IV.ÚS 741/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 741/24 ze dne 7. 8. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Milana Hulmáka a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti Hermes Media a.s, sídlem V Luhu 754/18, Praha 4 - Nusle, zastoupené Mgr. Stanislavem Němcem, advokátem, sídlem Vinohradská 1215/32, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. ledna 2024 č. j. 24 Cdo 1829/2023-409, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. prosince 2022 č. j. 13 Co 377/2021-369 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 15. září 2021 č. j. 30 C 109/2017-243, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 8, jako účastníků řízení, a Ing. Jana Marka a Ing. Pavla Marka, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Popis věci a její procesní vývoj 1. Stěžovatelka ústavní stížností požaduje zrušit v záhlaví označená rozhodnutí. Tvrdí, že tato rozhodnutí porušila její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 2. Z ústavní stížnosti a vyžádaného soudního spisu plyne, že stěžovatelka a vedlejší účastníci (respektive dříve otec vedlejších účastníků, který však v průběhu soudního sporu zemřel) vedou dlouholetý spor o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví bytového domu. 3. Obvodní soud pro Prahu 8 zrušil v roce 2012 spoluvlastnictví, přikázal bytový dům do výlučného vlastnictví otce vedlejších účastníků a přiznal stěžovatelce přiměřenou náhradu za její dosavadní spoluvlastnický podíl. Rozsudek nabyl právní moci 16. 12. 2013. Otec a vedlejší účastníci uzavřeli dne 9. 6. 2014 darovací smlouvu. Podle ní každý z vedlejších účastníků nabyl spoluvlastnický podíl o velikosti ideálních dvou pětin na nemovitosti, jejich otec si ponechal zbývající pětinu (právní účinky vkladu ke dni 4. 7. 2014). Jablkem sváru se posléze stala právě tato darovací smlouva. Podle stěžovatelky je totiž absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy, případně pro obcházení zákona (§ 580 občanského zákoníku), neboť vedlejší účastníci se snažili předejít případnému úspěchu stěžovatelky v řízení o mimořádných opravných prostředcích proti rozsudku obvodního soudu z roku 2012. 4. Stěžovatelka totiž ještě před uzavřením sporné smlouvy podala v březnu 2014 proti rozsudku obvodního soudu žalobu pro zmatečnost, kterou sice v březnu 2015 Městský soud v Praze zamítl, ovšem nakonec se žalobou uspěla u Nejvyššího soudu (podobně podala i dovolání, s ním však úspěšná nebyla). Podle Nejvyššího soudu obvodní soud v listopadu 2012 projednal věc v nepřítomnosti stěžovatelčina zástupce, čímž stěžovatelce odňal právo účastnit se jednání před obvodním soudem (usnesení ze dne 21. 12. 2016 sp. zn. 21 Cdo 1800/2016). 5. V návaznosti na úspěch se žalobou pro zmatečnost podala stěžovatelka v nynější věci žalobu na určení vlastnictví k bytovému domu. Pro rozhodnutí obecných soudů byl klíčový § 235i odst. 3 občanského soudního řádu, který chrání právní poměry třetích osob (nyní vedlejších účastníků), i když původní rozhodnutí soudu bylo zrušeno a bylo vydáno nové. Vztaženo na nynější kauzu to znamenalo, že i když původní rozsudek obvodního soudu o zrušení spoluvlastnictví zanikl, zůstávají právní poměry založené darovací smlouvou nedotčeny. Stěžovatelka se nicméně domnívala, že vedlejším účastníkům taková ochrana nesvědčí. Jak již uvedeno výše, argumentovala, že vedlejší účastníci uzavřeli s otcem absolutně neplatnou smlouvu (pro rozpor se smyslem a účelem zákona nebo zákon obcházející). 6. Stěžovatelka před obvodním soudem ani městským soudem neuspěla. Zastání našla opět až u Nejvyššího soudu, který rozsudky městského soudu i obvodního soudu zrušil, neboť obvodní soud neprovedl dokazování skutečností rozhodných pro posouzení absolutní neplatnosti smlouvy. Městský soud taktéž nedostatečně reagoval na odvolací námitky a oba soudy porušily svou poučovací povinnost, což vyústilo v překvapivá rozhodnutí (rozsudek ze dne 4. 2. 2021 sp. zn. 24 Cdo 3049/2020). 7. Soudy nižšího stupně žalobě na určení vlastnického práva nevyhověly ani tentokrát. Dokazování k okolnostem uzavření darovací smlouvy doplnil městský soud, který uzavřel, že darovací smlouva je platná. Ochrana podle § 235i odst. 3 občanského soudního řádu tedy trvá. Vedlejší účastníci totiž nevěděli, že stěžovatelka v době uzavření smlouvy podala mimořádné opravné prostředky. Městský soud dále vyzval stěžovatelku, aby doplnila svá tvrzení a důkazy. Tak stěžovatelka učinila, ale ani poté neprokázala svou tezi o nekalém úmyslu vedlejších účastníků. 