IV.ÚS 770/07 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 770/07 ze dne 17. 4. 2007   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl dne 17. dubna 2007 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti 1) Ing. P. K., 2) nezl. T. K. a 3) nezl. J. K., všech zastoupených Mgr. J. K., proti usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 11. 2006, sp. zn. 61 Co 476/2006, a Okresního soudu Plzeň - město ze dne 22. 3. 2006, čj. 22 Nc 8/2004-686, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 23. 3. 2007 se Ing. P.r K., nezl. T. K. a nezl. J. K. domáhali, aby Ústavní soud nálezem vyslovil, že nadepsanými usneseními byla porušena jejich základní práva "na vykonávání a přijímání výchovy a péče obou rodičů, na soudní a jinou právní ochranu, na rovné postavení manželů za trvání manželství ve vztazích k dětem" zaručená v čl. 32 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 7 a čl. 29 Úmluvy o právech dítěte a čl. 5 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a tato usnesení zrušil. II. Z napadených usnesení vyplývá, že před Okresním soudem Plzeň - město je vedeno řízení o úpravu poměrů nezletilých po dobu před i po rozvodu, o určení základní školy, ve které nezletilí mají plnit povinnou školní docházku a o určení trvalého bydliště nezletilých. Běžný styk otce s nezletilými, včetně zvláštní úpravy o hlavních letních prázdninách, byl upraven formou předběžného opatření; na aktuální odůvodněné potřeby změn v zatímní úpravě poměrů nezletilých soud prvního stupně reaguje formou předběžných opatření. Dne 22. 3. 2006 podal otec k okresnímu soudu návrh na vydání předběžného opatření o úpravě styku s nezletilými, kterým se domáhal rozhodnutí, na základě kterého by byl oprávněn stýkat se s nezletilými nepřetržitě za blíže specifikovaných podmínek v lichých týdnech. Okresní soud usnesením ze dne 22. 3. 2006 návrh zamítl. Dospěl k závěru, že otec se fakticky domáhá tzv. střídavé výchovy, o čemž bude rozhodnuto až v konečném rozhodnutí ve věci samé. Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 16. 11.2006 k odvolání otce usnesení okresního soudu ze dne 22. 3. 2006 potvrdil (výrok II.) a dále rozhodl, že soudkyně Okresního soudu Plzeň - město Mgr. D. Ž. není vyloučena z projednání a rozhodnutí věci (výrok I.). V odůvodnění mj. uvedl, že skutečnost, který z rodičů má větší výchovné předpoklady, či zda lze realizovat střídavou výchovu dětí, bude posouzena až v konečném rozhodnutí ve věci a nelze tuto otázku řešit v rozhodnutí o předběžném opatření. Poukázal na neurovnané vztahy mezi rodiči a na výsledky dokazování naznačující, že směřování ke střídavé výchově dětí se jeví jako méně vhodné opatření. III. V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatelé uvedli, že napadená rozhodnutí obecných soudů a jejich závěry nejsou správná a zákonná. Porušení článku 7 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, dle něhož "Každé dítě je registrováno ihned po narození a má od narození právo na jméno, právo na státní příslušnost, a pokud to je možné, právo znát své rodiče a právo na jejich péči." a čl. 32 odst. 4 Listiny, dle něhož "Péče o děti a jejich výchova je právem rodičů; děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči. Práva rodičů mohou být omezena a nezletilé děti mohou být od rodičů odloučeny proti jejich vůli jen rozhodnutím soudu na základě zákona." spatřují - jak vyplývá z obsahu ústavní stížnosti - zřejmě v tom, že dle jejich názoru soudem stanovené omezení práva otce na výchovu svých dětí a péči o ně bylo nepřiměřené; v rozporu s článkem 4 odst. 4 Listiny nešetřilo podstatu a smysl tohoto práva. Porušení článku 5 Protokolu č. 7 k Úmluvě, dle něhož "Při uzavírání manželství, za jeho trvání a při rozvodu mají manželé rovná práva a povinnosti občanskoprávní povahy mezi sebou a ve vztazích ke svým dětem. Tento článek nebrání státům přijmout opatření, jež jsou nezbytná v zájmu dětí." spatřuje stěžovatel 1) v tom, že nebylo vyhověno jeho návrhu, čímž mu obecné soudy nepřiznaly rovný podíl na výchově nezletilých dětí ve srovnání s matkou. Porušení práva na spravedlivý proces dle článku 36 Listiny stěžovatel 1) odůvodnil tvrzením, že předběžným opatřením jsou jeho práva na vytváření, rozvíjení a uchování svých rodinných vztahů a právo na respektování rodinného života nepřiměřeně omezována. Je toho názoru, že soud svým rozhodnutím o předběžném opatření předjímal rozhodnutí ve věci samé. Poukázal na rozhodnutí Okresního soudu Brno - venkov ze dne 19. 