IV.ÚS 772/07 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 772/07 ze dne 4. 2. 2008   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě, složeném z předsedkyně Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného, v právní věci stěžovatelů 1) Nezávislých demokratů, politické strany se sídlem v Praze 1, Dlouhá 12, 2) P. H. staršího, 3) RNDr. K. L., 4) A. D., zastoupených Mgr. Zdeňkem Pokorným, advokátem se sídlem v Brně, Anenská 8, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 2. 2007 č. j. 31 Ca 202/2006-67, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Ústavnímu soudu byl dne 23. 3. 2007 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatelé domáhali zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud"), jímž byl zamítnut jejich návrh na prohlášení neplatnosti hlasování a voleb do Zastupitelstva Městské části Brno - Starý Lískovec, konaných ve dnech 20. 10. 2006 a 21. 10. 2006. Stěžovatelé v ústavní stížnosti uvedli, že se jednalo o v pořadí druhé rozhodnutí krajského soudu v dané věci, neboť usnesení krajského soudu ze dne 20. 11. 2006 č. j. 31 Ca 202/2006-32, jímž byly volby do Zastupitelstva Městské části Brno - Starý Lískovec, konané ve dnech 20. 10. 2006 a 21. 10. 2006, prohlášeny za neplatné, bylo zrušeno nálezem Ústavního soudu ze dne 29. 1. 2007 sp. zn. IV. ÚS 787/06. Stěžovatelé se v úvodu vyjádřili k otázce aktivní a pasivní legitimace ve vztahu k řízení o ústavní stížnosti, přičemž v této souvislosti odkázali na obsah "příslušných souvisejících zákonů" a dále konstatovali, že stěžovatelé č. 1 a 2 jsou k podání ústavní stížnosti aktivně legitimováni z titulu svého účastenství v řízení, z nějž napadeného rozhodnutí vzešlo, zatímco aktivní legitimace stěžovatelů č. 3 a 4 je odvozena od skutečnosti, že tyto osoby byly zapsány do seznamu voličů v dotčeném volebním okrsku. Pasivně legitimovanými v řízení o ústavní stížnosti jsou pak dle názoru stěžovatelů všechny subjekty, které byly označeny za účastníky řízení v návrhu na vyslovení neplatnosti voleb, tzn. okrskové volební komise č. 211 až 224, Úřad městské části Brno - Starý Lískovec, Krajský úřad Jihomoravského kraje a Český statistický úřad, a to přesto, že se s jejich účastenstvím krajský soud v průběhu řízení ani ve svém rozhodnutí nikterak nevypořádal. Účastenství těchto subjektů na řízení před krajským soudem vyplývalo z § 90 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení se zákonem č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "volební zákon"). Krajskému soudu bylo v ústavní stížnosti vytýkáno, že porušil ústavně zaručené právo stěžovatelů č. 1 a 2 na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") tím, že zcela pominul řadu důkazních návrhů, které stěžovatelé za účelem prokázání jejich tvrzení o porušení volebního zákona v řízení vznesli. Z principů spravedlivého procesu, obsažených v hlavě páté Listiny, jakož i z ustálené judikatury Ústavního soudu (např. nálezy sp. zn. III. ÚS 61/94, III. ÚS 95/97 a III. ÚS 87/98), vyplývá, že soud je povinen rozhodnout o všech důkazních návrzích, které byly v řízení vzneseny a u těch, jimž nevyhoví, musí řádně odůvodnit, proč k jejich provedení nepřistoupil. Z odůvodnění rozhodnutí krajského soudu lze přitom dovodit, že tento provedl pouze jediný důkaz, a to zkonstatováním části volební dokumentace, která nadto nebyla v rozporu se zákonem zapečetěna, a o tento jediný důkaz pak opřel své rozhodnutí. Důkazy, navržené stěžovateli, provedeny nebyly, přičemž v odůvodnění napadeného rozhodnutí zcela absentovaly důvody, pro něž se tak stalo. Porušení práva na spravedlivý proces stěžovatelé spatřovali rovněž v nedostatku nestrannosti předsedkyně senátu JUDr. Jaroslavy Skoumalové, která udržovala nadstandardní vztahy s osobami, které podaly ústavní stížnost ve věci sp. zn. IV. ÚS 787/06, a zejména pak se zaměstnankyní - právničkou - Úřadu městské části Brno - Starý Lískovec, jíž přednostně sdělovala informace, týkající se řízení. Nadto bylo právnímu zástupci stěžovatelů č. 1 a 2 až dne 9. 2. 2007, tzn. v den, kdy bylo vydáno rozhodnutí ve věci samé, doručeno poučení o složení senátu 31 Ca pro rok 2007 a stěžovatelům tak byla odňata možnost na toto poučení jakkoliv reagovat, včetně eventuálního vznesení námitky podjatosti. Další pochybení krajského soudu, mající za následek porušení práva na spravedlivý proces, spočívalo dle stěžovatelů v tom, že se tento nevypořádal se skutečnostmi uváděnými v doplnění návrhu na zahájení řízení ze dne 5. 