8. Stěžovatelka se proto znovu obrátila na Nejvyšší soud, který dovolání napadeným usnesením odmítl, protože se městský soud neodchýlil od judikatury dovolacího soudu. Nejvyšší soud zdůraznil, že stěžovatelku tíží povinnost tvrzení a povinnost důkazní ohledně absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor s dobrými mravy, případně pro rozpor se zákonem. Stěžovatelka musí tvrdit a prokázat takové skutečnosti, které mohou prolomit ochranu vedlejších účastníků v § 235i odst. 3 občanského soudního řádu. To se ovšem i přes poučení městského soudu nestalo. Proto se při posuzování právních poměrů vedlejších účastníků vychází z již původního, byť zrušeného, rozsudku obvodního soudu z roku 2012. Ten přikázal celý bytový dům do vlastnictví otce vedlejších účastníků, kteří se následně po uzavření darovací smlouvy stali spoluvlastníky. Městský soud ani nedoplnil skutková zjištění nemístně rozsáhlým způsobem. Skutková zjištění k okolnostem uzavření darovací smlouvy (nepříznivý zdravotní stav otce, jeho vysoký věk, dlouhodobý úmysl převést bytový dům na syny a nevědomost vedlejších účastníků o podaných mimořádných opravných prostředcích) nasvědčují závěru, že vedlejší účastníci a jejich otec smlouvu neuzavřeli v rozporu s dobrými mravy ani s cílem obejít zákon. II. Argumentace stěžovatelky 9. Stěžovatelka se závěry obecných soudů nesouhlasí. V obsáhlé ústavní stížnosti především namítá, že zjištěné skutkové okolnosti svědčí opačnému závěru, tj. že vedlejší účastníci uzavřeli darovací smlouvu v rozporu s dobrými mravy a v rozporu se smyslem a účelem zákona. Dobře přitom věděli, že v době uzavření smlouvy bylo vlastnictví otce nejisté. Aby bytový dům "zůstal v rodině", uzavřeli darovací smlouvu pro případ, že by stěžovatelka uspěla. V tomto směru stěžovatelka předkládá celou řadu okolností, které prokazují nepoctivý úmysl protistrany (okolnosti, za kterých mohl nabýt otec vedlejších účastníků celou nemovitost již v roce 2008; nejasnosti kolem zdravotního stavu otce; otec tvrdil, že dům udržoval; vyjádření, podle něhož otec původně nechtěl nemovitost na nikoho převádět; neúčast jednoho z vedlejších účastníků při úhradě vypořádacího podílu; časová blízkost mezi podáním mimořádných opravných prostředků stěžovatelkou a uzavřením sporné darovací smlouvy apod.). Stěžovatelka proto nesouhlasí, že měla nést důkazní břemeno, a i kdyby měla, tak jej unesla. 10. Dále se domnívá, že to jsou vedlejší účastníci, koho tíží důkazní břemeno, že neuzavřeli smlouvu v rozporu s dobrými mravy a že neobešli zákon. Poučení podle § 118a občanského soudního řádu tak měl městský soud adresovat jim, nikoli stěžovatelce. Městský soud neměl provádět tak rozsáhlé dokazování, měl rozsudek obvodního soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení, neboť obvodní soud se neřídil kasačním názorem Nejvyššího soudu. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 11. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je řádně zastoupena (§ 29 až § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Vyčerpala též všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnost je tedy přípustná. IV. Posouzení ústavní stížnosti K absolutní neplatnosti darovací smlouvy 12. Stěžovatelka nejprve argumentuje, že zjištěná skutková zjištění svědčí jejímu tvrzení, že darovací smlouva je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy, případně jde o obcházení zákona. Ústavní soud k tomu uvádí, že městský soud svůj závěr o platnosti darovací smlouvy postavil na několika okolnostech. Zaprvé, zdravotní stav otce vedlejších účastníků byl velmi špatný (body 27 a 28 rozsudku městského soudu). Zadruhé, vedlejší účastníci nevěděli, že v době uzavření sporné smlouvy souběžně běžela dvě řízení, která stěžovatelka zahájila podáním dvou mimořádných opravných prostředků, dovoláním a žalobou pro zmatečnost (body 35 a 38 tamtéž). Zatřetí, okolnosti nynější věci se významně liší od okolností, které existovaly v judikatuře, o kterou se opírala stěžovatelka (v podrobnostech detailní pojednání v bodě 39 tamtéž). Začtvrté, podání, která otec vedlejších účastníků učinil, prokazují jeho dlouhodobý úmysl přenechat synům bytový dům. Spory vzešlé ze zrušení a vypořádání spoluvlastnictví nehrály žádno