IV.ÚS 652/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 652/22 ze dne 8. 11. 2023 N 163/121 SbNU 78 Nepřiměřená délka trvání předběžné vazby v důsledku překročení zákonných lhůt v řízení o udělení mezinárodní ochrany   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Radovana Suchánka, soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudce Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatele S. K. (S. K.), zastoupeného Mgr. Vladimirem Churcevem, advokátem, sídlem Kolínská 1964/12, Praha 3 - Vinohrady, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. února 2022 č. j. 14 To 13/2022-590 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. ledna 2022 č. j. Nt 424/2019-568, za účasti Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení, takto: I. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 16. února 2022 č. j. 14 To 13/2022-590 a usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27. ledna 2022 č. j. Nt 424/2019-568 byla porušena osobní svoboda stěžovatele zaručená v čl. 8 odst. 1, odst. 2 větě první a odst. 5 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 16. února 2022 č. j. 14 To 13/2022-590 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. ledna 2022 č. j. Nt 424/2019-568 se zrušují. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva zakotveného v čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jeho práva podle čl. 5 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), jakož i práva na spravedlivý proces. Současně požádal, aby Ústavní soud podle § 39 zákona o Ústavním soudu projednal jeho věc jako naléhavou. 2. Z ústavní stížnosti a spisu vedeného u Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") pod sp. zn. Nt 424/2019 se podává, že stěžovatel je občanem Ruské federace, v níž je stíhán pro podezření ze spáchání trestného činu podvodu podle čl. 159 trestního zákoníku Ruské federace, jehož se měl dopustit podvodným vylákáním částek 4 900 000 rublů a 550 000 rublů na dvou poškozených. Na žádost Generální prokuratury Ruské federace bylo usnesením městského soudu ze dne 2. 3. 2020 č. j. Nt 424/2019-20 rozhodnuto, že vydání stěžovatele je přípustné podle § 95 odst. 1 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o mezinárodní justiční spolupráci"), a to za přijetí diplomatických záruk uvedených v žádosti Generální prokuratury Ruské federace. Stížnost proti tomuto rozhodnutí byla zamítnuta usnesením Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") ze dne 26. 3. 2020 č. j. 14 To 29/2020-85. 3. V průběhu řízení o vydání do cizího státu byl stěžovatel usnesením městského soudu ze dne 28. 11. 2019 sp. zn. Nt 424/2019 vzat do předběžné vazby, neboť u něj byla dána obava, že bude v případě propuštění na svobodu toto řízení mařit, např. tím, že by odjel z České republiky. Tato obava byla dána zejména tím, že stěžovatel je stíhán pro závažnou majetkovou trestnou činnost, za kterou může být, bude-li mu prokázána vina, ohrožen citelným trestem. Městský soud přihlédl také k osobním poměrům stěžovatele, který se po svém odletu z Ruské federace pohyboval na různých místech světa. 4. Dne 28. 11. 2019 podal stěžovatel žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice, o níž bylo rozhodnuto rozhodnutím Ministerstva vnitra (dále jen "ministerstvo") ze dne 1. 4. 2020 č. j. OAM-489/LE-LE05-LE05-2019 tak, že se mezinárodní ochrana podle § 12 až 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o azylu"), neuděluje. Toto rozhodnutí bylo zrušeno rozsudkem městského soudu ze dne 21. 7. 2020 č. j. 1 Az 24/2020-52 z důvodu nepřezkoumatelnosti a nedostatečného posouzení hrozby reálného nebezpečí vážné újmy. Ministerstvo se ve svém rozhodnutí zabývalo nedostatečně diplomatickými zárukami poskytnutými Generální prokuraturou Ruské federace a stavem dodržování lidských práv v Ruské federaci, jde-li o podmínky ve věznicích. Kasační stížnost ministerstva byla zamítnuta rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 2. 2021 č. j. 1 Azs 283/2020-39. Ve věci tak opětovně rozhodovalo ministerstvo, které rozhodnutím ze dne 22. 6. 2021 č. j. OAM-489/LE-LE05-LE05-R2-2019 podruhé zamítlo žádost stěžovatele o udělení mezinárodní ochrany. Žalobu proti tomuto rozhodnutí zamítl městský soud rozsudkem ze dne 26. 