IV.ÚS 714/08 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 714/08 ze dne 13. 10. 2008   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl dne 13. října 2008 v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Jiřího Muchy a Miloslava Výborného ve věci ústavních stížností Ing. K. P., stíhaného jako uprchlého, zastoupeného JUDr. Janem Křivánkem, advokátem, AK se sídlem Liborova 405/14, 169 00 Praha 69, a Ing. A. M., zastoupeného JUDr. Václavem Hlavínem, advokátem, AK se sídlem Zavadilova 5, 160 00 Praha 6, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2007 sp. zn. 7 Tdo 1337/2007, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 6. 2007 sp. zn. 5 To 31/2007 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 1. 2007 sp. zn. 1 T 10/2006, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, takto: Ústavní stížnosti se odmítají. Odůvodnění: I. Včas podanými, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnými ústavními stížnostmi stěžovatelé napadli v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů (stěžovatel Ing. M. v důsledku zřejmé písařské chyby ústavní stížnost směřuje - mimo jiné - proti "rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. 5 To 31/2007 ze dne 26.7.2007" namísto proti "usnesení" téhož soudu ze dne "20.6.2007"). Stěžovatel Ing. P. namítá, že napadenými rozhodnutími bylo zasaženo do jeho základních práv a svobod garantovaných čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), čl. 8 odst. 2, 38 odst. 2 a 40 odst. 2, 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1, 2, 3 evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 14 odst. 2, 3 písm. d) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (dále jen "Pakt"). Stěžovatel Ing. Mu. tvrdí, že těmito rozhodnutími bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces vyplývající z čl. 36 Listiny a čl. 6 Úmluvy. II. Ústavní stížnost stěžovatele Ing. M. byla Ústavnímu soudu doručena dne 18. 3. 2008 a zaevidována pod sp. zn. IV, ÚS 714/08. Ústavní stížnost stěžovatele Ing. P. byla doručena dne 31. 3. 2008 a zaevidována pod sp. zn. II. ÚS 816/08. Vzhledem k tomu, že obě ústavní stížnosti se týkají trestního řízení v téže věci a napadána jsou totožná rozhodnutí obecných soudů, rozhodl Ústavní soud usnesením ze dne 6. 5. 2008 sp. zn. IV. ÚS 714/08, že věci obou stěžovatelů se spojují ke společnému řízení a budou nadále vedeny pod sp. zn. IV. ÚS 714/08. III. Oba stěžovatelé v ústavních stížnostech namítají téměř výlučně vadný postup obecných soudů při zjišťování skutkového stavu a vyvození vadných skutkových a hmotněprávních závěrů. Rozvádějí jednotlivé důkazy, napadají způsob hodnocení důkazů soudy obou stupňů, s tímto polemizují a nabízejí vlastní interpretaci provedených důkazů. Vyslovují rovněž nesouhlas s tím, že nebyly akceptovány všechny jejich důkazní návrhy. Konkrétně namítají, že nebyla spolehlivě objasněna otázka vlastnictví k finančním prostředkům ležících na vnitřním účtu ČSOB, a. s., a funkce evidenčních a vnitřních účtů této banky, nebyla řádně posouzena existence příčinného vztahu mezi údajným uvedením v omyl Ing. Z. a majetkovou dispozicí JUDr. P. z ČSOB, a. s., a skutkový a právní základ předmětné majetkové dispozice, což znemožňovalo spolehlivě zodpovědět otázku, který subjekt je ve věci poškozeným. Stěžovatel Ing. P. jednotlivé námitky v odůvodnění ústavní stížnosti podrobně rozvedl, stěžovatel Ing. M. v podrobnostech odkázal na odůvodnění odvolání a dovolání, kteréžto opravné prostředky ve věci uplatnil. Stěžovatel Ing. P. namítá, že na základě skutku popsaného v odsuzujícím rozsudku, bez náležitého posouzení shora uvedených otázek hmotněprávní povahy, nebylo možno učinit závěr, že jeho jednáním byly naplněny všechny znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 250 tr. zák. Oba stěžovatelé se domáhají přezkoumání závěrů obecných soudů vztahujících se ke skutkovým zjištěním a k právnímu posouzení Ústavním soudem. Stěžovatel Ing. P. dále uplatňuje námitku, že nebyly splněny podmínky ustanovení § 302 - § 306a tr. řádu k tomu, aby proti němu mohlo být vedeno řízení proti uprchlému a soudy prvních dvou stupňů v tomto řízení navíc porušily ustanovení § 63 odst. 3 tr. řádu, které stanoví, že doručují-li se v řízení proti uprchlému obhájci písemnosti určené pro obviněného, postupuje se způsobem platným pro doručování obviněného, tj. v případech uvedených v ustanovení § 64 odst. 1 písm. a) tr. řádu do vlastních rukou, kterýžto požadavek ze strany soudů nebyl naplněn. Stěžovatel v této souvislosti odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 200/96. Stěžovatel Ing. P. rovněž namítá, že dovolací soud se nezabýval omylem odvolacího soudu ohledně toho, který subjekt se připojil se svým nárokem na náhradu škody a komu byl tento nárok soudem prvního stupně přiznán. V petitu ústavních stížností oba stěžovatelé navrhují, aby všechna napadená soudní rozhodnutí byla Ústavním soudem zrušena. IV. K prověření námitek stěžovatelů si Ústavní soud vyžádal spis Městského soudu v Praze sp. zn. 1 T 10/2006, z jehož obsahu zjistil následující: Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. 