IV.ÚS 743/20 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 743/20 ze dne 14. 4. 2020   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) D. A. a 2) R. K., zastoupených Mgr. Davidem Navrátilem, advokátem, sídlem Hluboká 1336/55, Plzeň, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 3. prosince 2019 č. j. 11 Co 264/2019-1084, za účasti Krajského soudu v Plzni, jako účastníka řízení, a A. A., jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, a to pro porušení čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Stěžovatelé dále v ústavní stížnosti navrhli, aby Ústavní soud rozhodl, že stěžovatelům se přiznává náhrada nákladů právního zastoupení. 3. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že rozsudkem Okresního soudu Plzeň-sever (dále jen "okresní soud") ze dne 12. 7. 2019 č. j. 6 P 273/2015-857, ve znění opravného usnesení tohoto soudu ze dne 16. 8. 2019 č. j. 6 P 273/2015-889 byl zamítnut návrh vedlejšího účastníka jako otce dříve nezletilého stěžovatele na určení, že jeho vyživovací povinnost zanikla (výrok I.); okresní soud změnil předchozí soudní rozhodnutí o výživném pro dříve nezletilého stěžovatele a s účinností od 1. 9. 2017 zvýšil výživné, které je vedlejší účastník povinen platit, z částky 3 000 Kč na částku 3 500 Kč měsíčně (výroky II. a IV.). Vyčíslil nedoplatek na zvýšeném výživném za dobu od září 2017 do června 2019 částkou 11 000 Kč a tuto částku uložil vedlejšímu účastníkovi zaplatit do devíti měsíců od právní moci rozsudku (výrok III.). Dále zamítl návrh stěžovatelky jako matky a opatrovníka dříve nezletilého stěžovatele na přiznání úroků z prodlení (výrok V.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok VI.). 4. Proti rozsudku okresního soudu podali odvolání stěžovatelka, vedlejší účastník i opatrovník dříve nezletilého stěžovatele. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni (dále jen "krajský soud") ze dne 3. 12. 2019 č. j. 11 Co 264/2019-1084 byl rozsudek okresního soudu v I. výroku změněn tak, že vedlejšímu účastníkovi se výživné pro zletilého stěžovatele s účinností od 1. 7. 2018 neurčuje (výrok I.). Ve výrocích pod body II. a III. byl rozsudek okresního soudu změněn tak, že návrh stěžovatelky na zvýšení výživného pro dříve nezletilého stěžovatele se zamítá (výrok II.). Ve výrocích IV., V. a VI. byl napadený rozsudek potvrzen (výrok III.) a dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok IV.). 5. Krajský soud v odůvodnění svého rozhodnutí poukázal na to, že v řízení před okresním soudem a následně před krajským soudem bylo prokázáno, že dříve nezletilý stěžovatel zatím není schopen sám se živit, neboť se dosud připravuje na budoucí povolání v oboru zahradnické práce. Jeho schopnost sám se živit je dále omezena (nikoli znemožněna) jeho zdravotním stavem, pro který mu byla přiznána invalidita druhého stupně. Příjem dříve nezletilého stěžovatele je tvořen invalidním důchodem a příspěvkem na péči v celkové částce 7 988 Kč měsíčně a tento příjem postačuje na náklady, které je třeba vynaložit na jeho odůvodněné potřeby. Podle krajského soudu nelze odhlédnout od skutečnosti, že stěžovatelka, matka dříve nezletilého stěžovatele (současně nyní jeho opatrovnice) změnila ještě v době jeho nezletilosti způsob života a zejména pak bydliště tehdy nezletilého stěžovatele, a to bez souhlasu vedlejšího účastníka a bez následného souhlasu soudu, tedy protiprávně. Stěžovatel by se proto měl podílet spíše na životní úrovni stěžovatelky, nežli na životní úrovni vedlejšího účastníka, který bez své viny přestal hrát v jeho životě jakoukoli roli. Navíc příjmy vedlejšího účastníka mu nezajišťují vyšší životní úroveň, než které dosahuje při soužití se stěžovatelkou. Stěžovatelčina životní úroveň je oproti době poslední úpravy výživného podstatně vyšší, přestože má v současné době kromě stěžovatele další tři vyživovací povinnosti a je na rodičovské dovolené. Vedlejší účastník má naopak oproti době poslední úpravy výživného podstatně nižší příjem a nadále má vyživovací povinnost k druhému nezletilému synovi, na kterého platí výživné 3 000 Kč měsíčně. Krajský soud proto dospěl k závěru, že vyživovací povinnost vedlejšího účastníka k dříve nezletilému stěžovateli sice zatím trvá, avšak vzhledem k výši příjmu stěžovatele, výši nákladů na jeho odůvodněné potřeby a životní úrovni, kterou sdílí se stěžovatelkou, není namístě výživné vedlejšímu účastníkovi určit. Protože vedlejší účastník se domáhal zrušení vyživovací povinnosti k datu ukončení prvního učebního oboru (červen 2018) a nikoli dříve, krajský soud v intencích tohoto návrhu rozhodl tak, že s účinností od 1. 