IV.ÚS 666/20 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 666/20 ze dne 24. 3. 2020   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky A. V., zastoupené Mgr. Vadimem Rybářem, advokátem, sídlem Tyršova 1417/27, Ostrava, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. prosince 2019 č. j. 13 Co 227/2019-251, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, a 1) nezletilého N. V. a 2) R. V., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, a to pro porušení čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti a z napadeného rozhodnutí se podává, že rozsudkem Okresního soudu v Opavě (dále jen "okresní soud") ze dne 29. 4. 2019 č. j. 14 Nc 324/2018-119 byl první vedlejší účastník jako nezletilý (dále jen "nezletilý") i pro dobu po rozvodu manželství rodičů svěřen do péče stěžovatelky jako matky (výrok I.), druhému vedlejšímu účastníkovi jako otci bylo uloženo platit výživné od 1. 9. 2018 v částce 5 000 Kč měsíčně (výrok II.), dále bylo rozhodnuto o splatnosti a o nákladech řízení (výroky III. a IV.). 3. Proti rozsudku okresního soudu podala stěžovatelka odvolání, a to do výroku o výživném, a domáhala se jeho změny tak, aby druhému vedlejšímu účastníkovi bylo výživné od 1. 9. 2018 stanoveno v částce 6 000 Kč měsíčně s odůvodněním, že stávající výživné nepostačuje k pokrytí všech potřeb nezletilého, které jsou navyšovány zejména jeho zdravotním stavem. Nezletilý trpí cukrovkou I. typu a v důsledku toho musí držet dietu a náklady na jeho stravu tak činí 9 200 Kč měsíčně. Další náklady ve výši 4 000 Kč měsíčně má nezletilý na zdravotní pomůcky (uvedené náklady stěžovatelka blíže specifikovala), jakož i na léky na alergii a na zubní ošetření, na jazykovou výuku a na zájmovou činnost. Druhý vedlejší účastník se přitom odstěhoval, tudíž se nepodílí na úhradě plateb za bydlení, s nezletilým se nestýká a nepřispívá tedy ani nad rámec výživného. Náklady na své podnikání, které druhý vedlejší účastník uvedl, jsou podle stěžovatelky nadhodnocené, přičemž druhý vedlejší účastník měl v minulosti příjem z prodeje barelů. 4. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud") ze dne 5. 12. 2019 č. j. 13 Co 227/2019-251 byl rozsudek okresního soudu v napadené části, tj. ve výrocích II. až IV. potvrzen (výrok I.) a dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Krajský soud vyšel pro účely výživného z částky 25 000 Kč měsíčně, protože druhý vedlejší účastník v nákladech na podnikání uplatňuje také část svých osobních potřeb i potřeb prvního vedlejšího účastníka. Z této částky představuje určené výživné 5 000 Kč měsíčně 20 %, což je podle krajského soudu při horní hranici výživného doporučeného Ministerstvem spravedlnosti České republiky pro děti ve věku nezletilého. Pokud by i stěžovatelka přispěla obdobnou částkou, pak by celkové výživné ve výši 10 000 Kč mělo odpovídat jak zvýšeným nákladům nezletilého, tak také životní úrovni rodičů, které životní úroveň dítěte musí sledovat. Krajský soud dodal, že nebude-li toto výživné postačovat, pak bude nutno zvážit nepovinné aktivity a zájmovou činnost nezletilého uplatnit v jiných finančně nenáročných oblastech, když z ničeho nevyplývá a nebylo to ani tvrzeno, že by životní úroveň druhého vedlejšího účastníka jeho dosahovaným příjmům neodpovídala. Protože se rodiče chtějí rozvést, krajský soud neshledal důvod, pro který by shodná úprava nemohla platit i po jejich rozvodu. II. Argumentace stěžovatelky 5. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že v předmětné věci nebyly řádně posouzeny rozhodné skutečnosti pro určení výše výživného, nebyly provedeny navrhované důkazy a stěžovatelka tak byla dotčena na svém právu na soudní ochranu. Protože nebyly provedeny navrhované důkazy a posouzeny všechny skutečnosti, nemohl krajský soud dospět ani ke správnému závěru o výši výživného, proto bylo porušeno také právo zaručené v čl. 32 odst. 4 Listiny, podle kterého mají děti právo na rodičovskou výchovu a péči. Stěžovatelka poukazuje na to, že zvýšené náklady na nezletilého soudu doložila. 