IV.ÚS 707/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 707/21 ze dne 12. 10. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   POZNÁMKA: ROZHODNUTÍ BYLO ZRUŠENO USNESENÍM ZE DNE 10. ZÁŘÍ 2025 SP. ZN. Pl. ÚS 27/25 Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa, soudce Josefa Fialy a soudce zpravodaje Pavla Rychetského o ústavní stížnosti Jany B. (jedná se o pseudonym), zastoupené JUDr. Danielem Bartoněm, LL.M., Ph.D., advokátem, sídlem Ječná 505/2, Praha 2 - Nové Město, proti vyrozumění Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 20. ledna 2021 č. j. 3 KZN 1114/2020-13 a usnesení Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha III, Služby kriminální policie a vyšetřování, 3. oddělení Odboru obecné kriminality ze dne 25. července 2017 č. j. KRPA-175834-210/TČ-2015-001373-THON, za účasti Městského státního zastupitelství v Praze a Policie České republiky, Obvodního ředitelství policie Praha III, Služby kriminální policie a vyšetřování, 3. oddělení Odboru obecné kriminality, jako účastníků řízení, a P. J., zastoupeného JUDr. PhDr. Oldřichem Choděrou, advokátem, sídlem Malá Štěpánská 2033/8, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 17. 3. 2021, se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jejích základních práv a svobod zaručených v čl. 7 a čl. 10 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 3 a 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). II. Shrnutí postupu orgánů činných v trestním řízení 2. Dne 6. 5. 2015 zahájila Policie České republiky, Obvodní ředitelství policie Praha III, Služba kriminální policie a vyšetřování, 3. oddělení Odboru obecné kriminality (dále jen "policejní orgán") úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) trestního zákoníku, kterého se měl dopustit vedlejší účastník vůči stěžovatelce. Trestní věc byla podle § 159a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů, odložena usnesením policejního orgánu ze dne 10. 1. 2017 č. j. KRPA-175834-174/TČ-2015-001373-THON z důvodu, že nebylo prokázáno stěžovatelkou popisované jednání vedlejšího účastníka, ani jeho úmysl donutit ji násilím, pohrůžkou násilí nebo jiné těžké újmy nebo ve stavu bezbrannosti k pohlavnímu styku z její strany nedobrovolnému. Toto rozhodnutí obvodní státní zástupkyně pro Prahu 9 (dále jen "obvodní státní zástupkyně") zrušila usnesením ze dne 27. 2. 2017 č. j. 2 ZN 1774/2015-110, v němž uvedla, že i když znaky skutkové podstaty trestného činu znásilnění naplněny nebyly, policejní orgán se měl zabývat také otázkou případného naplnění skutkové podstaty jiného trestného činu. Policejní orgán následně změnil právní kvalifikaci prověřovaného jednání na přečin sexuálního nátlaku podle § 186 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. 3. Jednání, k němuž se vztahovalo uvedené podezření, mělo spočívat stručně řečeno v sexuálním zneužívání stěžovatelky vedlejším účastníkem. K jejich seznámení došlo v létě roku 2002, kdy stěžovatelka, která měla zájem o církevní nauku, začala krátce před nabytím zletilosti navštěvovat faru, na které vedlejší účastník jako kněz římskokatolické církve působil. Na faře vypomáhala a hrála na varhany. Právě v tomto období mělo dojít k prvnímu útoku, o němž se však stěžovatelka na žádost vedlejšího účastníka neměla nikomu zmínit. Řekl jí totiž, že by jí stejně nikdo neuvěřil a všichni by vinili ji. Stěžovatelka věděla, že vedlejší účastník je v církevních kruzích brán za velmi váženou osobnost, a tak mu věřila. V následujících letech mělo k útokům docházet opakovaně se vzrůstající intenzitou, a to buď na faře, či v automobilu během výletů, kam s vedlejším účastníkem jezdila, např. když jej doprovázela na varhany. Vedlejší účastník stěžovatelce dával všelijaké dárky a její rodinu finančně podporoval. Členové její rodiny byli sociálně slabí a na těchto finančních darech měli být mnohdy existenčně závislí. Na přelomu let 2005 a 2006 došlo mezi vedlejším účastníkem a stěžovatelkou poprvé k souloži, čemuž se stěžovatelka, podle svých tvrzení, bránila jak slovně, tak fyzicky, vedlejší účastník měl ale její odpor překonat. Od té doby mezi nimi mělo docházet k sexuálním stykům formou soulože, a to i po dobu studia stěžovatelky na vysoké škole, jehož financování dárci z Německa zajistil vedlejší účastník. Tím si stěžovatelku opět zavázal a ona mu byla vděčná. Po jejím přestěhování do X za ní dojížděl. Od garsonky, kterou si pronajímala, měl klíče. Stěžovatelka uvedla, že při každém sexuálním útoku projevovala nesouhlas, brečela a z počátku i křičela, avšak k těmto útokům docházelo zpravidla v době, kdy kolem nikdo jiný nebyl. Vedlejší účastník, který byl i přes svůj věk silnější, její odpor vždy překonal. Nadto jí měl připomínat svou pomoc jí a její rodině. Cítila stále se prohlubující pocit viny a studu. Postupem času k jednání vedlejšího účastníka otupěla. Po letech již nemělo smysl se bránit. Dané jednání mělo vyústit v její pokusy o sebevraždu v roce 2014. 