IV.ÚS 677/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 677/21 ze dne 20. 7. 2021 N 129/107 SbNU 56 Určení místní příslušnosti soudu rozhodujícího o vazbě mladistvých ve světle práva na zákonného soudce   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Pavla Šámala a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti stěžovatele Jana B. (jedná se o pseudonym), zastoupeného Mgr. Vítem Tokarským, advokátem, sídlem 28. října 1001/3, Praha 1 - Staré Město, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. prosince 2020 sp. zn. 61 Tmo 9/2020 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. listopadu 2020 sp. zn. 0 Ntm 15001/2020, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4 jako účastníků řízení a Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 jako vedlejších účastníků řízení, spojené s návrhem na přiznání náhrady nákladů řízení před Ústavním soudem, takto: I. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 23. prosince 2020 sp. zn. 61 Tmo 9/2020 a usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. listopadu 2020 sp. zn. 0 Ntm 15001/2020 bylo porušeno stěžovatelovo právo na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. prosince 2020 sp. zn. 61 Tmo 9/2020 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. listopadu 2020 sp. zn. 0 Ntm 15001/2020 se ruší. III. Návrh na náhradu nákladů řízení se zamítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavních práv vyplývajících z čl. 8 odst. 5, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). V ústavní stížnosti dále navrhl, aby Ústavní soud přiznal stěžovateli náhradu nákladů řízení před Ústavním soudem. 2. Z vyžádaného spisu Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále též jen "obvodní soud") sp. zn. 0 Ntm 15001/2020 se podává, že v záhlaví uvedeným usnesením obvodní soud vzal stěžovatele (jako mladistvého obviněného) do vazby z důvodů uvedených v § 67 písm. b) a c) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "trestní řád"). Stěžovatel je trestně stíhán pro podezření ze spáchání zvlášť závažného provinění loupeže podle § 173 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "trestní zákoník") a zvlášť závažného provinění těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 trestního zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku v jednočinném souběhu s proviněním výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku. Uvedených provinění se podle usnesení o zahájení trestního stíhání dopustil, stručně řečeno, tak, že v přesně nezjištěné době (nejspíše dne 29. 10. 2020) pomocí fyzického násilí a hrozbou užití nože odebral poškozenému ledvinku a zimní bundu a dále dne 20. 11. 2020 po předchozí domluvě s dalším obviněným ve snaze vyřešit spor o dívku na veřejnosti poškozeného brutálně fyzicky napadl (kopáním do hlavy a obličeje), přičemž jen shodou okolností nedošlo k závažnému poranění lebky a mozku. 3. Obvodní soud dospěl na základě spisového materiálu a vyslechnutí stěžovatele k závěru, že v dané věci jsou dány důvody pro vzetí stěžovatele do vazby. Trestní stíhání je podle soudu vedeno důvodně, neboť v dané fázi je podloženo dostatečnými důkazy. Tzv. koluzní vazba je podle soudu odůvodněná povahou stěžovatelova jednání (i v dalších trestních řízeních) a jeho snahou ovlivňovat ostatní a nutit je do určitých úkonů. Spolu s jeho agresivními sklony je podle soudu dána obava, že by mohl ovlivňovat nejen poškozeného, ale i ostatní osoby. U stěžovatele je pak rovněž dán důvod pro tzv. předstižnou vazbu, neboť ani předchozí trestní řízení nikterak nezměnila jeho chování. Vzhledem k brutalitě útoku bude třeba znalecky zkoumat nebezpečí stěžovatele pro jeho okolí. Uvedené jednání přesahuje akceptovatelnou míru nezodpovědnosti a bezstarostnosti, typickou pro mladistvé. Zároveň jej nemůže omluvit ani nedávná tragická ztráta blízké osoby. Vazbu tak soud považuje za jediné možné řešení, jak dále nerušeně pokračovat v trestním stíhání. 