IV.ÚS 748/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 748/22 ze dne 5. 4. 2022   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti SBS Dřevostavby, s. r. o., sídlem Francouzská 55/52, Praha 10 - Vinohrady, zastoupené JUDr. Milanem Kocourkem, advokátem, sídlem Václavské náměstí 802/56, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2020 č. j. 30 Cdo 1153/2020-146, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. listopadu 2019 č. j. 72 Co 298/2019-125 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 24. dubna 2019 č. j. 14 C 118/2018-79, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení výše uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její základní práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 90 Ústavy (III. část ústavní stížnosti), v petitu navrhla, aby napadená rozhodnutí byla zrušena pro porušení jejího základního práva na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem podle čl. 36 odst. 3 Listiny (VIII. část ústavní stížnosti). 2. Z ústavní stížnosti a z jejích příloh se podává, že stěžovatelka se u Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") žalobou podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 82/1998 Sb."), domáhala po vedlejší účastnici náhrady nemajetkové újmy ve výši 172 600 Kč za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení před Okresním soudem v Mladé Boleslavi sp. zn. 11 C 147/2010 (dále jen "okresní soud") a další nemajetkové újmy ve výši 25 000 Kč jako újmy způsobené odmítnutím jejího oprávněného nároku vedlejší účastnicí. Obvodní soud zjistil, že řízení před okresním soudem trvalo 7 let a 2 měsíce a bylo jím porušeno právo stěžovatelky na projednání a rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě, protože díky tomuto nesprávnému úřednímu postupu byla stěžovatelka v nejistotě o výsledku řízení před okresním soudem. Pro určení výše a formy případného odškodnění obvodní soud konstatoval právní a částečně i procesní složitost věci před okresním soudem, neboť výsledek sporu závisel na hodnocení většího množství listinných důkazů a na znaleckém posudku, který byl navíc přezkoumáván znaleckým ústavem (což vedlo k vícečetnému rozhodování o znalečném, a to i v opravných řízeních týkajících se jen znalečného). Dále obvodní soud vyšel z toho, že řízení před okresním soudem mělo pro stěžovatelku standardní význam, a proto podle něj bylo spravedlivé přiznat stěžovatelce základní výši zadostiučinění v penězích v rozsahu 15 000 Kč za první 2 roky řízení a dalších 15 000 Kč za každý další rok nepřiměřeně dlouhého řízení. Takto vypočtenou základní částku odškodnění ve výši 92 500 Kč obvodní soud snížil o 15 % s ohledem na již zmíněnou složitost věci a dále o dalších 5 %, neboť to byla mimo jiné stěžovatelka, kdo opakovaně žádal o odročení jednání. Na základě tohoto výpočtu dospěl obvodní soud k odškodnění ve výši 74 000 Kč, tedy částky, kterou vedlejší účastnice dobrovolně stěžovatelce před zahájením soudního řízení uhradila. S přihlédnutím k této okolnosti obvodní soud stěžovatelkou žalovanou částku zamítl (I. výrok). Dále obvodní soud zamítl žalobu stěžovatelky, kterou se domáhala náhrady nemajetkové újmy ve výši 25 000 Kč (II. výrok), jež jí měla být způsobena odmítnutím vedlejší účastnice dobrovolně odškodnit újmu stěžovatelky v celém požadovaném rozsahu, neboť takový nárok stěžovatelky nemá oporu v žádném právním předpise. Výrokem III. rozhodl obvodní soud o náhradě nákladů řízení. 