4. Vedlejší účastník se k sexuálním stykům se stěžovatelkou, až na výjimky, doznal, přikládal jim ovšem jiný význam. Popřel, že by se mělo z jeho strany jednat o vynucené jednání, když k tomuto mělo docházet dobrovolně z obou stran. Na podporu svých tvrzení předložil řadu písemností, v nichž mu stěžovatelka projevuje svou náklonnost. Odmítl tvrzení, že by k jejich sblížení mělo docházet před tím, než dovršila 18 let. 5. Usnesením policejního orgánu ze dne 25. 7. 2017 č. j. KRPA-175834-210/TČ-2015-001373-THON byla trestní věc podle § 159a odst. 1 trestního řádu znovu odložena. Na základě zjištěných důkazů byl učiněn závěr, že stěžovatelce sice byly sexuální styky s vedlejším účastníkem nepříjemné, ubližovaly jí, nevyhledávala je a nechtěla je, vzhledem ke svým povahovým rysům a zjištěné emočně nestabilní poruše osobnosti však nebyla schopna dát zřetelně najevo svůj nesouhlas, ať způsobem verbálním nebo fyzickým. Odpor, který ve své výpovědi uvedla, nebyl způsobilý svou intenzitou ani povahou k tomu, aby vedlejší účastník mohl z jejího chování usuzovat, že je myšlený vážně a že intimní styk s ním mít skutečně nechce. Jistý vliv na chování stěžovatelky měla špatná ekonomická situace rodiny. Vedlejší účastník ji finančně i hmotně podporoval ze svých prostředků i z prostředků dárců. Stěžovatelka ani její rodina ale na tuto pomoc neměla zákonný nárok. Podle policejního orgánu stěžovatelka raději strpěla sexuální obtěžování vedlejším účastníkem s tím, že bude preferovat hmotné a finanční zajištění své a své rodiny, což bylo její dobrovolné rozhodnutí. V říjnu 2014 na sebe nechala dokonce převést byt v Y, ačkoli věděla, že je v tom angažován vedlejší účastník a že sama na zaplacení kupní ceny bytu nemá prostředky. S vedlejším účastníkem cestovala po farnostech a soukromých objektech, trávila s ním volný čas a přespávala s ním na různých místech. Nikdy nevolala o pomoc, nebránila se fyzicky nechtěnému styku, ani nevyhledala odborné ošetření lékaře na pohotovosti nebo v gynekologické ambulanci. Není zdokumentován jediný případ, kdy by došlo k jejímu poranění nebo k poranění vedlejšího účastníka. K jednotlivým sexuálním atakům navíc mělo docházet v nepravidelných intervalech, a tudíž nešlo o spojité, pokračující jednání pachatele. Ve věci se proto nepodařilo prokázat skutečnosti odůvodňující zahájení trestního stíhání pro přečin sexuálního nátlaku podle § 186 odst. 2 trestního zákoníku nebo pro jiný trestný čin. Z důvodu opožděného oznámení byly zmařeny možné kriminalistické stopy, které by vedly k dalšímu objasnění věci. Žádné důkazy svědčící o vině vedlejšího účastníka nejsou. 6. Proti posledně uvedenému usnesení policejního orgánu stěžovatelka nepodala stížnost. Teprve dne 23. 11. 2020 byl v zastoupení stěžovatelky podán "podnět k přezkoumání postupu nižšího státního zastupitelství" ve věci vedené u Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9 (dále jen "obvodní státní zastupitelství") pod sp. zn. 2 ZN 1774/2015. Výsledek provedeného dohledu byl právnímu zástupci stěžovatelky sdělen vyrozuměním Městského státního zastupitelství v Praze (dále jen "městské státní zastupitelství") ze dne 20. 1. 2021 č. j. 3 KZN 1114/2020-13. 7. Ve vyrozumění se uvádí, že hranice mezi trestnými činy znásilnění podle § 185 trestního zákoníku a sexuálního nátlaku podle § 186 odst. 2 trestního zákoníku není vždy zcela zřejmá. Správné posouzení určitého jednání je často problematické již z toho důvodu, že mu jsou přítomny pouze dvě osoby a od jeho ukončení mohla uplynout značně dlouhá doba. Tím spíše je tak třeba jednotlivé důkazy vždy hodnotit v celkovém kontextu, řádně vyjasnit vztah mezi zúčastněnými osobami, vyhodnotit povahu jednotlivých sexuálních útoků a časově je zařadit. 8. K trestnému činu znásilnění městské