IV.ÚS 710/11 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 710/11 ze dne 21. 6. 2011   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl dne 21. června 2011 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti Mgr. J. J., zastoupeného Mgr. Miroslavem Penkou, advokátem, AK Kopřiva & Penka, se sídlem v Brně, Zahradnická 6, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 12. 2010 sp. zn. 4 To 511/2010 a usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 3. 11. 2010 čj. 1 T 142/2010-2710 takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Návrhem podaným k poštovní přepravě dne 7. 3. 2011 a doplněným dne 16. 3. 2011 se Mgr. J. J., státní příslušník Slovenské republiky (dále jen "obviněný", případně "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů o vazbě vydaná v trestní věci Okresního soudu v Hodoníně (dále jen "nalézací soud") sp. zn. 1 T 142/2010, jmenovanému soudu zakázal pokračovat v porušování základních práv stěžovatele a přikázal mu propustit stěžovatele z vazby na svobodu. V doplnění ústavní stížnosti stěžovatel navrhl, aby o ústavní stížnosti bylo rozhodnuto přednostně a urychleně. II. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí vyplývají následující skutečnosti. Stěžovatel je trestně stíhán pro trestný čin podvodu dle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a pro trestný čin útisku dle § 237 tr. zák. účinného do 31. 12. 2009; do vazby byl vzat nalézacím soudem dne 4. 11. 2009, přičemž k omezení jeho osobní svobody došlo dne 2. 11. 2009 v 9.40 hod. Dne 24. 6. 2010 byla na stěžovatele podána obžaloba. Vazba byla několikrát prodlužována v přípravném řízení i po podání obžaloby. Dne 3. 11. 2010 nalézací soud v hlavním líčení podle § 71 odst. 4, 6 tr. řádu rozhodl, že obviněný se ponechává i nadále ve vazbě z důvodů uvedených v § 67 písm. a), c) tr. řádu a nepřijal jeho písemný slib podle § 73 odst. 3 písm. b) tr. řádu. Dne 21. 12. 2010 Krajský soud v Brně (dále jen "stížnostní soud") v neveřejném zasedání o stížnosti obviněného proti rozhodnutí nalézacího soudu ze dne 3. 11. 2010 rozhodl tak, že podle § 149 odst. 1 písm. a) tr. řádu napadené usnesení částečně zrušil ve výroku o nepřijetí slibu obviněného a sám rozhodl, že se podle § 73 odst. 1 písm. b) tr. řádu nepřijímá písemný slib obviněného. III. V části III. ústavní stížnosti stěžovatel tvrdil, že ústavní stížností napadené rozhodnutí nalézacího soudu ze dne 3. 11. 2010 bylo vydáno v rozporu s § 30 odst. 2 tr. řádu a rovněž v rozporu s čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), neboť na rozhodování o ponechání stěžovatele ve vazbě se po podání obžaloby podílela přísedící paní Z. H. (dále jen "přísedící"), která, jak plyne z protokolu o neveřejném zasedání dne 30. 4. 2010, se před podáním obžaloby v přípravném řízení podílela na rozhodování o vazbě. Tímto nezákonným postupem bylo zasaženo do práv stěžovatele dle čl. 38 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 8 odst. 2 a 5 Listiny, neboť "o vazbě stěžovatele po podání obžaloby rozhodoval vyloučený ‚nezákonný' soudce-přísedící, který nebyl nestranný." K nápravě procesní nezákonnosti došlo až dne 16. 2. 2011 v hlavním líčení před nalézacím soudem na základě námitky obhájce i stěžovatele, kdy přísedící byla vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení dle § 30 odst. 2 tr. řádu. V částech IV. a V. ústavní stížnosti stěžovatel tvrdil, že nalézací i stížnostní soud se neřídily požadavky ustanovení § 71 odst. 4 tr. řádu, dle něhož je při rozhodování o dalším trvání vazby nutno prokázat vážné důvody, v důsledku nichž nebylo v uplynulé vazební lhůtě možné řízení ukončit; komplikace a prodlužování trestního řízení nejsou způsobeny stěžovatelem, ale liknavým přístupem soudu k zajištění svědků k hlavnímu líčení; poukázal na nálezy I. ÚS 1812/2008 a IV. ÚS 757/2000. V části VI. stěžovatel shrnul, že vytýkaná porušení zasahují do ústavní roviny a kolidují s čl. 8 odst. 2 a 5 Listiny, čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen Ústava") a čl. 5 odst. 1 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Nezákonným postupem obou soudů bylo porušeno právo na spravedlivý proces dle čl. 38 odst. 1 Listiny a ústavní princip zdrženlivosti dle čl. 4 Listiny. Nalézací soud ve vyjádření ze dne 31. 3. 2011 k ústavní stížnosti mj. uvedl, že dne 16. 3. 2011 v hlavním líčení před nalézacím soudem byly provedeny zbývající důkazy a soud vyzval procesní strany k přednesení závěrečných řečí; obhájce požádal o přípravu na závěrečnou řeč. Hlavní líčení ve stanoveném termínu dne 23. 