1. 2007 sp. zn. 1 T 10/2006 byli oba stěžovatelé uznáni jako spolupachatelé ve smyslu ustanovení § 9 odst. 2 tr. zák. vinnými trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. Dle skutkové věty výroku o vině odsuzujícího rozsudku se tohoto trestného činu dopustili tím, že "po předchozí vzájemné dohodě v úmyslu obohatit společnost ANPER International Business, S. R. L., se sídlem v Bolivii a způsobit škodu České republice, zamlčeli Ing. L. Z., náměstkovi ministra financí České republiky, podstatné skutečnosti o stavu úhrady dluhu Peruánské republiky vůči České republice a uvedli ho v omyl tím, že obviněný Ing. A. M. předstíral činnost společnosti ANPER International Business, směřující ke konečnému řešení pohledávky České republiky za Peruánskou republikou, kterou měla tato společnost vykonávat podle mandátní smlouvy ze dne 12. 9. 2001, kterou uzavřela s Ministerstvem financí České republiky zastoupeným Ing. Z., dle níž mandatář, tedy společnost ANPER International Business, měla obdržet za svoji činnost odměnu z inkasa uskutečněného do 30% z nominální hodnoty dlužné částky ve výši 15% provedené platby a z inkasa nad 30% nominální hodnoty dlužné částky 50% provedené platby, následně obviněný Ing. K. P. jako ředitel odboru 21 Ministerstva financí ČR dohodl dne 15. 1. 2002 se zástupci ČSOB, a.s., s JUDr. A. P., Ing. M. K. a M. S. vypořádání zbytku pohledávky České republiky z finančních prostředků pocházejících z inkasa ze zbožových deblokací z Peruánské republiky, které již byly řadu let uloženy na vnitřním účtu ČSOB, a. s., o čemž oba obvinění věděli, následně Ing. M. inicioval uzavření dodatku č. 1 k mandátní smlouvě z 12. 9. 2001, když náměstkovi ministra financí Ing. Z. tvrdil, že vymožení nějaké větší částky z republiky Peru je nereálné, přičemž dle tohoto dodatku podepsaného za Ministerstvo financí ČR Ing. Z. dne 6. 2. 2002 byla upravena odměna mandatáře tak, že mandatáři, tedy firmě ANPER International Business, přísluší jakákoliv částka převedená na svěřenecký účet, která bude vyšší než 5% nominální hodnoty pohledávky, současně tímto dodatkem bylo upraveno i zmocnění mandatáře dohodnout urovnání dluhu do výše 5% nominální hodnoty pohledávek evidovaných Ministerstvem financí ČR, ale nepotvrzených dlužníkem, přičemž 12. 7. 2002 pak došlo k uzavření smlouvy mezi HVB Czech Republic, a.s., společností ANPER International Business a Ministerstvem financí České republiky o podmínkách vypořádání finančních prostředků vložených na účet č. 09229920105/5700 u HVB Czech Republic, a. s., a následně dne 18. 7. 2002 obviněný Ing. P. vydal pokyn k převodu částky ve výši 1.532.256,96 USD z tohoto vnitřního účtu ČSOB, a. s., na shora uvedený jistotní (eskrow) účet u HVB Czech Republic, a. s., z něhož byla po odečtu bankovních poplatků ve výši 4.596,77 USD převedena v souladu s dodatkem č. 1 mandátní smlouvy ze dne 6. 2. 2002, na jehož uzavření se oba obvinění aktivně podíleli, na účet firmy ANPER International Business založený obviněným Ing. M., částka ve výši 1.451.047,34 USD, která představovala odměnu společnosti ANPER International Business dle dodatku č. 1 mandátní smlouvy, ačkoli ze strany této firmy nebyla žádná odpovídající činnost vykonána, přičemž obviněný Ing. M. tuto finanční částku částečně vybral v hotovosti, částečně převedl na jiné účty v zahraničí, čímž způsobili České republice zastoupené Ministerstvem financí České republiky škodu v celkové výši 1.455.644,11 USD představující částku 43.039.029,40 Kč." Za tento trestný čin byli oba stěžovatelé odsouzeni k trestu odnětí svobody v trvání sedmi let se zařazením pro výkon tohoto trestu do věznice s dozorem. Dále byl oběma uložen peněžitý trest ve výši 1.000.000,- Kč se stanoveným náhradním trestem odnětí svobody v trvání jednoho roku. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla stěžovatelům uložena povinnost nahradit České republice, "zastoupen