IV.ÚS 731/20 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 731/20 ze dne 26. 5. 2020   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Šámalem o ústavní stížnosti stěžovatelky společnosti 1. správcovská a konkurzní v. o. s., sídlem Sladkovského 67, Pardubice, insolvenčního správce společnosti PAPCEL, a. s., sídlem Uničovská 132/19, Litovel, zastoupené Mgr. Vojtěchem Suchardou, advokátem, sídlem V Jámě 699/1, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 3. března 2020 č. j. 1 VZN 1597/2020-43, za účasti Vrchního státního zastupitelství v Praze, jako účastníka řízení, a 1) společnosti COMMERZBANK Aktiengesellschaft, sídlem Kaiserstrasse 16, Frankfurt am Main, Spolková republika Německo, podnikající v České republice prostřednictvím odštěpného závodu COMMERZBANK Aktiengesellschaft, pobočka Praha, sídlem Jugoslávská 934/1, Praha 2 - Vinohrady (dále jen "vedlejší účastnice č. 1"), zastoupené Mgr. Robertem Pavlů, advokátem, sídlem V Celnici 1031/4, Praha 1 - Nové Město a 2) společnosti RUP Zavod Gazetnoj Bumagi, sídlem Mogilevská oblast 213002 Shklov, 1-JA Zavodskaja 9, Běloruská republika (dále jen "vedlejší účastnice č. 2"), zastoupené JUDr. Robertem Pelikánem, Ph.D., advokátem, sídlem Pobřežní 394/12, Praha 8 - Karlín, jako vedlejších účastnic řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, neboť je názoru, že jím došlo k porušení jejích ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. 2. Z předložených podkladů se podává, že v trestní věci neznámého pachatele z řad zaměstnanců či zástupců společnosti RUP Závod Gazetnoj Bumagi vedené pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen "trestní zákoník"), ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku, evidované policejním orgánem Policie České republiky, Národní centrála proti organizovanému zločinu, služba kriminální policie a vyšetřování, expozitura Olomouc (dále jen "policejní orgán"), pod č. j. NCOZ-7193/TČ-2019-417802, bylo usnesením policejního orgánu ze dne 29. 1. 2020, č. j. NCOZ-7193-112/TČ-2019-417802, s předchozím souhlasem státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 29. 1. 2020 sp. zn. 1 KZN 358/2019, rozhodnuto podle § 79f odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní řád"), o zrušení zajištění práva RUP Závod Gazetnoj Bumagi na vyplacení částky ve výši 10 350 000 EUR, které plyne z bankovní záruky č. 1331606267 ze dne 18. 10. 2016, vystavené společností COMMERZBANK Aktiengesellschaft, sídlem Kaiserstrasse 16, Frankfurt am Main, Spolková republika Německo, podnikající v České republice prostřednictvím odštěpného závodu COMMERZBANK Aktiengesellschaft, pobočka Praha, sídlem Jugoslávská 934/1, Praha 2 (dále "jen usnesení policejního orgánu"). 3. Proti usnesení policejního orgánu podala stěžovatelka stížnost, kterou Vrchní státní zastupitelství v Praze (dále jen "vrchní státní zastupitelství") usnesením ze dne 3. 3. 2020 č. j. 1 VZN 1597/2020-43 podle § 148 odst. 1 písm. b) trestního řádu zamítlo jako podanou osobou neoprávněnou. II. Argumentace stěžovatelky 4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že je ve smyslu § 142 odst. 1 trestního řádu osobou, které se usnesení vrchního státního zastupitelství o zajištění přímo dotýká, proto je i osobou oprávněnou k podání stížnosti proti tomuto usnesení. V této souvislosti odkázala na usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 6. 2013 sp. zn. II. ÚS 3548/12 a ze dne 17. 5. 2007 sp. zn. II. ÚS 776/06 (pozn. veřejně dostupná na http://nalus.usoud.cz, stejně jako další rozhodnutí zde citovaná), která se zabývají ústavněprávní rovinou okruhu osob oprávněných podat stížnost proti usnesení podle § 142 odst. 1 trestního řádu. Stěžovatelka uvádí, že v trestním oznámení ze dne 21. 7. 2019 a v žádosti o okamžité zajištění práva vedlejší účastnice č. 2 ze dne 14. 10. 2019 podávala podnět k rozhodnutí o zajištění podle § 79 odst. 1 trestního řádu. Dodává, že okamžikem výplaty dané bankovní záruky dojde ke vzniku jejího postižného dluhu vůči vedlejší účastnici č. 1, který bude povinna uhradit bez ohledu na posouzení oprávněnosti čerpání bankovní záruky. Je přesvědčena, že okolnosti věci zakládaly její oprávnění podat podle § 142 odst. 1 trestního řádu stížnost proti usnesení vrchního státního zastupitelství stížnost. 