IV.ÚS 773/18 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 773/18 ze dne 31. 8. 2018 N 144/90 SbNU 337 Splnění kritérií pro svěření nezletilého dítěte do střídavé péče pouze jako vodítko, nikoli jako příkaz obecným soudům rozhodnout o svěření do střídavé péče   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Jana Musila a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaj) a Jaromíra Jirsy - ze dne 31. srpna 2018 sp. zn. IV. ÚS 773/18 ve věci ústavní stížnosti R. A., zastoupeného Mgr. Václavem Strouhalem, advokátem, se sídlem třída Přátelství 1960, Písek, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. listopadu 2017 č. j. 6 Co 865/2017-1515 a rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 16. února 2017 č. j. 1 P 40/2015-1074 o zamítnutí stěžovatelova návrhu na svěření nezletilé dcery do střídavé péče rodičů, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích a Okresního soudu v Písku jako účastníků řízení a 1. nezletilé G. A., zastoupené opatrovníkem městem Písek, se sídlem Velké náměstí 114/3, Písek, a 2. E. B. G., zastoupené JUDr. Kateřinou Soukupovou, advokátkou, se sídlem U Malše 8, České Budějovice, jako vedlejších účastníků řízení. Návrh se zamítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatel (dále též "otec") se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") domáhá zrušení shora uvedených soudních rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla porušena jeho základní práva zaručená v čl. 10 odst. 2 a čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Dále dle stěžovatele došlo k zásahu do jeho práv dle čl. 6 a 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Dále dle stěžovatele došlo též k porušení čl. 1, čl. 2 odst. 3 a čl. 90 Ústavy, čl. 2 odst. 2, čl. 32 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny a také čl. 5, čl. 9 odst. 3 a čl. 18 odst. 1 a 2 Úmluvy o právech dítěte. 2. Z ústavní stížnosti a vyžádaného soudního spisu vedeného Okresním soudem v Písku (dále jen "okresní soud") pod sp. zn. 1 P 40/2015 se podává, že tento soud rozhodl napadeným rozsudkem o změně úpravy rodičovské odpovědnosti k 1. vedlejší účastnici (dále též "nezletilá") a výživného, o zvýšení výživného na nezletilou a o změně úpravy styku otce s nezletilou takto: Návrh otce, aby bylo rozhodnuto o střídavé péči u nezletilé, se zamítá (výrok I); návrhy 2. vedlejší účastnice (dále též "matka"), aby bylo rozhodnuto o zvýšení výživného na nezletilou, a otce, aby bylo rozhodnuto o snížení výživného na tutéž nezletilou, se zamítají (výrok II); otec je oprávněn stýkat se s nezletilou kromě styku upraveného v rozsudku okresního soudu ze dne 17. 4. 2013 č. j. 1 Nc 216/2011-374 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") ze dne 25. 3. 2014 č. j. 6 Co 1476/2013-523 ve větě páté ještě také v každém sudém kalendářním roce od 9.00 hod. prvého dne jarních prázdnin do 18.00 hod. posledního dne jarních prázdnin připadajících na okres Písek. Dále je otec oprávněn stýkat se s touto nezletilou vždy po dobu 14 dní v červenci každého roku a po dobu 14 dní v srpnu každého roku, přičemž matce sdělí písemně do 30. 4. každého roku, kdy tento styk bude konán, včetně času předání a odevzdání nezletilé matce. Otec je dále oprávněn stýkat se s nezletilou vždy v každém sudém kalendářním roce od 24. 12. od 9.00 hod. do 25. 12. do 18.00 hod. a v každém lichém kalendářním roce od 26. 12. od 9.00 hod. do 30. 12. do 18.00 hod. a dále je oprávněn stýkat se s touto nezletilou také v každém lichém kalendářním roce o velikonočních prázdninách od prvního dne těchto prázdnin od 9.00 hod. do posledního dne prázdnin do 18.00 hod (výrok III); styk otce s touto nezletilou stanovený v rozsudku krajského soudu ze dne 25. 3. 2014 č. j. 6 Co 1476/2013-523 ve třetí větě výroku, a to vždy každou středu v lichém kalendářním týdnu, se ruší. Práva a povinnosti rodičů při úpravě styku stanovená v uvedeném rozsudku krajského soudu ze dne 25. 3. 2014 v páté až osmé větě výroku zůstávají zachovány (výrok IV); v průběhu jarních, velikonočních, letních a vánočních prázdnin neplatí běžná úprava styku otce s nezletilou dle rozsudku krajského soudu ze dne 25. 3. 2014 č. j. 6 Co 1476/2013-523 ve větě páté (výrok V); návrh otce, aby bylo rozhodnuto o změně kolizního opatrovníka nezletilé Městského úřadu Písek, se zamítá (výrok VI). Dále okresní soud rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky VII a VIII). 