IV.ÚS 749/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 749/23 ze dne 30. 4. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Milana Hulmáka a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavních stížnostech stěžovatelů 1) M. V., zastoupeného Ing. Mgr. Petrou Fifkovou, advokátkou, sídlem Duškova 164/45, Praha 5 - Smíchov, a 2) P. V., zastoupeného Mgr. Markem Šimákem, advokátem, sídlem Havlíčkova 1682/15, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. prosince 2021 č. j. 8 Tdo 340/2021-40536, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. listopadu 2019 sp. zn. 3 To 121/2018, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. prosince 2016 č. j. 40 T 16/2015-38177, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Vrchního státního zastupitelství v Praze a Městského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnosti se odmítají. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelé se ústavními stížnostmi domáhají zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů. Tvrdí, že tato rozhodnutí porušila jejich ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2. Z ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí plyne, že obecné soudy odsoudily oba stěžovatele a další spoluobviněné za daňovou trestnou činnost, jmenovitě za trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 trestního zákoníku. Vytvořili totiž promyšlený systém, který umožňoval daňovou optimalizaci snížením daňového základu (u daně z příjmů fyzických osob nebo právnických osob), případně uplatnění nároku na daňový odpočet (u daně z přidané hodnoty). Tento systém lze popsat tak, že šlo o dodavatelsko-odběratelský systém, v němž různé dodavatelské společnosti poskytovaly odběratelským společnostem různé služby a práce různého druhu, od reklamy, přes poradenství až po vzdělávání. To vše se ovšem dělo pouze na oko: tyto služby či práce nebyly nikdy uskutečněny, případně neplnily navenek prohlašovaný účel. Smyslem a účelem tohoto systému bylo jen a pouze umožnit, aby dotčené subjekty neodvedly daně a získaly volné peněžní prostředky. 3. Do páchání trestné činnosti se zapojilo vícero obviněných. Obvinění z dodavatelských společností vědomě vystavovali či nechali vystavit faktury za fiktivní služby nebo práce a za ně si nechali zaplatit. Ze zaplacené částky si strhli provizi (maximálně 10 %) a zbytek vrátili obviněným z odběratelských společností. Plnění z těchto faktur pak obvinění z odběratelských společností zahrnuli do daňových přiznání jejich společností, aby si buď snížili daňový základ, nebo uplatnili odpočet na DPH. Pohyb peněžních prostředků byl tedy obousměrný: nejprve na účet dodavatelských společností (zaplacení fiktivních faktur), následně - po odečtení provize - zpět v hotovosti (a v obálkách) do rukou obviněných z odběratelských společností. 4. V nynější věci byli stěžovatelé členy statutárních orgánů odběratelských společností, tj. odebírali fiktivní služby a práce a zaplatili za ně, jen aby obratem získali zpět zaplacené finanční částky, snížené "provizi", a fiktivní faktury (později uplatněné jako daňově uznatelný výdaj nebo jako nárok na daňový odpočet). První stěžovatel jednal za obchodní společnosti A, B a C, druhý stěžovatel jednal za obchodní společnosti D a E. Celkem nebyla odvedena daň ve výši 16,6 mil. Kč, respektive až 25,7 mil. Kč. 5. Oba stěžovatelé spáchali trestný čin podle § 240 trestního zákoníku tím, že si nechali vystavit fiktivní faktury, zahrnuli je do účetnictví výše zmíněných společností a díky tomu snížili výslednou daňovou povinnost těchto společností. Za to je Městský soud v Praze odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání dvou let s podmíněným odkladem výkonu trestu na zkušební dobu čtyř let a trestu propadnutí náhradní hodnoty. Městský soud zvlášť druhému stěžovateli uložil též peněžitý trest v celkové výši 1 mil. Kč. 6. Stěžovatelé se odvolali, Vrchní soud v Praze jejich odvolání zamítl. Následně podali dovolání. V dovolání stěžovatelé namítali vícero pochybení: nedostatečné odůvodnění příkazu k odposlechu, jeho vydání místně nepříslušným soudem, vadnou protokolaci hlavního líčení, nevěrohodnost spolupracujícího spoluobviněného, vady znaleckého posudku, nedostatečné odůvodnění rozhodnutí či nesprávně zjištěný skutkový stav věci. Nejvyšší soud jejich dovolání odmítl, neboť stěžovatelé podali dovolání z jiného než zákonem předvídaného dovolacího důvodu [§ 265i odst. 1 písm. b) trestního řádu]. II. Argumentace stěžovatelů 7. Stěžovatelé podali každý sám za sebe ústavní stížnost. 