7. 2018 výživné vedlejšímu účastníkovi pro dříve nezletilého stěžovatele z výše uvedených důvodů neurčil. Současně ze stejných důvodů zamítl návrh stěžovatelky na zvýšení výživného. II. Argumentace stěžovatelů 6. V ústavní stížnosti stěžovatelé namítají, že soudy se při rozhodování o výši výživného pro dříve nezletilého a následně zletilého stěžovatele nevypořádaly se všemi hledisky, která jsou v předmětné věci relevantní, a uceleně neposoudily všechny okolnosti, které v řízeních před soudy vyšly najevo. Soudy pouze zjistily příjem vedlejšího účastníka bez toho, aby se zabývaly celkovým zhodnocením jeho majetkových poměrů a způsobu života, resp. životní úrovně. Jen tak by bylo možné vyhovět zákonné zásadě, že dítě má mít v zásadě shodnou životní úroveň s životní úrovní rodičů. Rozhodnutí krajského soudu porušuje též zásadu zákazu překvapivosti rozhodnutí. 7. Soudy se při svém rozhodování nezabývaly životní úrovní vedlejšího účastníka, pominuly svoji povinnost obstarat a posoudit všechny relevantní podklady pro správné určení výživného. Stěžovatelka uvádí, že upozorňovala na to, že by mohl být výkon práce řidiče taxislužby neslučitelný se zdravotním omezením vedlejšího účastníka. Stěžovatelka též upozorňovala na jeho mimopracovní aktivity, které jsou neslučitelné s jeho zdravotním omezením. Poukazovala také na zásadní rozpor mezi příjmy vedlejšího účastníka, příjmy jeho současné manželky a náklady, které jeho současná rodina mimo jiné vynakládá na bydlení na "nikoli levné p. adrese". Ani v tomto směru se soudy námitkami stěžovatelky nezabývaly. Soudy nezkoumaly a nezohlednily ani finanční výpomoc rodiny vedlejšího účastníka či rodiny jeho manželky, která má podle stěžovatelky nepochybně vliv na životní úroveň výživou povinného rodiče. Krajský soud nezohlednil ani příspěvek na domácnost poskytovaný zletilým synem manželky vedlejšího účastníka ve výši 7 000 Kč měsíčně. 8. Soudy se podle stěžovatelů nezabývaly ani otázkou majetkových poměrů vedlejšího účastníka. Nevzaly mimo jiné v úvahu skutečnost, že vedlejší účastník má v dosud nevypořádaném společném jmění manželů se stěžovatelkou byt v P. Vedlejší účastník nepředložil všechny listiny a další doklady. Podle stěžovatelů zde jsou zásadní pochybnosti o věrohodnosti důkazů předložených vedlejším účastníkem o jeho příjmech. Soudy se však touto otázkou nezabývaly. 9. Stěžovatelka namítá, že soudy nesprávně vyhodnotily, že její životní úroveň je podstatně vyšší, ačkoli jí přibyly další dvě vyživovací povinnosti. 10. Závěry krajského soudu podle stěžovatelů neodpovídají obsahu spisu a provedenému dokazování; právní závěry jsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají. Rozhodnutí krajského soudu je v rozporu se zjištěným skutkovým stavem a je nedostatečně odůvodněno. 11. Stěžovatelé dále namítají, že krajský soud se nevypořádal s námitkou stěžovatelky týkající se okamžiku změny poměrů u stěžovatele. Krajský soud se nevypořádal dále s námitkou stěžovatelky ohledně uložení povinnosti vedlejšímu účastníkovi platit stěžovateli úroky z prodlení z nedoplatku na výživném zpětně od 1. 3. 2017 a návrhu na uložení povinnosti platit úroky podmíněně, tedy bude-li placeno řádně a včas. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 12. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelé jsou právně zastoupeni v souladu s § 29 až § 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelé vyčerpali všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. IV. Pos