3. Proti rozsudku okresního soudu podal stěžovatel odvolání, o kterém rozhodl krajský soud napadeným rozsudkem tak, že rozsudek okresního soudu ve výrocích I, II, IV a V potvrdil (výrok I). Rozsudek okresního soudu ve výroku III ohledně styku otce s nezletilou v době jarních, letních, vánočních a velikonočních prázdnin byl potvrzen, ohledně běžného styku se rozsudek okresního soudu pak změnil tak, že otec je oprávněn počínaje právní mocí tohoto rozsudku se s nezletilou stýkat každý sudý týden v roce od středy od 17.00 hod. do neděle do 18.00 hod. V tom změnil rozsudek krajského soudu ze dne 25. 4. 2014 č. j. 6 Co 1476/2013-523 (výrok II). Dále zastavil řízení o odvolání otce proti výroku VI rozsudku okresního soudu (výrok III) a konečně rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok IV). II. Argumentace stěžovatele 4. Stěžovatel ve velmi obsáhlé ústavní stížnosti nejprve shrnul svůj pohled na skutkový stav v projednávané věci a poté zdůraznil, že obecné soudy se zcela nedostatečně zabývaly důkazy a tvrzeními, která soudům stěžovatel opakovaně předkládal. Oba soudy se zaměřily na pouhou aplikaci právních předpisů, aniž by komplexněji posuzovaly celou věc. Soudy dále nedostatečně hodnotily jednotlivé důkazy s ohledem na jejich váhu a nezabývaly se podstatnými skutečnostmi. V konkrétním případě tato pochybení činí rozhodnutí soudů nepřezkoumatelnými. Dále oba soudy odmítly provést důkazy jím navrhované, a to bez odůvodnění, které by neprovedení těchto důkazů dostatečně opodstatňovalo. Stěžovatel zejména namítá, že nebyly oprávněny odmítnout důkaz, který by byl nezbytný pro zjištění základních předpokladů posouzení střídavé péče, a to zejména z hlediska úrovně komunikace mezi rodiči a manipulace s nezletilou. 5. Stěžovatel dále tvrdí, že okresní soud řádným způsobem nezjišťoval vlastní názor a přání nezletilé. Krajský soud se toto zjištění snažil provést pohovorem s nezletilou, avšak de facto nezletilá v rámci tohoto pohovoru pouze "odkývala" to, co jí bylo navrženo předsedkyní senátu, aniž by bylo zjišťováno, co přesně chtěla nezletilá vyjádřit tím, že si přeje být 14 dní u stěžovatele a 13 dní u matky. Stěžovatel dále poukazuje na to, že soudy zcela nesprávně a nedostatečně přihlížely k minulosti matky a jejímu chování vůči stěžovateli a jeho rodinným příslušníkům, kdy na ně opakovaně podávala trestní oznámení, která se následně ukázala jako neodůvodněná. Nijak nebylo bráno v potaz tvrzení samotné nezletilé, že v rodině stěžovatele je jí při zlobení domlouváno, kdežto v rodině matky je na ni křičeno, a že s ní bylo v minulosti ze strany matky manipulováno (viz posudek Mgr. Šnorka pořízený v rámci trestního řízení proti stěžovateli). S ohledem na shora uvedené krajský soud svým nesprávným postupem zcela zjevně porušil právo na spravedlivý proces nezletilé a stěžovatele. 6. Stěžovatel dále obsáhle odkazuje na nálezovou judikaturu Ústavního soudu týkající se střídavé péče, jejíž aplikace se domáhá na svůj případ, a konstatuje, že soudy zcela nedostatečně zhodnotily přání nezletilé, která by chtěla být přinejmenším po stejnou dobu u stěžovatele a stejnou dobu u matky. Soudy též nedostatečným způsoben aplikovaly zákonná kritéria při posuzování vhodnosti střídavé péče. Při důsledném zhodnocení těchto kritérií ve věci stěžovatele, matky a nezletilé vyplývá jednoznačná vhodnost střídavé péče pro nezletilou. Stěžovatel o nezletilou projevuje opravdový dlouhodobý zájem a mezi stěžovatelem a nezletilou existuje pokrevní pouto. Stěžovatel výslovně opakovaně prohlásil, že v případě vyslovení přání nezletilé nemá jakýkoli důvod, proč by jí bránil v kontaktu s matkou, pokud bude nezletilá právě v jeho péči. V tomto případě má stěžovatel za to, že jak on coby biologický otec, tak matka projevují o svěření dítěte do péče upřímný a skutečný zájem. Subjektivní kritérium pro střídavou péči je tedy zcela jistě naplněno. V případě objektivních kritérií má rovněž stěžovatel za to, že jsou také naplněna. Stěžovatel zdůrazňuje, že nebylo dostatečným způsobem zkoumáno, kdo je původcem nevhodné komunikace mezi stěžovatelem a matkou, případně jak by mohly obecné soudy přispět ke zlepšení této komunikace. Dále obecné soudy absolutně nevzaly v potaz závěr Ústavního soudu, že samotná střídavá péče může být impulsem k lepší spolupráci mezi rodiči. 7. Stěžovatel uzavírá, že ve světle výše uvedeného nic nebrání tomu, aby bylo vyhověno jeho návrhu na svěření nezletilé do střídavé péče, neboť naprosto dostatečným způsobem spl