IV.ÚS 722/20 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 722/20 ze dne 28. 4. 2020   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele Tomáše Kamarýta, zastoupeného JUDr. Milanem Zábržem, advokátem, sídlem Veveří 486/57, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. prosince 2019 č. j. 23 Cdo 3646/2019-417, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. května 2019 č. j. 28 Co 77/2019-385 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 25. října 2018 č. j. 123 EC 95/2012-327, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 8, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti Allianz pojišťovna, a. s., sídlem Ke Štvanici 656/3, Praha 8 - Karlín, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro porušení čl. 11 odst. 1, 2 a 4 a dále čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Z ústavní stížnosti a z vyžádaného spisu Obvodního soudu pro Prahu 8 (dále jen "obvodní soud") vedeného pod sp. zn. 123 EC 95/2012 se podává, že obvodní soud rozsudkem ze dne 25. 10. 2018 č. j. 123 EC 95/2012-327 zamítl žalobu, kterou se stěžovatel jako žalobce domáhal toho, aby vedlejší účastnici jako žalované byla uložena povinnost zaplatit stěžovateli částku 40 000 Kč s příslušenstvím ve výroku blíže specifikovaným (výrok I.) a dále byla stěžovateli uložena povinnost uhradit vedlejší účastnici a České republice náhradu nákladů řízení (výroky II. a III.). Zaplacení uvedené částky se stěžovatel po vedlejší účastnici domáhal z titulu pojistného plnění za trvalé následky úrazu na jeho zdraví. Obvodní soud dospěl k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že nehodový děj se nemohl stát tak, jak jej stěžovatel uvedl, naopak v řízení bylo prokázáno, že k pádu motocyklu došlo na závodním okruhu. Protože se stěžovateli nepodařilo prokázat, že ke škodné události došlo tak, jak vedlejší účastnici nahlásil a poté popsal v návrhu na zahájení řízení, nemohl obvodní soud žalobě vyhovět, neboť na uplatněnou pojistnou událost, resp. na uplatněné pojistné plnění se vztahují výluky uvedené v čl. 1.16.5 Všeobecných pojistných podmínek ze dne 1. 1. 2005, podle něhož, není-li v pojistné smlouvě dohodnuto jinak, není pojistitel povinen poskytnout pojistné plnění za pojistné události, jejíchž příčinou je úraz, k němuž došlo u řidiče, spolujezdce nebo cestujícího v motorovém vozidle při jejich účasti na závodech, soutěžích a souvisejících tréninkových jízdách. 3. K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozsudkem ze dne 15. 5. 2019 č. j. 28 Co 77/2019-385 rozsudek obvodního soudu potvrdil (výrok I.) a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Městský soud dospěl shodně s obvodním soudem k závěru, že stěžovatel neunesl své důkazní břemeno o předestřených rozhodných skutečnostech. Zejména poukázal na to, že věrohodnost stěžovatelových tvrzení snižuje, že blíže neurčil místo, kde měl spadnout s motocyklem na zem, že nenahlásil nehodu policii, ačkoli to bylo jeho povinností, protože mělo dojít k jeho zranění, a že v době po prohlídce motocyklu vedlejší účastnicí došlo k odstranění jistých stop na motocyklu. 4. Proti rozsudku městského soudu podal stěžovatel dovolání, které považoval za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."). Stěžovatel tvrdil, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, jakož i hmotného práva, při jejímž řešení se městský soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, respektive tato otázka je Nejvyšším soudem rozhodována rozdílně, případně by měla být Nejvyšším soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Uplatnil dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2019 č. j. 23 Cdo 3646/2019-417 bylo dovolání stěžovatele podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítnuto (výrok I.) a dále byla stěžovateli uložena povinnost zaplatit vedlejší účastnici částku 300 Kč na náhradě nákladů dovolacího řízení (výrok II.). 