IV.ÚS 662/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 662/23 ze dne 21. 11. 2023 N 170/121 SbNU 159 Uložení pořádkové pokuty advokátovi vystupujícímu jako substitut zvoleného obhájce   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Radovana Suchánka a soudců Josefa Baxy a Josefa Fialy (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti stěžovatelky doc. JUDr. Moniky Forejtové, Ph.D., advokátky, zastoupené doc. JUDr. Vladimírem Pelcem, Ph.D., advokátem, oba sídlem Náplavní 2013/1, Praha 2 - Nové Město, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. listopadu 2022 č. j. 10 To 366/2022-394 a usnesení Okresního soudu Praha-východ ze dne 13. října 2022 č. j. 16 T 45/2022-353, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu Praha-východ jako účastníků řízení a České advokátní komory, sídlem Národní 118/16, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto: I. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 29. listopadu 2022 č. j. 10 To 366/2022-394 byla porušena stěžovatelčina základní práva zaručená čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky a čl. 2 odst. 2, čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. listopadu 2022 č. j. 10 To 366/2022-394 se zrušuje. III. Ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění I. Vymezení posuzované věci a průběh předchozího řízení 1. Stěžovatelka brojí proti v záhlaví označeným usnesením obecných soudů s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejích ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 1 a čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), čl. 2 odst. 2, čl. 11 odst. 1, čl. 26 odst. 1 a 2, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 2. Z ústavní stížnosti, jejích příloh a vyžádaného spisu Okresního soudu Praha-východ (dále jen "okresní soud") sp. zn. 16 T 45/2022 se podává, že stěžovatelka (advokátka) byla předvolána jako svědkyně okresním soudem ve věci obžalovaného M. V., vedené pod sp. zn. 16 T 45/2022, v níž vystupovala v přípravném řízení jako substitut zvoleného obhájce JUDr. Jiřího Muláka, Ph.D. (dále jen "obhájce JUDr. Mulák") při výslechu obžalovaného policejním orgánem dne 23. 3. 2022. U hlavního líčení dne 3. 10. 2022 měla vypovědět, co jí je v dané věci známo o "trestném činu a o pachateli nebo o okolnostech důležitých pro trestní řízení". K výslechu se dostavila, avšak s odkazem na povinnost mlčenlivosti podle § 21 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o advokacii") jako svědkyně nevypovídala, přičemž uvedla, že podle jejího názoru, který vycházel z pochybností o okolnostech zproštění a absence zproštění bývalého obhájce JUDr. Muláka, výslech zakazuje § 99 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. V průběhu hlavního líčení byla stěžovatelka okresním soudem upozorněna na možnost uložení pořádkové pokuty, pokuta jí uložena nebyla. 3. Při hlavním líčení konaném dne 13. 10. 2022 měla stěžovatelka jako (opětovně) předvolaná svědkyně vypovídat "ke skutku, k osobě pachatele a k okolnostem důležitým pro trestní řízení". Stěžovatelka okresní soud upozornila, že ani po telefonickém hovoru s obhájcem JUDr. Mulákem nemá informaci o jeho zproštění mlčenlivosti způsobem předvídaným zákonem o advokacii, v důsledku čehož trvá zákaz výslechu podle § 99 odst. 2 trestního řádu ve spojení s § 21 odst. 1 a 3 zákona o advokacii. Na toto vyjádření soudce reagoval konstatováním, že předmětná písemnost (protokol z hlavního líčení ze dne 3. 10. 2022 s přípisem o zproštění mlčenlivosti) byla dodána do datové schránky obhájce JUDr. Muláka. Stěžovatelka opakovaně odkázala na zmíněná zákonná ustanovení, přičemž následně ji soud s poukazem na § 66 odst. 1 trestního řádu třemi samostatnými usneseními uložil pořádkovou pokutu nejdříve ve výši 30 000 Kč (usnesení napadené ústavní stížností), bezprostředně poté druhou ve výši 50 000 Kč (usnesení ze dne 13. 10. 2022 č. j. 16 T 45/2022-354) a následně třetí též ve výši 50 000 Kč (usnesení ze dne 13. 10. 2022 č. j. 16 T 45/2022-355). 4. Proti všem usnesením okresního soudu podala stěžovatelka instanční stížnosti, o nichž rozhodl Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením a s poukazem na § 149 odst. 1 písm. a) trestního řádu zrušil první usnesení okresního soudu a podle na § 66 odst. 1 trestního řádu stěžovatelce uložil pořádkovou pokutu ve výši 3 000 Kč, dále usnesením ze dne 29. 