IV.ÚS 649/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 649/23 ze dne 11. 4. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti MONTANO VALTR, s. r. o., sídlem Semice 329, zastoupené Mgr. Tomášem Pauchem, advokátem, sídlem Sokolovská 695/115b, Praha 8 - Karlín, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. prosince 2022 č. j. 30 Cdo 882/2022-105, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. prosince 2021 č. j. 11 Co 296/2021-83 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. června 2021 č. j. 27 C 236/2020-50, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva zemědělství, sídlem Těšnov 65/17, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její základní práva na spravedlivý proces (sc. na soudní ochranu) ve smyslu čl. 96 odst. 1 Ústavy, čl. 36 odst. 1 a 3, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatelka se žalobou u Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") domáhala po vedlejší účastnici zaplacení částky 65 000 000 Kč z titulu náhrady škody, kterou jí měla způsobit vedlejší účastnice nesprávným úředním postupem v řízení o poskytnutí dotace. V žalobě uváděla, že požádala o dotaci z programu rozvoje venkova na projekt "investice do skleníkové produkce II", avšak Státní zemědělský intervenční fond (dál jen "SZIF") jí oznámil ukončení administrace její žádosti s odůvodněním, že totožný předmět dotace je náplní jiné žádosti o dotaci, u které již byla podepsána dohoda o jejím poskytnutí, čímž by došlo k duplicitnímu financování a tím k porušení příslušných pravidel pro poskytnutí dotace. V návaznosti na ukončení administrace zmíněného projektu požádala stěžovatelka o prověření postupu SZIF, přičemž obdržela stanovisko, podle něhož byl uvedený postup správným. Obvodní soud napadeným rozsudkem stěžovatelčinu žalobu zamítl (I. výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (II. výrok). V odůvodnění zdůraznil, že řízení o poskytnutí dotace bylo ukončeno oznámením o ukončení administrace žádosti o dotaci v příslušném programu a soudní praxe dovodila, že takový akt je dále přezkoumatelný; stěžovatelka však neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že by se proti uvedenému aktu jakkoliv prostřednictvím žaloby bránila. Obvodní soud tak dospěl k závěru, že nebyly splněny podmínky podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 82/1998 Sb."), konkrétně podle § 8 odst. 3, neboť stěžovatelka nevyužila v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které jí byly poskytnuty k ochraně proti tomuto aktu. Ačkoliv tedy existuje akt orgánu veřejné moci, který byl dále napadnutelný, stěžovatelka se vůči němu účinně nebránila, a proto podle obvodního soudu nemá právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím. Současně jí nemůže být přiznáno právo na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem podle § 5 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb., neboť stěžovatelkou tvrzený postup vyústil právě v onen akt (tedy v rozhodnutí), který stěžovatelka nenapadla. 3. Následné stěžovatelčino odvolání neshledal Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") důvodným, a proto napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek obvodního soudu (I. výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (II. výrok). V odůvodnění městský soud zejména uvedl, že když měla stěžovatelka za to, že jí byla způsobena škoda tím, že její žádost o poskytnutí dotace byla vyřízena oznámením SZIF, jímž byla stěžovatelka vyrozuměna o tom, že administrace žádosti byla ukončena, pak jí nic nebránilo v tom, aby proti tomuto oznámení podala odvolání, a poté mohla navazující rozhodnutí napadnout žalobou ve správním soudnictví. O takový postup se stěžovatelka pokusila, avšak správní žalobou nesprávně napadla přípis vedlejší účastnice. V daném řízení podle městského soudu evidentně připadala v úvahu odpovědnost státu za nezákonné rozhodnutí, avšak nastoupení této odpovědnosti brání skutečnost, že žádné rozhodnutí nebylo pro nezákonnost zrušeno nebo nebylo