IV.ÚS 710/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 710/21 ze dne 13. 4. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) SOS - 21, nezávislého odborového sdružení pracovníků České pošty, sídlem Sloup 21, a 2) Odborového hnutí zaměstnanců České pošty s. p., sídlem Sazečská 598/7, Praha 10 - Malešice, obou zastoupených Mgr. Alešem Buriánkem, advokátem, sídlem Vodičkova 709/33, Praha 1 - Nové Město, proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. prosince 2020 č. j. 21 Cdo 515/2019-211, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. února 2018 č. j. 51 Co 461/2017-173 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. června 2017 č. j. 22 C 16/2016-136, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, a (státního) podniku Česká pošta, s. p., sídlem Politických vězňů 909/4, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi byla porušena základní práva zakotvená v čl. 27 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") dne 20. 1. 2016 se stěžovatel 1) jako žalobce a), a Základní organizace odborového svazu dopravy přepravy a dopravy České pošty Sazečská 7/598, 222 00 Praha 10 [původně žalobce b) před obvodním soudem], domáhali, aby byla určena "neplatnost volebního řádu pro volby členů dozorčí rady státního podniku Česká pošta, s. p., volených zaměstnanci České pošty, s. p., vydaného dne 26. 3. 2003, ve znění platném od 28. 7. 2015", a "neplatnost volby členů dozorčí rady státního podniku Česká pošta, s. p., zvolených zaměstnanci České pošty, s. p., dne 31. 8. 2015", a aby vedlejší účastnici jako žalované byla uložena povinnost "vydat nový volební řád pro volby členů dozorčí rady státního podniku Česká pošta, s. p., volených zaměstnanci státního podniku Česká pošta, s. p., odsouhlasený všemi stávajícími odborovými organizacemi, nahrazující volební řád pro volby členů dozorčí rady státního podniku Česká pošta, s. p., volených zaměstnanci státního podniku Česká pošta, s. p., ze dne 26. 3. 2003". 3. Obvodní soud poté, co do řízení jako další žalobce c) [označovaný v řízení před Městským soudem v Praze (dále jen "městský soud") a Nejvyšším soudem jako žalobce b)] přistoupil stěžovatel 2) a ve vztahu k Základní organizaci odborového svazu dopravy přepravy a dopravy České pošty Sazečská 7/598, 222 00 Praha 10 [žalobce b)], bylo řízení na základě zpětvzetí žaloby zastaveno, napadeným rozsudkem žalobu v plném rozsahu zamítl (výrok I.) a stěžovatelům uložil povinnost, aby každý zaplatil vedlejší účastnici náhradu nákladů řízení (výroky II. a III.). Obvodní soud vyšel ze zjištění, že dne 23. 6. 2003 byl přijat volební řád pro volby členů dozorčí rady státního podniku Česká pošta, s. p., volených zaměstnanci tohoto státního podniku, jehož časová působnost nebyla omezena, že volební řád byl přijat se souhlasem odborové organizace, která v té době jako jediná u vedlejší účastnice působila, že v následujících letech nebyla mezi odborovými organizacemi působícími u vedlejší účastnice (přes iniciativu, kterou vedlejší účastnice vyvinula) nalezena shoda na podobě nového volebního řádu (některé preferují volbu přímou, některé volbu nepřímou). Proto volba zástupců zaměstnanců do dozorčí rady v roce 2015 proběhla podle volebního řádu přijatého v roce 2003. Na základě § 13 odst. 5 zákona o státním podniku, a § 286 odst. 5 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákoník práce"), vyšel z toho, že volební řád by měl být přijat se souhlasem všech odborových organizací působících u zaměstnavatele a že na státním podniku je, aby učinil vše pro přijetí volebního řádu a uskutečnění voleb do dozorčí rady. Vzhledem k tomu, že se přes snahu vedlejší účastnice nepodařilo přijmout nový volební řád, obvodní soud uzavřel, že volební řád pro volby dozorčí rady vedlejší účastnice ze dne 23. 6. 2003 je platný, a neshledal ani "důvod pro určení neplatnosti voleb členů dozorčí rady žalovaného ze dne 31. 8. 2015", a proto ani neshledal důvody pro uložení povinnosti vedlejší účastnici přijmout nový volební řád, neboť vedlejší účastnice nemá "žádný právní nástroj" na vynucení souhlasu s jeho přijetím od všech odborových organizací. 