3. K odvolání stěžovatelky Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozsudek obvodního soudu potvrdil (I. výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (II. výrok), když se ztotožnil se skutkovým a právním hodnocením provedeným obvodním soudem. Městský soud připomenul, že účel náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým řízením spočívá v kompenzaci stavu nejistoty, do něhož byla stěžovatelka v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uvedena. Na druhou stranu podle městského soudu bylo řízení před okresním soudem skutkově a částečně i procesně složitější, neboť konečné rozhodnutí ve věci záviselo na hodnocení řady listinných důkazů a na znaleckém posudku, když tehdejší žalovaní před okresním soudem tvrdili, že stěžovatelkou požadovaný doplatek ceny díla a doplatek víceprací nezaplatili s ohledem na to, že provedené dílo bylo vadné. Dále městský soud zdůraznil, že stěžovatelka je právnickou osobou a s ohledem na podstatu řízení vedeného před okresním soudem nutno vycházet z toho, že význam řízení byl pro ni standardní. Zvýšený význam předmětu původního řízení vedeného před okresním soudem přitom stěžovatelka podle městského soudu dostatečně netvrdila ani neprokázala. 4. Následné dovolání stěžovatelky Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl (I. výrok) a rozhodl o náhradě nákladů dovolacího řízení (II. výrok). V odůvodnění konstatoval, že dovolání proti výroku městského soudu, jímž bylo rozhodováno o požadovaném zadostiučinění ve výši 25 000 Kč, není z důvodu majetkového censu vymezeného v § 238 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, přípustné. Přípustnost dovolání nezakládají ani stěžovatelčina otázka o použití jiné výchozí částky pro určení výše přiměřeného zadostiučinění, ani námitky k posouzení, zda řízení bylo extrémně dlouhé atd. II. Argumentace stěžovatelky 5. Podle stěžovatelky je v prvé řadě nepravdivým tvrzení obecných soudů o toliko základní intenzitě nemateriální újmy způsobené jí v řízení před okresním soudem, a které v souladu se stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011 sp. zn. Cpjn 206/2010 odpovídá zadostiučinění ve výši 15 000 Kč za každý rok nepřiměřeně dlouhého soudního řízení. Vzhledem k tomu, že řízení před okresním soudem bylo podle stěžovatelky extrémně dlouhé, měly obecné soudy vycházet nikoliv ze základní částky odškodnění 15 000 Kč za rok, ale z částky 20 000 Kč za rok. Řízení před okresním soudem stěžovatelce způsobovalo mimo jiné značnou psychickou újmu, když se musela bránit neoprávněným útokům soudů. Nepřiměřená délka řízení měla pro stěžovatelku i poškozující efekt, že prostředky, které jí měly být přiznány, mohly být použity na úhradu sociálního pojištění. Protože okresní soud postupoval liknavě, vyměřila příslušná správa sociálního zabezpečení stěžovatelce úroky z prodlení, čímž byla stěžovatelce ve svém důsledku způsobena škoda téměř 200 000 Kč. Požadovala-li stěžovatelka náhradu újmy za to, že jí sama vedlejší účastnice nepřiznala celou původně požadovanou částku, je i v tomto rozsahu její nárok důvodný, neboť je to odškodnění za to, že vedlejší účastnice v daném řízení (předcházejícím řízení soudnímu) nepostupovala nestranně. Stěžovatelka rovněž nesouhlasí s tím, že by řízení před okresním soudem bylo jakkoliv složitější, nebo že by ona sama opakovanými návrhy na odročení jednání měla podíl na jeho nepřiměřené délce. Obecné soudy v napadených rozhodnutích postupovaly mimo jiné v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2012 sp. zn. 30 Cdo 1710/2012, když hodnotily toliko složitost věci, a nikoliv samotný postup orgánů veřejné moci. Stěžovatelka nemůže být - v souladu s odkazovanou judikaturou Evropského soudu pro lidská práva - postihována za to, že žádala o odročení jednání, a tedy využívala procesních prostředků, které jí poskytuje právní rád. Stěžovatelka také rozporuje východisko Nejvyššího soudu, že jádrem jejího dovolání je nesouhlas s výší přiznaného zadostiučinění. Jádrem dovolání bylo rozporování postupu, jakým obecné soudy k výši zadostiučinění poskytnuté stěžovatelce dospěly, nikoliv sama výše zadostiučinění. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Úst