IV.ÚS 704/15 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 704/15 ze dne 23. 4. 2015   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti J. H., zastoupeného JUDr. Vladimírem Ježkem, advokátem se sídlem Dvořákova 26, 728 84 Ostrava, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 5 To 49/2011 ze dne 29. 1. 2014 a usnesení Nejvyššího soudu č. j. 5 Tdo 1401/2014-71 ze dne 3. 12. 2014, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení § 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo dojít zejména k porušení čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 3. 2011 č. j. 30 T 8/2008-1420 byl obviněný R. R. uznán vinným trestným činem poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 písm. a), odst. 3 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále též "tr. zák.") a stěžovatel uznán vinným pomocí k trestnému činu poškozování věřitele podle § 10 odst. 1 písm. c) k § 256 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zák., kterých se měli dopustit vyvedením zpeněžitelného majetku ze společnosti NKS-lakování kovů, s. r. o., se sídlem Trocnovská 27, Ostrava (IČ 25350447), a to po vzájemné dohodě a v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch ke škodě řady věřitelů, kteří v předmětném trestním řízení vystupovali jako poškození. Za tento trestný čin byl obviněnému R. R. uložen podle § 256 odst. 3 tr. zák. nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců. Podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl pro účely výkonu tohoto trestu zařazen do věznice s dozorem. Stěžovateli byl podle § 256 odst. 3 tr. zák. uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců. Podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl pro účely výkonu tohoto trestu zařazen do věznice s dozorem. Oběma obviněným byl dále podle § 49 odst. 1, § 50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu působení ve statutárních orgánech obchodních společností všeho druhu a družstev v trvání 5 let. Podle § 228 odst. 1 trestního řádu (dále též "tr. ř.") byla oběma obviněným uložena povinnost, aby společně a nerozdílně zaplatili poškozeným část škody, ve zbytku pak byli poškození věřitelé podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázáni se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Rozsudek soudu prvního stupně napadli odvoláními stěžovatel a státní zástupce, o nichž rozhodl Vrchní soud v Olomouci v záhlaví citovaným rozsudkem tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil z podnětu odvolání státního zástupce a stěžovatele napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě, a to ohledně stěžovatele ve výroku o trestu a způsobu jeho výkonu a ve výroku o náhradě škody ve vztahu k poškozené společnosti Jotun Powder Coatings (CZ) a. s. Za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že stěžovatele uznal vinným pomocí k trestnému činu poškozování věřitele podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. ve spojení s § 256 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. zák., za což jej podle § 256 odst. 3 tr. zák. odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání 2 roků. Podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. stěžovateli výkon uloženého trestu odnětí svobody podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 5 let. Podle § 59 odst. 2 tr. zák. stěžovateli uložil omezení, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. mu dále uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu působení ve statutárních orgánech obchodních společností všeho druhu a družstev v trvání 5 let. Podle § 53 odst. 1 tr. zák. a § 54 odst. 1 tr. zák. stěžovateli rovněž uložil peněžitý trest ve výměře l.500.000,- Kč, s tím, že dle § 54 odst. 3 tr. zák. mu stanovil pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání 1 roku. