IV.ÚS 683/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 683/21 ze dne 26. 3. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Šámalem o ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. Dany Novákové, zastoupené JUDr. Markem Nespalou, advokátem, sídlem Bělehradská 643/77, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2021 č. j. 29 Cdo 2609/2020-698, usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. března 2020 č. j. 5 Cmo 47/2020-575 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. listopadu 2019 č. j. 12 Cm 24/2007-557, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a 1) Ing. Petra Sedláčka, správce konkursní podstaty úpadce obchodní společnosti BOS, a. s., a 2) obchodní společnosti Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, sídlem Pobřežní 665/21, Praha 8 - Karlín, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi byla porušena základní práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práva a svobod (dále jen "Úmluva"). 2. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že žalobou podanou u Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") dne 30. 3. 2007 ve spojení s návrhem na rozšíření žaloby došlým témuž soudu dne 30. 6. 2008 se vedlejší účastník jako žalobce, správce konkursní podstaty úpadce BOS, a. s., domáhá po stěžovatelce jako žalované zaplacení částky 2 415 635 Kč se specifikovaným zákonným úrokem z prodlení z titulu náhrady škody, kterou stěžovatelka měla způsobit porušením svých povinností při výkonu funkce správkyně konkursní podstaty úpadce tím, že vyplatila odměny třetím osobám, s nimiž uzavřela dohody o provedení práce, aniž měla souhlas věřitelského výboru k uzavření těchto dohod; takto vzniklé výdaje (hrazené stěžovatelkou z konkursní podstaty) krajský soud (jako konkursní soud úpadce) usnesením ze dne 1. 9. 2014 č. j. 24 K 15/2002-3424, jímž rozhodl o hotových výdajích stěžovatelky jako bývalé správkyně konkursní podstaty úpadce, neschválil. 3. Usnesením krajského soudu ze dne 1. 6. 2016 č. j. 12 Cm 24/2007-439 bylo podle § 109 odst. 2 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), řízení přerušeno. Důvodem, pro který krajský soud řízení přerušil, byla současně probíhající řízení [vedená u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 9 C 68/2008 a u krajského soudu pod sp. zn. 15 Co 468/2009 sp. zn. 15 Co 469/2008 a sp. zn. 15 Co 40/2015 (dále jen "související řízení")], v nichž soudy řeší otázky, které mají význam pro rozhodnutí soudu v projednávané věci, a v nichž je vedeno obsáhlé dokazování. 4. Napadeným usnesením krajský soud rozhodl o pokračování v předmětném řízení. 5. Na základě odvolání stěžovatelky Vrchní soud v Olomouci (dále jen "vrchní soud") usnesení krajského soudu v záhlaví uvedeným usnesením potvrdil. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že až na jedno nebyla dosud související řízení pravomocně skončena, obsáhlá dokazování učiněná v souvisejících řízeních však nelze vzít bez dalšího za základ pro skutková zjištění v projednávané věci. Budou-li související řízení pravomocně skončena v průběhu řízení o projednávané věci, lze si podle vrchního soudu vyžádat příslušné spisy k důkazu v této věci. Vrchní soud poukázal na to, že řízení v předmětné věci bylo zahájeno před 13 lety, přičemž krajský soud účastníky řízení s touto možností seznámil již v okamžiku, kdy řízení přerušil. Další oddalování rozhodnutí v projednávané věci nelze podle vrchního soudu považovat za hospodárné ani za souladné s požadavkem na rychlé projednání a rozhodnutí o věci. 6. Proti usnesení vrchního soudu podala stěžovatelka dovolání, jehož přípustnost opřela o § 237 o. s. ř. s argumentací, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se vrchní soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Namítala, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Stěžovatelka vznesla argumenty ve prospěch závěru, že v poměrech dané věci nebyly splněny předpoklady pro pokračování v řízení. Podle stěžovatelky nevyčká-li soud do pravomocného ukončení souvisejících řízení, v nichž bylo provedeno nákladné a složité dokazování, zatíží dané řízení (další) nehospodárností. 