IV.ÚS 784/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 784/21 ze dne 11. 5. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Pavla Šámala a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti Cashdirect, a. s., sídlem Bozděchova 1840/7, Praha 5 - Smíchov, zastoupené Mgr. Ing. Martinem Lukášem, advokátem, sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1 - Nové Město, proti III., IV. a V. výroku rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. prosince 2020 č. j. 21 Co 206/2020-210 a II. a III. výroku rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 23. dubna 2020 č. j. 19 C 103/2017-172, ve znění opravných usnesení ze dne 19. května 2020 č. j. 19 C 103/2017-185 a ze dne 20. května 2020 č. j. 19 C 103/2017-186, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníků řízení, a JUDr. Martiny Herzánové, notářky, sídlem Na Florenci 1055/35, Praha 1 - Nové Město, JUDr. Veroniky Ordnungové a Zdeňky Nezvalové, jako vedlejších účastnic řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených výroků specifikovaných rozsudků s tvrzením, že jimi byla porušena její základní práva, zejména právo na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo vlastnit majetek zaručené v čl. 11 odst. 1 Listiny a právo na spravedlivý proces zaručené v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatelka se žalobou u Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") proti první vedlejší účastnici domáhala vydání akcií z notářské úschovy v celkové jmenovité hodnotě 1 999 000 Kč. Obvodní soud připustil vstup druhé a třetí vedlejší účastnice do řízení, neboť šlo o vlastnice akcií, a rozsudkem ze dne 23. 4. 2020 č. j. 19 C 103/2017-172 (ve znění opravných usnesení) žalobu zamítl (I. výrok). O nákladech řízení rozhodl tak, že stěžovatelka je povinna zaplatit první vedlejší účastnici 160 688 Kč (II. výrok) a druhé a třetí vedlejší účastnici 321 376 Kč (III. výrok). Nákladové výroky odůvodnil podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), a vycházel z tarifní hodnoty 2 000 000 Kč podle nominální hodnoty předmětných akcií. 3. Proti rozsudku obvodního soudu podala stěžovatelka odvolání, v němž zejména namítala neúplné zjištění skutkového stavu. K nákladovým výrokům namítala, že výpočet výše přiznaných nákladů vycházel z nesprávné tarifní hodnoty, neboť cena akcií měla být určena za použití způsobů oceňování podle zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozsudkem ze dne 9. 12. 2020 č. j. 21 Co 206/2020-210 potvrdil I. a II. výrok rozsudku obvodního soudu (II. výrok) a změnil III. výrok rozsudku obvodního soudu tak, že výše náhrady nákladů činí 255 359 Kč, jinak ho potvrdil (III. výrok). Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení a stěžovatelce uložil povinnost zaplatit první vedlejší účastnici 40 172 Kč (IV. výrok) a druhé a třetí vedlejší účastnici zaplatit 63 840 Kč (V. výrok). K rozhodnutí o nákladech řízení městský soud uvedl, k argumentaci stěžovatelky o nesprávné tarifní hodnotě, že její námitky nesdílí, protože vycházel ze závěrů Nejvyššího soudu, podle nichž lze určit tarifní hodnotu podle § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "advokátní tarif"), pouze tehdy, nelze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích nebo lze-li ji zjistit jen s nepoměrnými obtížemi (srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2015 sp. zn. 30 Cdo 1021/2015 a ze dne 29. 6. 2016 sp. zn. 22 Cdo 36/2016). V nyní posuzované věci i podle městského soudu bylo možné vycházet z tarifní hodnoty 2 000 000 Kč, neboť nominální hodnota akcií byla známa. II. Argumentace stěžovatelky 4. Stěžovatelka se po stručné rekapitulaci řízení před obecnými soudy zaměřila na rozhodování o nákladech řízení, je-li předmětem řízení vydání akcií. Upozorňuje zejména na usnesení Vrchního soudu v Olomouci (dále jen "vrchní soud") ze dne 11. 2. 2020 sp. zn. 5 Cmo 21/2020, v němž je uvedeno, že předmět kupní smlouvy na prodej akcií obchodní korporace je sice objektivně penězi ocenitelný, avšak reálně v řízení zjistitelný jen s nepoměrnými obtížemi, a proto nelze při stanovení tarifní hodnoty v řízení o určení neplatnosti takové smlouvy aplikovat § 8 odst. 1 advokátního tarifu. V nyní posuzované věci, mimo jiné s ohledem na to, že nelze aplikovat žádné ze speciálních ustanovení § 9 odst. 2 až 4 advokátního tarifu, bylo podle stěžovatelky třeba vycházet z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč, tedy podle § 9 odst. 1 advokátního tarifu. Nesprávným postupem obecných soudů došlo k excesivnímu přiznání nákladů řízení v celkové výši 520 059 Kč. I z tohoto důvodu mají nákladové výroky napadených usnesení potenciál zasáhnout do jejích základních práv, zejména do práva vlastnit majetek. Postup a rozhodnutí obecných soudů označuje za svévolné s prvky extrémního excesu při výkladu i užití obecně závazných předpisů. Stěžovatelka dále upozornila na nenaplnění jejího legitimního očekávání, že obecné soudy budou rozhodovat v souladu s judikaturou. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 5. Ústavní soud podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána rozhodnutí obsahující napadené výroky. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), neboť stěžovatelka nemá k dispozici jiné zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 6. Ústavní soud připomíná, že právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. l Listiny a právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy je porušeno, je-li komukoliv upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. odmítá-li soud jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. zůstává-li v řízení bez zákonného důvodu nečinný. V této souvislosti Ústavní soud dodává, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Není tedy součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a nenáleží mu ani výkon dohledu nad jejich rozhodovací činností. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad jiných než ústavních předpisů a jejich použití jsou záležitostí obecných soudů [srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 9. 1996 sp. zn. II. ÚS 81/95 (U 22/6 SbNU 575)]. Ústavní soud může do jejich činnosti zasáhnout pouze tehdy, jsou-li právní závěry v příkrém nesouladu se skutkovými zjištěními nebo z nich v žádném možném výkladu odůvodnění nevyplývají, nebo zakládá-li porušení některé z norem podústavního práva v důsledku svévole (např. nerespektováním kogentní normy), anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. uplatněním přepjatého formalismu při použití práva), porušení základního práva nebo svobody. To platí i pro náklady řízení, které představují integrální součást rozhodovacího procesu. Žádný z uvedených závěrů však nelze v nyní posuzované věci učinit. 7. Předmětem ústavní stížnosti je zejména nesouhlas stěžovatelky s výpočtem výše nákladů uložených jí k náhradě vedlejším účastnicím. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, přičemž mezi tyto náklady podle § 137 odst. 1 o. s. ř. patří i náklady právního zastoupení a jejich výpočet je upraven advokátním tarifem. Z uvedeného je zřejmé, že přiznání náhrady nákladů řízení a jejich výčet jsou předmětem podústavního práva a výpočet odměny advokáta předmětem podzákonného předpisu, jejichž výklad a použití jsou výlučně svěřeny obecným soudům. Ústavní soud není oprávněn do rozhodování o těchto otázkách zásadně ingerovat, neboť by šlo o nepřípustný zásah do rozhodovací kompetence ústavně nezávislých soudů. Výjimku by představovalo např. porušení procesních pravidel zakládající zásah do práva na soudní ochranu nebo učinění extrémních závěrů, které by vybočovaly z interpretačních metod, či vůbec nemohly mít oporu ve skutkových zjištěních. 8. V nyní posuzované věci je v prvé řadě třeba odmí