8. 2021 č. j. 19 Az 25/2021-77, v němž uvedl, že ministerstvo dostálo jeho pokynům a doplnilo skutková zjištění týkající se podmínek ve věznicích. Diplomatické záruky lze ve shodě s usnesením městského soudu, kterým bylo rozhodnuto o přípustnosti vydání stěžovatele, považovat za dostatečné. Stěžovatel posledně uvedený rozsudek městského soudu napadl kasační stížností, kterou podal dne 1. 10. 2021 a doplnil ji dne 8. 11. 2021. Nejvyšší správní soud ke dni vydání rozhodnutí napadených touto ústavní stížností o uvedené kasační stížnosti nerozhodl. 5. Protože probíhající řízení o žádosti stěžovatele o udělení mezinárodní ochrany založilo překážku vydání stěžovatele do doby, než bude o této žádosti pravomocně rozhodnuto a bude skončen také navazující soudní přezkum, stěžovatel zůstal v předběžné vazbě. V tomto období opakovaně žádal o to, aby byl z předběžné vazby propuštěn, tyto žádosti však byly usneseními městského soudu vždy zamítnuty. Vrchní soud zároveň zamítl všechny stížnosti proti těmto usnesením (ve dvou případech byly proti usnesením vrchního soudu podány ústavní stížnosti, které Ústavní soud odmítl jako návrhy zjevně neopodstatněné, viz usnesení ze dne 12. 1. 2021 sp. zn. III. ÚS 2839/20 a ze dne 9. 11. 2021 sp. zn. IV. ÚS 2738/21; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz). 6. Napadeným usnesením městského soudu byla podle § 94 odst. 2 zákona o mezinárodní justiční spolupráci, za použití § 71a trestního řádu, zamítnuta žádost stěžovatele o propuštění z předběžné vazby na svobodu. Současně podle § 73 odst. 1 písm. b) trestního řádu nebyl přijat písemný slib stěžovatele, podle § 73 odst. 4 trestního řádu byl zamítnut návrh stěžovatele na nahrazení předběžné vazby výkonem elektronické kontroly plnění povinností v souvislosti s některým opatřením uvedeným v § 73 odst. 1 trestního řádu, podle § 73 odst. 1 písm. c) trestního řádu a contrario nebyla předběžná vazba nahrazena dohledem probačního úředníka, podle § 73 odst. 1 písm. d), odst. 5 trestního řádu a contrario nebyla nahrazena ani zákazem vycestování do zahraničí a podle § 73a téhož zákona ani peněžitou zárukou ve výši 250 000 Kč. 7. Městský soud v napadeném usnesení zejména konstatoval, že od posledního rozhodování o vazbě nenastala žádná relevantní změna ve prospěch stěžovatele, která by umožňovala jeho propuštění z předběžné vazby nebo nahrazení vazby jinými zajišťovacími instituty podle trestního řádu. Místo toho bylo vydáno rozhodnutí ministerstva, kterým nebyla stěžovateli udělena mezinárodní ochrana, a rozsudkem městského soudu byla zamítnuta žaloba stěžovatele proti tomuto rozhodnutí (viz výše). V době vydání napadeného usnesení městského soudu ještě nebylo rozhodnuto o kasační stížnosti. Extradiční řízení je ve fázi před rozhodnutím ministra spravedlnosti o vydání podle § 97 zákona o mezinárodní justiční spolupráci. Stěžovatel nemá na území České republiky žádné pracovní a významnější rodinné a sociální vazby, které by mu bránily stát opustit. Často jsou mu zasílány finanční prostředky z Ruské federace, kde žijí jeho rodinní příslušníci. Při posouzení přiměřenosti délky trvání předběžné vazby městský soud přihlédl k probíhajícímu řízení o udělení mezinárodní ochrany v České republice. Ve shodě se závěry usnesení sp. zn. IV. ÚS 2738/21 uvedl, že délka vazby 26 měsíců je sice nadprůměrně dlouhá, nepředstavuje však v aktuálním okamžiku zásah nepřiměřeně dlouhý okolnostem dané věci, zejména účelově zahájenému azylovému řízení. Obecné soudy použily tzv. doktrínu zesílených důvodů a přihlédly k vývoji jak extradičního, tak azylového řízení. Městský soud navzdory absenci zákonné lhůty pro své rozhodnutí zdůraznil nutnost napravit tento nedostatek postupem respektujícím základní práva a svobody, když v této konkrétní věci již v minulosti stanovil maximální přípustnou délku vazby stěžovatele v rozmezí 24 až 30 měsíců. Za situace, kdy lze v dohledné době očekávat konečné rozhodnutí ve věci udělení mezinárodní právní ochrany, městský soud neshledal podmínky pro propuštění stěžovatele z předběžné vazby. 8. Proti napadenému usnesení městského soudu podal stěžovatel stížnost, kterou vrchní soud zamítl napadeným usnesením. Nad rámec již uvedených d