IV.ÚS 767/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 767/21 ze dne 20. 7. 2021 N 130/107 SbNU 66 Aplikace § 205 odst. 4 písm. b) tr. z. na krádež spáchanou za nouzového stavu vyhlášeného v souvislosti s pandemií koronaviru   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jana Filipa, soudce Josefa Fialy a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti J. T., t. č. Věznice Nové Sedlo, zastoupeného Mgr. Petrou Královou, advokátkou, sídlem T. G. Masaryka 456/22, Plzeň, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. prosince 2020 č. j. 4 Tdo 1255/2020-232, za účasti Nejvyššího soudu jako účastníka řízení a Nejvyššího státního zastupitelství jako vedlejšího účastníka řízení, takto: I. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 15. prosince 2020 č. j. 4 Tdo 1255/2020-232 bylo porušeno stěžovatelovo právo na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 39 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. prosince 2020 č. j. 4 Tdo 1255/2020-232 se ruší. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, neboť tvrdí, že jím došlo k porušení jeho práv zaručených čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a vyžádaného spisu Okresního soudu Plzeň-sever sp. zn. 1 T 67/2020, stěžovatel byl rozsudkem uvedeného soudu č. j. 1 T 672020-163 ze dne 23. 6. 2020 uznán vinným zločinem krádeže podle § 205 odst. 2, odst. 4 písm. b) trestního zákoníku, jehož se měl dopustit, stručně řečeno, tím, že dne 10. 5. 2020 z obchodu odcizil zboží v hodnotě 2 198 Kč, přestože byl dne 20. 9. 2016 pro přečin krádeže již odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, a předmětného jednání se dopustil v době, kdy byl na území České republiky vyhlášen nouzový stav z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru. Za to byl stěžovatel odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 28 měsíců. Krajský soud v Plzni usnesením č. j. 50 To 241/2020-194 ze dne 12. 8. 2020 stěžovatelovo odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí zamítl. 3. Stěžovatelovo dovolání posléze Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným usnesením odmítl. Nejvyšší soud se zabýval mimo jiné tím, zda byl naplněn znak, že stěžovatel spáchal čin za "jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí" ve smyslu § 205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku. K tomu uvedl, že není rozporné, že jednání stěžovatele bylo spácháno v době nouzového stavu, který byl vyhlášen z důvodu ohrožení životů a zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru SARS-CoV-2. Samotné vyhlášení nouzového stavu sice dle Nejvyššího soudu neznamená naplnění znaku, že obviněný spáchal čin za stavu jiné události vážně ohrožující život a zdraví, nicméně v daném případě s ohledem na závažnost a rozsah epidemie (resp. pandemie) koronaviru není o existenci jiné události vážně ohrožující život a zdraví pochyb. 4. Současně Nejvyšší soud konstatoval, že smyslem právní úpravy je zdůraznit mimořádnou škodlivost předmětného trestného jednání za určitého extrémně škodlivého stavu, který vyžaduje, aby byly lidské zdroje směřovány k jeho odstranění cestou mimořádných opatření, ať již týkajících se využití lidských zdrojů a prostředků, či umožňujících eliminovat hrozící riziko. Jakkoli se stěžovatel nedopustil trestné činnosti, jež by měla bezprostředně navazovat na vyhlášený nouzový stav (krádež se netýkala např. ochranných pomůcek), není to dle Nejvyššího soudu pro posouzení věci podstatné, neboť toto se pro naplnění skutkové podstaty nevyžaduje. Smyslem § 205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku a zvýšeného trestního postihu je pachatele od určitého trestného jednání za mimořádné situace odradit, neboť je společensky škodlivé právě z důvodu situace, za které k němu dochází. Krádeže spáchané za stavu jiné události vážně ohrožující život a zdraví jsou dle Nejvyššího soudu nepochybně společensky škodlivější než krádeže v tzv. normálním stavu. 5. K námitce stěžovatele, že obchodní dům nepociťoval škodu citelněji než za běžné situace, Nejvyšší soud uvedl, že jednotlivá omezení v dané době platící se do jisté míry dotkla každého. Ostraha předmětného obchodního řetězce se musela zabývat nejen sledováním kamerových záznamů a monitoringem provozovny, nýbrž rovněž musela sledovat dodržování zvýšených hygienických opatření na ploše obchodního domu z důvodu ochrany osob, které zde nakupovaly či pracovaly. 