IV.ÚS 670/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 670/21 ze dne 6. 4. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti Nemocnice České Budějovice, a. s., sídlem B. Němcové 585/54, České Budějovice, zastoupené Mgr. Jiřím Jaruškem, advokátem, sídlem Radniční 489/7a, České Budějovice, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. prosince 2020 č. j. 21 Cdo 1741/2020-550, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a V. P., jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jím byla porušena její základní práva zakotvená v čl. 1 odst. 1 Ústavy, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a v čl. 14 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech. 2. Z ústavní stížnosti a z přiložených rozhodnutí se podává, že Okresní soud v Českých Budějovicích (dále jen "okresní soud") částečným rozsudkem ze dne 14. 5. 2019 č. j. 18 C 376/2013-489 určil, že výpověď z pracovního poměru daná vedlejší účastnici jako žalobkyni stěžovatelkou jako žalovanou dne 29. 7. 2013 je neplatná (výrok I.). Okresní soud dále rozhodl, že o zbývajícím nároku na úhradu dlužné mzdy ve výši 117 602 Kč bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci (výrok II.), a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky v souvislosti s rozhodnutím o prvním uplatněném nároku týkajícím se určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru (výrok III.). Okresní soud poukázal na to, že vedlejší účastnice se v tomto řízení vedle uplatněného nároku na náhradu dlužné mzdy za období od 8. 6. 2013 do 30. 9. 2013 ve výši 117 602 Kč domáhala určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru. Šlo o výpověď podle § 52 písm. e) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákoník práce"), tedy vedlejší účastnice měla dlouhodobě ztratit způsobilost konat dosavadní práci, jak mělo vyplývat z lékařského posudku, na který stěžovatelka ve výpovědi odkázala. Ani z této výpovědi, ani z tohoto lékařského posudku, však nebylo zřejmé, co má být příčinou ztráty zdravotní způsobilosti, zda obecné onemocnění nebo pracovní úraz. V této otázce se názor účastníků lišil, vedlejší účastnice byla přesvědčena, že příčinou jejích zdravotních problémů je její pracovní úraz ze dne 2. 9. 2011, stěžovatelka se domnívala, že příčinou je obecné onemocnění, které nemá původ ani souvislost s pracovním úrazem. Vedlejší účastnice považovala tuto výpověď za neplatnou, protože ani v ní, ani v lékařském posudku, na který odkázala, není skutkově vymezen důvod ztráty zdravotní způsobilosti, nelze tedy odlišit důvody výpovědi podle § 52 písm. d) a písm. e) zákoníku práce. O neplatnosti výpovědi z pracovního poměru poprvé rozhodl okresní soud rozsudkem ze dne 26. 8. 2014 č. j. 18 C 376/2013-101, který byl v části týkající se neplatnosti výpovědi potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") ze dne 26. 2. 2015 č. j. 19 Co 200/2015-142. Soudy obou stupňů se ztotožnily s právní argumentací vedlejší účastnice, že předmětná výpověď je neplatná, neboť v této výpovědi ani v lékařském posudku nebyl dostatečně skutkově vymezen důvod výpovědi, konkrétně důvod ztráty zdravotní způsobilosti vedlejší účastnice tak, aby mohl být odlišen výpovědní důvod podle § 52 písm. e) zákoníku práce od výpovědního důvodu podle písm. d) téhož ustanovení zákoníku práce. Na základě dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 4. 5. 2016 č. j. 21 Cdo 4972/2015-186 rozhodnutí obou nižších soudů zrušil s odlišným závazným právním názorem poukazujícím na změnu právní úpravy lékařských posudků účinnou od 1. 4. 2012, když nyní lékařský posudek vydaný poskytovatelem pracovně lékařských služeb nepředstavuje závazné posouzení zdravotní způsobilosti zaměstnance, a to ani pro zaměstnance, zaměstnavatele či soud, ale jde pouze o nezávazné "dobrozdání" o zdravotním stavu zaměstnance. Vztaženo na daný případ tedy nedostatky lékařského posudku, či jeho zrušení, nemají za následek neplatnost výpovědi bez dalšího, ale je třeba objasnit zaměstnancův zdravotní stav a příčiny jeho poškození dokazováním, zejména prostřednictvím znaleckých posudků. Výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. e) zákoníku práce tedy není neplatná jen proto, že zaměstnavatel přistoupil k výpovědi, aniž by to měl podloženo řádným a účinným lékařským posudkem, tuto výpověď nutno shledat neplatnou, jen jestliže zaměstnavatel neprokáže, že zaměstnanec skutečně pozbyl dlouhodobě zdravotní způsobilost. Poté okresní soud pokračoval v řízení, v intencích zmíněného závazného právního názoru Nejvyššího soudu dokazováním zjišťoval jak existenci ztráty zdravotní způsobilosti vedlejší účastnice (ke dni doručení výpovědi dne 30. 