IV.ÚS 766/05 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 766/05 ze dne 31. 10. 2006   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl dne 31. října 2006 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti 1) M. S. a 2) A. S., obou zastoupených JUDr. Zuzanou Volfovou, advokátkou, AK se sídlem Svatojánské nám. 47, P.O. BOX 60, 541 01 Trutnov, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 8. 2005, čj. 33 Odo 1328/2004-287, a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 6. 2004, čj. 26 Co 121/2004-269, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelé s tvrzením o porušení práv ústavně jim zaručených v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhali zrušení shora označených rozhodnutí obecných soudů, vydaných v řízení o zaplacení 3 108 000,- Kč s příslušenstvím, z titulu bezdůvodného obohacení. Stěžovatelé uvedli, že důvodem zamítnutí jejich žaloby byla námitka promlčení nároku uplatněná žalovaným L. V. Okresní soud v Trutnově k námitce přihlédl, neboť vycházel z toho, že dílo (stavba domu) bylo předáno stěžovatelům dne 29. 9. 1995, takže promlčecí lhůta uplynula nejpozději dnem 29. 9. 1998. S tím však stěžovatelé nesouhlasili a namítli, že promlčecí lhůta skončila později, neboť mohla začít běžet teprve od okamžiku, kdy byla dokončena dlažba na chodníku v podloubí domu, protože i tyto práce byly součástí smlouvy o dílo. Konstatování Krajského soudu v Hradci Králové, že vlastnické právo žalovaného bylo určeno pouze k domu čp. 1456 v Zámecké ul. ve Vrchlabí, a nikoliv k pozemku, který byl zámkovou dlažbou chodníku zhodnocen, stěžovatelé označili za závěr, který je v rozporu s obsahem zápisů v příslušném listu vlastnictví v katastru nemovitostí. Zdůraznili, že dům má podloubí, a dlažba chodníku je tedy pod domem na jejich pozemku. Tento zdánlivě nedůležitý závěr soudu se ukázal být rozhodujícím, neboť se o něj opíral výsledek sporu. Protože dle jejich názoru šlo o závěr rozporný se zjištěným skutkovým stavem, představovala tato skutečnost porušení pravidel spravedlivého procesu a zásah do jejich ústavně zaručených práv. Ze spisu Okresního soudu v Trutnově, sp. zn. 5 C 233/98, který si Ústavní soud vyžádal, vyplynulo, že stěžovatelé se domáhali po žalovaném zaplacení žalované částky z titulu bezdůvodného obohacení. Tato částka představovala náklady, které vynaložili na dostavbu domu čp. 1456 v Zámecké ul. ve Vrchlabí, který jako rozestavěný v lednu 1995 převzali od města Vrchlabí. Město Vrchlabí a zhotovitel díla, W-STAV, s. r. o., předtím odstoupili od smluv uzavřených s původním investorem stavby domu, L. V., a uzavřeli se stěžovateli (resp. stěžovatelem M. S. smlouvy nové. Stěžovatelé dům dostavěli a začátkem října 1995 zkolaudovali. Původní investor se však v řízení vedeném u Okresního soudu v Trutnově domohl vydání rozsudku (ze dne 11. 11. 1997, sp. zn. 7 C 243/96), kterým bylo určeno, že je vlastníkem předmětného domu. Stěžovatelé bezúspěšně vyzvali žalovaného k úhradě žalované částky a poté se bránili žalobou podanou k okresnímu soudu faxem dne 2. 10. 1998 a doplněnou originálem podání dne 5. 10. 1998. Žalovaný se dovolal promlčení nároků žalobců, ti však tvrdili, že ze strany žalovaného šlo o úmyslné bezdůvodné obohacení a že námitka promlčení byla uplatněna v rozporu s dobrými mravy. Po provedeném dokazování Okresní soud v Trutnově rozsudkem ze dne 13. 11. 2003, čj. 5 C 233/98-234, žalobu zamítl. Konstatoval, že plněním - dostavbou domu - se žalovaný bezdůvodně obohatil na úkor stěžovatelů. Za okamžik vzniku obohacení považoval den, kdy došlo k předání díla zhotovitelem, společností W-STAV, s. r. o., stěžovatelům; podle protokolu o předání díla podepsaného oběma stranami to bylo dne 29. 9. 1995. Tímto dnem počala stěžovatelům běžet promlčecí lhůta podle ustanovení § 107 odst. 2 občanského zákoníku, která skončila nejpozději dnem 29. 9. 1998. Byla-li žaloba podána dne 2. 10. 