IV.ÚS 650/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 650/23 ze dne 31. 10. 2023 N 154/120 SbNU 223 Právo účastníka řízení vyjádřit se ke všem prováděným důkazům   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka, soudců Josefa Fialy a Jana Wintra (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) D. O., 2) L. O., 3) F. O., 4) F. O., 5) V. M. a 6) V. M., všech zastoupených JUDr. Davidem Řezníčkem, LL.M., Ph.D., advokátem, sídlem Krajinská 281/44, České Budějovice, proti usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 12. 2022 č. j. 4 To 578/2022-516, č. j. 4 To 579/2022-520, č. j. 4 To 580/2022-524, č. j. 4 To 581/2022-528, č. j. 4 To 582/2022-532 a č. j. 4 To 583/2022-536, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníka řízení, takto: I. Usneseními Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. prosince 2022 č. j. 4 To 578/2022-516, č. j. 4 To 579/2022-520, č. j. 4 To 580/2022-524, č. j. 4 To 581/2022-528, č. j. 4 To 582/2022-532 a č. j. 4 To 583/2022-536 bylo porušeno základní právo stěžovatelů vyjádřit se ke všem prováděným důkazům zaručené v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a základní právo stěžovatelů na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. prosince 2022 č. j. 4 To 578/2022-516, č. j. 4 To 579/2022-520, č. j. 4 To 580/2022-524, č. j. 4 To 581/2022-528, č. j. 4 To 582/2022-532 a č. j. 4 To 583/2022-536 se zrušují. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelé jsou pozůstalými rodiči, sourozenci a prarodiči zemřelého L. O., který se stal obětí dopravní nehody kvalifikované jako přečin usmrcení z nedbalosti. Okresní soud v Českých Budějovicích (dále jen "okresní soud") rozhodl, že odsouzený pachatel tohoto přečinu je povinen nahradit stěžovatelům náklady potřebné k účelnému uplatnění nároku na náhradu škody v trestním řízení (dále jen "náklady") podle § 154 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů; a to: - poškozené D. O., matce zemřelého, ve výši 92 952,20 Kč, - poškozenému L. O., otci zemřelého, ve výši 90 319,24 Kč, - poškozenému F. O., bratrovi zemřelého, ve výši 49 949 Kč, - poškozenému F. O., bratrovi zemřelého, ve výši 49 949 Kč, - poškozené V. M., babičce zemřelého, ve výši 47 238 Kč, - a poškozenému V. M., dědečkovi zemřelého, ve výši 47 238 Kč. 2. Stěžovatelé si k uplatnění svých nároků zvolili (společného) zmocněnce, a proto okresní soud rozhodoval o nákladech takto vzniklých (§ 154 odst. 1 trestního řádu in fine). 3. Tato rozhodnutí napadl odsouzený stížnostmi, v nichž namítal špatný výpočet přiznaných nákladů. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") rozhodl o stížnostech odsouzeného šesti v záhlaví označenými usneseními. Těmi zrušil šest usnesení okresního soudu a opětovně rozhodl o přiznání náhrady nákladů všem stěžovatelům, avšak v jiné (nižší) částce: - poškozené D. O., matce zemřelého, ve výši 31 634,24 Kč, - poškozenému L. O., otci zemřelého, ve výši 31 014,72 Kč, - poškozenému F. O., bratrovi zemřelého, ve výši 31 432,17 Kč, - poškozenému F. O., bratrovi zemřelého, ve výši 31 432,17 Kč, - poškozené V. M., babičce zemřelého, ve výši 29 805,93 Kč, - a poškozenému V. M., dědečkovi zemřelého, ve výši 29 805,93 Kč. 4. Ústavní soud nepovažuje za účelné na tomto místě podrobně rekapitulovat odůvodnění všech rozhodnutí krajského soudu. Lze však alespoň zjednodušeně shrnout, že se krajský soud zabýval především výší sazby za konkrétní právní úkony zvoleného zmocněnce. Společným jmenovatelem rozhodnutí krajského soudu je také to, že se věnoval povaze některých úkonů zmocněnce, které shledal tzv. společnými úhrnnými úkony. V případě usnesení č. j. 4 To 578/2022-516 a č. j. 4 To 579/2022-520 pak krajský soud dospěl k odlišnému závěru ohledně časové působnosti právní úpravy ve vztahu k tomu, kdy proběhl daný právní úkon zvoleného zmocněnce. 5. Jak se podává ze spisového materiálu, o skutečnosti, že proti rozhodnutím okresního soudu byly podány stížnosti a že ve věci rozhodoval krajský soud, se stěžovatelé dozvěděli teprve poté, co jim byla doručena rozhodnutí krajského soudu. 6. Stěžovatelé se ústavní stížností domáhají zrušení v záhlaví označených rozhodnutí krajského soudu pro rozpor s jejich ústavně garantovanými právy podle čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Dodatkový protokol"). II. Argumentace stěžovatelů 7. Stěžovatelé namítají, že krajský soud napadenými usneseními zcela překvapivě a svévolně snížil náhradu nákladů rodičům zemřelého přibližně o 66 % a bratrům a prarodičům zemřelého přibližně o 37 %. Stěžovatelé nedostali možnost se k tomuto postupu krajského soudu vyjádřit, neboť o snížení náhrady nákladů se dozvěděli až z napadených usnesení. Ústavní rozměr daného problému stěžovatelé spatřují jak v šíři moderačního postupu krajského soudu (snížení celkem o 192 520,28 Kč), tak ve skutečnosti, že stěžovatelé neměli možnost se k tomuto postupu vyjádřit a již nemají k dispozici žádný opravný prostředek. 8. Podle stěžovatelů připouští trestní řád moderaci nákladů pouze v případě, že poškozeným adhezní nárok přiznán není (srov. § 154 odst. 2 trestního řádu); všem stěžovatelům však nárok přiznán byl, a to postupem podle § 154 odst. 1 trestního řádu. Krajský soud navíc nezohlednil okolnosti případu a nezabýval se tím, nakolik jeho rozhodnutí zasáhne do majetkové sféry stěžovatelů. Naopak při zkoumání poměrů odsouzeného okresní soud v odsuzujícím rozsudku konstatoval, že přiznané adhezní nároky pro něj nejsou likvidační, neboť budou pokryty zákonným pojištěním. Stěžovatelé mají za to, že zákonným pojištěním by měla být pokryta rovněž náhrada účelně vynaložených nákladů potřebných k uplatnění jejich nároku. 9. I kdyby trestní řád moderaci náhrady nákladů připouštěl, postup krajského soudu podle stěžovatelů není přijatelný. Stěžovatelé odmítají závěr krajského soudu, že by účast zmocněnce v hlavním líčení dne 10. 3. 2022 byla zbytečná. Zmocněnec se aktivně účastnil výslechu řady osob (obžalovaného, znalce, svědků, a to včetně některých stěžovatelů, jejichž výslech byl klíčový pro stanovení výše adhezního nároku). Ani účast na hlavním líčení dne 31. 3. 2022 nebyla dle stěžovatelů zbytečná, neboť zmocněnec se zapojil do výslechu znalců a přednesl závěrečný návrh poškozených. Účastnit se těchto úkonů (prostřednictvím profesionála) je právem poškozených. Stěžovatelům není zřejmé, za jakých podmínek by krajský soud považoval účast zmocněnce za účelnou. 10. Stěžovatelé dále nesouhlasí se závěrem krajského soudu o tom, že zmocněnec v adhezním řízení vykonával některé úkony jako "společný úhrnný úkon", tedy toliko jednou a vůči všem zastupovaným osobám současně. Zastupování více osob najednou totiž zohledňuje vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, v § 12 odst. 4 snížením mimosmluvní odměny o 20 %. Po celé trestní řízení se stěžovatelé vyvarovali jakýchkoli nadbytečných právních úkonů a jednali pouze tam, kde to bylo nezbytné pro ochranu jejich práv. Ze všech těchto důvodů stěžovatelé navrhují, aby byla napadená rozhodnutí krajského soudu zrušena. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 11. Ústavní stížnost byla podána včas a oprávněnými stěžovateli, kteří jsou řádně zastoupeni advokátem v souladu s § 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu. Vzhledem k tomu, že stěžovatelé napadají rozhodnutí krajského soudu, proti kterým není dovolání přípustné (srov. § 265a trestního řádu v rozhodném znění a contrario), vyčerpali všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). Stížnost je proto přípustná a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. IV. Vyjádření dalších účastníků řízení 12. Ústavní stížnost byla podle § 42 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, zaslána k vyjádření krajskému soudu jako účastníkovi řízení; ten však ve svém vyjádření ze dne 17. 4. 2023 pouze odkázal na odůvodnění napadených rozhodnutí. Dále Ústavní soud vyzval k vyjádření Krajské státní zastupitelství v Českých Budějovicích a odsouzeného pachatele trestného činu; ti se však k ústavní stížnosti nevyjádřili. 13. Vzhledem k tomu, že Krajský soud v Českých Budějovicích pouze odkázal na odůvodnění napadených rozhodnutí, nezasílal již Ústavní soud toto vyjádření stěžovateli na vědomí a k případné replice. V. Upuštění od ústního jednání 14. Ústavní soud podle § 44 zákona o Ústavním soudu zvážil, zda ve věci není třeba konat ústní jednání. Dospěl k závěru, že by to nepřispělo k dalšímu objasnění věci, než jak se s