IV.ÚS 787/13 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 787/13 ze dne 9. 6. 2014 N 116/73 SbNU 801 Požadavky na dokazování u trestného činu vraždy   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedy senátu Vladimíra Sládečka a soudkyň Vlasty Formánkové a Michaely Židlické - ze dne 9. června 2014 sp. zn. IV. ÚS 787/13 ve věci ústavní stížnosti K. K., zastoupené Mgr. Vladislavem Šintákem, advokátem, se sídlem advokátní kanceláře Liberec, 8. března 20/12, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 23. února 2012 č. j. 56 T 9/2010-398, kterým byla stěžovatelka shledána vinnou ze spáchání trestného činu vraždy novorozeného dítěte matkou, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. května 2012 č. j. 8 To 37/2012-427, jenž zrušil prvostupňový rozsudek a uznal stěžovatelku vinnou ze spáchání trestného činu vraždy, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2012 č. j. 7 Tdo 1286/2012-29, kterým bylo odmítnuto stěžovatelčino dovolání. I. Rozsudky Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 23. února 2012 č. j. 56 T 9/2010-398 a Vrchního soudu v Praze ze dne 16. května 2012 č. j. 8 To 37/2012-427 a usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2012 č. j. 7 Tdo 1286/2012-29 došlo k porušení práva stěžovatelky na soudní ochranu dle čl. 36 odstavce 1 Listiny základních práv a svobod. II. Uvedená rozhodnutí se proto zrušují. Odůvodnění I. Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo narušeno její ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Výše uvedeným rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci byla stěžovatelka shledána vinnou ze spáchání trestného činu vraždy novorozeného dítěte matkou podle § 142 trestního zákoníku a odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání tří let, podmíněně odloženému na zkušební dobu pěti let. Dále jí byl uložena povinnost podrobit se vhodným programům psychologického poradenství. K odvolání státní zástupkyně i stěžovatelky Vrchní soud v Praze citovaným rozsudkem zrušil rozsudek nalézacího soudu v plném rozsahu a nově shledal stěžovatelku vinnou ze spáchání trestného činu vraždy podle § 219 odstavce 1 trestního zákona a odsoudil ji k trestu odnětí svobody v trvání desíti let do věznice s ostrahou; současně zamítl odvolání stěžovatelky. Dovolání stěžovatelky napadeným usnesením Nejvyšší soud odmítl jako podané z jiného než zákonného důvodu. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti uvedla, že byť byla obviněna ze spáchání závažného trestného činu, byla odsouzena na základě úvah soudců, nemajících důvodnou a podstatnou oporu v provedeném dokazování. V její věci došlo k porušení práva na spravedlivý proces, přičemž se zejména neuplatnila zásada in dubio pro reo. Znalecký posudek byl nejednoznačný, závěry znalců byly rozporné a v posudku není popsán způsob, jakým došlo k úmrtí. Proto navrhla, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil. Ústavní soud se se žádostí o vyjádření k ústavní stížnosti obrátil na účastníka řízení, Vrchní soud v Praze. Předsedkyně senátu 7 To Ústavní soud odkázala na odůvodnění napadených rozsudků, které se námitkami stěžovatelky již zabývaly a vypořádaly se s nimi. Proto navrhla, aby Ústavní soud ústavní stížnost odmítl. Ústavní soud se obrátil rovněž na Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočku v Liberci. Předseda senátu 56 T uvedl, že krajský soud vyjádřil svůj názor v rozsudku, který byl následně zrušen rozsudkem odvolacího soudu, jehož rozhodnutí je pro něj závazné. Za daného stavu věci tedy Ústavní soud tato sdělení k případné replice stěžovatelce nepředkládal. II. Ústavní soud předesílá, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Není součástí soustavy obecných soudů, není jim soudem nadřízeným a nepřísluší mu do jejich pravomoci zasahovat, pokud postupují v souladu s principy hlavy páté Listiny. Úkolem Ústavního soudu není zabývat se porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob, chráněných "běžnými" zákony, pokud takové porušení neznamená zároveň porušení ústavně zaručeného práva nebo svobody. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad jiných než ústavních předpisů a jejich aplikace při řešení konkrétních předpisů jsou záležitostí obecných soudů [srovnej usnesení sp. zn. II. ÚS 81/95 (U 22/6 SbNU 575)]. Ústavní soud se nezabývá eventuálním porušením běžných práv fyzických osob, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem, neposuzuje zákonnost vydaných rozhodnutí (pokud jimi není porušeno ústavně zaručené právo), neboť taková činnost přísluší právě obecným soudům, pod jejichž ochranou jsou podle čl. 4 Ústavy České republiky rovněž základní práva a svobody. Z ustálené a obecně dostupné judikatury Ústavního soudu je patrné, za jakých podmínek a okolností je Ústavní soud oprávněn zasáhnout do jurisdikční činnosti obecných soudů, případně jak se jeho pravomoc projevuje ve vztahu k důkaznímu řízení, které proběhlo před těmito soudy. V projednávaném případě má však Ústavní soud za to, že obecné soudy nerespektovaly práva stěžovatelky v soudním řízení, a proto namítané porušení čl. 36 Listiny shledal. III. Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadených rozhodnutí a spisu Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci sp. zn. 56 T 9/2010, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná. Z předloženého spisu krajského soudu se podává následující děj. Stěžovatelka byla třikrát s týmž partnerem těhotná. První těhotenství poznala v době, kdy mohla podstoupit potrat, k němuž ji vedly tehdejší okolnosti. S partnerem žila krátce v malém a nevyhovujícím bytě. Druhé těhotenství, s ohledem na specifický, nicméně i dle znalců nikoliv neobvyklý průběh, vytušila poměrně krátkou dobu před porodem (několik málo týdnů). Po dalších dvou letech otěhotněla potřetí a i v tomto případě pojala tušení o změně svého stavu teprve v pokročilém stadiu. Také v tomto případě (obdobně jako v případě prvního) se jednalo o těhotenství neplánované a nechtěné. Stěžovatelka proto údajně zvažovala možnost nechat novorozence k adopci ihned po porodu. V noci z 15. na 16. června 2009 cítila nevolnost, opakovaně odcházela na záchod, až kolem 1 hodiny ranní začala rodit. Na porod nebyla připravena, a to ani teoreticky, ani prakticky. Okolnosti jejího nezvyklého chování vedly jejího přítele k tomu, že jí v koupelně navštívil, a to v okamžiku, kdy již porodila dítě, stále napojené pupeční šňůrou k doposud neporozené placentě. Na její pokyn přinesl nůžky, jimiž pupeční šňůru přestřihl. Stěžovatelka mu přitom řekla, že dítě se nehýbe, že je mrtvé. Poté, co odmítla přivolání pomoci, odešel zpět do ložnice, hlídat spícího dvouletého syna, aby náhodou nešel do koupelny. Později se vrátil do koupelny, kde krátce předtím sprchující se stěžovatelka porodila placentu. Novorozenci, v tu dobu již zabaleného do ručníku si nevšímal. Po chvíli, kolem 3 hodiny ranní, se stěžovatelka přišla do pokoje, po chvíli se však vrátila uklidit koupelnu, teprve poté šla spát. Ráno věnovala svou péči dvouletému synovi, zatímco její druh odešel z bytu. Kolem poledne se druh dostavil do restaurace, kde zapíjel "velký průšvih", a odkud následně odešel do bytu svých rodičů. Po skončení televizních zpráv sdělil svému otci, co se stalo, ten následně (ve 21:55 hod.) zavolal záchrannou službu do bytu stěžovatelky, kde lékař potvrdil smrt novorozence, dobu smrti však nebyl, s ohledem na uplynulý čas schopen určit. Při ohledání místa byla nalezena mrtvolka novorozence položená řadu hodin na jednom místě, na několika místech na stěnách a na podlaze byly nalezeny stopy krve, placenta zabalená do zakrvaveného ručníku byla nalezena v pytli s odpadky. Následným znaleckým zkoumáním bylo zjištěno, že poté, co se dítě narodilo, začalo žít (dýchat) [plovací zkouškou, která určuje množství vzduchu v plicích]. V důsledku intenzivního dušení však zemřelo [mnohočetné krevní výronky a výrony v měkkých tkáních, způsobené zvýšením krevního tlaku při boji organismu o zachování života]. S ohledem na okolnosti zde stručně popsaného děje, posoudil chování stěžovatelky státní zástupce jako vraždu podle § 219 trestního zákona. Krajský soud v Ústí nad Labem po provedeném řízení ve věci samé překvalifikoval jednání stěžovatelky na trestný čin vraždy novorozeného dítěte matkou a odsoudil ji k podmíněnému trestu odnětí svobody. V důsledku odvolání státní zástupkyně překvalifikoval Vrchní soud v Praze jednání stěžovatelky na vraždu podle § 219 a odsoudil ji k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. K dovolání stěžovatelky se vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, která navrhla Nejvyššímu soudu zvážit,