IV.ÚS 756/24 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 756/24 ze dne 7. 8. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Milana Hulmáka a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti NEEDEMARK s. r. o., sídlem Za Zámečkem 745/17, Praha 5 - Jinonice, zastoupené Mgr. Václavem Píchou, advokátem, sídlem Sladkovského 51, Jičín, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 19. prosince 2023 č. j. 23 Cdo 2657/2023-237 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. dubna 2023 č. j. 70 Co 84/2023-209, za účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti PROFI AUTO CZ a.s., sídlem Kolovratská 1367, Říčany, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatelka se v ústavní stížnosti domáhá zrušení rozhodnutí obecných soudů, která podle ní porušila její ústavně zaručená práva podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a která jsou též v rozporu s čl. 2 odst. 2 Listiny a čl. 1 odst. 1 a čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky. 2. Z ústavní stížnosti, vyžádaných rozhodnutí a soudního spisu plyne, že stěžovatelka minimálně od roku 2018 do roku 2021 nakupovala od vedlejší účastnice užitková vozidla Fiat Ducato. Celkově odebrala 94 vozů, poslední odebrané vozidlo nicméně nezaplatila. Vedlejší účastnice se proto žalobou u Obvodního soudu pro Prahu 5 domáhala zaplacení kupní ceny, obvodní soud jí vyhověl a rozsudkem ze dne 20. 12. 2022 uložil stěžovatelce povinnost zaplatit vedlejší účastnici částku ve výši 651 376,88 Kč s příslušenstvím. 3. Jádrem nynější věci je obrana, kterou stěžovatelka v řízení před obecnými soudy neúspěšně vznesla. Stěžovatelka namítla, že má vůči vedlejší účastnici pohledávku ve výši 682 440 Kč jako bonus za vozidla odebraná od vedlejší účastnice, konkrétně ve výši 6 000 Kč s DPH za každý odebraný vůz Fiat Ducato. Tuto pohledávku stěžovatelka započetla proti nároku vedlejší účastnice, resp. uplatnila jako vzájemný návrh. Obvodní soud však vzájemný návrh zamítl. Na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že stěžovatelka takovou pohledávku nemá. Podle obvodního soudu stěžovatelka s vedlejší účastnicí při spolupráci uzavřely na jaře 2018 též ústní nepojmenovanou smlouvu. Podle této smlouvy mohla stěžovatelka bezplatně užívat vozidlo Fiat Fullback ve vlastnictví vedlejší účastnice s tím, že jej mohla v budoucnu odkoupit. A za každé odebrané užitkové vozidlo si mohla odečíst částku 6 000 s DPH z kupní ceny vozu Fiat Fulllback. Tuto verzi fakticky potvrdil mj. i zaměstnanec stěžovatelky, který uvedenou dohodu sjednal. Stěžovatelka tedy měla pouze nárok na slevu z kupní ceny vozu Fiat Fullback, z odkoupení tohoto vozu však pro spory obou obchodních partnerek sešlo, zaměstnanec stěžovatelky, který vůz užíval, jej vedlejší účastnici vrátil. Stěžovatelka proto neměla pohledávku, kterou by mohla započíst vůči jakékoli libovolné pohledávce z obchodní činnosti vedlejší účastnice. 4. Stěžovatelka se poté neúspěšně odvolala a dovolala. Městský soud se v napadeném rozsudku ztotožnil se závěrem obvodního soudu, že podstatou ústní nepojmenované smlouvy bylo poskytnutí jakési vedlejší výhody pro stěžovatelku (s cílem si ji udržet jako zákazníka) v podobě bezplatného užívání vozu Fiat Fullback a s možností jej odkoupit za cenu sníženou o bonusy za odebraná vozidla. Odděleně od ústní dohody ohledně vozu Fiat Fullback stěžovatelka bonus uplatnit nemohla. S ohledem na takto zjištěný a potvrzený stav věci se pak městský soud nezabýval odvolacími námitkami, které se míjely s podstatou věci. 5. Nejvyšší soud následně odmítl stěžovatelčino dovolání. Zčásti jej odmítl podle § 241b odst. 3 občanského soudního řádu pro vady (v části, kde stěžovatelka bez konkrétnějšího vymezení důvodů přípustnosti dovolání namítala rozpor ústní dohody s dobrými mravy a zásadami poctivého obchodního styku). Ve zbytku pak dovolání odmítl pro nenaplnění důvodů přípustnosti podle § 237 občanského soudního řádu. Stěžovatelka totiž v dovolání vymezila právní otázky, na jejichž posouzení rozhodnutí městského soudu nestálo (kromě vícero otázek ohledně splatnosti bonusů též jednu otázku ohledně obchodní spolupráce jako celku). Zbylé výhrady v podobě zpochybnění skutkových závěrů a námitek vad řízení pak samy o sobě nemohly přípustnost dovolání založit. II. Argumentace stěžovatelky 6. Stěžovatelka v ústavní stížnosti vznáší