6. V této souvislosti Nejvyšší soud podotkl, že v době vyhlášení nouzového stavu se nepochybně zvyšují i požadavky na fungování státních orgánů a bezpečnostních složek, které plní i jiné úkoly než za normálních okolností, což klade zvýšené nároky na plnění služebních povinností příslušníků policie včetně přesčasů, pracovních pohotovostí apod. Za takové situace dle Nejvyššího soudu představuje objasňování spáchané trestné činnosti narušení a ztížení plnění úkolů, které souvisejí s vyhlášeným nouzovým stavem, ale zejména s eliminováním rizika souvisejícího se šířením koronaviru, a nepochybně má i větší negativní účinky z hlediska zajištění generální a individuální prevence. 7. Závěrem Nejvyšší soud uvedl, že obviněnému byl uložen trest v trvání 28 měsíců nepodmíněně, tedy při dolní hranici trestní sazby, přičemž lze mít za to, že s ohledem na spáchaný čin v době nouzového stavu, který klade na policii výrazné požadavky, a na přitěžující okolnosti v podobě mnohonásobné recidivy obviněného nelze považovat trest za nepřiměřeně přísný, naopak spíše mírnější. I za předpokladu, že by soudy ukládaly trest pouze podle § 205 odst. 2 trestního zákoníku, jak stěžovatel navrhoval, by nepřicházelo v úvahu uložení trestu (výrazně) mírnějšího, namístě by bylo uložení trestu při horní hranici trestní sazby stanovené § 205 odst. 2 trestního zákoníku, neboť nelze pominout, že obviněný je speciální recidivista, který byl 19krát soudně trestán pro majetkovou trestnou činnost, když při posledním odsouzení pro trestný čin podle § 205 odst. 2 trestního zákoníku mu byl při škodě 931 Kč uložen trest odnětí svobody v trvání 19 měsíců nepodmíněně, který vykonal krátce předtím, než se dopustil nyní řešené trestné činnosti. II. Argumentace stěžovatele 8. Ústavní stížnost stěžovatel opírá zejména o rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu sp. zn. 15 Tdo 110/2021 ze dne 16. 3. 2021, dle kterého pro použití § 205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku, vztahujícího se k trestným činům spáchaným za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek, musí být prokázána věcná souvislost spáchané krádeže s danou událostí, za kterou lze považovat i aktuální výskyt koronaviru způsobujícího onemocnění covid-19. Dle velkého senátu jinak celkem bagatelní krádeže, které by vzhledem k minimální výši způsobené škody byly jen přestupkem a jsou trestným činem zejména vzhledem k recidivě pachatele, ve všech případech nevyžadují exemplární trestání a automatické zvyšování trestní sazby. 9. Podle stěžovatele je navíc napadené rozhodnutí vnitřně rozporné, neboť na jednu stranu je v něm naplnění znaku, že obviněný spáchal čin za jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, dovozováno z toho, že byl vyhlášen nouzový stav, přičemž na jiném místě Nejvyšší soud uvádí, že samotné vyhlášení nouzového stavu k naplnění daného znaku nepostačuje. 10. Konečně stěžovatel podotýká, že v jeho případě nebyly dodrženy zásady trestního řízení s tím, že ohledně zásady úměrnosti činu a trestu nemá docházet k přehnaně extenzivnímu výkladu trestněprávních norem a k exemplárnímu trestání. Dle stěžovatele byl jen na základě nejasných formálních znaků jeho skutek subsumován pod skutkovou podstatu s vyšší trestní sazbou, čímž byl porušen i princip nullum crimen sine lege certa. III. Vyjádření účastníků řízení a replika stěžovatele 11. Ústavní soud vyzval účastníka a vedlejšího účastníka řízení k vyjádření k ústavní stížnosti. 12. Nejvyšší soud konstatoval, že námitky uplatněné v ústavní stížnosti se staly již podkladem pro dovolání, přičemž důvody, pro které se s nimi neztotožnil, dostatečně rozvedl v napadeném rozhodnutí. Dle Nejvyššího soudu z hlediska pro věc klíčové otázky, tedy co se rozumí spácháním činu za jiné události vážně ohrožující život a zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek ve smyslu § 205 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku, bylo ze strany soudů v minulosti přistupováno různě. Určujícím je rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu sp. zn. 15 Tdo 110/2021, dle kterého pro naplnění předmětného zákonného znaku nestačí časová a místní souvislost, nýbrž je vyžadována i souvislost věcná. Tento rozsudek byl však vydán až po napadeném usnesení. Nejvyšší soud konečně podotkl, že v případě přečinu krádeže podle § 205 odst. 2 trestního zákoníku, jehož naplnění stěžovatel nezpoch