7. Nejvyšší soud dovolání stěžovatelky napadeným usnesením podle § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl. Nejvyšší soud se ztotožnil se závěrem vrchního soudu, že v dané věci je hospodárné a vhodné pokračovat v řízení, neboť řízení v předmětné věci bylo zahájeno před 13 lety, dosud ve věci nebylo meritorně rozhodnuto a soud si může otázku dobytnosti pohledávek na vydání bezdůvodného obohacení od třetích osob, kterým stěžovatelka vyplatila prostředky z konkursní podstaty při výkonu funkce správkyně konkursní podstaty úpadce, posoudit jako otázku předběžnou, a to aniž by k tomu potřeboval jakéhokoli předcházejícího osvědčení o existenci "objektivních skutečností" v tomto směru. II. Argumentace stěžovatelky 8. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení věci, jsou vnitřně rozporná, zmatečná, nepředvídatelná, svévolná, nepřezkoumatelná a v rozporu s ustálenou judikaturou soudu. Stěžovatelka poukazuje na to, že soudy se odchýlily od ustálené rozhodovací praxe, neboť v dané věci nebyly naplněny předpoklady pro pokračování v řízení. Uvedeným postupem soudů bylo zasaženo do jejího práva na soudní ochranu, když soud tím, že v řízení pokračoval a nevyčkal do pravomocného rozhodnutí v souvisejících řízeních, která již dříve považoval za rozhodná pro toto řízení, zatížil dané řízení další nehospodárností. 9. Stěžovatelka poukazuje na to, že krajský soud podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. řízení přerušil z důvodu probíhajících řízení, v nichž se řeší otázky, které mají význam pro rozhodnutí soudu v projednávané věci a v nichž je vedeno obsáhlé dokazování. Pokud pak považovaly vrchní soud a Nejvyšší soud za správné rozhodnutí krajského soudu v řízení pokračovat s ohledem na to, že až na jedno nebyla dosud související řízení pravomocně skončena a dále, že obsáhlá dokazování učiněná v souvisejících řízeních nelze vzít bez dalšího za základ pro skutková zjištění v projednávané věci, pak tímto soudy zpochybňují původní smysl přerušení řízení, které bylo přerušeno právě z důvodů dosud nepravomocně skončených souvisejících řízení a významu v nich řešených otázek, potažmo závěrů vyplývajících z provedeného dokazování v těchto řízeních. Podle stěžovatelky je v rozporu s principy právní jistoty a s právem na soudní ochranu, aby soud nejprve přerušil řízení proto, aby vyčkal pravomocného rozhodnutí v otázce podstatné pro toto řízení, a pak aniž by toto řízení bylo skončeno, tedy bez vyřešení otázky, pro kterou bylo řízení přerušeno, v řízení pokračoval s odůvodněním, ze kterého vyplývá, že to "najednou není potřeba". 10. Stěžovatelka dále odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2011 sp. zn. 29 Cdo 3933/2008, týkající se odpovědnosti správce konkursní podstaty, ze kterého dovozuje, že pro řízení vedené u krajského soudu pod sp. zn. 12 Cm 24/2007 je především podstatné zjištění škody, resp. zda k ní došlo, jakož i dalších právních skutečností a jiných okolností, které vyplynou z rozsáhlého dokazování, tedy pro dané řízení je nezbytné vyčkat na rozhodnutí v souvisejících řízeních, které jsou vedeny u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 9 C 68/2008 a u krajského soudu pod sp. zn. 15 Co 468/2009, sp. zn. 15 Co 469/2008 a sp. zn. 15 Co 40/2015, neboť do té doby ani není možné uzavřít, že na konkursní podstatě vznikla škoda, natož v jaké výši, a nelze v této věci činit ani jiné závěry. 11. Stěžovatelka poukazuje na to, že institut přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. slouží k zajištění hospodárnosti řízení. Přerušil-li krajský soud řízení s odůvodněním, že je nutné vyčkat na výsledek souvisejících řízení, pak pokračováním v řízení, aniž by tato řízení byla pravomocně skončena, zcela podrývá své předchozí závěry, postupuje nepředvídatelně a rozporuplně. Pokud zde existují důvody pro pokračování v řízení, pak je podle stěžovatelky nutné, aby tyto důvody byly rovněž řádně odůvodněny. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 12. Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda v předmětné věci jsou splněny všechny procesní předpoklady meritorního posouzení ústavní stížnosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a dospěl k závěru, že tomu tak není. 13. Ústavní soudnictví a pravomoc