několik typů námitek (některé z nich opakovaně či na různých místech). Předně stěžovatelka tvrdí, že bonus za odebraná vozidla představuje samostatný majetkový nárok - podle stěžovatelky to mezi stranami bylo nesporné, potvrdil to podle ní i nalézací soud. Sporný byl pouze okamžik splatnosti bonusu. Stěžovatelka nesouhlasí se závěrem, že by bonus dosud nebyl splatný, resp. že jeho splatnost závisela na uzavření kupní smlouvy k vozu Fiat Fullback, které ovšem bylo zcela v režii vedlejší účastnice. Ta mohla kupní cenu nastavit podle své libosti, klidně v násobcích tržní ceny. Stěžovatelka rovněž označuje jednání vedlejší účastnice za podvodné, v rozporu s dobrými mravy a zásadami poctivého obchodního styku. Vedlejší účastnice dopředu zamýšlela stěžovatelce bonus nevyplatit. Městský soud a Nejvyšší soud pak kritizuje za to, že se nedostatečně vypořádaly s jejími námitkami, dezinterpretovaly dosavadní rozhodnutí ve věci. Nejvyšší soud též nepřípustně a překvapivě nahradil závěry odvolacího soudu. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 7. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Stěžovatelka je zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. 8. Celá ústavní stížnost není přípustná. Nejvyšší soud odmítl stěžovatelčino dovolání v části, kde stěžovatelka namítala rozpor ústní smlouvy s dobrými mravy a zásadami poctivého obchodního styku pro vady dovolání. Stěžovatelka zde totiž řádně nevymezila, v čem přípustnost dovolání spatřuje, pouze obecně polemizovala se závěry městského soudu. Nejvyšší soud tedy neodmítl dovolání z důvodů závisejících na jeho uvážení podle § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, ale proto, že nebylo pro vady ani věcně projednatelné (a neměl tedy prostor, aby přípustnost dovolání vůbec posoudil). Zde tedy k rozsudku městského soudu stěžovatelka nevyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně práva podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a její ústavní stížnost je v této části nepřípustná [srov. stanovisko pléna ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 (ST 45/87 SbNU 905; 460/2017 Sb.), zejména výrok II a body 59 a násl.]. 9. Ve zbytku ústavní stížnosti stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv ve smyslu § 75 odst. 1 téhož zákona a ústavní stížnost je přípustná. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 10. Ústavní soud úvodem připomíná, že není další běžnou přezkumnou instancí ve vztahu k rozhodnutím obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů Ústavní soud zasahuje výjimečně, pouze pokud řízení před obecnými soudy či jejich závěry mají vady ústavněprávního rozměru [srov. nálezy ze dne 27. 8. 2013 sp. zn. II. ÚS 1842/12 (N 154/70 SbNU 425), bod 11, nebo ze dne 27. 2. 2014 sp. zn. III. ÚS 1836/13 (N 24/72 SbNU 275), body 11-12]. 11. Stěžovatelčiny námitky ze značné části spočívají v tom, že odvolací soud a dovolací soud nezohlednily její výhrady proti závěrům nalézacího soudu, případně již zjištěné závěry nalézacího soudu "překroutily". Stěžovatelka v ústavní stížnosti předkládá svou verzi skutkového stavu a tvrdí, že mezi stranami bylo dokonce nesporné, že bonus za odebraná vozidla představoval samostatný majetkový nárok (z čehož potom dovozovala, že pohledávku za vedlejší účastnicí mohla započíst vůči jakékoli jiné pohledávce z její obchodní činnosti). Podle Ústavního soudu však ze soudního spisu neplyne, že by vedlejší účastnice tyto okolnosti považovala za nesporné. Naopak její zástupci i zaměstnanci stáli za tím, že šlo o bonus spojený pouze s případnou koupí vozu Fiat Fullback. Obvodní soud přitom na základě relativně podrobného dokazování dospěl k závěru, že bonus byl spojený pouze s možností zakoupit vůz Fiat Fullback (srov. bod 20 rozsudku obvodního soudu, kde soud hodnotil též výpověď stěžovatelčina zaměstnance, který ústní dohodu sjednával, i e-mailovou komunikaci mezi stěžovatelkou a vedlejší účastnicí). Městský soud i Nejvyšší soud z takto zjištěného stavu vycházely (body 11 až 13 rozsudku městského soudu a s. 3 usnesení Nejvyššího soudu), není pravda, že by snad výsledky dokazování nějak dezinterpretovaly. 12. Nic neústavního není ani na průběhu dokazování. Průběh dokazování odpovídal tomu, že obvodní soud musel zjišťovat obsah pouze ústně uzavřené smlouvy (nadto sjednané zaměstnanci, nikoli např. jednateli obchodních partn