11. 2022 č. j. 10 To 367/2022-398 s poukazem na § 149 odst. 1 trestního řádu zrušil druhé usnesení okresního soudu a usnesením ze dne 29. 11. 2022 č. j. 10 To 368/2022-403 s poukazem na § 149 odst. 1 trestního řádu zrušil třetí usnesení okresního soudu. Krajský soud napadené usnesení odůvodnil konstatováním, že stěžovatelka coby svědkyně podle § 97 trestního řádu ve věci měla povinnost vypovídat (zákaz výslechu podle § 99 trestního řádu se na ni nevztahoval), a nesplnila-li tuto povinnost, je namístě ji postihnout uložením pořádkové pokuty, přičemž s přihlédnutím ke všem vysvětleným okolnostem i k tomu, že k odepření výpovědi stěžovatelku vedl její právní názor, s nímž se krajský soud neztotožnil, lze za adekvátní považovat pokutu ve výši 3 000 Kč. 5. Okresní soud rozsudkem ze dne 13. 10. 2022 č. j. 16 T 45/2022-349 shledal obžalovaného vinným přečinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, v jednočinném souběhu s přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 trestního zákoníku a přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 téhož zákona a za tyto přečiny ho odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle § 82 odst. 3 trestního zákoníku obžalovanému uložil, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení podle svých sil nahradil poškozenému T. J. škodu, kterou mu trestným činem způsobil, podle § 67 odst. 2 písm. b) a § 68 odst. 1 trestního zákoníku mu dále uložil peněžitý trest v 80 denních sazbách po 600 Kč, tedy v celkové výměře 48 000 Kč a stanovil mu povinnost zaplatit poškozenému T. J. na náhradě škody částku 44 000 Kč s příslušenstvím. Podle § 229 odst. 1 trestního řádu poškozené T. J. a R. Ch. odkázal se svými nároky na náhradu nemajetkové újmy a poškozenou Všeobecnou zdravotní pojišťovnu České republiky s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 6. Krajský soud rozsudkem ze dne 13. 12. 2022 č. j. 10 To 365/2022-430 z podnětu odvolání obžalovaného podle § 258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 trestního řádu rozsudek okresního soudu zrušil ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody a s poukazem na § 259 odst. 3 písm. b) trestního řádu při nezměněném výroku o vině odsoudil obžalovaného k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou let a podle § 229 odst. 1 trestního řádu poškozené odkázal se svými nároky na náhradu škody a nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. II. Argumentace stěžovatelky 7. Stěžovatelka namítá, že obecné soudy nerespektovaly právem chráněný vztah mezi klientem a advokátem, který je specifický tím, že advokát má na jednu stranu větší volnost a nezávislost na vůli (pokynech) klienta, na druhou stranu má vůči klientovi vyšší odpovědnost. Od pokynů klienta se může advokát odchýlit, například je-li toho třeba v zájmu klienta. Do této úvahy veřejná moc včetně soudů nemůže advokátovi vstupovat. Podstata povinnosti mlčenlivosti advokáta a pravidla zproštění mlčenlivosti přitom představují nedílné součásti práva na spravedlivý proces. Krajský soud přitom uznal, že stěžovatelka měla být vyslýchána ke skutečnostem, o nichž se dozvěděla v přípravném řízení při poradách s obviněným o způsobu obhajoby. 8. Má-li soud pochybnosti o správném výkonu advokacie, může podat návrh na kárný postih advokáta. Ostatně trestní řád s takovým postupem výslovně počítá ve vztahu k obhájci (§ 66 odst. 3 trestního řádu). V současném systému dělby moci nemůže soudní moc zasahovat do nezávislosti advokacie a vztahu mezi advokátem a jeho klientem, neboť advokát nemůže v žádném případě fungovat jako spolupracovník státu (orgánů činných v trestním řízení) k újmě klienta, kterému poskytuje nebo poskytoval právní služby, a to ani pro realizaci zásady materiální pravdy (zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností). Orgány činné v trestním řízení jsou oprávněny do vztahu mezi advokátem a klientem zasahovat ve zcela výjimečných případech, v nichž to stanoví zákon [např. vyloučení zvoleného obhájce pro jeho procesní nekázeň podle § 37a odst. 1 písm. b) trestního řádu, což slouží k zajištění bezproblémového průběhu trestního řízení (zásada rychlosti)]. 9. Stěžovatelka tv