5. Nejvyšší soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že namítá-li stěžovatel, že napadené rozhodnutí nevyhovuje požadavkům kladeným na odůvodnění rozsudku podle § 157 odst. 2 o. s. ř., neboť městský soud postupoval způsobem, který vedl k vydání nepředvídatelného (překvapivého) rozhodnutí, dále městský soud (i obvodní soud) rezignoval na provedení důkazu zvukovým záznamem hovoru, postupem městského soudu došlo k porušení zásady rovnosti účastníků, městský soud mechanicky převzal závěry obvodního soudu, ačkoli tyto trpí závažnými chybami logického uvažování a vnitřní rozporností, nezpochybňuje tím právní posouzení věci městským soudem, nýbrž uplatňuje námitku, že řízení je postiženo vadami, které (byly-li by důvodné) mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K těmto vadám lze v dovolacím řízení přihlédnout, jen je-li dovolání obecně přípustné (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). Nejvyšší soud dále nedospěl k závěru, že by napadené rozhodnutí bylo v rozporu s rozhodnutím Ústavního soudu ze dne 13. 9. 1999 sp. zn. I. ÚS 236/98 (N 122/15 SbNU 165) a že jím tak bylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele. Stejně tak nelze rozhodnutí městského soudu považovat za překvapivé a městský soud se tedy neodchýlil od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2010 sp. zn. 32 Cdo 1019/2009. Námitky, jimiž stěžovatel brojí proti hodnocení důkazů městským soudem a proti zjištěnému skutkovému stavu městského soudu (městský soud se přitom ztotožnil s hodnocením důkazů obvodního soudu), že se mu nepodařilo prokázat, že by k pojistné události došlo tak, jak sám nahlásil, tedy na běžné komunikaci v Rakousku v okolí Poysbrunn, a naopak že bylo prokázáno, že k pádu motocyklu došlo na závodním okruhu, nesměřují proti právnímu posouzení věci městským soudem. Námitky proti zjištěnému skutkovému stavu či proti hodnocení důkazů nezakládají přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. Namítá-li stěžovatel, že vedlejší účastnice svůj závazek vůči stěžovateli jednoznačně uznala tím, že mu plnila (stěžovatel byl vedlejší účastnicí odškodněn na zdraví v souvislosti s nehodovým dějem), pak nejde o otázku podle § 237 o. s. ř., která by v dané věci mohla založit přípustnost dovolání, neboť městský soud se takovou otázkou vůbec nezabýval a napadené rozhodnutí na této otázce nezávisí. Obdobně otevírá-li stěžovatel v dovolacím řízení otázky možné aplikace § 7 a § 1812 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, pak nejde o otázky, které by v dané věci mohly založit přípustnost dovolání, neboť městský soud se takovými otázkami nezabýval a napadené rozhodnutí na těchto otázkách nezávisí. II. Argumentace stěžovatele 6. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že opakovaně v soudních řízení uváděl, že byl vedlejší účastnicí odškodněn na zdraví v souvislosti s nehodovým dějem a že žaloba směřovala jen do částky odpovídající trvalým následkům, které mu v souvislosti s nehodovým dějem vznikly. Tuto skutečnost doložil soudu i výpisem z jeho běžného účtu. Vedlejší účastnice tedy svůj závazek vůči stěžovateli jednoznačně uznala tím, že mu z pojistné smlouvy na základě škodní události plnila. Stěžovatel namítá, že v řízení došlo k radikální změně ve výpovědi svědka Halbicha, jež byla plně v souladu s dalšími důkazy (odborným vyjádřením Leoše Nekuly, vyjádřením firmy PavEX Consulting, s. r. o., ze dne 31. 7. 2018 a vyjádřením "zástupců renomovaných firem" pocházejících z doby mezi 27. 9. a 10. 10. 2018). Stěžovatel namítá, že městský soud v řízení neprovedl jím navržený důkaz výslechem svědka Kejduše, který měl potvrdit skutečnost, že stěžovatel vyjel z území České republiky na nepoškozeném motocyklu. Tento postup soud odůvodnil tím, že i kdyby svědek vypověděl, že viděl na hranicích stěžovatele, který odjížděl do Rakouska a že jeho motorka byla zcela v pořádku, nebylo by tím prokázáno kdy, kde a jak došlo k havárii, se kterou je spojen požadavek na pojistné plnění v souvislosti s úrazem, který měl při dopravní nehodě utrpět. Toto odůvodnění je podle stěžovatele vadné, neboť šlo o nepřímý důkaz, který by mohl být vložen do mozaiky zapadajících důkazů, a namísto toho jej soudy vůbec nepřipustily. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, jenž byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve z