IV.ÚS 677/06 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 677/06 ze dne 19. 9. 2007   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Miloslava Výborného a soudců Vlasty Formánkové a Michaely Židlické o ústavní stížnosti M. L., zastoupené Mgr. Janem Hrazdirou, advokátem Advokátní kanceláře v Praze 1, Na Příkopě 15, proti usnesení Městského soudu v Praze, sp. zn. 44 To 543/2006, ze dne 17. 8. 2006, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. 1. Stěžovatelka se svou včas podanou ústavní stížností domáhá s odvoláním na porušení práva na spravedlivý proces a práva na obhajobu, zaručených čl. 90 Ústavy ČR a čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), zrušení shora označeného rozhodnutí Městského soudu v Praze. 2. Jak stěžovatelka uvádí v ústavní stížnosti napadeným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 17. 8. 2006, sp. zn. 44 To 543/2006, byla zamítnuta její stížnost proti usnesení Policie České republiky, útvaru odhalování nelegálních výnosů a daňové kriminality, služby kriminální policie a vyšetřování, odboru nepřímých daní ze dne 29. 6. 2006, ČTS: FIPO-25/ND-2005, kterým byla stěžovatelce uložena pořádková pokuta podle § 66 odst. 1 tr. ř. ve výši 25.000,- Kč z důvodu, že nevyhověla výzvě k vydání listin důležitých pro trestní řízení, a to účetních dokladů společnosti SMITH SANDERS s.r.o. 3. Stěžovatelka je advokátkou a od ledna 2006 poskytovala společnosti SMITH SANDERS s.r.o. právní služby v daňovém řízení vedeném u Finančního úřadu pro Prahu 9. V minulosti rovněž poskytovala právní služby M. H., který v době, kdy stěžovatelka zastupovala společnost SMITH SANDERS s. r. o., působil jako zástupce společnosti SMITH SANDERS LLC., jediného společníka společnosti SMITH SANDERS s. r. o. v České republice. Dne 28. 6. 2006 stěžovatelku telefonicky kontaktoval M. H., který byl pracovně v zahraničí, a sdělil stěžovatelce, že mu telefonovala jeho manželka s tím, že u nich doma, v domě jeho rodičů i v kancelářích společnosti SMITH SANDERS s. r. o. probíhají domovní prohlídky a žádal stěžovatelku o poskytnutí pomoci v této věci. Stěžovatelka se tedy neprodleně spojila s manželkou M. H., která jí udělila plnou moc k obhajobě manžela, pokud bude proti němu zahájeno trestní stíhání. Dne 29. 6. 2006 v ranních hodinách stěžovatelka faxem informovala Policii České republiky o tom, že byla M. H. pověřena ke sdělení, že je pracovně v zahraničí, a že do doby jeho návratu je možno v této věci kontaktovat stěžovatelku. V odpoledních hodinách byla stěžovatelka telefonicky kontaktována kpt. Mgr. M. s tím, že ve věci zaslaného oznámení by se stěžovatelkou potřebovala nutně hovořit. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka byla mimo Prahu a následující den měla odjíždět na dovolenou, souhlasila s tím, že se na oddělení Policie ČR na Letenské náměstí čp. 1 v Praze 7 dostaví téhož dne v 19.30 hodin. Když se v 19.30 hod. stěžovatelka dostavila na oddělení Policie ČR, byla třemi policisty dovedena do kanceláře, kde jí byla předložena výzva podle ustanovení § 78 odst. 1, 3 tr. ř. k vydání věcí důležitých pro trestní řízení, a to účetních dokladů týkajících se společnosti SMITH SANDERS s. r. o. K výzvě byla připojena listina označená jako "Zplnomocnění", v níž bylo uvedeno, že J. D., jednatel společnosti Smith Sanders s. r. o., zplnomocňuje paní L., vykonávající funkci daňového poradce společnosti Smith Sanders s. r. o., k vydání účetních dokladů této společnosti orgánům činným v trestním řízení a zároveň jí v této věci zbavuje mlčenlivosti. Stěžovatelka k výzvě sdělila, že s ohledem na její postavení advokáta nemůže výzvě vyhovět. Přímo na místě namítala, že nemůže ani ověřit pravost podpisu jednatele D. a zejména uvedla skutečnost, zda tuto listinu pan D. nepodepsal pod nátlakem. Přítomnými policejními orgány bylo stěžovatelce sděleno, že této výzvě vyhovět musí, v opačném případě, že bude nařízena domovní prohlídka v její kanceláři i bytě. Dále jí bylo sděleno, že má s přítomnými policisty jet na policejní služebnu v ulici Na Perštýně, kde jí bude umožněno hovořit o samotě s jednatelem společnosti D. Na oddělení policie Na Perštýně v Praze 1 však již jednatel D. nebyl přítomen a stěžovatelka měla možnost hovořit pouze s jeho obhájkyní, která jí však sdělila, že ona při sepisu zmocňovací listiny nebyla a neví kdy a za jakých okolností byla sepsána. V této situaci odmítla stěžovatelka s odkazem na naprostou nekonkrétnost výzvy, pochybnosti o okolnostech podpisu "zplnomocnění", skutečnost, že listina nebyla adresována přímo jí, a vzhledem na další povinnosti advokáta podle zákona o advokacii vydat jakékoliv listiny předané jí jejím klientem s tím, že výslovně uvedla, že je přesvědčena, že ani žádné originály účetních dokladů svého klienta nemá k dispozici, a že má ve svém držení pouze osobně pořízené kopie některých dokladů této společnosti. Po opakování výzvy na vydání účetních dokladů a jejím odmítnutí byla stěžovatelce uložena pořádková pokuta podle § 66 odst. 1 tr. ř. ve výši 25.000,- Kč s tím, že písemné vyhotovení usnesení o jejím uložení jí bude doručeno do její kanceláře. Při odchodu přišel ke stěžovatelce před východem z budovy znovu policejní komisař, který jí předtím uložil pořádkovou pokutu a opětovně stěžovatelku ústně vyzval k vydání účetních dokladů společnosti SMITH SANDERS s. r. o. Stěžovatelka znovu zopakovala důvody, pro které výzvě nemůže vyhovět, načež jí tento policista vyhlásil usnesení o uložení další pořádkové pokuty, tentokrát ve výši 20.000,-Kč. Usnesení o uložení této druhé pokuty však ke stížnosti stěžovatelky Městský soud v Praze zrušil. 4. Stěžovatelka je přesvědčena, že postupem policie a zejména pak rozhodnutím soudu bylo porušeno její právo na spravedlivý proces, neboť rozhodnutí obou těchto státních orgánů jsou podle názoru stěžovatelky v rozporu s hmotněprávní úpravou zákonné povinnosti mlčenlivosti advokáta. Stěžovatelka nesouhlasí s odůvodněním napadeného usnesení Městského soudu v Praze, který se nevypořádal se zákonnými podmínkami výzvy k vydání věci podle ustanovení § 78 tr. ř. a podmínkami zproštění mlčenlivosti advokáta jeho klientem. Stěžovatelka je dále přesvědčena, že postup policejních orgánů v dané věci měl jednoznačně za cíl i zkrácení práva na obhajobu jejího klienta M. H., kdy policejní orgány z korespondence i z osobního jednání se stěžovatelkou věděly, že ho zastupuje a je jeho obhájkyní. Stěžovatelka navíc poskytovala v minulosti částečně právní služby také mateřské společnosti SMITH SANDERS LLC a musela by tak být zbavena mlčenlivosti i touto druhou zahraniční společností. Ze všech výše uvedených důvodů stěžovatelka navrhuje, aby Ústavní soud zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze, a vzhledem k tomu, že se důvody této ústavní stížnosti vztahují i na usnesení Policie ČR ze dne 29. 6. 2006, jímž byla stěžovatelce uložena pořádková pokuta 25.000,- Kč, navrhuje, aby Ústavní soud zrušil i toto usnesení. II. 5. K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud připojil spisový materiál Policie České republiky, útvaru odhalování korupce a finanční kriminality služby kriminální policie a vyšetřování, odboru daní, ČTS: OKFK - 9/14-C-2007 (před organizační změnou vedený pod ČTS: FIPO-25/ND-2005), a vyžádal si k ústavní stížnosti vyjádření Městského soudu v Praze. 6. Městský soud v Praze ve svém vyjádření plně odkazuje na své usnesení ze dne 17. 8. 2006. K jednotlivým námitkám stěžovatelky opakuje, že stěžovatelka nebyla obhájkyní J. D., tento ji zplnomocnil jako daňovou poradkyni k vydání účetních dokladů policii a zprostil ji v tomto směru mlčenlivosti. Stěžovatelka byla policií řádně vyzvána k vydání věci důležité pro trestní řízení a nebylo povinností policie, aby zajistila přítomnost stěžovatelky při podpisu listiny J. D. To, že stěžovatelka byla obhájkyní M. H., s věcí nesouvisí. Ostatně pořádková pokuta byla stěžovatelce uložena usnesením policejního komisaře ze dne 29. 6. 2006 a plnou moc pro obviněného M. H. založila stěžovatelka do spisu až dne 18. 7. 2006. Ústavní stížnost proto považuje Městský soud v Praze za nedůvodnou. 5. Shora uvedené vyjádření k ústavní stížnosti neobsahuje žádná nová tvrzení či skutečnosti způsobilé ovlivnit rozhodnutí Ústavního soudu, který k němu proto nepřihlížel. Z hlediska procesní efektivity nebylo tedy účelné je zasílat stěžovateli na vědomí. III. 6. Meritum ústavní stížnosti představuje námitka stěžovatelky, že rozhodnutím Městského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta její stížnost proti usnesení policejního komisaře PČR o uložení pořádkové pokuty 25.000,- Kč, bylo porušeno její právo na spravedlivý proces, neboť napadené rozhodnutí městského soudu, jakož i rozhodnutí policejního orgánu o uložení pokuty, byla podle jejího názoru v rozporu s hmotněprávní úpravou zákonné povinnosti mlčenlivosti advokáta. Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí Městského soudu v Praze z pohledu stěžovatelkou namítaného zás