6. Stěžovatelka má za to, že v posuzované věci s ohledem na mimořádně zvýšené výdaje na nezletilého, jenž trpí onemocněním diabetes, přičemž stěžovatelka jejich výši řádné doložila a zdravotní pojišťovny náklady spojené s jeho onemocněním, které stěžovatelka musí vynakládat, neproplácejí, nelze použít pro výpočet výživného doporučující tabulky Ministerstva spravedlnosti České republiky. Ty jsou pouze vodítkem pro výpočet výživného, ale u nezletilého je nutné přihlédnout ke konkrétním okolnostem tohoto případu. S ohledem na individuální stav nezletilého a okolnosti s ním spojené mělo podle stěžovatelky být výživné stanoveno ve vyšší částce. Stěžovatelkou doloženou výší výdajů na nezletilého se však krajský soud náležitě nezabýval a učinil si závěr o výši výživného, aniž by se blíže vypořádal s doloženými mimořádně zvýšenými výdaji vynakládanými na nezletilého a omezil se pouze na výši příjmu druhého vedlejšího účastníka, která je navíc zjištěna nesprávně. 7. Stěžovatelka dále namítá, že krajský soud dospěl k nesprávnému závěru o výši příjmu druhého vedlejšího účastníka. Krajský soud se tvrzeními stěžovatelky nezabýval, důkazy navržené stěžovatelkou neprovedl a příjmy druhého vedlejšího účastníka nezkoumal. Stěžovatelka dále namítá, že krajský soud nepřihlédl k celkovým majetkovým poměrům druhého vedlejšího účastníka. 8. Stěžovatelka poukazuje na nález Ústavního soudu ze dne 19. 2. 2019 sp. zn. IV. ÚS 2906/18 (veřejně dostupný v databázi NALUS na http://nalus.usoud.cz, stejně jako další rozhodnutí zde citovaná), podle kterého při určení rozsahu vyživovací povinnosti má obecný (opatrovnický) soud povinnost přihlížet k tomu, který z rodičů a v jaké míře o dítě osobně pečuje, a při posouzení poměrů rodičů musí vždy brát v úvahu nejen fakticky dosahované příjmy rodiče, ale i celkovou hodnotu jeho movitého a nemovitého majetku i způsob života (životní úroveň). V této souvislosti stěžovatelka poukazuje na to, že druhý vedlejší účastník nepřispívá nic nad rámec výživného, netráví s prvním vedlejším účastníkem volný čas a nijak o něj nepečuje. Stěžovatelka namítá, že krajský soud nezkoumal konkrétní okolnosti této věci spočívající v onemocnění nezletilého a s tím spojené zvýšené náklady, které je stěžovatelka povinna na jeho péči vynakládat. V důsledku toho soud ani řádně neodůvodnil závěr ohledně všech příjmů druhého vedlejšího účastníka a jeho majetkových poměrů, neprovedl k uvedeným skutečnostem stěžovatelkou navrhované důkazy. 9. Stěžovatelka dále odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2019 sp. zn. IV. ÚS 921/19, podle kterého odvolací soud poruší čl. 36 odst. 1 Listiny, pokud se nevypořádá se všemi okolnostmi, které v řízení vyšly najevo, popř. všemi hledisky, kterými se při svém rozhodování zabýval soud prvního stupně. S ohledem na uvedené došlo v předmětné věci postupem krajského soudu k porušení práva stěžovatelky na soudní ochranu (v důsledku toho bylo porušeno i právo podle čl. 32 odst. 4 Listiny, podle kterého mají děti právo na rodičovskou výchovu a péči), když krajský soud nezkoumal všechny pro rozhodnutí podstatné skutečnosti a okolnosti, které v řízení vyšly najevo, nevypořádal se se všemi skutečnostmi a okolnostmi, které stěžovatelka tvrdila a podrobně podložila a neprovedl k nim stěžovatelkou navržené důkazy. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 10. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 11. Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a nepřísluší mu oprávnění vykonávat dozor nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele. 12. Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí, a jelikož mohl přezkoumávat po