IV.ÚS 75/19 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 75/19 ze dne 28. 5. 2019   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy, soudce Jana Filipa a soudce zpravodaje Pavla Rychetského ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky I. K., t. č. VTOS Věznice Světlá nad Sázavou, zastoupené JUDr. Zdeňkou Polákovou, advokátkou, sídlem Opletalova 608/2, Havířov - Šumbark, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. listopadu 2018 č. j. 13 Co 300/2018-1078 a rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 18. června 2018 č. j. 0 P 83/2008-977 spolu s návrhem na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soud v Ostravě a výroku III. rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu ve Vsetíně, jako účastníků řízení, a J. M., M. K., V. K. a Okresního státního zastupitelství ve Vsetíně, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Návrhem dle § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") stěžovatelka podala ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě (dále také jen "krajský soud") ze dne 29. 11. 2018 č. j. 13 Co 300/2018-1078 a rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně (dále jen "okresní soud") ze dne 18. 6. 2018 č. j. 0 P 83/2008-977 a tvrdila, že těmito rozhodnutími došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv i nezletilých dětí K. K. a J. K. (nyní již zletilého), dětí rodičů I. K. a J. M. Řízení probíhalo za účasti navrhovatelů města Vsetína, M. K., V. K. a Okresního státního zastupitelství ve Vsetíně. Předmětem řízení bylo svěření dětí do pěstounské péče a přemístění nezletilého K. do jiného ústavního zařízení k odvolání stěžovatelky, tety M. K. a dědečka V. K. Krajský soud ve výroku I. rozsudek okresního soudu potvrdil, ve výroku II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Stěžovatelka tvrdila, že došlo k porušení práva dětí na zákonnou ochranu proti zásahům do rodinného života zaručeného čl. 16 Úmluvy o právech dítěte, čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), jakož i práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. 2. Stěžovatelka současně navrhla, aby Ústavní soud podle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu odložil vykonatelnost rozsudku krajského soudu a výroku III. rozsudku okresního soudu. 3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla shodně jako v řízení před obecnými soudy, že soudní řízení je vedeno výlučně snahou oba chlapce ponechat v ústavu a dokonce sourozence i rozdělit. Především opatrovníci měli by postupovat v souladu se zájmem nezletilého K. a J., přitom názory obou chlapců nezmiňují a k jejich názoru nepřihlíží, ačkoli oba chlapci chtějí být u rodiny. Poukazuje na skutečnost, že se neosvědčil dlouhodobý ústavní výchovný režim u nezletilých, proto by měla být provedena změna, nikoli přesunem do jiného ústavu, ale soud by měl vyhovět návrhu stěžovatelky, tety M. K. a dědečka V. K. o svěření do pěstounské péče. Obecné soudy měly nezletilému K. (nepřihlédly k syndromu ADHD) i tehdy nezletilému J. a jejich rodině dát šanci, aby po téměř 4 letech opět žili v rodinném prostředí. Krajský soud se námitkami právní zástupkyně matky v podstatě nezabýval, převzal skutková zjištění okresního soudu, vycházel jen z aktuálních zpráv ústavu, základní školy, Odboru sociálních věcí města Vsetína, Dětského diagnostického ústavu v Olomouci, které průběžně a s velkou intenzitou byly zasílány do spisu soudu, zřejmě z obavy, aby návrhům na pěstounskou péči nebylo vyhověno. 4. Stěžovatelka se domnívá, že pravomocné rozhodnutí okresního soudu, jímž bylo rozhodnuto, že nezletilý K., umístěný pro účely ústavní výchovy v Dětském domově ve V., se přemisťuje do Dětského domova se školou, základní školou a školní jídelnou, V., je v rozporu s jeho nejlepším zájmem a v důsledku toho bylo zasaženo do jeho základních práv. Obecné soudy podle jejího přesvědčení nedostály požadavkům, které jsou kladeny na odůvodnění soudního rozhodnutí, neboť rozhodnutí vykazují zjevné znaky nedostatečnosti a nepřezkoumatelnosti. Stěžovatelka v této souvislosti zdůrazňuje, že jde o zcela výjimečnou situaci spojenou se zcela výjimečnými důsledky pro nezletilé sourozence, a soudní rozhodování by proto mělo být podrobeno zvýšeným nárokům. Stěžovatelka považuje postup odvolacího soudu za svévolný, porušující zásady přímosti řízení, jakožto i dvojinstančnosti soudního řízení, stěžovatelka argumentovala judikaturou Ústavního soudu a navrhla, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí nálezem zrušil. II. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 5. Procesně bezvadná ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou osobou, která je řádně zastoupena advokátkou dle § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. K jejímu projednání je Ústavní soud příslušný a jde zároveň o návrh přípustný, pokud směřuje proti rozsudku krajského soudu a výroku III. rozsudku okresního soudu neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario). III. Řízení před Ústavním soudem 6. Ústavní soud si k posouzení ústavní stížnosti vyžádal spis Okresního soudu ve Vsetíně sp. zn. 0 P 83/2008. Obsah rozhodnutí napadených ústavní stížností, jakož i průběh řízení, které jejich vydání předcházelo, netřeba podrobněji rekapitulovat, neboť jsou stěžovatelce známy. 7. Ústavní soud po obdržení předmětné ústavní stížnosti vyhověl návrhu stěžovatelky na odklad vykonatelnosti předmětných rozhodnutí obecných soudů. Jedním z nástrojů, kterými Ústavní soud disponuje ve snaze efektivně přispívat k ochraně základních práv, je i oprávnění odložit vykonatelnost rozhodnutí orgánů veřejné moci. Odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí připadá v úvahu za striktně stanovených podmínek uvedených v § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Podle něj může k tomuto opatření Ústavní soud přistoupit, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí nebo uskutečnění oprávnění přiznaného rozhodnutím třetí osobě, znamenal pro stěžovatelku a její nezletilé děti nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám. Ústavní soud dospěl k závěru, že stanovené podmínky byly v projednávaném případě naplněny, proto usnesením ze dne 29. 1. 2019 č. j. IV. ÚS 75/19-15 odložil vykonatelnost předmětných rozhodnutí. Ústavní soud zdůrazňuje, že při posuzování otázky odkladu vykonatelnosti předmětných rozhodnutí nemohl odhlédnout od povahy ohroženého zájmu a závažnosti následků, které by pro stěžovatelku a její nezletilé děti mohly nastat v případě, že nezletilý K. umístěný v ústavní výchově bude přemístěn a oddělen od bratra J. a tím vystaven intenzivní psychické újmě. 8. Ústavní stížnost stěžovatelky napadá závěry soudů dotýkající se konkrétních zájmů nezletilého K. a zletilého J., přičemž nezletilý K. má postavení vedlejšího účastníka v řízení o ústavní stížnosti. Protože stěžovatelka je zákonnou zástupkyní nezletilého v řízení o ústavní stížnosti, může dojít ke střetu jejich zájmů, proto Ústavní soud ustanovil nezletilému K. opatrovníka. 9. Usnesením ze dne 30. dubna 2019 č. j. IV. ÚS 75/19-63 Ústavní soud ustanovil opatrovníka schopného účinně hájit zájmy nezletilého v řízení o ústavní stížnosti město Vsetín, sídlem Svárov 1080, Vsetín, který nezletilého zastupoval již v řízení před obecnými soudy. Dle § 63 zákona o Ústavním soudu, ve spojení s § 469 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a § 892 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "občanský zákoník"), platí, že rodič nemůže dítě zastoupit, jestliže by mohlo dojít ke střetu zájmů mezi ním a dítětem. 10. Ústavní soud vyzval podle § 42 odst. 4 a § 76 odst. 1, 2 zákona o Ústavním soudu účastníky řízení - krajský soud, okresní soud a Město Vsetín, aby se k projednávané ústavní stížnosti vyjádřily. 11. Krajský soud se dne 26. 3. 2019 vyjádřil pověřeným členem senátu 13 Co tak, že vyslovil přesvědčení, že ústavní stížnost považuje za nedůvodnou a rozhodnutí ve věci bylo vydáno správně. V podrobnostech poukázal na písemné odůvodnění rozsudku, z něhož jsou patrné důvody, které vedly k vydání napadeného rozsudku. 12. K výzvě Ústavního soudu se dne 29. 3. 2019 podrobně vyjádřil okresní soud samosoudcem JUDr. Josefem Kramářem. Soud v řízení o zrušení ústavní výchovy a svěření do pěstounské péče posuzoval změnu poměrů u obou v té době nezletilých dětí. U nezletilého K. došlo k takovému zhoršení chování, že muselo být rozhodnuto o jeho přemístění do jiného ústavu. K námitce matky, že soud nevzal v úvahu, že příčinou závadného chování je porucha ADHD, okresní soud uvedl, že o problematice chování K. v souvislosti s jeho diagnostikovanou poruchou ADHD dotčené instituce věděly a s touto i