IV.ÚS 659/12 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 659/12 ze dne 11. 11. 2014 N 204/75 SbNU 287 Posouzení aktuálních majetkových poměrů při rozhodování o osvobození od soudních poplatků   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedy senátu Vladimíra Sládečka a soudců Tomáše Lichovníka a Vlasty Formánkové - ze dne 11. listopadu 2014 sp. zn. IV. ÚS 659/12 ve věci ústavní stížnosti Michala Zvěřiny, zastoupeného JUDr. Jakubem Havlíčkem, advokátem, se sídlem Komenského 266, Hradec Králové, proti usnesení Okresního soudu v Hradci Králové č. j. 119 Ec 203/2011-26 ze dne 18. října 2011, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 20 Co 548/2011-32 ze dne 2. prosince 2011, usnesení Okresního soudu v Hradci Králové č. j. 119 C 203/2011-51 ze dne 12. dubna 2012 ve znění opravného usnesení téhož soudu č. j. 119 Ec 203/2011-61 ze dne 31. října 2012 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 25 Co 426/2012-65 ze dne 22. února 2013, jimiž bylo rozhodnuto, že se stěžovateli nepřiznává osvobození od soudních poplatků a bylo z důvodu nezaplacení soudního poplatku zastaveno řízení o stěžovatelově návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Hradci Králové jako účastníků řízení a Daniely Macháčkové, zastoupené JUDr. Zdeňkem Rudoleckým, advokátem, se sídlem Tylovo nábřeží 367, Hradec Králové, jako vedlejší účastnice řízení. I. Usnesením Okresního soudu v Hradci Králové č. j. 119 Ec 203/2011-26 ze dne 18. října 2011 a usnesením Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 20 Co 548/2011-32 ze dne 2. prosince 2011 bylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu garantované v čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Okresního soudu v Hradci Králové č. j. 119 Ec 203/2011-26 ze dne 18. října 2011, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 20 Co 548/2011-32 ze dne 2. prosince 2011, jakož i na ně navazující usnesení Okresního soudu v Hradci Králové č. j. 119 Ec 203/2011-51 ze dne 12. dubna 2012 ve znění opravného usnesení téhož soudu č. j. 119 Ec 203/2011-61 ze dne 31. října 2012 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 25 Co 426/2012-65 ze dne 22. února 2013 se proto ruší. Odůvodnění I. Ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů a navrhl jejich zrušení pro rozpor se svým ústavně zaručeným právem na soudní ochranu, zakotveným v čl. 90, čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), čl. 3 odst. 1 a 3, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Ze spisu Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn. 119 Ec 203/2011, který si Ústavní soud za účelem přezkumu ústavní stížnosti vyžádal, bylo k předmětu věci zjištěno následující. Stěžovatel podal u Okresního soudu v Hradci Králové návrh na vydání elektronického platebního rozkazu proti žalované Daniele Macháčkové, jehož prostřednictvím se domáhal zaplacení částky 300 000 Kč s příslušenstvím, a současně požádal soud o osvobození od soudních poplatků. Z jím předložených důkazů vyplynulo, že nemá žádný majetek, jeho průměrná čistá měsíční mzda dosahuje částky cca 19 500 Kč, svým dětem je povinen poskytovat výživné ve výši 3 500 Kč a 3 000 Kč a souhrnná výše jeho dluhů činí 1 418 084 Kč. Do finančních problémů a celkové tíživé životní situace se stěžovatel dle svého vyjádření dostal vinou žalované, jež z něj podvodně vylákala větší množství finančních prostředků, aniž by je vrátila. V rozhodné době pak stěžovatel žil u družky, která hradila většinu výdajů za vedení domácnosti, a finančně mu pomáhala taktéž matka, neboť jeho příjmy nepostačovaly na výdaje, které měl mj. právě v důsledku závazků, do kterých vstoupil kvůli jednání žalované. Napadeným usnesením č. j. 119 Ec 203/2011-26 ze dne 18. října 2011 Okresní soud v Hradci Králové (dále též "okresní soud") rozhodl o návrhu stěžovatele tak, že se mu osvobození od soudních poplatků nepřiznává. Soud prvního stupně uvedl, že při posuzování podmínek pro osvobození od soudních poplatků se nelze omezit jen na skutečnost, zda účastník řízení disponuje peněžními prostředky, ale je třeba zkoumat jeho celkové majetkové poměry. V konkrétním případě pak soud návrh stěžovatele neshledal důvodným, což odůvodnil tím, že se mu tvrzení stěžovatele o nemajetnosti jeví jako málo přesvědčivé, mimo jiné s ohledem na poskytnutí vysoké finanční částky žalované (půjčka ve výši 500 000 Kč). Dále soud poznamenal, že poměry žalobce by odůvodňovaly osvobození od soudních poplatků v případě, kdyby se žadatel dostal do tíživé finanční situace např. z důvodu nepředvídatelných událostí, které nemají původ v jeho vědomém jednání ohledně správy vlastního majetku. Odůvodnění rozhodnutí soud zakončil konstatováním, že každá smlouva o poskytnutí finančních prostředků s sebou nese určité riziko, které nelze přenášet na stát formou osvobození od soudních poplatků. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Hradci Králové (dále též "krajský soud") usnesením č. j. 20 Co 548/2011-32 ze dne 2. prosince 2011 rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud se zcela ztotožnil s argumentací nalézacího soudu, na niž pro stručnost odkázal. K věci pak doplnil, že stěžovatel podal žalobu až tři roky poté, kdy si žalovaná nesplnila svou povinnost vrátit peníze. Stěžovatel tedy mohl po celou dobu předpokládat, že si žalovaná svou povinnost dobrovolně nesplní a že se uložení této povinnosti bude muset domáhat na žalované u soudu, pročež mu nic nebránilo v tom, aby si finanční prostředky k úhradě soudního poplatku postupně našetřil ze svého pravidelného příjmu ze zaměstnání. Jelikož tak stěžovatel neučinil, ač tak učinit mohl, nemůže se nyní domáhat osvobození od soudních poplatků. Krajský soud v závěru podotkl, že osvobození od soudních poplatků míří jen na ty účastníky řízení, kteří jsou zcela nemajetní a v jejichž možnostech není si finanční prostředky na náklady řízení obstarat. Stěžovatele za tuto osobu soud přitom nepovažoval, neboť se domáhal vrácení poměrně vysoké částky a zároveň si mohl na soudní poplatek našetřit. Usnesením č. j. 119 Ec 203/2011-51 ze dne 12. dubna 2012 ve znění opravného usnesení č. j. 119 Ec 203/2011-61 ze dne 31. října 2012 Okresní soud v Hradci Králové posléze řízení zastavil s odkazem na ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, neboť stěžovatel nezaplatil soudní poplatek za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání, v němž namítl, že přípisem ze dne 22. února 2012 požádal soud o přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "o. s. ř.") do doby rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti ve věci nepřiznání osvobození od soudního poplatku s tím, že výsledek řízení před Ústavním soudem mohl mít podle stěžovatele význam pro rozhodnutí v posuzované věci. S danou žádostí se však okresní soud nijak nevypořádal a řízení zastavil. Jeho postup stěžovatel označil za nehospodárný s ohledem na to, že se krátce před vydáním rozhodnutí o zastavení řízení soud vyjadřoval na výzvu Ústavního soudu ke stížnostnímu návrhu, a tedy musel vědět, že Ústavní soud má evidentně zájem se podanou stížností zabývat jako důvodnou. Na podporu svých tvrzení stěžovatel navíc poukázal na obdobný spor vedený u okresního soudu, kde bylo jeho žádosti o přerušení řízení vyhověno. Krajský soud v Hradci Králové neshledal odvolání stěžovatele opodstatněným a rozhodnutí nalézacího soudu svým usnesením č. j. 25 Co 426/2012-65 ze dne 22. února 2013 potvrdil. Odvolací soud se ztotožnil s argumentací okresního soudu, přičemž dodal, že podaná ústavní stížnost nebrání zastavení řízení, neboť nemá bez dalšího odkladný účinek. Podle jeho názoru soud prvního stupně zřejmě považoval žádost stěžovatele o přerušení řízení za nedůvodnou, a pakliže o ní výslovně nerozhodl, nemělo to vliv na věcnou správnost jeho rozhodnutí o zastavení řízení s přihlédnutím k tomu, že proti rozhodnutí o zamítnutí návrhu na přerušení řízení není přípustné odvolání [§ 202 odst. 1 písm. i) o. s. ř., ve znění do 31. prosince 2013]. Odvolací soud odmítl rovněž myšlenku vázanosti soudu prvního stupně rozhodnutím o návrhu stěžovatele na přerušení řízení vydaným v jiné věci. Posledně zmiňované rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové stěžovatel napadl dne 25. dubna 2013 dovoláním, o němž nebylo dosud rozhodnuto. Věc byla dovolacímu soudu předložena teprve dne 18. července 2014, čemuž předcházelo opakované rozhodování obecných soudů o osvobození stěžovatele od soudního poplatku za dovolání. V mezidobí se stěžovatel obrátil, jak již bylo výše naznačeno, na Ústavní soud. V ústavní stížnosti, čítající několik doplnění, obecným soudům stěžovatel vytkl, že jejich rozhodnutí vycházejí z majetkových poměrů, které na jeho straně panovaly v minulosti, resp.