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil stěžovateli povinnost, aby společně a nerozdílně s odsouzeným R. R., který byl touto povinností zavázán shora citovaným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, zaplatil škodu poškozené společnosti Jotun Powder Coatings (CZ) a. s. ve výši 30.750,- Kč, přičemž podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla tato poškozená společnost odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Jinak zůstal napadený rozsudek soudu prvého stupně nezměněn. Proti tomuto rozsudku následně podal stěžovatel prostřednictvím svého obhájce dovolání, které Nejvyšší soud vpředu uvedeným usnesením podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu (dále též "tr. ř.") jako zjevně neopodstatněné odmítl. Proti rozhodnutím obecných soudů brojí stěžovatel ústavní stížností, domáhaje se jejich kasace. Stěžovatel tvrdí, že skutková věta odsuzujících rozhodnutí je velmi složitá a nepřehledná a doznala výrazné změny oproti podané obžalobě, která za podstatu trestného jednání označovala jednání zcela jiné, a to uzavření běžných obchodních smluv (kupní, nájemní) s odůvodněním, že věřitelé byli poškozeni v důsledku uzavření těchto obchodních smluv, neboť jimi byl ze společnosti NKS vyveden konkrétní hmotný majetek, z jehož prodeje by se jinak byli mohli uspokojit. Stěžovatel dále namítl věcnou nepříslušnost soudů, kdy rozhodování jiným soudem, než tím, který je k tomu určen zákonem, je dle jeho přesvědčení zásahem do práva obviněného, a to bez ohledu na to, zda nesprávně rozhodoval soud vyššího nebo nižšího stupně ve vztahu k soudu, který podle zákona rozhodovat měl. V dalším pak stěžovatel zrekapituloval skutkové okolnosti jeho případu a přiblížil "machinace bývalé jednatelky Vandy Konieczné". Stěžovatel soudům rovněž vytkl, že ve zrušujícím usnesení Nejvyššího soudu bylo odvolacímu soudu mimo jiné uloženo, aby se v jeho případě zabýval subjektivní stránkou, konkrétně prokazováním jeho vědomosti o existenci závazků společnosti NKS vůči poškozeným věřitelům. Odvolací soud se dle názoru stěžovatele tímto pokynem Nejvyššího soudu neřídil, žádné nové důkazy neprováděl a při jediném jednání, kdy měl pouze přečíst některé listiny ze spisu, rozhodl "prakticky stejně jako poprvé". Stěžovatel také zpochybnil správnost výpočtu škody (chybné úvahy a metodicky nesprávný postup), která věřitelům měla vzniknout. Konečně pak poukázal na to, že mu byl uložen peněžitý trest v naprosto nepřiměřené výši, a sice mnohonásobně vyšší než R. R., který byl označen za hlavního pachatele trestného činu poškozování věřitele a byl mu uložen peněžitý trest ve výši 50.000,- Kč, zatímco stěžovatel byl odsouzen toliko za pomoc k tomuto trestnému činu a byl mu uložen peněžitý trest ve výši 1.500.000,- Kč. Tuto svoji argumentaci stěžovatel v ústavní stížnosti blíže rozvedl. Závěrem navrhl, aby Ústavní soud napadená soudní rozhodnutí zrušil. Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele i obsah naříkaných soudních aktů a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud ve své ustálené judikatuře zcela zřetelně akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů (čl. 83 Ústavy). Proto mu nepřísluší zasahovat do ústavně vymezené pravomoci jiných subjektů veřejné moci, pokud jejich činností nedošlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod, a to i v případě, že by na konkrétní podobu ochrany práv zakotvených v podústavních předpisech měl jiný názor. Ústavní soud dále ve své rozhodovací praxi vyložil, za jakých podmínek má nesprávná aplikace či interpretace podústavního práva za následek porušení základních práv a svobod. Jedním z těchto případů jsou případy interpretace právních norem, která se jeví v daných souvislostech svévolnou [srov. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2519/07 ze dne 23. ledna 2008 (N 19/48 SbNU 205)]. Pokud jde o námitky stěžovatele směřující proti hodnocení skutkových okolností obecnými soudy (líčení údajných "machinací" bývalé jednatelky Vandy Konieczné, výpočet škody), sluší se připomenout, že řízení před Ústavním soudem o ústavní stížnosti již není pokračováním trestního řízení, nýbrž samostatným specializovaným řízením, jehož předmětem je v posuzované věci přezkum napadených soudních rozhodnutí toliko v rovině porušení základních práv či svobod zaručených ústavním pořádkem. To především znamená, že zpochybnění skutkových závěrů obecných soudů na pozadí vlastní verze skutkového děje či okolností se v řízení o ústavní stížnosti s ohledem na shora nastíněné postavení Ústavního soudu nelze úspěšně domáhat, v to počítaje též vlastní interpretaci okolností, za kterých se měla fyzická napadení odehrát, resp.