IV.ÚS 791/21 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       IV.ÚS 791/21 ze dne 15. 6. 2021   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Jana Filipa o ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. Marcely Kettnerové, zastoupené JUDr. Norbertem Naxerou, advokátem, sídlem Bolzanova 1615/1, Praha - Nové Město, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. února 2021 č. j. 23 Co 10/2021-473 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 2. prosince 2020 č. j. 19 C 63/2016-461, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 3, jako účastníků řízení, a Jiřího Matyse, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jimi byla porušena základní práva zakotvená v čl. 1 odst. 1 a čl. 4 Ústavy, jakož i v čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. V ústavní stížnosti stěžovatelka dále navrhla, aby "Ústavní soud rozhodl, že v dané věci o bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva nejde, že soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 3 JUDr. Dáša Vítková měla být z projednávané věci vyloučena pro podjatost a aby věc přikázal k projednání jinému soudci Obvodního soudu pro Prahu 3". 3. Stěžovatelka dále navrhla, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadených rozhodnutí. 4. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že v posuzované věci byla rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 (dále jen "obvodní soud") ze dne 4. 5. 2017 č. j. 19 C 63/2016-188 potvrzeným rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 25. 10. 2017 č. j. 23 Co 299/2017-231 zamítnuta žaloba stěžovatelky o zaplacení částky 1 300 000 Kč a dále bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Dne 9. 1. 2018 podala stěžovatelka k obvodnímu soudu žalobu pro zmatečnost, v níž namítala, že ve věci rozhodovala vyloučená soudkyně JUDr. Dáša Vítková. Podle stěžovatelky jmenovaná soudkyně zásadním způsobem manipulovala s důkazy a skutečnostmi ve prospěch vedlejšího účastníka jako žalovaného, vzhledem k čemuž má pochybnosti o její nestrannosti. Dále stěžovatelka uvedla, že soudkyně neprovedla rozhodný důkaz znaleckým posudkem PhDr. Svobody, přičemž neprovedla ani řadu jiných jí navrhovaných důkazů, které byly pro rozhodnutí ve věci zásadní, zároveň jí vytýká nesprávné rozhodování o promlčení. Stěžovatelka se o podjatosti soudkyně dozvěděla dne 7. 12. 2017 z rozsudku městského soudu ze dne 25. 10. 2017 č. j. 23 Co 299/2017-231, z něhož vyšlo najevo, že městský soud natolik uvěřil obvodnímu soudu, že dokonce rozhodoval bez jednání. Městský soud přisvědčil vadnému hodnocení důkazů a nesprávným skutkovým závěrům soudkyně JUDr. Vítkové, která rozsudek odůvodnila tak, že jej ani nebylo možno přezkoumat. Poté, co soud stěžovatelku vyzval k zaplacení soudního poplatku za žalobu pro zmatečnost, stěžovatelka požádala o osvobození od soudních poplatků a též o ustanovení advokáta. 5. Napadeným usnesením obvodní soud nepřiznal stěžovatelce osvobození od soudních poplatků (výrok I.) a zamítl žádost stěžovatelky o ustanovení zástupce pro řízení o žalobě pro zmatečnost (výrok II.). Obvodní soud poukázal na to, že stěžovatelka namítá důvod zmatečnosti uvedený v § 229 odst. 1 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), který lze uplatnit v případě, že ve věci rozhodoval vyloučený soudce nebo přísedící. Stěžovatelka však nenamítá poměr soudce k věci anebo k účastníkům či jejich zástupcům, nýbrž brojí proti postupu soudkyně ve věci a proti jejímu rozhodnutí, když zpochybňuje správnost hodnocení důkazů, skutkové závěry i právní kvalifikaci. Takové skutečnosti však nemohou vést k závěrům o podjatosti soudce. Obvodní soud proto dospěl k