8. První stěžovatel tvrdí, že byl do nynější trestné činnosti "zatažen". Ač připouští, že faktury vystavené dodavatelskými společnostmi F, G a H, byly fiktivní, u faktur vystavených obchodní společností J to odmítá (faktury za opravy a malířské práce). Stěžovatel nechápe, proč byl jako jediný odsouzen za svoji spolupráci s touto společností, zatímco jiné spoluobviněné městský soud buď zprostil z obžaloby, nebo u nich zastavil trestní stíhání. Je pravda, že výpověď spolupracujícího obviněného byla pro nynější věc zásadní. Ta se ovšem týkala jen výše uvedené trojice společností, naopak o J nepadlo jediné slovo (dokonce nebyla uvedena v žádných excelovských tabulkách). Stěžovatel si tedy klade otázku, jak může být v tomto směru odsouzen, pokud neexistuje jediný usvědčující důkaz. Stěžovatel se podivuje, proč u jiných spoluobviněných byl stav důkazní nouze (a proto je soud musel zprostit z obžaloby), zatímco u něho nikoli. Stěžovatel proto podezřívá obecné soudy, že jej uznaly vinným na základě tohoto chybného předpokladu: pokud faktury vydanými určitými společnostmi byly fiktivní, tak všechny faktury musí být fiktivní. Obecné soudy tak vlastně presumují jeho vinu. Stěžovatel závěrem kritizuje, že obecné soudy neprovedly jím navržený důkaz. 9. Druhý stěžovatel tvrdí, že byl do této kauzy "zatažen". Na svou obranu vznáší mnoho argumentů. Rozsah jeho jednatelského oprávnění byl omezený: sám mohl jednat u těch právních jednání, jež hodnotou nepřesahovala částku 10 tis. EUR. Ve většině případů faktury tento limit překročily, byla proto nutná součinnost další osoby, rakouského "majitele" skupiny X, do níž patří D a E. Stěžovatel dále upozorňuje na širší souvislosti této kauzy. Peněžní prostředky, získané díky daňové trestné činnosti, sloužily jako úplatek pro lékaře s cílem zvýšit prodej léků výše zmíněných společností (tato kauza tak má dvě větve: první se týká krácení daní, druhá uplácení lékařů). Stěžovatel sám neměl z této trestné činnosti žádný prospěch a neměl o to ani zájem. Nejsou to jeho společnosti, proč by se tedy vystavil riziku trestního stíhání. Pokud má být někdo stíhán a odsouzen, tak je to právě rakouský "majitel" skupiny X, neboť on musel mít z nastaveného systému krácení daní největší prospěch. Stěžovatel dále kritizuje, že obecné soudy "nevyčerpaly svědecký potenciál svědků" a že určení výše škody je nejasné. Závěrem namítá, že ve věci rozhodoval podjatý soudce odvolacího soudu, neboť zastupoval soudce městského soudu v kárném řízení. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 10. Ústavní stížnosti byly podány včas oprávněnými stěžovateli, Ústavní soud je k jejich projednání příslušný. Stěžovatelé jsou řádně zastoupeni (§ 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Vyčerpali též všechny zákonné prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnosti jsou tedy přípustné. IV. Shrnutí řízení před Ústavním soudem 11. Protože ústavní stížnosti napadají tatáž rozhodnutí, Ústavní soud řízení o nich spojil do společného řízení (usnesení ze dne 3. 10. 2023 sp. zn. IV. ÚS 749/23, IV. ÚS 862/23). Původně určenému soudci zpravodaji Radovanu Suchánkovi vypršel dne 26. 11. 2023 mandát ústavního soudce, věc byla proto přidělena novému soudci zpravodaji Pavlu Šámalovi, který byl ale následně z rozhodování této věci vyloučen (usnesení ze dne 7. 12. 2023). Věc byla proto nově přidělena soudci zpravodaji Zdeňku Kühnovi. V. Posouzení ústavních stížností 12. Ústavní soud nejprve věnuje pozornost okruhu námitek, v němž stěžovatelé obsáhle kritizují skutková zjištění, jejich hodnocení a závěr o vině (neprokázání fiktivní povahy části faktur, neodsouzení jiných spoluobviněných a jeho vliv na výrok o vině, chybějící majetkový prospěch a zavinění). Poté se vypořádá s povinností soudu vyhovět návrhu na provedení důkazu. V závěru se vyjádří ke zbývajícím, obsahově odlišným námitkám. V.A. K porušení zásady presumpce neviny a pravidla in dubio pro reo 13. Ústavní soud předesílá, že nemůže libovolně zasahovat do rozhodování trestních soudů včetně zjišťování a hodnocení skutkového stavu věci. Ústavní soud není dalším stupněm v soustavě obecnýc