5. V další části ústavní stížnosti stěžovatelka navrhla odklad vykonatelnosti ústavní stížností napadeného usnesení. III. Vyjádření k ústavní stížnosti 6. Ústavní soud z opatrnosti usnesením ze dne 27. 3. 2020 sp. zn. IV. ÚS 731/20 odložil vykonatelnost usnesení vrchního státního zastupitelství, vyžádal si předmětný spis, vyjádření vrchního státního zastupitelství a vyjádření vedlejších účastnic řízení. 7. K věci se vyjádřilo vrchní státní zastupitelství. Ve svém vyjádření podrobně popisuje průběh předmětného trestního řízení a zdůrazňuje, že ještě před posuzovaným zrušením zajištění podle § 79f odst. 1 trestního řádu policejní orgán usnesením ze dne 28. 1. 2020 č. j. NCOZ-7193-113/TČ-2019-417802 podle § 159a odst. 1 trestního řádu rozhodl o odložení prověřované trestní věci s odůvodněním, že nejde o podezření z trestného činu a není namístě věc vyřídit jinak. Vrchní státní zastupitelství má za to, že oprávněným k podání stížnosti proti usnesení policejního orgánu podle § 79a odst. 1 trestního řádu o zajištění věci, resp. podle § 79f odst. 1 trestního řádu o zrušení daného zajištění, je subjekt, který byl předmětným zajištěním či jeho zrušením přímo dotčen na svých právech, a tím je výhradně společnost RUP Závod Gazetnoj Bumagi. Podle názoru vrchního státního zastupitelství stěžovatelka nevyužila před podáním ústavní stížnosti možnost přezkumu postupu státní zástupkyně vrchního státního zastupitelství v rámci instančního dohledu ze strany Nejvyššího státního zastupitelství ve smyslu § 12c a násl. zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve spojení s § 1 odst. 1, odst. 2 vyhlášky č. 23/1994 Sb., o jednacím řádu státního zastupitelství, v platném znění, a že od počátku řízení nebyla oprávněným subjektem, ale vždy byla pouze vyrozumívána ve smyslu § 79b trestního řádu a proti tomuto postupu nijak nebrojila. Argumentaci stěžovatelky, že je ve smyslu § 142 odst. 1 trestního řádu osobou, které se usnesení o zrušení zajištění přímo dotýká, považuje proto vrchní státní zastupitelství za neopodstatněnou. 8. Vedlejší účastnice č. 1 ve vyjádření k ústavní stížnosti uvedla, že dne 12. 3. 2020, tedy po pravomocném zrušení zajištění, v dobré víře vyplatila předmětnou bankovní záruku v plné výši. Dále poukázala na to, že stěžovatelka měla možnost bránit se uplatnění práva na plnění z bankovní záruky cestou návrhu na předběžné opatření a následného rozhodčího řízení ve věci samé, což také učinila, avšak neúspěšně. Podle jejího názoru skutečnost, že orgány činné v trestním řízení nepřiznaly stěžovatelce právo stížnosti proti usnesení o zrušení zajištění práva na vyplacení bankovní záruky, nelze považovat za odepření práva na spravedlivý proces. 9. K ústavní stížnosti se vyjádřila i vedlejší účastnice č. 2. Podle jejího mínění je třeba primárně zodpovědět otázku, zda je insolvenční správce vůbec legitimován k podání ústavní stížnosti. Podotýká, že obchodní společnost PAPCEL, a. s. (dále jen "dlužník"), mohla v předmětném trestním řízení hájit jen své nemajetkové zájmy, a že s tím související ústavně zaručená práva z definice nemohou být majetková, proto je insolvenční správce nemůže na účet dlužníka uplatňovat. Navíc vedlejší účastnice č. 1 již bankovní záruku vyplatila, proto odpadl i předmět řízení. Vedlejší účastnice č. 2 je toho názoru, že stěžovatelku nelze považovat za osobu, které se napadené usnesení přímo dotýká, neboť tvrzeným jednáním nedošlo k žádnému zmenšení majetku dlužníka, a to z toho důvodu, že z bankovní záruky neplnil dlužník, ale vedlejší účastnice č. 1. Odkaz stěžovatelky na judikaturu Ústavního soudu označila za nepřípadný. IV. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 10. Dříve než se Ústavní soud může zabývat věcným posouzením napadených rozhodnutí, je vždy povinen přezkoumat procesní náležitosti ústavní stížnosti vyžadované zákonem o Ústavním soudu, což zahrnuje i posouzení, zda podání splňuje podmínku přípustnosti podle § 43 odst. 1 písm. e) uvedeného zákona. 11. Podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítne návrh,