IV.ÚS 682/16 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 682/16 ze dne 21. 3. 2017 N 46/84 SbNU 541 Zaručení realizace práva na právní pomoc ze strany obecných soudů   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) a soudců Jaromíra Jirsy a Jana Musila - ze dne 21. března 2017 sp. zn. IV. ÚS 682/16 ve věci ústavní stížnosti Zdenky Ondrové, zastoupené Mgr. Evou Klimánkovou, advokátkou, se sídlem Moravské náměstí 15, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 32 Cdo 3173/2015-145 ze dne 1. 12. 2015, jímž bylo odmítnuto stěžovatelčino dovolání, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2014 č. j. 72 Co 308/2014-107 potvrzujícímu rozhodnutí soudu prvního stupně a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 6. 5. 2014 č. j. 23 C 244/2013-94, kterým byla z důvodu neodstranění vad podání odmítnuta stěžovatelčina žaloba. I. Usnesením Nejvyššího soudu č. j. 32 Cdo 3173/2015-145 ze dne 1. 12. 2015, usnesením Městského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2014 č. j. 72 Co 308/2014 107 a usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 6. 5. 2014 č. j. 23 C 244/2013-94 bylo porušeno právo na spravedlivý (řádný) proces podle čl. 36 odst. 1 a právo na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Nejvyššího soudu č. j. 32 Cdo 3173/2015-145 ze dne 1. 12. 2015, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2014 č. j. 72 Co 308/2014-107 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 6. 5. 2014 č. j. 23 C 244/2013-94 se ruší. Odůvodnění 1. Stěžovatelka se s odvoláním na porušení čl. 37 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. I. 2. Z obsahu napadených rozhodnutí a ústavní stížnosti vyplývá, že stěžovatelka žalobním návrhem požadovala zaplacení částky 250 000 Kč až 300 000 Kč po společnosti Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group. Okresní soud ve Vyškově usnesením ze dne 24. 4. 2013 vyzval stěžovatelku k doplnění návrhu, neboť podání neobsahovalo potřebné náležitosti. Následně byla věc z důvodu místní nepříslušnosti postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 8. Rovněž tento soud vyzval stěžovatelku usnesením ze dne 21. 10. 2013 k doplnění a opravě podání. Stěžovatelka na výzvu soudu sice podáním ze dne 5. 11. 2013 reagovala, nicméně vady odstraněny nebyly. Obvodní soud pro Prahu 8 proto dne 6. 5. 2014 usnesením č. j. 23 C 244/2013-94 návrh odmítl. Proti uvedenému usnesení stěžovatelka podala odvolání. Vzhledem k tomu, že ani odvolání neobsahovalo zákonem vyžadované náležitosti, byla stěžovatelka usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 20. 5. 2014 vyzvána k jejich doplnění. Doplnění odvolání stěžovatelky ze dne 28. 5. 2014 nebylo dostačující, proto Městský soud v Praze usnesením ze dne 18. 7. 2014 č. j. 72 Co 308/2014-107 rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. 3. Usnesení odvolacího soudu stěžovatelka napadla dovoláním. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 22. 10. 2014 jí bylo uloženo, aby si pro podání dovolání zvolila zástupce z řad advokátů. Následným usnesením ze dne 3. 4. 2015 byla stěžovatelce pro dovolací řízení ustanovena právní zástupkyně a současně byla stěžovatelka osvobozena od soudních poplatků. Dovolání bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2015 č. j. 32 Cdo 3173/2015-145 odmítnuto jako nepřípustné ve smyslu § 237 o. s. ř. Otázkou povinnosti soudu poučit účastníka řízení o možnosti podat žádost o ustanovení zástupce ani otázkou povinnosti soudu ustanovit účastníku zástupce se totiž odvolací soud nezabýval a na jejich řešení své rozhodnutí nezaložil. Tvrzení o procesním pochybení odvolacího soudu pak nezahrnuje žádnou otázku procesního práva, která by splňovala předpoklady vymezené v ustanovení § 237 o. s. ř. a k vadám řízení dovolací soud přihlíží jen v případě přípustného dovolání. II. 4. Stěžovatelka namítá, že jak soud prvního stupně, tak soud odvolací pochybily v tom, že jí nepřidělily právního zástupce v počátku (či v průběhu řízení), ačkoliv již z jejího původního žalobního návrhu bylo zcela zřejmé, že je osobou bez právního vzdělání, že není schopna svá podání doplnit a opravit a nebude schopna svá práva v soudním řízení účinně bránit. Soudy obou stupňů tak mělo dojít k porušení ustanovení § 30 o. s. ř. Pochybení spatřuje v tom, že ji soudy nepoučily o možnosti podat žádost o ustanovení zástupce, ačkoliv k tomu byly splněny podmínky a bylo zřejmé, že jsou u ní dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Ve svých původních podáních přitom žádala vedle osvobození od soudních poplatků i o přidělení zástupce. Na žádost o osvobození od soudních poplatků Obvodní soud pro Prahu 8 reagoval až vyjádřením ze dne 5. 