4. Proti usnesení obvodního soudu podal stěžovatel stížnost, kterou Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") zamítl napadeným usnesením. Ovlivňování ostatních osob je zesíleno tím, že jsou všichni mladiství, což zvyšuje jejich ovlivnitelnost a nižší morální a stresovou odolnost vůči (násilnému) jednání obviněného. Žádný ze svědků nebyl doposud vyslechnut procesně použitelným způsobem. K tomu městský soud dodal, že proti stěžovateli byla v roce 2019 vedena dvě trestní řízení (mimo jiné) pro zvlášť závažné provinění vydírání podle § 175 odst. 1 a odst. 2 písm. e) trestního zákoníku, jichž se měl dopustit na svědkovi. Tato řízení nejsou ještě pravomocně skončena, přesto k nim však lze přihlédnout. 5. K důvodům tzv. předstižné vazby městský soud dodal, že podle policejních lustrací byly proti stěžovateli již jedenáctkrát zahájeny úkony trestního řízení, a to několikrát pro násilnou trestnou činnost. Z poznatků orgánů sociálně-právní ochrany dětí vyplývá, že stěžovatel je velmi problematický, má násilné sklony a pravděpodobně užívá pervitin. Agresivní vzorce chování jsou stěžovateli velmi blízké. Nadto usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru obecné kriminality ze dne 17. 12. 2020 č. j. KRPS-290648-28/TČ-2020-010072 bylo zahájeno trestní stíhání stěžovatele pro podezření ze spáchání zvlášť závažného provinění vraždy podle § 140 odst. 1 trestního zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku v jednočinném souběhu s proviněním výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku, kterých se měl dopustit dne 20. 11. 2020. I díky tomu hraničí obava z opakování trestné činnosti s jistotou. II. Argumentace stěžovatele 6. Stěžovatel namítá, že podle § 37 zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o soudnictví ve věcech mládeže") koná řízení ten soud, v jehož obvodu obviněný bydlí, a nemá-li stálé bydliště, soud, v jehož obvodu se zdržuje nebo pracuje. Toto ustanovení platí pro celé trestní řízení, tedy i přípravnou fázi. Totéž vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Td 35/2012. I kdyby se však postupovalo podle § 26 odst. 1 trestního řádu, byl by i tak zákonným soudem Okresní soud Praha-východ (dále též jen "okresní soud"), neboť podle pokynu obecné povahy Nejvyššího státního zastupitelství č. 7/2009 je místně příslušným státním zastupitelstvím to, v jehož obvodu mladistvý bydlí, což je Okresní státní zastupitelství Praha-východ (dále jen "okresní státní zastupitelství"), a nikoliv Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 4 (dále jen "obvodní státní zastupitelství"). Tuto skutečnost musí soudy zkoumat z úřední povinnosti. Příslušnost soudu v místě bydliště obviněného je zásadní pro správné vyhodnocení jeho poměrů (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2016 sp. zn. 8 Td 66/2016 a ze dne 24. 1. 2018 sp. zn. 8 Td 4/2018). Toto pochybení nelze podle stěžovatele napravit vydáním zdánlivě formálně správného rozhodnutí. 7. Návrh na přiznání náhrady nákladů řízení odůvodňuje stěžovatel tím, že je (a v minulosti byl) bez vlastních příjmů a jeho rodina pobírá dávky v hmotné nouzi, kvůli čemuž mu byl přiznán i nárok na bezplatnou obhajobu. 8. V doplnění ústavní stížnosti, doručeném Ústavnímu soudu dne 14. 4. 2021, stěžovatel namítá, že v jeho věci nebylo včas rozhodnuto o dalším trvání vazby. Návrh státního zastupitelství na další ponechání stěžovatele ve vazbě nebyl soudu doručen, avšak stěžovatel nebyl z vazby propuštěn, jak přikazuje zákon. Lhůta pro pravidelný tříměsíční přezkum počíná běžet od okamžiku vyhlášení usnesení, jímž se rozhodovalo o stěžovatelově stížnosti. Tento závěr podle stěžovatele vyplývá i z usnesení ze dne 15. 11. 2011 sp. zn. I. ÚS 3245/11. Tříměsíční lhůta však nebyla dodržena ani při počítání od okamžiku doručení uvedeného usnesení stěžovatelovu obhájci. Z toho důvodu stěžovatel setrval na petitu podané ústavní stížnosti. III. Vyjádření ostatních účastníků a replika stěžovatele 9. Soudce zpravodaj podle § 42 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") zaslal ústavní stížnost k vyjádření ostatním účastníkům řízení. 10. Městský soud ve svém vyjádření uvedl, že k věci nehodlá nic doplňovat. 11. Městské státní zastupitelství v Praze (dále jen "městské státní zastupitelství") ve svém vyjádření uvedlo,