IV.ÚS 714/07 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 714/07 ze dne 17. 5. 2007   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl dne 17. května 2007 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické o ústavní stížnosti společnosti TERMO & CO, s.r.o., se sídlem Cheb, Dyleňská 335/6, IČ: 00884383, zastoupené JUDr. M. N., proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10.1.2007, č.j. 3 As 15/2005-120, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 16.3.2007 se stěžovatelka domáhala zrušení shora uvedeného rozhodnutí, neboť měla za to, že jím byla porušena její základní práva a svobody zakotvená v čl. 4 odst. 4, čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatelce byla rozhodnutím Státní energetické inspekce, územní inspektorát Plzeň, ze dne 4.7.2003, č.j. 032303702/237/03/32.104/Le ve spojení s rozhodnutím Státní energetické inspekce, ústřední inspektorát, se sídlem v Praze 2, ze dne 26.8.2003, č.j. 032303702/962/03/90.120/Kr, uložena pokuta podle ustanovení § 17 odst. 1 písm. b) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o cenách"), ve výši 950 000,- Kč. Stěžovatelka podala proti uvedeným rozhodnutím správní žalobu k Městskému soudu v Praze, který ji rozsudkem ze dne 11.11.2004, č.j. 11 Ca 252/2003-61, zamítl. Proti rozsudku Městského soudu v Praze podala stěžovatelka kasační stížnost. O této kasační stížnosti bylo rozhodnuto tak, že se zamítá a žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Toto rozhodnutí Nejvyššího správního soudu je předmětem ústavní stížnosti. Ve své ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla, žeje společností podnikající v oboru výroby a prodeje tepelné energie. V souladu se svým podnikáním dodávala v roce 2000 tepelnou energii městu Plesná a v roce 2001 rovněž městu Plesná a dále soukromým vlastníkům domů v obcích Staré Sedliště a Stříbro. Ve všech lokalitách provedla stěžovatelka rozsáhlé investice a rekonstrukce za účelem nahrazení stávajících výměníkových stanic na páru za nové zdroje - plynové kotelny. Výsledkem kontroly Státní energetické inspekce zahájené dne 2.12.2002 zaměřené na prověření správnosti tvorby ceny tepla pro vytápění a tepla pro centralizovanou přípravu teplé užitkové vody pro domácnosti v roce 2001 bylo shora uvedené rozhodnutí o udělení pokuty stěžovatelce. Nejvyšší správní soud i před ním rozhodující orgány dospěly k mylnému závěru, že stěžovatelka dodávala v roce 2000 tepelnou energii pro domácnosti. K tomu stěžovatelka konstatovala, že odběrateli, tedy smluvními partnery stěžovatelky, kterým dodávala tepelnou energii v roce 2001, byly výhradně obce a soukromé osoby - vlastníci domů. Jaká část tepelné energie byla následně vlastníkem domu použita na vytápění a přípravu teplé užitkové vody pro byty (domácnosti), nebyla stěžovatelce známa. Stěžovatelka uvedla, že došlo k hrubému zjednodušení, neboť pro účely výpočtu maximální možné věcně usměrňované ceny tepelné energie roku 2001 pro lokality Plesná, Staré Sedliště a Stříbro byly použity údaje z roku 2000 pro lokalitu Plesná, což nezohledňuje rozdílné náklady na výrobu tepelné energie. Pro rok 2001 nebylo - dle názoru stěžovatelky - možné pro lokality Staré Sedliště a Stříbro ve smyslu výměru Ministerstva financí ČR č. 01/2001, kterým se vydává seznam zboží s regulovanými cenami (dále jen "výměr MF č. 01/2001"), určit cenu tepelné energie pro domácnosti za rok 2000, cenová kontrola tedy měla být zaměřena pouze na dodržování ostatních pravidel tvorby věcně usměrňované ceny tepla. Pro lokality Staré Sedliště a Stříbro v případě, že nebyly údaje od předchozích dodavatelů, měla být jako výchozí cena pro kalkulaci maximálního nárůstu použita u jednotlivých zdrojů v těchto lokalitách až cena za rok 2001, resp. 2002, kdy stěžovatelka dodávala tepelnou energii celoročně. Závěry obecných soudů vedou dle stěžovatelku k absurdnímu závěru, že obyvatelé jedné lokality, v níž nebylo zapotřebí provádět rozsáhlé investice a u nichž je výroba tepelné energie méně nákladná, "doplácejí" v průměru na obyvatele jiné lokality, kde naopak bylo zapotřebí provést rozsáhlé rekonstrukce. Ve výroku rozhodnutí o uložení pokuty je uvedeno ustanovení, podle něhož není a nemůže být ukládána pokuta, neboť zde mělo být uvedeno ustanovení § 2c odst. 4 zákona č. 265/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky v oblasti cen, v platném znění. Navíc ustanovení § 95 odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen "energetický zákon"), obsahuje speciální úpravu stanovení výše pokuty v oblasti energetiky, z čehož je nutné dovodit, že podle § 17 odst. 1 písm. b) zákona o cenách Státní energetická inspekce nepostupuje. Výměr MF č. 01/2001 považovala stěžovatelka za nezákonný, resp. zmatečný, neboť uvádí, že věcně usměrňovaná cena tepelné energie musí být vyjádřena v GJ, což nelze, neboť GJ jsou fyzikální, nikoliv měnovou jednotkou. Samotný vzorec pro výpočet průměrné věcně usměrňované ceny tepelné energie za rok 2000 považovala stěžovatelka za nezákonný. Navíc celou cenovou regulaci považovala za porušení svého vlastnického práva a dovolávala se rozhodnutí Ústavního soudu č. 528/2002 Sb., č. 84/2003 Sb. a č. 231/2000 Sb. Dle názoru stěžovatelky interpretace regulace ceny tepla zastávaná Nejvyšším správním soudem neadresně zvýhodňuje náhodně vybranou skupinu občanů (podle odběrného místa) bez ohledu na jejich sociální poměry. Závěrem stěžovatelka uvedla, že regulace ceny tepla v interpretaci Nejvyššího správního soudu nutí dodavatele tepla prodávat tepelnou energii za cenu znemožňující návratnost investovaných finančních prostředků. Ústavní soud si vyžádal spis Městského soudu v Praze, sp. zn. 11 Ca 252/2003, a poté, co zhodnotil skutkovou a právní stránku věci, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Ústavní soud již v řadě svých rozhodnutí vyslovil, že není běžnou třetí nebo čtvrtou instancí v systému všeobecného soudnictví, není vrcholem soustavy obecných soudů, ani není ve vztahu k těmto soudům soudem nadřízeným. Ústavní soud na druhé straně opakovaně připustil, že interpretace právních předpisů obecnými soudy může být v některých případech natolik extrémní, že vybočí z mezí hlavy páté Listiny, a zasáhne tak do některého ústavně zaručeného základního práva; to však není případ stěžovatelky. Část II. položka 4 bod 1 věta první výměru MF č. 01/2001 zní: "Věcně usměrňovaná cena tepelné energie od výrobce a distributora pro všechny odběratele zahrnuje ekonomicky oprávněné náklady, přiměřený zisk a příslušnou daň." Část II. položka 4 bod 3 výměru MF č. 01/2001 zní: "Pro věcně usměrňované ceny tepelné energie pro domácnosti vytvořené podle bodu 1, kterou dodávají a) výrobci a distributoři vlastníkům (správcům) domovních objektů, kteří zabezpečují dodávky tepelné energie pro domácnosti, a vlastníkům rodinných domů vytápěných ze systému centralizovaného zásobování teplem, b) vlastníci (nájemci) blokových a domovních kotelen a předávacích stanic, dále platí, že nesmí být v průměru za rok 2001 vyšší než průměrná věcně usměrňovaná cena tepelné energie pro domácnosti vyjádřená v GJ měřených na vstupu do vytápěného objektu (v případě přípravy teplé užitkové vody v předávací stanici umístěné mimo bytový objekt se zohledněním ztrát ve venkovních rozvodech) za rok 2000 zvýšená o - 3,5 % pro dodávky tepelné energie od prodávajícího s průměrnou věcně usměrňovanou cenou roku 2000 na vstupu do vytápěného objektu do 350,- Kč/GJ včetně, v případě přípravy teplé užitkové vody v předávací stanici umístěné mimo bytový objekt do 315,- Kč/GJ včetně; - 2,5 % pro dodávky tepelné energie od prodávajícího s průměrnou věcně usměrňovanou cenou roku 2000 na vstupu do vytápěného objektu nad 350,-- Kč/GJ, v případě přípravy teplé užitkové vody v předávací stanici umístěné mimo bytový objekt nad 315,-- Kč/GJ. Přitom platí ustanovení bodu (6). Ceny uvedené v tomto bodu se rozumějí včetně daně z přidané hodnoty." K námitce stěžovatelky, že nedodávala v rozhodné době tepelnou energii domácnostem, Nejvyšší správní soud poukázal na údaje poskytnuté samotnou stěžovatelkou, která sama uvedla, jaké měla v roce 2000 tržby za tepelnou energii pro domácnosti (čl. 5 správního spisu). Navíc lze k této námitce poukázat i na interpretaci, z níž vycházely již správní orgány. Z části II. položka 4 bod 3 písm. a) výměru MF č. 01/2001 totiž vyplývá, že k tomu, aby dodával výrobce či distributor tepelnou energii domácnostem, není třeba, aby měl uzavřenou smlouvu s každou domácností zvláště, ale postačuje, aby dodával tepelnou energii vlastníkům (správcům) domovních objektů, jako tomu bylo i v tomto případě. S námitkou, že došlo k poměřování nesouměřitelných údajů, neboť pro jednotlivé lokali