závěru, že v posuzované věci u stěžovatelky jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, a proto pro nenaplnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků podle § 138 o. s. ř. obvodní soud stěžovatelce požadované osvobození od soudních poplatků nepřiznal. Jelikož zde nejsou dány podmínky pro osvobození od soudních poplatků, nebylo možné vyhovět ani žádosti stěžovatelky o ustanovení zástupce podle § 30 odst. 1 o. s. ř. 6. Proti usnesení obvodního soudu podala stěžovatelka odvolání. Napadeným usnesením městského soudu bylo usnesení obvodního soudu potvrzeno. Městský soud konstatoval, že důvody pro vyloučení soudce z rozhodování v konkrétní věci nelze dovozovat z jeho postupu v daném řízení, jak to činí stěžovatelka. Stěžovatelka tvrzenou podjatost rozhodující soudkyně dovozuje z toho, jakým způsobem tato soudkyně vedla jednání, jak poté rozhodla a jakým způsobem své rozhodnutí odůvodnila. Stěžovatelka tím fakticky žádá o nepřípustný věcný přezkum napadeného rozhodnutí i předchozího postupu obvodního soudu. Městský soud proto přisvědčil závěru obvodního soudu, že stěžovatelkou uplatněné důvody nemohou k závěru o vyloučení prvostupňové soudkyně vést, a tedy v nich nelze shledat ani zmatečnostní důvod. Městský soud se proto ztotožnil se závěrem obvodního soudu o zřejmé bezúspěšnosti podané žaloby pro zmatečnost. Stěžovatelkou uváděné důvody shledal navíc uplatněnými zjevně opožděně, když veškeré důvody, z nichž stěžovatelka dovozuje svůj závěr o vyloučení prvostupňové soudkyně, se váží k postupu soudkyně v řízení a k jejímu rozhodnutí, tj. byly stěžovatelce známy nejpozději doručením prvostupňového rozhodnutí dne 19. 5. 2017. Z těchto důvodů ani městský soud neshledal podmínky pro osvobození stěžovatelky od soudních poplatků podle § 138 odst. 1 o. s. ř., a tedy ani pro ustanovení zástupce podle § 30 odst. 1 o. s. ř. II. Argumentace stěžovatelky 7. V ústavní stížnosti stěžovatelka nesouhlasí s rozhodnutím soudů, které jí nepřiznaly osvobození od soudních poplatků a nevyhověly tak ani její žádosti o ustanovení zástupce pro řízení o žalobě pro zmatečnost. Jako důvody pro podání žaloby pro zmatečnost stěžovatelka uvádí, že v předmětném řízení rozhodovala vyloučená soudkyně, soudy rozhodovaly formalisticky, jejich závěry jsou v rozporu se skutečným průběhem řízení, popírají vše, čeho se stěžovatelka domáhala a co podkládala důkazy. Městský soud projevil neochotu věnovat pozornost argumentaci a důkazům stěžovatelky, což pramení z nepřezkoumatelnosti rozhodnutí obvodního soudu, které bylo vydáno v důsledku toho, že soudkyně stranila jedné ze stran, a to vedlejšímu účastníkovi jako žalovanému. 8. V napadeném rozhodnutí, ve kterém městský soud argumentuje opožděným podáním žaloby pro zmatečnost, spatřuje stěžovatelka formalistický přístup. O nepřezkoumatelnosti rozhodnutí obvodního soudu, jakož i o důvodu vyloučení soudce, se stěžovatelka nemohla dovědět při jednání před obvodním soudem, jak uvádí městský soud v napadeném usnesení, neboť předpokládala, že nedostatky lze napravit v odvolacím řízení. Tato náprava však z důvodu nepřezkoumatelnosti rozhodnutí obvodního soudu nebyla možná. Stěžovatelka v žalobě uvedla, že soudkyně argumentovala natolik přesvědčivě, že jí městský soud uvěřil. Stěžovatelka podala žalobu pro zmatečnost, jakmile se po doručení usnesení městského soudu ze dne 25. 10. 2017 č. j. 23 Co 299/2017-231 o nepřezkoumatelnosti dověděla, tedy nikoli opožděně. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 9. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 10. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Proto vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování sti