IV.ÚS 697/20 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 697/20 ze dne 21. 4. 2020   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele M. D., t. č. ve Vazební věznici Praha - Pankrác, zastoupeného Mgr. Ondrejem Štefánikem, Ph.D., advokátem, sídlem Petrská 1136/12, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. února 2020 sp. zn. 61 To 145/2020 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 7. února 2020 sp. zn. 1 Nt 1003/2020, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, neboť je názoru, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 8 odst. 2, odst. 5, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), v čl. 90 Ústavy a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že stěžovatel je stíhán pro zvlášť závažný zločin účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 alinea druhá zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen "trestní zákoník"), a zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, spáchaný formou spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku. 3. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") ze dne 7. 2. 2020 č. j. 1 Nt 1003/2020-33 byl stěžovatel (vedle dalších obviněných) vzat do vazby podle § 73d odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád") a § 73b odst. 1 trestního řádu za použití § 68 odst. 1 trestního řádu z důvodů uvedených v § 67 písm. a), b) trestního řádu s tím, že vazba se započítává dnem a hodinou zadržení, tj. od 5. 2. 2020 v 6:05 hodin. 4. Stížnost stěžovatele proti uvedenému usnesení obvodního soudu Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným usnesením ze dne 26. 2. 2020 sp. zn. 61 To 145/2020 zamítl podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu. II. Argumentace stěžovatele 5. Stěžovatel v podané ústavní stížnosti namítá, že v tak závažných soudních rozhodnutích, jako je vzetí obviněného do vazby, je nepřípustná paušalizace, a že skutečnost, že je důvodná obava z naplnění vazebního důvodu shledána u jednoho obviněného (či více obviněných), nemůže být bez dalšího vztažena i na jiného obviněného. Podotýká, že ohledně vazebního důvodu podle § 67 písm. a) trestního řádu se v napadených rozhodnutích uvádí pouze to, že trestná činnost je vysoce společensky škodlivá, byla páchána sofistikovaným způsobem, škoda způsobená jednáním obviněných je velkého rozsahu a všichni obvinění jsou ohroženi vysokou trestní sazbou. Stěžovatel tvrdí, že individuálně a konkrétně se k jeho osobě v napadených rozhodnutích neuvádí nic jiného, přičemž to samé platí i u obviněných K., Š., V., L., K. a U., u kterých nebyl podán návrh na vzetí do vazby. Dovozuje, že není-li dán vazební důvod u jmenovaných obviněných, nemůže být dán ani u něj. Za nepravdivé pak považuje tvrzení orgánů činných v trestním řízení, že by konkrétně on projednávanou trestnou činností získal výnos pohybující se v řádech stovek milionů korun. 6. Dále je stěžovatel přesvědčen, že v jeho případě nedošlo ani k naplnění vazebního důvodu podle § 67 písm. b) trestního řádu. K tomu uvádí, že svědkyně Z. byla v době podání ústavní stížnosti již vyslechnuta a že není zřejmé, jakým konkrétním způsobem by měl ovlivnit obviněné Š., U. (jeho otce) a K., kteří již byli vyslechnuti v procesním postavení obviněných. Také zdůvodnění tohoto vazebního důvodu považuje stěžovatel pro přílišnou obecnost za neakceptovatelné. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v nichž byla vydána rozhodnutí napadená v ústavní stížnosti, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu, a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 8. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřazen, a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když došlo k porušení "běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem", ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17)]. V řízení o ústavní stížnosti proto není sama o sobě významná námitka "nesprávnosti" napadeného rozhodnutí, a není rozhodné, je-li dovozována z hmotného či procesního (podústavního) práva. 9. Ústavní soud v minulosti opakovaně konstatoval, že vazba představuje zajišťovací institut sloužící k dosažení účelu trestního řízení, přičemž rozhodování o vazbě nelze chápat jako rozhodování o vině či nevině obviněného. Je tedy přirozené, že je vedeno vždy v rovině pouhé pravděpodobnosti (a nikoliv jistoty) ohledně důsledků, jež mohou nastat, nebude-li obviněný držen ve vazbě. Vazbu je však ve smyslu § 68 odst. 1 trestního řádu nutno náležitě odůvodnit konkrétními skutečnostmi, jež naplňují její zákonné důvody (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 2. 2020 sp. zn. II. ÚS 3662/19, veřejně dostupné na http://nalus.usoud.cz, stejně jako další rozhodnutí zde citovaná). 10. Posuzování, zda je vazba nezbytným opatřením k dosažení účelu trestního řízení a zda tohoto účelu nelze dosáhnout jiným způsobem ani při vynaložení veškerého úsilí a prostředků orgány činnými v trestním řízení, je věcí především obecných soudů (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 10. 2019 sp. zn. II. ÚS 2583/19). Zásah Ústavního soudu do činnosti obecných soudů v tzv. vazebních věcech je možný jen tehdy, není-li rozhodnutí obecného soudu o vazbě podloženo zákonným důvodem, nebo jsou-li tvrzené důvody vazby v extrémním rozporu s kautelami plynoucími z ústavního pořádku [viz nález Ústavního soudu ze dne 12. 12. 2005 sp. zn. IV. ÚS 689/05 (N 225/39 SbNU 379)]. 11. Základní podmínkou zbavení osobní svobody je důvodné podezření ze spáchání trestného činu založené na existenci skutečností nebo důkazů způsobilých přesvědčit objektivního pozorovatele, že osoba mohla spáchat trestný čin. Z povahy věci však vyplývá, že stupeň podezření nemusí být tak vysoký, jaký se vyžaduje pro odsouzení. Každé rozhodování o vazbě je vedeno vždy v rovině pravděpodobnosti - nikoli jistoty - jde-li o důsledky, které mohou nastat, nebude-li obviněný stíhán vazebně, i další vývoj řízení (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 11. 2019 sp. zn. II. ÚS 3301/19). 12. V nyní posuzované věci stěžovatel svými uplatněnými námitkami zpochybňuje důvodnost rozhodnutí o vzetí jeho osoby do vazby a jejich prostřednictvím Ústavní soud žádá, aby napadená rozhodnutí podrobil detailnímu věcnému přezkumu. K takovému zásahu Ústavního soudu však není důvod, neboť obecné soudy srozumitelně a náležitě vysvětlily, proč shledaly vzetí stěžovatele do vazby z důvodů uvedených v § 67 písm. a) a b) trestního řádu nezbytným, přičemž své závěry založily na konkrétních skutečnostech. 13. Jde-li o důvod vazby podle § 67 písm. a) trestního řádu, obecné soudy dospěly k závěru, že u stěžovatele i dalších spoluobviněných je dána důvodná obava, že by uprchli nebo se skrývali na neznámém místě, neboť jsou důvodně podezřelí ze spáchání vysoce škodlivé trestné činnosti, za kterou získali značný nezákonný majetkový prospěch (nejméně 180 000 000 Kč) a za kterou jim v případě jejího prokázání hrozí vysoké tresty odnětí svobody (až deset let odnětí svobody). Trestné činnosti se obvinění dopouštěli delší dobu a zapojili do ní řadu dalších osob a společností. Městský soud zdůraznil, že se dos