2. 2007 s odůvodněním, že po uplynutí zákonem stanovené lhůty pro podání návrhu již nelze s ohledem na princip právní jistoty stížní body dále rozšiřovat. Toto tvrzení jednak neodpovídá platné právní úpravě a jednak jej sám krajský soud popřel v usnesení ze dne 20. 11. 2006 č. j. 31 Ca 202/2006-32, když své rozhodnutí opřel o skutečnost, která vůbec nebyla v návrhu na zahájení řízení uvedena. Stěžovatelé rovněž podrobili kritice nález Ústavního soudu ze dne 29. 1. 2007 sp. zn. IV. ÚS 787/06, v němž bylo mimo jiné konstatováno, že stěžovatelé údajně "ve svém návrhu jakékoli rozhodující důkazy k vyvrácení presumpce platnosti hlasování a voleb neuvedli a nepředložili a ani ze samotné volební dokumentace nelze dovodit objektivní příčinnou souvislost mezi volební vadou a neplatností voleb". Stěžovatelé měli za to, že výše uvedené tvrzení bylo jednak nesprávné, neboť v řízení před krajským soudem označili řadu důkazů, svědčících o závažném porušení volebního zákona, které ovšem nebyly soudem provedeny, a jednak si jeho prostřednictvím Ústavní soud v rozporu s proklamovanými principy svého rozhodování (nálezy sp. zn. I. ÚS 641/99, III. ÚS 501/04, I. ÚS 191/05 a další) sám přisvojil pravomoc obecného soudu a hodnotil provedené důkazy, a to aniž by hodnocení provedené krajským soudem bylo poznamenáno prvkem libovůle v důsledku absence akceptovatelného racionálního základu, jež by mělo za následek porušení ústavně zaručených práv a svobod a jež by vyžadovalo zásah Ústavního soudu. Jinými slovy, za daných okolností neexistoval důvod, pro nějž by měl Ústavní soud závěry krajského soudu přehodnocovat. Ostatně sám Ústavní soud v usnesení sp. zn. III. ÚS 874/06 ze dne 14. 12. 2006 výslovně konstatoval, že mu ve věcech volebních nepřísluší postavení druhé instance, vybavené instrumenty úplného soudního přezkumu. Závěr, že Ústavní soud při vlastním hodnocení důkazů postupoval jako by byl další instancí v sytému obecného soudnictví, zjevně sdílel rovněž krajský soud, který v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že "Ústavní soud již skutkový stav vyhodnotil, byť, dle názoru zdejšího soudu, z pohledu práva jednoduchého" a že je tímto hodnocením krajský soud vázán. V souvislosti s rozsahem dokazování stěžovatelé dovozovali, že došlo k porušení principu rovnosti účastníků řízení ve smyslu čl. 37 odst. 3 Listiny, neboť v ostatních řízeních, v nichž byla přezkoumávána platnost posledních voleb, byla důsledně a do všech podrobností zkoumána jednotlivá tvrzení navrhovatelů o údajných volebních vadách, zatímco v případě stěžovatelů se soud jejich námitkami vůbec věcně nezabýval a pouze formalisticky odkázal na předcházející nález Ústavního soudu. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí krajského soudu nebylo patrno, zda soud vůbec nějaké důkazy provedl, a i kdyby tak učinil, porušil by ústavně zaručené právo stěžovatelů na spravedlivý proces, neboť tito nebyli provádění důkazů přítomni a byli by tak zbaveni možnosti se k jednotlivým důkazům vyjádřit. Dle názoru stěžovatelů došlo v důsledku vydání napadeného rozhodnutí taktéž k neoprávněnému zásahu do jejich ústavně zaručených práv vyplývajících z čl. 21 odst. 1, 3 a 4 a čl. 22 Listiny. Stěžovatelé vyjádřili přesvědčení, že posuzování důvodnosti návrhu na prohlášení neplatnosti voleb a hlasování náleží výlučně do kompetence krajského soudu, nicméně s ohledem na postup Ústavního soudu ve věci sp. zn. IV. ÚS 787/06 považovali z opatrnosti za nutné upozornit na některé nově najevo vyšlé skutečnosti, týkající se předmětných voleb, a to konkrétně že kandidát za Občanskou demokratickou stranu, V. K., navštívil před volbami dům s pečovatelskou službou, kde prováděl volební agitaci, když sliboval obyvatelům domu zvýšení důchodů, budou-li volit jeho politickou stranu, dále že týž kandidát ovlivňoval voliče v době konání voleb přímo před místnostmi jednotlivých okrskových volebních komisí, dále že před volbami a v jejich průběhu probíhala, a stále probíhá, pomlouvačná kampaň směřující vůči stěžovateli č. 2 a tím i vůči stěžovateli č. 1, dále že je z usnesení Policie České republiky ze dne 20. 2. 2007 č. j. MRBM-16702/TČ-03-2006 zřejmé, že k tvrzené diskreditaci stěžovat