3. 2011 neproběhlo pro onemocnění obviněného; nový termín byl stanoven na den 8. 4. 2011. Protože v mezidobí uplynula další lhůta pro vazbu, dne 16. 3. 2011 soud v hlavním líčení rozhodl o ponechání obviněného ve vazbě; proti tomuto rozhodnutí podal obviněný stížnost ze stejných důvodů, jaké uvedl v ústavní stížnosti. Od počátku soudního řízení se v zákoně uvedené listiny překládají na žádost obviněného do slovenského jazyka a proto stížnost proti rozhodnutí ze dne 16. 3. 2011 nebyla dosud předložena stížnostnímu soudu k rozhodnutí. Stěžovatel k vyjádření nalézacího soudu ze dne 31. 3. 2011 k ústavní stížnosti repliku ve stanovené lhůtě nepodal. IV. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je třeba jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout z následujících důvodů. Podstata stěžovatelovy argumentace spočívala především v tvrzení, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno základní právo na projednání věci nestranným soudem dle čl. 36 odst. 1 Listiny, resp. čl. 6 odst. 1 Úmluvy, základní právo na zákonného soudce dle čl. 38 odst. 1 Listiny (které je součástí širšího základního práva na spravedlivý proces) a základní právo na osobní svobodu dle čl. 8 Listiny, resp. čl. 5 Úmluvy. K tvrzení o porušení práva na projednání věci nestranným soudem a zákonným soudcem K tvrzení o porušení práva na projednání věci nezávislým a nestranným soudem ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy, resp. práva na zákonného soudce dle čl. 38 odst. 1, Ústavní soud připomíná, že principy spravedlivého trestního procesu zakotvené v hlavě páté Listiny, resp. článku 6 Úmluvy, se týkají jen řízení, ve kterém se rozhoduje o "oprávněnosti trestního obvinění" (tj. o vině a trestu); nevztahují se tedy na četná řízení, která se přímo netýkají oprávněnosti trestního obvinění, jako např. rozhodování o vazbě podle článku 5 odst. 1 písm. c) ve spojení s odstavcem 3 téhož článku. Z toho ovšem nelze dovodit, že žádné principy spravedlivého procesu se při rozhodování o vazbě neaplikují. Naopak již v přípravném řízení se uplatňuje řada záruk dle článku 6 odst. 1 a 3 Úmluvy, stejně jako při soudní kontrole vazby podle článku 5 odst. 4 Úmluvy musí být poskytnuty určité minimální procesní garance. Ústavní soud nevylučuje, že při rozhodování o vazbě osobní zaujatost přísedící vůči obviněnému může mít negativní dopad na požadavek nestrannosti soudu. V projednávaném případě však z ústavní stížnosti ani shromážděných podkladů nenabyl přesvědčení, že by zde existovaly jakékoliv skutečnosti nasvědčující osobní zaujatosti přísedící u nalézacího soudu při rozhodování o vazbě stěžovatele; v tomto směru ostatně ústavní stížnost jakákoliv konkrétní tvrzení ani neobsahuje. K tvrzenému porušení základního práva na svobodu dle čl. 8 Listiny, resp. základního práva na osobní svobodu a bezpečnost dle čl. 5 Úmluvy Obecné principy Ústavní soud připomíná, že na rozhodování soudu o dalším trvání vazby se vztahují záruky článku čl. 8 odst. 2 a 5 Listiny, jejichž relevantní části zní: (2) Nikdo nesmí být .... zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon. ... (5) Nikdo nesmí být vzat do vazby, leč z důvodů a na dobu stanovenou zákonem a na základě rozhodnutí soudu; dále též záruky článku 5 odst. 3 a 4 Úmluvy, dle nichž: (3) Každý, kdo je zatčen nebo jinak zbaven svobody v souladu s ustanovením odstavce 1 písm. c) tohoto článku, musí být ihned předveden před soudce nebo jinou úřední osobu zmocněnou zákonem k výkonu soudní pravomoci a má právo být souzen v přiměřené lhůtě nebo propuštěn během řízení. Propuštění může být podmíněno zárukou, že se dotčená osoba dostaví k přelíčení. (4) Každý, kdo byl zbaven svobody zatčením nebo jiným způsobem, má právo podat návrh na řízení, ve kterém by soud urychleně rozhodl o zákonnosti jeho zbavení svobody a nařídil propuštění, je-li zbavení svobody nezákonné. Uvedená ustanovení Listiny a Úmluvy odkazují k zákonné úpravě vazby a zavazují orgány činné v trestním řízení při rozhodování ve věcech osobní svobody postupovat v souladu se zákonnými procesními i hmotnými pravidly. Porušení některého z těchto pravidel je současně i porušením Listiny a Úmluvy (i když nikoliv každé porušení zákona musí nutně znamenat porušení Listiny či Úmluvy). Důvodnost setrvání obviněného ve vazbě je třeba hodnotit podle konkrétních okolností každého případu. Pokračující vazba může být důvodná j