1998, tedy po uplynutí promlčecí lhůty, a dovolal-li se žalovaný promlčení nároku, nemohl soud stěžovatelům jejich právo přiznat. K odvolání stěžovatelů Krajský soud v Hradci Králové ústavní stížností napadeným rozsudkem rozhodnutí okresního soudu potvrdil co do výše částky 3 082 905,60 Kč s příslušenstvím (výrok I.), v části výroku, jímž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 25 094,40 Kč s příslušenstvím rozsudek okresního soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení (výrok II.). Odvolací soud potvrdil jako správný závěr okresního soudu, že provádění dokončovacích prací nemělo vliv na počátek běhu promlčecí lhůty k vydání bezdůvodného obohacení a že rozhodným okamžikem pro určení počátku běhu této lhůty bylo převzetí díla, při němž bylo formálně deklarováno jeho dokončení. Odvolací soud se neztotožnil se závěrem, že nebylo třeba se zabývat rozsahem a hodnotou investic, které byly realizovány po 29. 9. 1995, kdy bylo dílo převzato, ověřil charakter provedených prací a poté uzavřel, že závěr o uplynutí promlčecí lhůty k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 25 094,40 Kč neobstojí. Stran této částky došlo v následujícím řízení před okresním soudem k zastavení řízení (usnesením Okresního soudu v Trutnově ze dne 1. 2. 2006, čj. 5 C 233/98-312). V dovolání proti rozsudku krajského soudu stěžovatelé namítli, že soud nesprávně vycházel z toho, že dům končí plnou stěnou, před kterou je dlažba již na pozemku jiného vlastníka. Podle stěžovatelů šlo o omyl v technickém posouzení stavby, neboť dům má podloubí a teprve dokončením dlažby v podloubí, tedy pod domem, mohl být kolaudován (dne 5. 10. 1995). Dle jejich přesvědčení měl soud nejprve odstranit nejasnost o odborné otázce, např. za pomocí znalce, a teprve potom činit právní závěry o běhu promlčecí lhůty. V doplnění dovolání stěžovatelé dále namítli i nesprávné právní posouzení případu, neboť podle judikátu Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 29 Odo 416/2001, ze dne 9. 12. 2002, nestanoví-li smlouva o dílo něco jiného, není podepsání zápisu o předání díla rozhodující pro vznik práva na zaplacení díla. Nejvyšší soud ČR ústavní stížností napadeným usnesením dovolání odmítl jako nepřípustné. Vyložil, že přípustnost dovolání mohla být dána pouze za podmínek ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tj. pokud by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. V daném případě dovolací soud hodnotil námitky stěžovatelů jako kritiku správnosti skutkového zjištění o tom, že dílo, stavba domu čp. 1456 ve Vrchlabí, bylo dokončeno a stěžovatelům předáno a jimi převzato dne 29. 9. 1995, ze kterého odvolací soud při svém rozhodování vycházel, neboť s datem dokončení díla spojil počátek běhu objektivní promlčecí doby k vydání bezdůvodného obohacení. Dovolací soud připomněl, že důvody, které míří proti skutkovým zjištěním, jsou v případě dovolání přípustného podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. vyloučeny a vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci či jiné vady, přípustnost dovolání podle tohoto ustanovení nezakládají. Odkaz na citovaný judikát označil dovolací soud za nepřípadný, neboť v něm byla řešena otázka, ke kterému okamžiku je zhotovitelem splněna právní povinnost provést dílo; nebyl však způsobilým ovlivnit skutkové zjištění soudu, ke kterému dni bylo dílo fakticky dokončeno, tj. v projednávaném případě dům postaven a předán stěžovatelům. Jak vyplývá z postavení Ústavního soudu jako soudního orgánu ochrany ústavnosti, Ústavní soud není primárně povolán k přezkumu správnosti aplikace a interpretace "jednoduchého" práva a do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout jen tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím orgánů veřejné moci současně porušena stěžovatelova základní práva či svobody. Stěžovatelé argumentovali porušením čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí obecných soudů z hlediska tohoto tvrzení a poté dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. K tomuto závěru dospěl na základě následujících důvodů. K ústavnímu procesnímu právu domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu (čl. 36 odst.1 Listiny) Ústavní soud standardně judikuje, že toto právo je realizováno tak, že ve spojení s obecným procesním předpisem v řízení před obecným soudem musí být dána účastníku řízení možnost předstoupit před soud a předestřít mu svoje tvrzení v rozsahu, v jakém to pokládá za potřebné; tomuto procesnímu právu účastníka odpovídá povinnost soudu nejen o vzneseném návrhu rozhodnout, ale své rozhodnutí také patřičně odůvodnit. Rozsah těchto práv obdobně garantuje i čl. 6 odst. 1 Úmluvy, který zaručuje jednotlivci právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem ..., který r