvyklé pořadí. IV. 11. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a argumentaci stěžovatelů ve vztahu k napadeným rozhodnutím a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný. 12. V projednávané věci Ústavní soud považuje za nutné (i s ohledem na argumentaci stěžovatelů) připomenout svoji již ustálenou judikaturu, pokud jde o otázku procesního zastupování nezletilých stěžovatelů jejich rodiči či jen jedním z rodičů v řízení o ústavních stížnostech proti rozhodnutím o úpravě výchovných poměrů k nezletilým dětem. 13. I když stěžovatel ad b) svůj návrh údajně podává ve prospěch či za účelem ochrany práv a zájmů nezletilého stěžovatele jako jeho zákonný zástupce, je třeba připomenout, že v řízení o úpravu péče nezletilého stěžovatele na dobu před a po rozvodu manželství jeho rodičů, byl nezletilému K. H. ustanoven kolizním opatrovníkem Městský úřad v Sokolově. Od tohoto okamžiku byli účastníky řízení vedeného před Okresním soudem v Sokolově pod sp. zn. 13 P 13/2011 nezletilý stěžovatel zastoupený kolizním opatrovníkem, který za nezletilého v tomto řízení jednal, matka nezletilého H. H. a stěžovatel ad b) jako otec nez1etilého. Oba zákonní zástupci nezletilého (jeho rodiče) tak již nemohli pro střet zájmů vykonávat svá práva zákonných zástupců, neboť pro toto řízení se stal ustanoveným zákonným zástupcem nezletilého K. kolizní opatrovník, protože nezletilý sám v řízení pro nedostatek procesní způsobilosti nemůže jednat (srovnej k tomu např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 456