IV.ÚS 719/18 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 719/18 ze dne 3. 4. 2018 N 69/89 SbNU 79 Odepření práva účastníka vyjádřit se k věci a porušení principu rovnosti zbraní v civilním odvolacím řízení   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Jana Musila a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaj) a Jaromíra Jirsy - ze dne 3. dubna 2018 sp. zn. IV. ÚS 719/18 ve věci ústavní stížnosti Jiřího Kubizňáka, zastoupeného JUDr. Jankou Šárovou, advokátkou, se sídlem Karlovo náměstí 287/18, Praha 2 - Nové Město, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. ledna 2018 č. j. 62 Co 10/2018-55 o nařízení předběžného opatření, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení a 1. Aleny Burdové a 2. Petra Burdy jako vedlejších účastníků řízení. I. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 11. ledna 2018 č. j. 62 Co 10/2018-55 bylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a princip rovnosti účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. ledna 2018 č. j. 62 Co 10/2018-55 se ruší. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu, obsah napadeného rozhodnutí a relevantní obsah soudního spisu 1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") domáhá zrušení shora uvedeného soudního rozhodnutí, neboť má za to, že jím byla porušena jeho základní práva zaručená v čl. 36, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti a vyžádaného soudního spisu vedeného Obvodním soudem pro Prahu 5 pod sp. zn. 31 C 389/2017 se podává, že vedlejší účastníci darovali stěžovateli a jejich dceři Romaně Kubizňákové (jeho manželce) pozemek č. parc. X, jehož součástí je budova č. p. Y, a pozemek č. parc. Z, to vše v k. ú. Lipence, zapsáno na LV č. XY vedeném Katastrálním úřadem pro hl. m. Prahu, Katastrální pracoviště Praha, pro katastrální území Lipence, okres Praha (dále jen "předmětné nemovitosti"), a to každému v rozsahu podílu 1/2. Dne 7. 12. 2017 vyzvali stěžovatele k vrácení daru proto, že zjistili, jak se chová k jejich dceři v manželství, jak se vyjadřuje o jednom z vedlejších účastníků, jak se k oběma chová, a že odešel ze společné domácnosti s jejich dcerou atd. 3. Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen "obvodní soud") usnesením ze dne 14. 12. 2017 č. j. 31 C 389/2017-29 v řízení o vrácení daru zamítl návrh na nařízení předběžného opatření, kterým se vedlejší účastníci domáhali, aby stěžovateli bylo uloženo zdržet se vstupu do nemovitostí a užívání předmětných nemovitostí. 4. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným usnesením rozhodl tak, že usnesení obvodního soudu změnil tak, že nařídil předběžné opatření spočívající v tom, že stěžovatel je povinen zdržet se vstupu do předmětných nemovitostí a užívání předmětných nemovitostí, a to po dobu, než bude pravomocně rozhodnuto o nároku podle žaloby. Městský soud v odůvodnění napadeného usnesení v bodě 4 výslovně uvedl, že "žalovaný (tj. stěžovatel - poznámka Ústavního soudu) se k podanému odvolání nevyjádřil". 5. Z obsahu vyžádaného soudního spisu se podává, že poté, co obvodní soud vydal usnesení ze dne 14. 12. 2017 č. j. 31 C 389/2017-29, podali vedlejší účastníci blanketní odvolání (č. l. 38 soudního spisu). Na základě tohoto přípisu obvodní soud vydal usnesení ze dne 18. 12. 2017 č. j. 31 C 389/2017-40, kterým vyzval vedlejší účastníky k odstranění vad odvolání. Odvolání pak bylo doplněno právním zástupcem vedlejších účastníků ze dne 22. 12. 2017 (včetně příloh - č. l. 45 až 51 soudního spisu). V předkládací zprávě obvodního soudu na č. l. 53 soudního spisu je pak výslovně uvedeno, že "Odvolání nebylo doručeno ostatním účastníkům." a "Vyjádření k odvolání nebylo podáno". Hned poté se na č. l. 54 soudního spisu nachází protokol o hlasování městského soudu o napadeném usnesení, které se nachází na č. l. 55-56 soudního spisu. Z příslušného spisu dále vyplývá, že stěžovatel se o řízení o návrhu na vydání předběžného opatření poprvé dozvěděl až právě doručením napadeného usnesení městského soudu. II. Argumentace stěžovatele 6. Stěžovatel zdůrazňuje, že městský soud ve svém rozhodnutí uvádí, že se stěžovatel k podanému odvolání nevyjádřil. Toto tvrzení není pravdivé, jelikož odvolání vedlejších účastníků stěžovateli doručeno nikdy nebylo, a tedy neměl možnost se k podanému odvolání vyjádřit, což je v rozporu se zásadou rovnosti účastníků, když navíc proti usnesení o předběžném opatření není možné podat dovolání. 