IV.ÚS 677/20 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 677/20 ze dne 30. 6. 2020   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Oty Jírovce, zastoupeného JUDr. Ing. Janem Matysem, advokátem, sídlem Sokolovská 351/25, Praha 8 - Karlín, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. prosince 2019 č. j. 27 Cdo 3185/2019-870, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. dubna 2019 č. j. 7 Cmo 286/2017, 7 Cmo 287/2017-818 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. května 2017 č. j. 11 Cm 175/2004-774, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 18. května 2017 č. j. 11 Cm 175/2004-784 a ve znění opravného usnesení ze dne 15. června 2017 č. j. 11 Cm 175/2004-795, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Ing. Michala Dřeva, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro porušení čl. 11 odst. 1, čl. 26 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti a z vyžádaného spisu, vedeného u Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") pod sp. zn. 11 Cm 175/2004, se podává, že v posuzované věci se stěžovatel jako žalobce po vedlejším účastníkovi jako žalovaném domáhal náhrady škody (ušlého zisku), spočívající v tom, že v důsledku opožděné úhrady ceny za převod části obchodního podílu v obchodní společnosti EKOBAL, s. r. o., nemohl dlužné finanční prostředky využít k financování obchodní společnosti ARPA, spol. s r. o. (dále jen "společnost"), čímž došlo ke snížení předpokládaného zisku společnosti a přeneseně i ke snížení hodnoty obchodního podílu stěžovatele ve společnosti. 3. Městský soud rozsudkem ze dne 9. 5. 2017 č. j. 11 Cm 175/2004-774, doplněným usnesením ze dne 18. 5. 2017 č. j. 11 Cm 175/2004-784 (dále jen "doplňující usnesení"), kterým bylo rozhodnuto o nákladech státu, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 15. 6. 2017 č. j. 11 Cm 175/2004-795, kterým byla opravena chyba v psaní v odůvodnění rozsudku, uložil vedlejšímu účastníkovi, aby stěžovateli zaplatil 772 358 Kč, zamítl návrh, aby byla vedlejšímu účastníkovi uložena povinnost zaplatit stěžovateli 493 226,58 Kč (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III., resp. výroky I. a II. doplňujícího usnesení). 4. V předmětné věci šlo přitom již o třetí rozhodnutí městského soudu ve věci samé poté, co byl rozsudek městského soudu ze dne 4. 4. 2007 č. j. 11 Cm 175/2004-86 (částečně) zrušen usnesením Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") ze dne 25. 4. 2008 č. j. 7 Cmo 482/2007-136 a rozsudek městského soudu ze dne 4. 12. 2009 č. j. 11 Cm 175/2004-200 zrušen usnesením vrchního soudu ze dne 17. 12. 2010 č. j. 7 Cmo 182/2010-225. 5. V odůvodnění svého třetího rozsudku v této věci městský soud uvedl, že po provedeném dokazování a vázán právním názorem vrchního soudu dospěl k závěru, že porušením povinnosti vedlejšího účastníka uzavřít smlouvu o převodu obchodního podílu a zaplatit cenu za převod obchodního podílu vznikla stěžovateli škoda ve formě ušlého zisku. Stěžovatel vyčíslil tuto škodu alternativně. Ve výši 3 100 000 Kč, která odpovídala zvýšení hodnoty společnosti ARPA, spol. s r. o., v případě navýšení pracovního kapitálu o 400 000 Kč k datu 31. 12. 1999 s tím, že částka 3 100 000 Kč je vypočtena k poměru výše vkladu stěžovatele, který je 68 % na jmění společnosti. Stěžovatel dále uplatnil výši škody, odpovídající bankovnímu výnosu termínovaného vkladu, kdy bankovní výnos za období od 1. 1. 2000 do 22. 11. 2004 by činil částku 1 265 680 Kč s tím, že úroková sazba z částky 2 500 000 Kč činila 5,5 % a z částky 2 200 000 Kč 4,7 %. Městský soud shledal návrh důvodným v části, odpovídající úrokovému výnosu z částky 2 500 000 Kč od 1. 1. 2000 do 28. 2. 2003, celkem za 1 154 dnů, a v částce 275 907 Kč z částky 2 200 000 Kč jako úrokový výnos z této částky za období od 1. 1. 2001 do 28. 2. 