4. K odvolání stěžovatelů městský soud napadeným rozsudkem rozsudek obvodního soudu potvrdil (výrok I.) a stěžovatelům uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit vedlejší účastnici náklady odvolacího řízení (výrok II.). Městský soud vyšel ze skutkových zjištění obvodního soudu a dospěl k závěru, že žalobě na určení neplatnosti volebního řádu a neplatnosti volby členů dozorčí rady nemůže být vyhověno již proto, že se řízení neúčastní všechny odborové organizace působící u vedlejší účastnice. Na tomto určení neshledal ani naléhavý právní zájem, nevyplývá-li právo domáhat se tohoto určení z žádného právního předpisu a případné určení by nebylo závazné "k ostatním odborovým organizacím působících u žalovaného", které "tím, že nejsou účastníky tohoto řízení na straně žalobců, fakticky s volebním řádem a výsledky voleb souhlasí". Žalobě na uložení povinnosti vedlejší účastnici vydat nový volební řád nelze podle městského soudu vyhovět, neboť vedlejší účastnice "nemůže jakýmikoli právními prostředky zajistit (jeho) odsouhlasení všemi odborovými organizacemi". Namístě by navíc byla žaloba "na nahrazení projevu vůle žalovaného" a "účastníky by musely být rovněž všechny odborové organizace". Podle městského soudu proto není v rozporu se zákonem a Listinou, postupuje-li vedlejší účastnice při volbě členů dozorčí rady "podle volebního řádu, který byl v souladu se zákonem o státním podniku v roce 2003 odsouhlasen". 5. Proti oběma výrokům rozsudku městského soudu podali stěžovatelé dovolání. Podle stěžovatelů rozhodnutí městského soudu spočívá na vyřešení dosud Nejvyšším soudem neřešené otázky povinnosti státního podniku vydat nový volební řád podle § 13 odst. 5 zákona o státním podniku za situace, kdy dojde k navýšení počtu odborových organizací působících u zaměstnavatele, a otázky, zda účastníky řízení "o určení neplatnosti volebního řádu, voleb a uložení povinnosti k vydání nového volebního řádu" musí být všechny odborové organizace působící u zaměstnavatele. Stěžovatelé navrhli, aby Nejvyšší soud rozhodnutí městského soudu zrušil a věc vrátil tomuto městskému soudu k dalšímu řízení. Napadeným rozsudkem Nejvyššího soudu bylo dovolání stěžovatelů v části směřující proti části rozsudku městského soudu, ve které bylo rozhodnuto o potvrzení rozsudku obvodního soudu ve výroku o náhradě nákladů řízení a o náhradě nákladů odvolacího řízení, odmítnuto (§ 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), neboť dovolání v této části není přípustné, a proti výroku rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé, bylo dovolání stěžovatelů podle § 243d písm. a) o. s. ř. zamítnuto (výrok I.). Stěžovatelům byla uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit vedlejší účastnici náklady dovolacího řízení (výrok II.). Nejvyšší soud dovodil, že soudy nejsou oprávněny rozhodovat k žalobě odborové organizace o neplatnosti volebního řádu stanovícího způsob a podmínky volby a odvolání zástupců zaměstnanců v dozorčí radě státního podniku, o neplatnosti volby zástupců zaměstnanců do dozorčí rady státního podniku a o povinnosti zaměstnavatele (státního podniku) vydat nový volební řád v případě, kdy po přijetí stávajícího volebního řádu začne u zaměstnavatele působit další odborová organizace. Vydání volebního řádu a organizace volby je tak výhradně vnitřní záležitostí zaměstnavatele a odpovědností ředitele státního podniku, který je povinen postupovat s péčí řádného hospodáře (srov. § 12a odst. 1 zákona o státním podniku) a i při neshodě více odborových organizací na podobě volebního řádu a organizaci voleb musí hledat vyvážená řešení k dosažení cíle všech účastníků kolektivních pracovněprávních vztahů, jímž je volba (zvolení) zástupců zaměstnanců v dozorčí radě státního podniku. Vyhověl-li by soud podané žalobě, nepřípustně by zasahoval do těchto vnitřních poměrů vedlejší účastnice. Žaloba je tedy i podle Nejvyššího soudu nedůvodná a soudy rozhodly správně, zamítly-li ji. Nejvyšší soud dodal, že za situace, kdy soud není oprávněn o podané žalobě rozhodnout, se však městský soud nesprávně věcnou legitimací účastníků řízení zabýval z hlediska, zda se řízení