10. 2001, čj. 9 P 131/2001-73, jímž byla předběžným opatřením nařízena střídavá výchova s odůvodněním, že před vypracováním znaleckého posudku není možné znevýhodňovat jednoho rodiče. Dále tvrdil, že byl diskriminován ve výchově svých dětí i z důvodu svého pohlaví. IV. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí obecných soudů z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených základních práv a poté rozhodl, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná z následujících důvodů. K tvrzenému porušení základního práva na spravedlivý proces dle čl. 36 a násl. Listin: Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí o předběžném opatření, Ústavní soud předesílá, že pokud jde o spravedlivost civilního řízení podle kriterií zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny, resp. čl. 6 Úmluvy, tu posuzuje v jeho celku, tj. zásadně až po pravomocném skončení řízení. Jen výjimečně je předmětem jeho přezkumné činnosti spravedlivost procesu směřujícího k vydání dílčích rozhodnutí obecných soudů, jež pravomocnému skončení řízení předchází či po něm následují, to ovšem za podmínky, že současně je jimi přímo a neodčinitelně zasahováno i do jiných ústavně chráněných základních práv nebo svobod. V případě stěžovatele 1) nebylo vyhověno jeho návrhu na vydání předběžného opatření. Ústavní soud ve své judikatuře vyjádřil názor, že s ohledem na způsobilost některých předběžných opatření vydávaných obecnými soudy zasáhnout ústavně zaručená základní práva nebo svobody lze některá tato rozhodnutí podrobit ústavnímu přezkumu, aniž by bylo ve věci s konečnou platností rozhodnuto (a to i - jak je tomu v daném případě - když návrhu na vydání předběžného opatření vyhověno nebylo). Z povahy věci však vyplývá, že podstatou takového přezkumu může být jen omezený test ústavnosti, tj. posouzení, zda rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření mělo zákonný podklad, bylo vydáno příslušným orgánem a není projevem svévole [srov. nález II. ÚS 221/98, Sb.n.u., sv. 16, str. 171 (175)]. Aplikací uvedeného testu na daný případ Ústavní soud dospěl k závěru, že obě napadená usnesení byla vydána příslušným soudem na základě zákona; usnesení soudu prvého stupně i odvolacího soudu dostatečně uvádí důvody, na nichž jsou založena, a nelze je tudíž označit za rozhodnutí svévolná. Důvody, pro které soud druhé instance usnesení soudu instance prvé potvrdil, jsou v napadeném rozhodnutí přehledně a zcela srozumitelně vyloženy, pročež Ústavní soud na tyto, nemaje potřebu cokoliv k nim dodávat, odkazuje. Ústavní soud je také toho názoru, že nebyla narušena spravedlivá rovnováha mezi zájmy stěžovatele 1) a matky nezletilých dětí. Z celkového pohledu principy spravedlivého procesu postupem obecných soudů vedoucím k vydání předmětných usnesení nebyly dle přesvědčení Ústavního soudu porušeny. Stejně tak Ústavní soud neshledal jakýkoliv náznak porušení obecného zákazu diskriminace dle článku 3 odst. 1 Listiny. V tomto směru ostatně ani stěžovatel 1) nic konkrétního k odůvodnění svého tvrzení, že byl diskriminován ve výchově svých dětí z důvodu svého pohlaví, v ústavní stížnosti neuvedl. K tvrzenému porušení základního práva na respektování soukromého a rodinného života: Ústavní soud je toho názoru, že ústavněprávní relevanci má tvrzení stěžovatele, že nevydáním požadovaného předběžného opatření bylo porušeno jeho základní právo na respektování soukromého a rodinného života. Úvodem Ústavní soud připomíná, že ústavněprávní základ ochrany soukromého života, rodiny a rodičovství je obsažen v následujících ustanoveních: * čl. 10 odst. 2 Listiny: "Každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života.", * čl. 32 odst. 4 Listiny: "Péče o děti a jejich výchova je právem rodičů; děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči. Práva rodičů mohou být omezena a nezletilé děti mohou být od rodičů odloučeny proti jejich vůli jen rozhodnutím soudu na základě zákona.", * čl. 8 Úmluvy: "1. Každý má právo na respektování svého soukromého a rodinného života, obydlí a korespondence. 2. Státní orgán nemůže do výkonu tohoto práva zasahovat kromě případů, kdy je to v souladu se zákonem a nezbytné v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, hospodářského blahobytu země, předcházení nepokojům a zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných.", * čl. 5 Protokolu č. 7 k Úmluvě