7. 2013) konat dosavadní práci, tak i příčinu jejích zdravotních problémů. V řízení provedl důkaz šesti znaleckými posudky. Šlo o dva ústavní znalecké posudky Státního zdravotního ústavu zadané Krajským úřadem - Jihočeským krajem v rámci přezkumu lékařských posudků použitých stěžovatelkou jako podklad pro předmětnou výpověď z pracovního poměru a následnou výpověď z pracovního poměru z roku 2015 (není předmětem tohoto řízení). Jde o znalecké posudky vypracované v jiném správním řízení, které postrádají znaleckou doložku podle § 127a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), z hlediska hodnocení důkazů jde o jiné listiny. Dalším posudkem byl revizní znalecký posudek MUDr. Milana Richtra, který přezkoumával správnost výše uvedených ústavních znaleckých posudků v tomtéž správním řízení, tento revizní posudek však obsahuje doložku podle § 127a o. s. ř., jde tedy o znalecký posudek použitelný v tomto řízení. Dále šlo o znalecké posudky MUDr. Jaroslava Altschula a MUDr. Zdeňka Karkana, které byly vypracovány v souběžném soudním řízení u okresního soudu vedeném pod sp. zn. 23 C 350/2013, kde se řešila obdobná problematika, a to příčina pracovní neschopnosti vedlejší účastnice v době od 19. 1. 2012 do 7. 6. 2013 (tedy těsně předcházející předmětné výpovědi), a to zda byla důsledkem pracovního úrazu vedlejší účastnice ze dne 2. 9. 2011, nebo jiného obecného onemocnění. Okresní soud posléze sám ustanovil v tomto řízení znalcem MUDr. Libora Luňáčka, znalce z oboru zdravotnictví, odvětví ortopedie a traumatologie, pracovní úrazy a nemoci z povolání, a to k vyřešení obou výše popsaných otázek (existence dlouhodobé ztráty zdravotní způsobilosti ke dni 30. 7. 2013 a její příčiny). Znalec vypracoval znalecký posudek v písemné podobě, písemný dodatek posudku a byl také osobně vyslechnut při jednání. Okresní soud vycházel z posudků MUDr. Richtra a MUDr. Luňáčka, tyto považoval za odůvodněné a přesvědčivé. Závěr obou znaleckých posudků Státního zdravotního ústavu ohledně příčiny nepříznivého zdravotního stavu vedlejší účastnice považoval okresní soud za vyvrácené revizním posudkem MUDr. Richtra. Nadále nevycházel ze znaleckých posudků znalců MUDr. Altschula a MUDr. Karkana, tyto nepovažoval za přesvědčivé, zejména posudek MUDr. Karkana považoval za nepřesvědčivý a nesrozumitelný, když znalec vedlejší účastnici ani osobně nevyšetřil. Pokud jde o příčinu zdravotních problémů vedlejší účastnice, vycházel okresní soud ze závěrů znalců MUDr. Luňáčka a MUDr. Richtra, kteří shodně a jednoznačně za příčinu označili pracovní úraz vedlejší účastnice ze dne 2. 9. 2011, naopak jako příčinu jednoznačně vyloučili obecné onemocnění. Při zjišťování, zda vedlejší účastnice ke dni 30. 7. 2013 pozbyla zdravotní způsobilost konat dosavadní práci, vyšel okresní soud ze závěrů stejných znalců, že ke ztrátě způsobilosti došlo. Mezi těmito znalci panovala neshoda, zda tato ztráta byla dlouhodobá či krátkodobá, k této otázce okresní soud nezaujal žádné stanovisko, když pro rozhodnutí sporu to nebylo podstatné. Okresní soud uzavřel, že v řízení bylo prokázáno, že příčinou zdravotní nezpůsobilosti vedlejší účastnice konat dosavadní práci, byla zranění způsobená pracovním úrazem ze dne 2. 9. 2011, nebyl proto naplněn výpovědní důvod uplatněný stěžovatelkou [výpovědní důvod podle § 52 písm. e) zákoníku práce], tato výpověď je proto neplatná. 3. Proti rozsudku okresního soudu podala stěžovatelka odvolání. Rozsudkem krajského soudu ze dne 21. 1. 2020 č. j. 19 Co 1565/2019-523 byl rozsudek okresního soudu ve výroku I. potvrzen (výrok I.). Odvolání stěžovatelky proti výroku II. rozsudku okresního soudu bylo odmítnuto (výrok II.). Rozsudek okresního soudu byl ve výroku III. o nákladech řízení změněn tak