IV.ÚS 769/07 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 769/07 ze dne 26. 6. 2007   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Michaely Židlické a soudců Pavla Rychetského a Vlasty Formánkové, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Ing. P. K., 2) nezl. T. K. a 3) nezl. J. K., všichni zastoupeni Mgr. Janem Kutějem, advokátem, AK se sídlem v Praze 5, Preslova 1269/17 proti výroku II. usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. listopadu 2006, sp. zn. 61 Co 587/2006, za účasti Krajského soudu v Plzni, jako účastníka řízení, Okresního soudu Plzeň - město a Mgr. E. K., zastoupené JUDr. Alenou Kasalovou, advokátkou, AK se sídlem v Plzni, nám. Republiky 2, jako vedlejších účastníků řízení, spolu s návrhem na náhradu nákladů právního zastoupení před Ústavním soudem, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. V ústavní stížnosti doručené Ústavnímu soudu dne 23. března 2007 stěžovatel 1) brojil proti výše označenému rozhodnutí odvolacího soudu, jež se týká počátku víkendového styku otce s nezletilými dětmi. Odvolací soud změnil rozhodnutí nalézacího soudu a rozhodl tak, že počátek tohoto styku se stanoví od 17,00 hod (výrok II), když Okresní soud Plzeň - město předchozí návrh Mgr. E. K., [matky jejich nezl. dětí stěžovatelů 2) a 3)] zamítl vydání předběžného opatření, kterým se domáhala zatímní úpravy výchovných poměrů svých nezletilých dětí. Porušení základních práv spatřuje stěžovatel 1) v blíže rozvedených skutečnostech, jejichž podstata spočívá na spravedlivém a rovném podílu rodičů na výkonu práv a povinností k nezletilým dětem. Porušení práva na spravedlivý proces dle článku 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "listina") stěžovatel 1) odůvodnil tvrzením, že předběžným opatřením jsou jeho práva na vytváření, rozvíjení a uchování svých rodinných vztahů a právo na respektování rodinného života nepřiměřeně omezována. Je toho názoru, že soud svým rozhodnutím o předběžném opatření předjímal rozhodnutí ve věci samé. Poukázal na rozhodnutí Okresního soudu Brno - venkov ze dne 19. října 2001, čj. 9 P 131/2001-73, jímž byla předběžným opatřením nařízena střídavá výchova s odůvodněním, že před vypracováním znaleckého posudku není možné znevýhodňovat jednoho rodiče. Dále tvrdil, že byl diskriminován ve výchově svých dětí i z důvodu svého pohlaví. Stěžovatel 1) navrhl, aby Ústavní soud nálezem vyslovil, že nadepsaným usnesením co do výroku II. byla porušena jeho základní práva "na vykonávání a přijímání výchovy a péče obou rodičů, na soudní a jinou právní ochranu, na rovné postavení manželů za trvání manželství ve vztazích k dětem" zaručená v čl. 32 a čl. 36 Listiny, čl. 7 a čl. 29 Úmluvy o právech dítěte a čl. 5 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Stěžovatel 1) argumentoval judikaturou obecných soudů i Ústavního soudu (II. ÚS 363/03), II. ÚS 72/05) i příkladem stejné odpovědnosti rodičů za výchovu dětí tzv. Cochemským modelem. Dále stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud uložil České republice nahradit stěžovateli 1) náklady řízení před Ústavním soudem. II. Z napadených usnesení vyplývá, že před Okresním soudem Plzeň - město je vedeno řízení o úpravu poměrů nezletilých po dobu před i po rozvodu, o určení základní školy, ve které nezletilí mají plnit povinnou školní docházku a o určení trvalého bydliště nezletilých. Běžný styk otce s nezletilými, včetně zvláštní úpravy o hlavních letních prázdninách, byl upraven formou předběžného opatření; na aktuální odůvodněné potřeby změn v zatímní úpravě poměrů nezletilých soud prvního stupně reaguje formou předběžných opatření. Dne 7. září 2006 podala matka, vedlejší účastnice v řízení před Ústavním soudem, k okresnímu soudu návrh na vydání předběžného opatření o úpravě styku s nezletilými, kterým se domáhala nové úpravy běžného styku otce s nezl. s tím, že navrhla zrušení styku každou středu od 16 do 19 hod. Svůj návrh odůvodnila tím, že dosavadní rozsah styku je značně nevyhovující, neboť dochází k podstatné změně v denním režimu i k znemožnění mimoškolní aktivity dětí. Okresní soud Plzeň- město usnesením ze dne 11. září 2006 (22 Nc 8/2004), návrh zamítl. Dospěl k závěru, že matka se fakticky domáhá změny úpravy styku otce s nezl. dětmi a to ve smyslu omezení, o čemž bude rozhodnuto až v konečném rozhodnutí ve věci samé. Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 16. listopadu 2006 (61 Co 587/2006) k odvolání matky usnesení okresního soudu ze dne 11. září 2006 potvrdil (výrok I.) a dále rozhodl, že počátek víkendového styku otce s nezl. dětmi se mění tak, že počátek styku se stanoví na 17,00 hod (výrok II.). V odůvodnění mj. uvedl, že děti jsou v zatímní péči matky, v důsledku čehož je pozice otce jako výchovného činitele oslabena. Skutečnosti uvedené matkou odvolací soud neshledal za dostatečné k omezení otce v jeho rodičovských právech. Jakákoliv potřeba jiné úpravy dosavadního rozsahu styku může být posouzena až v konečném rozhodnutí ve věci a nelze tuto otázku řešit v rozhodnutí o předběžném opatření. S ohledem na krátký časový prostor mezi ukončením pracovní doby matky a doby, kdy je povinna děti předat otci ke styku, vedl odvolací soud k posunutí počátku víkendového styku v pátek ze 16,00 hod na 17,00 hod. III. Podle ustanovení § 42 odst. 4 a § 76 odst. 1, 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), vyzval Ústavní soud účastníka řízení Krajský soud v Plzni, dále Okresní soud Plzeň- město a Mgr. E. K., jako vedlejší účastníky řízení, aby se k projednávané ústavní stížnosti vyjádřili. Krajský soud v Plzni ve svém vyjádření k ústavní stížnosti odmítl tvrzení stěžovatele 1) o porušení jeho práv dotčeným rozhodnutím, dále odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, neboť k porušení stížností tvrzených ústavních principů nedošlo. Vlastní rozhodnutí ponechal na úvaze Ústavního soudu, když udělil souhlas s upuštěním od ústního jednání dle § 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Okresní soud Plzeň- město ve svém vyjádření uvedl, že se jedná o řízení ve věci nezletilých dětí J. a T. K., kde probíhá několik řízení současně. K obsahu ústavní stížnosti toliko odkázal na spisový materiál, sp. zn. 22 Nc 8/2004, současně souhlasil s upuštěním od ústního jednání, aniž by vznesl návrh jak má Ústavní soud rozhodnout Mgr. E. K. se na výzvu Ústavního soudu podrobně vyjádřila k obsahu ústavní stížnosti, kde poukázala na konfliktní chování stěžovatele 1), které ve svém důsledku poškozuje zájmy nezletilých dětí. Stěžovatel prosazuje pouze své zájmy a to všemi možnými prostředky. Soustavně podává velký počet žalob a nejrůznější stížností na všechny osoby, které se této věci nějak účastní, což má za následek neúměrné protahování řízení a opakované prověřování soukromí nezl. dětí. Po dobu vedení soudních sporů otec ani neplní vyživovací povinnost k nezl. dětem a podává žaloby na zrušení výživného pro nerozvedenou manželku. Vedlejší účastnice navrhla, aby Ústavní soud stížnost stěžovatele 1) odmítl jako nedůvodnou a vyslovila nesouhlas s tím, že v řízení vystupují jako stěžovatelé nezl. děti. Současně souhlasila s upuštěním od ústního jednání dle § 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Vyjádření účastníka řízení a vedlejších účastníků k ústavní stížnosti byla zaslána stěžovateli 1) na vědomí, k nimž zaslal repliku a obsáhle zopakoval svoje stanovisko. IV. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí obecných soudů z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených základních práv a poté rozhodl, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná z následujících důvodů. Ústavní soud se především zabýval otázkou, zda je napadené předběžné opatření, upravující toliko zatímně poměry účastníků zahájeného soudního řízení, způsobilé zasáhnout do základních lidských práv a svobod, když ochrana práv stěžovatelů obecně může být poskytnuta až konečným rozhodnutím ve věci. Dospěl k závěru, že v projednávané věci tomu tak může být, a to s ohledem na povahu napadeného opatření - o úpravu poměrů nezletilých po dobu před i po rozvodu, o určení základní školy, ve které nezletilí mají plnit povinnou školní docházku a o určení trvalého bydliště nezletilých, čímž dochází k dočasnému omezení práv dítěte na rodičovskou výchovu a péči na straně jedné a práv rodičů na péči o dítě a jeho výchovu na straně druhé. Jedná se současně o rozhodnutí o vydání předběžného opatření na omezení styku otce s nezletilými dětmi, které v návaznosti na konečné rozhodnutí o výsledku sporu již nemůže být napraveno. Tím naopak jeho platnost ze zákona zaniká [§ 77 odst. 1 písm. b) a c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o.s.ř.")]. Proto je ústavní stížnost přípustná, i když jde o úpravu poměrů účastníků, jež má pouze dočasnou povahu (srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. II. ÚS 299/01, IV. ÚS 770/07 www.justice.cz). Ústavní soud se poté zabýval napadený