2003, celkem za 789 dní, přičemž celkový ušlý úrokový výnos činí částku 772 358 Kč. Opíral-li stěžovatel výši škody o podnikatelský záměr, spočívající v navýšení vkladu do společnosti ARPA, spol. s r. o., a tím zhodnocení podílu stěžovatele v této společnosti, soud neshledal důvodným nárok, odpovídající částce stanovené znaleckým posudkem ve výši 3 100 000 Kč, a to vzhledem k tomu, že v řízení nebyl proveden žádný důkaz, z něhož by tento záměr stěžovatele o vložení prostředků do společnosti vyplýval a stěžovatel poté, co úhradu kupní ceny za převod obchodního podílu obdržel, do společnosti žádné prostředky nevložil. Městský soud proto návrhu vyhověl v částce 772 358 Kč a ve zbytku co do částky 493 226,58 Kč návrh zamítl. Městský soud neshledal důvodnou námitku promlčení vznesenou vedlejším účastníkem, s ohledem na závazný právní závěr vrchního soudu v usnesení ze dne 17. 12. 2010 č. j. 7 Cmo 182/2010-225, ve kterém vrchní soud uvedl, že námitka promlčení je neopodstatněná. 6. K odvolání obou účastníků vrchní soud usnesením ze dne 18. 4. 2019 č. j. 7 Cmo 286/2017, 7 Cmo 287/2017-818 potvrdil II. výrok rozsudku městského soudu a I. výrok rozsudku městského soudu změnil tak, že zamítl návrh, aby byla vedlejšímu účastníkovi uložena povinnost zaplatit stěžovateli 772 358 Kč (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení před městským soudem, jakož i o nákladech odvolacího řízení (výroky II. - IV.). Vrchní soud dovodil, že v řízení nebyl prokázán vznik škody stěžovateli ve formě ušlého zisku, což je jeden z předpokladů vzniku odpovědnosti účastníka za škodu, a nelze ji proto dovodit podle § 373 ve spojení s § 379 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "obchodní zákoník"). Podle vrchního soudu, není proto návrh stěžovatele na zaplacení částky 1 265 584, 58 Kč důvodný. 7. Stěžovatel podal proti usnesení vrchního soudu dovolání, které Nejvyšší soud usnesením ze dne 4. 12. 2019 č. j. 27 Cdo 3185/2019-870 podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř.") odmítl, neboť nesměřuje proti žádnému z rozhodnutí vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř. V části, v níž směřuje proti výrokům II. - IV. usnesení vrchního soudu o nákladech řízení není dovolání přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Přípustnost dovolání nezakládá ani část dovolání směřující proti prvnímu (zčásti potvrzujícímu a zčásti měnícímu) výroku usnesení vrchního soudu. Poukazuje-li totiž stěžovatel (s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2016 sp. zn. 29 Cdo 2738/2016) na to, že se vrchní soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu v otázce posuzování tzv. reflexní škody, přehlíží, že napadené rozhodnutí na řešení této otázky nespočívá. Podle Nejvyššího soudu závěr vrchního soudu není vystavěn pouze na úvaze, podle níž "ušlý zisk společnosti není bez dalšího ušlým ziskem jejích společníků" (tedy že společník společnosti není "z důvodu účasti ve společnosti" podnikatelem, z pozice společníka "nerealizuje obchody společnosti" a že ani společnost "nerealizuje obchody na účast svých společníků"), nýbrž - a to především - na závěru, že nebyl prokázán "žádný pravidelný běh věcí, při kterém by stěžovatel mohl dosáhnout jím tvrzeného majetkového prospěchu (zisku)." K tomu Nejvyšší soud dodal, že závěr o absenci příčinné souvislosti mezi opožděnou úhradou ceny za převod části obchodního podílu v EKOBAL, s. r. o., a "ušlým ziskem" stěžovatele (který měl spočívat ve snížení hodnoty obchodního podílu společnosti) stěžovatel nenapadá, a tak jej dovolacímu přezkumu neotevírá. II. Argumentace stěžovatele 8. V ústavní stížnosti stěžovatel nesouhlasí se závěrem soudů, že nebyla prokázána příčinná souvislost mezi "prokázaným právně závadovým a deliktním jednáním vedlejšího účastníka a škodou, resp. ušlým ziskem, který stěžovatel nárokuje". Jediným poškozeným v předmětné věci je stěžovatel, který po dobu čtyř, resp. pěti let nemohl pro své podnikání používat svůj smluvně dohodnutý majetek ve výši 4 700 000 Kč, přičemž jediným profitujícím je vedlejší účastník, který se neoprávněným využíváním těchto prostředků značně obohatil při svých prodejích v oblasti balicích materiálů a strojů, aniž by soudy stěžovateli přiznaly odpovídající kompenzaci. Stěžovatel namítá porušení svého práva na soudní ochranu tím, že nebyla zajištěna dostatečná ústavní ochrana jeho majetku a podnikání. 9. Stěžovatel dále poukazuje na to, že soudní řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu v důsledku opakovaného zrušování rozhodnutí městského soudu vrchním soudem, což způsobilo enormní nárůst nákladů soudního řízení, a to zejména jde-li o právní zastoupení vedlejšího účas