7. Stěžovatel je dále přesvědčen, že městský soud extrémně vadně hodnotil skutkový stav a na tomto základě vyvodil vadné právní závěry, což dokládá skutkovou i právní argumentací. III. Vyjádření účastníků řízení a vedlejších účastníků řízení 8. Soudce zpravodaj podle § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu zaslal ústavní stížnost k vyjádření účastníkovi řízení a vedlejším účastníkům řízení. 9. Městský soud ve svém vyjádření zejména uvedl, že plně odkazuje na napadené usnesení a na jeho podrobné odůvodnění. Žádná ústavní práva stěžovatele zaručená Listinou, která stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvádí, porušena nebyla. Městský soud důvody, které ho vedly k částečné změně prvostupňového rozhodnutí, podrobně vysvětlil. Důvody pro nařízení předběžného opatření byly dle něj jednoznačně splněny. Z uvedených důvodů považuje ústavní stížnost za neopodstatněnou, a navrhuje proto, aby v případě věcného projednání byla zamítnuta. 10. Vedlejší účastníci svého práva vyjádřit se k ústavní stížnosti nevyužili. 11. Vzhledem k obsahu vyjádření městského soudu, který de facto jen zopakoval svou argumentaci uvedenou v napadeném usnesení, nebylo nutné zasílat toto vyjádření stěžovateli k replice. IV. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 12. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). V. Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti 13. Ústavní soud v minulosti mnohokrát judikoval, že není zásadně oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů obecných, neboť není vrcholem jejich soustavy (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). Postupují-li soudy v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe Ústavní soud atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. Důvod ke zrušení rozhodnutí soudu by byl dán pouze tehdy, kdyby jeho právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními nebo v nich neměly podkladu, pokud by řízení jako celek nebylo spravedlivé a byla v něm porušena ústavně zaručená práva nebo svobody stěžovatele anebo by napadené soudní rozhodnutí bylo nepřezkoumatelné, resp. postrádalo řádné, srozumitelné a logické odůvodnění [srov. nálezy ze dne 20. 6. 1995 sp. zn. III. ÚS 84/94 (N 34/3 SbNU 257), ze dne 27. 8. 2013 sp. zn. II. ÚS 1842/12 (N 154/70 SbNU 425) či ze dne 27. 2. 2014 sp. zn. III. ÚS 1836/13 (N 24/72 SbNU 275)]. 14. K otázce způsobilosti předběžného opatření (jako opatření prozatímní povahy) zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení se Ústavní soud v rozhodovací praxi vyjádřil tak, že tuto způsobilost obecně vyloučit nelze; je však třeba zdůraznit, že předběžná opatření zpravidla nedosahují takové intenzity, aby mohla zasáhnout do ústavně zaručených práv jedné či druhé strany, neboť při rozhodování o nařízení předběžného opatření se nerozhoduje o právech a povinnostech účastníků s konečnou platností, nýbrž jde o opatření dočasného charakteru, jímž není prejudikován konečný výsledek sporu. Jeho účelem je zatímní úprava práv a povinností, která nevylučuje, že ochrana práv dotčenému účastníku bude posléze poskytnuta konečným rozhodnutím ve věci (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 14. 9. 1994 sp. zn. IV. ÚS 43/94 (N 41/2 SbNU 27), usnesení ze dne 29. 3. 2000 sp. zn. IV. ÚS 488/99, usnesení ze dne 8. 11. 2000 sp. zn. IV. ÚS 115/2000, usnesení ze dne 14. 6. 2007 sp. zn. II. ÚS 44/06 a mnohá další, všechna rozhodnutí jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Ústavní soud se tedy zpravidla necítí oprávněn zasahovat do rozhodnutí o předběžných opatřeních, neboť jde o rozhodnutí, která do práv a povinností účastníků zasahují nikoli konečným způsobem, nýbrž jde o opatření, jejichž trvání je zásadně časově omezeno. 15. Ústavní soud vychází z názoru, že posouzení podmínek pro vydání předběžného opatřen