změněno. Obvodní soud podle městského soudu správně konstatoval, že stěžovatelka se náhrady škody podle zákona č. 82/1998 Sb. nemůže domáhat ani tvrzením nesprávného úředního postupu, neboť z něj lze uplatňovat náhradu škody jen tehdy, nevyústí-li tvrzený nesprávný úřední postup ve vydání rozhodnutí. Městský soud se v odůvodnění podrobně zabýval judikaturou, na niž stěžovatelka odkazovala a která představuje z uvedeného obecného pravidla výjimku, neboť definuje podmínky, za nichž lze žádat náhradu škody i za nesprávný úřední postup, který vedl k vydání rozhodnutí. Podmínky vztahující se k této výjimce - jak městský soud v odůvodnění napadeného rozsudku podrobně vysvětlil - v dané věci nebyly splněny. 4. Proti rozsudku městského soudu podala stěžovatelka dovolání, které Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl (I. výrok) a rozhodl o náhradě nákladů dovolacího řízení (II. výrok), neboť stěžovatelka nevymezila právní otázku, která by zakládala jeho přípustnost. I podle Nejvyššího soudu platí, že odpovědnost za škodu podle zákona č. 82/1998 Sb. nezakládá nesprávný úřední postup, má-li za následek vydání nesprávného rozhodnutí. Soud v řízení podle zákona č. 82/1998 Sb. není oprávněn posuzovat zákonnost rozhodnutí vydaného v jiném řízení, neboť vychází při posuzování splnění podmínek pro náhradu škody z principu presumpce správnosti rozhodnutí. Nejvyšší soud připouští, že není vyloučeno, aby škoda, za kterou odpovídá stát, byla způsobena nesprávným úředním postupem prováděným při rozhodovací činnosti, ovšem i s touto otázkou se městský soud podle Nejvyššího soudu řádně vypořádal. II. Argumentace stěžovatelky 5. V ústavní stížnosti stěžovatelka shrnuje, že si podala dvě žádosti o dotaci ze dvou odlišných dotačních programů, když si byla vědoma, že předmětem obou žádostí bude činnost velmi podobná, tedy - zjednodušeně řečeno - rozšíření skleníků. Stěžovatelce bylo zaměstnanci Regionálního odboru Praha SZIF přislíbeno, že když nebude možné provést zamýšlenou změnu jednoho z projektů, který stěžovatelka označuje jako projekt inovativní, bude mít posléze možnost od něj odstoupit a soustředit se toliko na realizaci druhého (neinovativního) projektu. Když stěžovatelka požádala o změnu inovativního projektu, byla její žádost dne 23. 6. 2017 zamítnuta, a dne 30. 6. 2017 Regionální odbor Praha SZIF stěžovatelce oznámil ukončení administrace žádosti v rámci neinovativního projektu. Proto se domáhala podle zákona č. 82/1998 Sb. zaplacení shora uvedené částky za nesprávný úřední postup v řízení o poskytnutí dotace v neinovativním projektu, konkrétně se nesprávného úředního postupu dopustili referenti regionálního oddělení SZIF. Stěžovatelka od těchto referentů obdržela nesprávné poučení, že bude mít dostatečný prostor, aby eventuálně mohla odstoupit od inovativního projektu. Stěžovatelka toto nesprávné poučení považuje částečně za nesprávný úřední postup mající odraz v rozhodnutí a částečně za nesprávný úřední postup, který takový odraz nemá. Právní posouzení má totiž odraz v rozhodnutí potud, bylo-li stěžovatelce umožněno ucházet se o oba projekty. Odraz v rozhodnutí nemá poučení tehdy, byla-li stěžovatelka ujištěna, že bude mít dostatek času, aby mohla odstoupit od inovativního projektu. Obecné soudy pochybily v tom, že uvedené poučení nepodřadily ani pod jednu situaci (v této souvislosti stěžovatelka odkazuje na odst. 25 odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2022 sp. zn. 30 Cdo 1887/2022). 6. K uvedenému pochybení zaměstnanců Regionálního odboru Praha SZIF stěžovatelka navrhovala jejich výslech, který neprovedl ani městský soud, když ho považoval za nadbytečný, protože skutkový stav byl zjištěn v míře dostatečné pro rozhodnutí. Stěžovatelka opakuje již během řízení uplatněný argument, že v období, kdy se proti pochybení zaměstnanců Regionálního odboru Praha SZIF bránila, nebyla jednoznačná povaha oznámení (sdělení) o ukončení administrace podle zákona č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, konkrétně podle § 11 odst. 5. Tot