6. 2014, kdy uvedl, že její žádost je neaktuální, resp. předčasná, neboť jí do té doby nevznikla žádná poplatková povinnost. Postupem soudů tak došlo k porušení jejího práva na soudní pomoc. III. 5. Obvodní soud pro Prahu 8 i Městský soud v Praze ve svých vyjádřeních k ústavní stížnosti uvedly, že v řízení k žádnému porušení práv stěžovatelky zaručených Listinou nedošlo. Obvodní soud pro Prahu 8 dodal, že stěžovatelka se podle jeho názoru byla schopna samostatně hájit. 6. Vedlejší účastník se k podané ústavní stížnosti nevyjádřil, a Ústavní soud s ním proto jako s účastníkem řízení dále nejednal. 7. Nejvyšší soud ve vyjádření k ústavní stížnosti odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí. 8. Protože vyjádření soudů neobsahovala žádné nové, pro posouzení věci významné skutečnosti, nezasílal je Ústavní soud stěžovatelce k replice. IV. 9. Poté, co Ústavní soud konstatoval, že ústavní stížnost je přípustná, je podána včas a splňuje ostatní náležitosti vyžadované zákonem [§ 30 odst. 1, § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], seznámil se s obsahem připojeného spisu a přezkoumal, že tvrzení obsažená v ústavní stížnosti mají oporu v listinných podkladech, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná. 10. Ústavní soud v souladu s ustanovením § 44 zákona o Ústavním soudu uvážil, že ve věci není třeba konat ústní jednání, neboť by nijak nepřispělo k dalšímu, resp. hlubšímu objasnění věci, než jak se s ní seznámil z vyžádaného spisu a z písemných úkonů stěžovatelky a účastníků řízení. Nenařízení ústního jednání odůvodňuje i skutečnost, že Ústavní soud nepovažoval ani za potřebné provádět dokazování. V. 11. Ústavní soud předesílá, jak ustáleně judikuje, že je oprávněn přezkoumat správnost aplikace podústavního práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti civilních soudů za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny. V dané věci Ústavní soud shledal, že k porušení principů založených Listinou došlo. 12. Ústavní soud totiž z vyžádaného spisu Obvodního soudu pro Prahu 8 ověřil, že podání stěžovatelky skutečně od samého počátku vzbuzovala pochybnosti o její schopnosti formulovat žalobní návrh či vyhovět výzvám soudu na jeho doplnění. Z jejích podání a reakcí na výzvy soudů zřetelně vyplývalo, že vyhovět výzvě soudu ani za pomoci své matky schopna není. Stěžovatelka přitom již ve svém žalobním podání ze dne 20. 4. 2013 žádala o ustanovení advokáta a osvobození od soudních poplatků. Na tuto žádost však nebylo nijak reagováno. 13. Podáním ze dne 2. 5. 2013 stěžovatelka žádala Okresní soud ve Vyškově o osvobození od soudních poplatků a o soudního znalce. Na toto podání, které bylo soudu doručeno spolu s odvoláním proti rozhodnutí o zastavení řízení, reagoval Obvodní soud pro Prahu 8 sdělením, že z odvolání proti rozhodnutí procesní povahy se soudní poplatek nevybírá, a žádost o osvobození od soudních poplatků je tak předčasná. 14. Dne 1. 10. 2014 bylo Obvodnímu soudu pro Prahu 8 doručeno podání stěžovatelky, z něhož, mimo popisu obtížné situace v důsledku pojistné události, vyplývá, že marně hledala advokáta. Dne 14. 11. 2014 bylo soudu doručeno další podání stěžovatelky, ve kterém požaduje ustanovení zástupce, žádá o osvobození od soudních poplatků a opět popisuje pojistnou událost. Teprve v souvislosti s tímto podáním, které bylo reakcí na výzvu soudu ze dne 22. 10. 2014, aby si pro podání dovolání zvolila zástupce z řad advokátů, jí byla usnesením ze dne 3. 4. 2015 ustanovena právní zástupkyně. Současně byla stěžovatelka osvobozena od soudních poplatků. 15. Na základě uvedených zjištění Ústavní soud dospěl k závěru, že ze strany nalézacího i odvolacího soudu došlo k porušení práva na právní pomoc, k zanedbání poučovací povinnosti soudu, jejíž splnění právě představuje předpoklad pro zachování práva na právní pomoc. 16. Právo na právní pomoc, které patří mezi práva spadající pod principy spravedlivého (řádného) procesu, zakotvuje čl. 37 odst. 2 Listiny, kde je výslovně stanoveno, že "každý má právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku tohoto řízení". Právo na právní