IV.ÚS 66/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 66/24 ze dne 31. 1. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Zdeňkem Kühnem o ústavní stížnosti stěžovatele Jana Houžvičky, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. října 2023, č. j. 25 Cdo 256/2023-98, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. září 2022, č. j. 4 Co 177/2022-69, a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, č. j. 25 Co 161/2020-61, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Stěžovatel podal ústavní stížnost proti usnesením uvedeným v záhlaví a tvrdí, že jimi byla porušena jeho základní práva a svobody zakotvená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Ústavní soud se stěžovatelovou ústavní stížností nemůže blíže zabývat, neboť nesplňuje náležitosti podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Zaprvé, stěžovatel není zastoupen advokátem, byť to zákon vyžaduje (§ 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu). Zadruhé, ústavní stížnost nesplňuje ani obecné náležitosti návrhu na zahájení řízení (§ 34 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), ani zvláštní náležitosti ústavní stížnosti (§ 72 odst. 2 téhož zákona). 3. Ústavnímu soudu je stěžovatel a jeho postup při podávání ústavní stížností dobře znám. Stěžovatele již mnohokrát poučoval, co všechno musí ústavní stížnost obsahovat, a že jej musí před Ústavním soudu zastupovat advokát, a to již při podání ústavní stížnosti. Přesto stěžovatel nedbá poučení ze strany Ústavního soudu a nadále postupuje nekvalifikovaným způsobem. Protože Ústavní soud stěžovatele v minulosti již mnohokrát poučoval jak o povinném zastoupení, tak o dalších náležitostech návrhu, bylo by zbytečné, aby soud stěžovatele znova poučoval. Bylo by to neefektivní (srov. jen z letošního roku usnesení ze dne 16. 1. 2024, sp. zn. III. ÚS 67/24, nebo ze dne 22. 1. 2024, sp. zn. III. ÚS 17/24, srov. též usnesení ze dne 13. 12. 2023, sp. zn. I. ÚS 3156/23, včetně výčtu řízení, kdy Ústavní soud stěžovatele, byť marně, poučoval). 4. Podobně jako již mnohokrát též Ústavní soud podotýká, že námitka podjatosti všech soudkyň a soudců Ústavního soudu je jen obecná a neodůvodněná a nesplňuje tedy náležitosti § 37 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. A konečně Ústavní soud uvádí, opět stejně jako dříve, že odmítá-li stěžovatel všechny soudkyně a soudce Ústavního soudu, nemá o jeho námitce kdo rozhodnout (srov. např. usnesení ze dne 23. 11. 2023, sp. zn. III. ÚS 3022/23, nebo ze dne 3. 1. 2024, sp. zn. II. ÚS 3309/23). 5. Soudce zpravodaj proto podobně jako v dalších stěžovatelových věcech mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl návrh podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 31. ledna 2024 Zdeněk Kühn v. r. soudce zpravodaj